LotusHonza Konečný
Máte rádi auta? Myslím tím samozřejmě počítačové závody autíček. Pokud ano,
určitě si budete pamatovat na Lotus. Ten, kdo má Amigu jen krátce, zřejmě Lotusy
znát nebude, ale snad si o nich rád něco přečte, a ti ostatní si mohou
zavzpomínat se mnou.
Protože mou A1200 právě okupuje bratr a jeho Dune II, vytahuji z krabice svojí
starou dobrou Amigu 600, zapojuji trafo, joystick a šňůru k televizi, vkládám do
drivu disketu a zapínám počítač. Po chvilce bootování se objevuje znak Gremlin
Graphics a já otáčím volume úplně doprava. Obrazovka blikne a místností začne
mohutně dunět basová kytara. Známý červený bourák mě opět zdraví blikáním svých
čtyř světlometů. Nádherný pocit.
Není to zas tak úplně dávno, co Magnetic Fields vydali svou hru Top Gear II.
Musím se přiznat, že mě opravdu zklamali. Grafika nic moc, zvuk motoru auta
nápadně připomínal jeden domácí spotřebič na odstraňování prachu, žádné nové
nápady - prostě jatka, kterou svými třemi Lotusy nasadili hodně vysoko asi
zůstane nepřekonána. Lotus Esprit Turbo Challenge
Když jsem poprvé viděl Lotus Esprit Turbo Challenge - díl první, naprosto mě
šokoval. Hned v úvodu se představil naprosto suprovou hudbou, která skvěle
doprovázela úvodní obrazovky, kde se představuje vozidlo, jenž sc má na příštích
pár desítek minut stát vaším nástrojem na vybití přebytečného adrenalinu.
Akcelerační křivky napovídají, že zrychlení tohohle sporťáku je přinejmenším
úctyhodné a že se nebudete pachtit s nějakým chrastítkem. K tomu ještě přičtu
líbivé tvary a už si pohodlně opírám joystick o klín, navolím pár Options a
vyrážím na závodní okruh.
Objevuji sc na startu, obraz se ustaluje efektním nájezdem kamery. Semafor -
pip, pip, pííííp. Rozjezd. Ozve se zapištění pneumatik, auto trochu zahrabe, ale
motor nabírá otáčky. Co to? Proč mi všichni ujíždějí? Aha, řazení. Sakra,
navolil jsem si manuální převodovku, budu muset řadit ručně. No nic, snad to
nějak zvládnu. Dvojka, trojka - začíná to bejt rychlý, čtyřka, pětka - hergot,
to je ale fofr! Začínám dojíždět posledního. Zatáčka - PRÁSK! Napálil jsem to do
značek vedle silnice. To je ale smůla, zpomalení skoro na nulu. Podřazuji na
jedničku a žihadlo se opět dává do pohybu. Za chvíli už míjím jednoho Lotose za
druhým, ovládání mi konečně zase přešlo do krve. Dojíždím do cíle jako první a
tabulka časů mi to potvrzuje.
Lotus přišel ve své době s perfektní grafikou, která snad ještě nebyla ve své
kategorii překonána, skvělou hudbou a rychlou dynamickou animací. Shaun Southern
a Andrew Morris, kteří ho programovali, s ním dosáhli zaslouženého úspěchu. I
když hra nehýří nápady (a jaké novinky by vlastně mohlo auto mít), pár jich
přeci jen měl. Například hra dvou hráčů na jedné obrazovce byla velmi povedená,
tankování také přispělo k hratelnosti. Rozhodně nejlepší automobilový
pseudosimulátor (auto vidíte totiž zezadu, nikoliv z kabiny) své doby. Překonal
ho až Lotus Esprit Turbo Challenge II
Je jasné, že pokračování velmi úspěšné hry na sebe nenechá dlouho čekat.
Stalo se tak i v případě Lotose a zanedlouho spatřil světlo světa jeho
následovník. Když jsem zasouval do unavené dé ef nuly disketu Lotus ETC II, byla
tato hra už nějakou dobu na trhu, takže už jsem měl čas se o ní doslechnout, že
je skvělá. A taky že byla. Tradičním zablikáním mě pozdravilo nové vozidlo -
Elan SE, menší kolega Espritu, tentokrát se stahovací střechou. Z reproduktorů
se na mě začala drát perfektní rychlá hudba, kterou mají na svědomí Imagitec
Design (ID) a já jsem se mohl opět pokochat grafickým znázorněním výkonů vozů
Lotus Elan SE a také Esprit, protože ani on v tomto díle nechybí Když se hudba
začala opakovat, napsal jsem své jméno jako hráče jedna, zapnul automat a
odstartoval.
První mezilevelový obrázek se mi velice líbil, stejně jako doprovodná hudba k
němu, ale to už se nahrála i první trať a jízda začala. Hned ze začátku jsem byl
mile překvapen, protože screen hry jednoho hráče se roztáhnul přes celou
obrazovku, kdežto v jedničce zabíral jenom horní půlku. "Marks", "Set", "GO!".
Samplovaný hlas mě vystřelil na dráhu. Široká silnice, perfektní jízdní podmínky
pro vysokou rychlost, které během chvilky také dosahuji. Brzy dojíždím prvního
oponenta a hra nabírá na dynamičnosti. A copak to je v pravém horním rohu? Ubíhá
mi čas? Aha, támhle je cíl. "Checkpoint", ozývá se po projetí pod brankou. Hmm,
jenom kontrolní stanoviště. Čas mi opět přibude a jízda pokračuje. Cák! Projel
jsem strouhou, která vedla přes cestu. Ještě že jsem nevrazil do tý klády co
ležela před ní, to by bylo zase zpomalení. Další strouha. A další kláda! Tak tý
už se nevyhnu. Pink - auto najelo na kládu, proletělo vzduchem, bez jakéhokoliv
zpomalení přeskočilo potok a pokračovalo normálně dál. Tak todle je fakt dobrý
(akorát trošku nereálný). Dalších pár checkpointů a dalších pár předjetých
protivníků a je tu cíl. Další mezilevelový obrázek a k němu opět pěkná hudba.
Vjíždím na další trať a honička začíná nanovo. Silnice se trochu zúžila, ale to
je jedno, stejně je zase všechny předjedu. Motor řve v nejvyšších otáčkách, i
když na téhle trati se už musí občas v zatáčkách ubírat plyn. Samozřejmě, že
jsem do cíle nakonec dojel v čase, ale to byl taky poslední level, který jsem
napoprvé udělal. Ještě že hra dává passwordy.
Myslím si, že dvojka je z celé Espriťácké trilogie nejlepší, i když má také
svoje zápory. Jedním z nich je to, že odpadlo tankování. Přidá to sice na
rychlosti, ale v prvním díle to bylo příjemné zpestření. Pak tu taky chybí
možnost navolit si hudbu během jízdy, i když ta byla v jedničce dost nepříjemně
vyřešená (když se ozval nějaký zvuk kromě vrčení motoru, jako třeba zapištění
pneumatik nebo náraz, vypnul se na chvíli jeden zvukový kanál v hudbě). Jinak je
ale hra skvělá, suprová je možnost hrát jí přes linku na dvou počítačích a dvou
monitorech - pak můžou soutěžit až čtyři hráči najednou a propojení je až dětsky
snadné.
Velkou změnou byla také koncepce tratí. V ETC 1 jsme kroužili po uzavřených
okruzích ve snaze získat co nejlepší čas, v tomto díle se jede po dlouhých
tratích, rozdělených checkpointy na několik úseků. Na každý úsek máme určitý
čas, když to nestíháme GAME OVER. Každá z osmi tratí má svou charakteristiku,
která jí naprosto odlišuje od všech ostatních. Jezdí se ve dne a za sucha po
široké silnici, potom v noci ve městě, v mlze, sněhu, na poušti, po úzkých
silnicích mezi jezery, po dálnici a nakonec v bouřce za hustého lijáku. Je tu
pár příjemných zlepšováků - v mlze a v noci není moc vidět, na ledě to solidně
klouže, na dálnici můžete zajet do protisměru a kličkovat tak mezi auty
jedoucími proti vám (jsou to opět samé Lotusy!) a když podjedete kamión, který
občas křižuje cestu, ozve se euforické YEEEAH! V bouřce je zase možné sebrat
bonusová turbo-zrychlovadla, která zvýší rychlost vašeho vozu zhruba na
dvojnásobek. Po dojetí všech levelů vám osobně pogratuluje Lotus Elan a oba
programátoři. Lotus Esprit Turbo Challenge III
Po dvou úspěšných dílech se MF rozhodli vydělat další peníze z tohoto nápadu
a tak vznikl díl třetí. Předem nutno říct, že jsem z něj byl otrávený. Po tak
skvělých dílech jsem očekával, že hra opět přijde s novými nápady, opak byl
bohužel pravdou. Tratě jsou převzaté z předcházejících dílů, zrychlovací
turbozóny mě nijak moc nenadchly a vůbec je vidět, že Magnetic Fields nějak
docházel s Lotusy dech. Je pravda, že se opět objevilo tankování, což je
chvályhodné a nový zelený Lotus také vypadá k světu, ale už to prostě není ono.
Navíc je tu obsažen editor tratí, který nestojí zhola za nic a rozhodně celkový
dojem nezachraňuje. Troufám si říct, že hra je dost inspirovaná konkurentem
Jaguar XJ220 od Core Design. Je ale pravda, že i přes tyto nedostatky se Lotus
III spoustě lidí líbil, nicméně já k nim nepatřím. Lotus Trilogy
Protože ani Lotus I ani Lotus II nechodili na Amize 1200, rozhodli se autoři
trochu přepsat kód a dali tak vzniknout kompilaci Lotus Trilogy. Tento záměr se
povedl a je to vydařená tečka za celou sérií. Zahrnuje v jediném programu
všechny tři díly včetně úvodních introductions, ale nutně potřebuje harddisk a
Lotus III navíc ještě (zcela nepochopitelně) alespoň 2.5 MB paměti. Jinak nic
nového. Slovo závěrem
Trilogie Lotusů, zvláště pak druhý díl, je podle mého mínění naprosto skvělá
věc, která rozhodně žádnému Amigistovi nesmí chybět. I přes své poměrně slušné
stáří se jí dosud nikomu nepodařilo překonat a vždycky bude proč se k ní vrátit
a znovu si ji zahrát. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|