Ve Stínu Magie

S „dungeony“ v pravém slova smyslu to jde na Amize z kopce, a vyhaslou hvězdu jejich slávy se znovu pokoušejí rozpálit také naši herní autoři (za občasné výpomoci bratrů Poláků).

Výsledkem práce pilných českých včeliček byl před pár měsíci recenzovaný dungeon Magie Island od Arda Teamu, který nepochybně ostudu svému žánru neudělal. Troufám si říci, že prosti; uspěl na výbornou. A teď už se nám tu netrpělivostí celý klepe další výtvor, který tentokrát „porodila“ skupina houževnatých programátorů pod jménem Division (a určitě to ani moc nebolelo). Skvostný název jejich díla slibuje na čtyřech disketách báječné dobrodružství v zemi fantazie, kde stateční bojovníci s rykem usekávají údy odporným stvůrám v temných slujích, kobkách a sklepeních... znáte to.
Už když si plni nadějí spustíte intro ke hře, poklesne vám brada o několik centimetrů; nespatříte žádného Chaose, vařícího si v ďábelském kotli svoji bublající čvachtaninu plnou lidských zbytků, uvidíte jen prachmizerné dva obrázky (i když hezky nakreslené) s nic neříkajícím, kratičkým textem. To bylo mírné zklamání číslo 1. Koho tohle trochu nerozladilo, ani ho neotrávila nutnost vytvořit si před započetím hry „startovní pozici“, ten se může pustit do jedné z nejdůležitějších položek všech RPG výběru svých hrdinů. Na mne v té chvíli vyskočilo ze zálohy zklamání číslo 2.
Ve výběrovém menu se na vás kření tuším osm postav, čekajících na vaši volbu. Jsou zobrazeni pěkně v celé velikostí, ale dle mého názoru se již zde začínají projevovat slabiny v grafice; i s přihlédnutím k tomu, že hra je dělaná pro A500, si myslím, že se mohlo na každé z postav trochu více zapracovat. Všichni mají pochopitelně své rodové jméno, zaměstnání (jsou POUHÁ čtyři válečník, kouzelník, druid a alchymista), dokonce i historii jejich dosavadního života a samozřejmě výčet všech bojových (síla, obratnost apod.) či magických schopností. Nejvíce člověka překvapí a zamrzí fakt, že nelze stvořit si vlastní charakter - tedy nemůžete změnit vlastnosti ani jméno žádného člena party (přitom takoví tipci jako Žalud nebo Buclík si o to přímo koledují). Na cestu se vydáte pouze se dvěma z nich - alespoň nějaká „originalita“. Hudba, která během toho všeho bude zvučit do vašich uší, sice nehýří pestrými nástroji, ale docela by se hodila k průměrnému fantasy filmu. Celkově mne ovšem tahle část hry zklamala a slzy mi kanuly z očí při vzpomínce na útulnou hospůdku v Magie Islandu...
Třetí, velké zklamání, se tiše připlížilo a znenadání zaútočilo na moje nahlodané nervy. Byla to samotná hra. Vaši dva statečníci se ocitnou v útrobách jakéhosi starého hradu nebo paláce. Tak tady se zřejmě Divisioni s grafikou už teprve nepárali, anebo to byl záměr? Každopádně stěny jsou docela chudé, je to samý bílo-šedý kámen a ke všemu se vůbec, ani náznakem, nemění. Podobné je to se stropem a podlahou, kde je dohromady splácáno pár barev a výsledkem toho je pocit, že vám každým okamžikem spadne na hlavy plesnivý strop nebo se propadnete chatrnou podlahou kamsi do neprobádaných končin. Leckoho napadne, že takovýhle hnusný zámek si mohl postavit jen opravdový přisluhovač zla, což asi nebude tak daleko od pravdy. Naši hrdinové se zatím vydají pátrat, jak a kvůli čemu se em vlastně dostali, a tak po několika prvních krocích (přirozeně klasické dungeonovské „skoky“) vstoupíte do první větší místnosti. Zde se nevyhnu další kritice systému hry. Jakmile vejdete, naskočí na obrazovku nápis typu „Právě jste vstoupili do tam a tam, na stěně visí papír, jinak nikde nic“, a následuje výčet možností, co smíte udělat, tedy třeba prohledat místnost, přečíst si papír atd. Když z tohohle vyskočíte, prozkoumáte si celou komůrku na vlastní oči a zjistíte, že místnost je úplně holá, ani ten papír na stěně nevisí! Většinu úkonů tedy můžete provést jen s pomocí těchto textíků. Tomu tedy zrovna neříkám interaktivní zábava!
Jak postupujete dál, nacházíte na zemi dobře známé klíče, jimiž otevíráte dveře, sem-tam blokující cestu dál, také něco potravin a plné i prázdné flaštičky. Těch předmětů se po cestě vyskytuje žalostně málo, ale nepřátel se také asi moc neurodilo. U vězeňských cel jsem narazil na jakési odpudivé a útočné pudingy a mohl jsem si tak poprvé vyzkoušet v praxi systém boje. Stačí jen kliknout myší na ikonku jednoho z členů party a ozve se známé „švih!“, a takto šviháte tak dlouho, dokud se puding nerozplizne nebo vy bídně nezhynete. Pokud máte v ruce meč, účinek se znásobí. Svá kouzla skládají čarodějové a druidi z několika symbolů, na ně pak opět stačí kliknout a buď se kouzlo povede vyvolat, nebo holt ne (zřejmě to závisí i na zkušenostech). Je to všechno jednoduché, až to bolí. Inventář hrdinů se také nemůže pyšnit originalitou, asi tak nejvíce mi připomíná stařičko-novoučkého Dungeon Mastem I a II. Pokud bych už měl přičítat nějaké ty plusy, tak to bude za automapping (já vím, ten už je dneska i v každé slušné 3D střílečce, ale aspoň že je i tady!), a zvukový doprovod: vaše kroky prázdnými chodbami sice nezní příliš hodnověrně, zato všelijaké klokotání a pochechtávání se démonických bytostí, ukrytých v temných prostorách hradu, působí přece jen trochu atmosféricky.
Jenomže neustále stejné a většinou neživé prostředí vykoná svoje a nuda si už zase začíná brousit tesáky. A tak, když jsem po několika kilometrech bezcílného bloumání prázdnými chodbami našel na zemi Malý kámen a Velký kámen, jen jsem se unaveně pousmál a Ve Stínu Magie jsem asi jednou provždy vypnul.
P.S.: Neodpustím si ještě jedno malé rýpnutí. Autoři hry v titulcích děkují svým přátelům mimo jiné za podnětné nápady. Je hrozné, kolika lidem dneska úplně chybí fantazie...

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS