Legions of Dawn

Kdo je, stejně jako já, fanatickým vyznavačem nejlepšího technického dungeonu na světě HIRED GUNS, ten ať si pozorně přečte tuto recenzi. Něco mi totiž říká, že tahle nová hra by mohla nadchnout nejednoho milovníka kombinace temných chodeb a rychlopalných zbraní.
Nedávno se mi dostal do rukou DMS archiv se shareware verzí dungeonu Legions of Dawn (Legie rozbřesku), třetím pokračováním trilogie Black Dawn anglické firmy Black Dragon. Popravdě řečeno, moc se mi do toho nechtělo, ale stejně jsem ho nakonec rozbalil na hadr, provedl potřebné assigny a spustil hru. O tom, jak jsem byl hrou uchvácen vám, teď chci psát, ale popořádku...
Celá tato verze je na dvou disketách. Disk 2 obsahuje suprově provedenou story, která vás dostane do správné atmosféry vhodné pro tuto hru. Nutno říci, že do atmosféry hodně černé a ponuré. Ve zkratce: po totální drtivé porážce vetřelců, o které pojednával Black Dawn II, jsi byl zrazen a uvrhnut zpátky do žaláře Zprávy Meziplanetárního Prostoru a Času (obdoba KGB). Podařilo se ti však prchnout a osvobodit dalších osm vězňů s jediným cílem - najít planetu Kane, kde jsi byl minule sedm let vězněn a která se mezitím stala domovem démonů, zmalovaných humanoidů, různých androidů a dalších příšer. Zde máš dostihnout svého největšího nepřítele - zrádce Nicka. Abys dosáhl svého cíle, musíš se probít přes 20 (v plné verzi více) pevností zla a samozřejmě to přežít, což jak si za chvíli povíme, není tak jednoduché. Celý příběh je vyveden jako kniha, ve které si můžete listovat a hledat podrobnosti. Story je založená na sci-fi novele Keva Murphyho Černý úsvit (musím se přiznat, že jsem-jí nečetl) a Legions of Dawn je její závěrečný díl.
Samotná hra je na disku 1 a částečně na dvojce. V úvodních volbách si napřed musíte vybrat svého hrdinu z devíti možných. Na prvotním výběru do jisté míry záleží, protože každý má u sebe jiné vybavení, jiný počet peněz a má jiné vlastnosti. Když už si vyberete, můžete si buď přečíst instrukce k ovládání a tak podobně, kde je možné se dočíst opravdu spoustu užitečných věcí, nebo začít hrát. Samozřejmě se podíváme na druhou možnost.
Sami autoři hry doporučují hrát hru ve tmě a s připojenými stereo reproduktory a já se k nim přidávám. Mladší děti pošlete radši spát.
Akce začíná. První level, který si můžete vybrat, je buď hřbitov nebo podzemní komplex. Já jsem zvolil podzemí. Hra se chvilku nahrávala a potom jsem se octnut sám uprostřed (velmi) tmavé chodby. Do jedné ruky jsem si dal zbraň a vydal jsem se na průzkum labyrintu. První na co jsem narazil, byl počítač ve stěně. Tímhle stylem je zde vyřešen nákup vybavení. K dispozici je tu obrovské množství různých věcí, u každé je název a cena. K čemu se ta která věc používá si musíte zjistit sami, protože žádné info tu není, ale funkce většinou vyplývá z názvu (kompletní popis vybavení vám napíšu do příštího Amiga Review). Nějaké peníze máte u sebe, ale hlavní příjmy vám plynou z pytlů s kredity, které sc různě povalují po zemi a na které občas narazíte. Opustil jsem network a pustil jsem se chodbou do temnoty. Po pár zákrutech jsem objevil první dveře, tedy spíš elektronickou stenu (to je rozdíl, skrz dveře není vidět). Po kliknutí se odsunula a za ní visela na zdi mrtvola. Mrtvoly jsou v této hře důležité, protože je můžete prohledat a najít u nich různé pomůcky, zbraně nebo potřebné klíče. Taky je možné k nim věci odkládat, protože jinak se jich můžete zbavit pouze prodejem v terminálech, kterých mnoho není a váš batoh zase není nafukovací. Další zajímavá věc, kterou jsem potkal, byly zavřené kovové dveře. Prozřetelně jsem se připravil ke střelbě než jsem je otevřel. Okamžitě po aktivaci zámků na mě zaútočil velký zmalovaný pes a začal mě okusovat. Sejmul jsem ho pár ranami. Za ním se ve tmě skrýval ještě jakýsi mimozemšťan v zeleném skafandru. Ten už byl tvrdší, ale taky nakonec zhebnul.
Cílem každé mise je, stejně jako třeba v Hired Guns, dostat se k exitu. Kromě všemožných monster můžete ve hře narazit na různé pasti, zavřené dveře. tajné místnosti, ale i doplňovačky energie a teleporty. Zvlášť se mi líbily jakési skleněně plochy, které nejdou prostřelit žádnou palnou zbraní, ale můžete je rozbít např. světelným mečem a za nimiž jsou další chodby. Celá hra je velice strašidelná, zlověstná a deprimující. Napomáhá k tomu děsivá tma, která vládne nad celou planetou a hlavně pak v podzemí a také zvuková kulisa, která se skládá (opět jako u Hired Guns) z temného hučení a svištění větru, občas se zablesknutím a následným hromem a samozřejmě z řevu nepřátelských bytostí. Musím říct, že ze začátku se člověk cítí hrozně stísněně a bezmocně. Žádná mapa ani kompas, žádné pancéřování, slabé zbraně, smrt za každým rohem. To všechno se ale postupně zlepšuje a těsně před dohráním už jsem měl výbavu lehčího tanku. Potvory jsou vskutku odporné, zvláště velká plazivá bestie se zářivýma modrýma očima na konci prvního levelu mě dost vyděsila.
Bludiště jsou placatá, tedy jednopodlažní, ale jsou poněkud zmatená a občas není jasné, kde jste udělali chybu, když máte všechny příšery vystřílené, všechny spínače sepnuté a přesto se poslední dveře před východem nechtějí otevřít. Výsledkem pak je bezcílné pobíhání po prázdném dungeonu a někdy i restart mise. Co se týče ukládání pozic na disk, máte k dispozici pět stolů, hra se dá uložit pouze po dokončení mise, ale nijak to nevadí.
Teď bych měl napsal něco k technickému provedení. Grafika, jak už jsem řekl, je velmi pečlivě depresivní, vyvedená v tmavých odstínech tmavých barev. Jediné, co je světlé, jsou elektrické výboje a svítící oči alienů ve tmě. Všichni ti, co vám jdou po krku, jsou velice nesympatičtí, hlavně v útočné fázi (asi tak jako létající Beholder v AB3D) a jsou celkem nápaditě vymyšleni. Zvuků je ve hře dost a docela sednou, jenom např. plasmové zbraně by možná měly mít zvuk spíše jako blaster než jako pistole. Hudby jsou tajen tři (úvod, vítězství a game over), ale jsou všechny skvělé. Pohyb váš i vašich protivníků je vcelku rychlý a neškube, ale narazil jsem tady na podivně chování při chůzi: když ovládám chůzi klávesnicí a udělám více pohybů najednou (např. krok, krok, krok, otočka), občas se stane, že se třeba místo 90 stupňů otočím najednou o 180 - prostě jeden pohyb navíc. Myslím si, že to není mým necitlivým mačkáním kláves, ale že je to věc programová. Jinak snad nemám téhle pařbě co vytknout.
Zaručuji vám, že Black Dragon odvedli skvělý kus práce a dílo se jim skutečně povedlo. Záměrně jsem se tu několikrát zmínil o tom, že recenzuji shareware verzi, aby nás nemohl kdosi napadat za šíření falešných zpráv. Myslím si, že zakoupení kompletní komerční verze stojí za to, protože jakmile dohrajete těchto dvacet misí, budou vás další zaručeně lákat. Tahle hra byla celá naprogramována v Amosu, a musím říct, že kdyby to nebylo napsáno v manuálu, rozhodně bych to nepoznal. Loučí se s vámi člen testovacího týmu Adama Krále.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS