AMIGA REVIEW online
  Uvodná stránka     Software     Hry     Obaly     Download     Kniha návštev     Amiga na PC     Amiga Forever  

Wordworth 4SE - III.

Lenka Eslerová

Jsem zde opět s dalším dílem seriálu o textovém editoru Wordworth. Dnes si povíme něco o formátování textu.

V předchozím povídání jsme se dozvěděli, jak se označí text (tedy jak vytvoříme blok). Blok textu nejčastěji používáme pro kopírování nebo formátování.

Co je to clipboard?
Clipboard (česky se mu někdy říká schránka) je část paměti, která slouží pro dočasné odkládání zpracovávaných dokumentů (případně obrázků, tabulek z tabulkových kalkulátorů apod.) nebo jejich částí, a také pro přenášení těchto informací mezi jednotlivými programy - můžete tak přenést část textu na jiné místo v dokumentu nebo do úplně jiného dokumentu (který můžete zpracovávat v úplně jiném textovém editoru), nebo vložit do textu třeba tabulku či obrázek, který jste si právě připravili ve svém oblíbeném kreslícím programu.
Wordworth ve verzi 4SE však bohužel používá svůj vlastní clipboard a nikoli systémový, takže jej můžete sice použít uvnitř programu, ale na rozdíl od jiných textových editorů, jako je BD Editor nebo Final Writer, v této verzi (ani v předchozích) nelze přes clipboard přenášet texty do a z jiných programů. Pokud pomýšlíte na upgrade, pak vězte, že ve verzi 5 je tento nedostatek již odstraněn.

Blok textu a clipboard
Co přesně tedy můžeme dělat s blokem textu a clipboardem ve Wordworthu? Nejprve musíme nějaký text do clipboardu vložit (někdy bude již text v clipboardu připraven z jiného programu, ale o to nám teď nejde). Příkazem Cut (= vyřízni) z menu Edit se blok okopíruje do clipboardu a na původním místě v textu bude vymazán. Jestliže chcete vložit blok do clipboardu, ale zároveň ho ponechat na původním místě v textu, použijte příkaz Copy (kopíruj), který najdete rovněž v menu Edit. Pozor - jestliže před použitím některého z příkazů Cut nebo Copy již v clipboardu něco bylo, bude tento původní obsah přepsán nově vkládanými informacemi!
Nyní budeme chtít text uložený do clipboardu vložit na nějaké konkrétní místo v dokumentu. Najedeme tedy na toto místo kurzorem a zvolíme příkaz Paste (= vlož, přilep) z menu Edit – text z clipboardu se vloží na místo kurzoru a následující text bude odsunut. Připomeňme ještě, že tímto způsobem můžete vložit text na více míst v dokumentu - tolikrát, kolikrát jen budete chtít!
Příkazy pro práci s clipboardem, které jsem právě popsala, mají samozřejmě také své klávesové zkratky: kombinací Amiga - X se vyvolává příkaz Cut, Amiga - C znamená Copy a příkaz Paste má klávesovou zkratku Amiga - V. Doporučuji, abyste si právě tyto zkratky zapamatovali co nejdříve, neboť na Amize jsou standardní, to znamená, že v uvedeném významu pro práci s clipboardem je používá naprostá většina programů, jako jsou textové editory, DTP programy, kreslící programy a další.
Pokud dáváte přednost ovládání myší, měli byste si všimnout trojice ikonek na nástrojové liště Wordworthu, která slouží právě pro práci s clipboardem: ikonka s nůžkami představuje příkaz Cut, dva lístky papíru symbolizují příkaz Copy a ikonka s lahvičkou lepidla aktivuje vložení z clipboardu, tedy příkaz Paste.
Pro úplnost dodejme, že příkaz Erase v menu Edit smaže text (podobně jako Cut), ale nevloží ho do clipboardu, takže ho nelze vkládat zpět do textu!

Formátování bloku
Zatím jsme se naučili psát jen docela obyčejný text. Většinou však chceme text s různými druhy písma, s velkými nadpisy, důležité pasáže zvýrazněné kurzívou nebo tučným písmem, případně podtrhnout to, co čtenář v žádném případě nemá přehlédnout. Těmto grafickým úpravám říkáme formátování. Takže -jak na to? I tady využijeme blok.
Text, který chceme zformátovat, nejprve označíme - máte? Jestli ne, tak si honem nějaký označený text připravte. Nyní si vyzkoušíme následující úpravy.

Výběr fontu
Nejprve si vybereme font. Copak je to vlastně font? Font je typ písma, kterým budeme psát. Typografové by vám na toto téma dokázali povídat hodně dlouho, my se omezíme na to, že volbou fontu si vybíráme především tvar písma - mezi nejznámější patří například Courier (ten bývá nejčastěji na psacích strojích), Times, Garamond a další.
Zvolte tedy příkaz Font... z menu Format, nebo použijte klávesovou kombinaci Amiga - T, nebo stiskněte na nástrojové liště ikonku se dvěma pravítky a písmeny A a Z. Objeví se requester pro výběr fontu. V jeho horní části je rámeček Font a v něm textový rámeček s označením Typeface - zde se vybírá právě tvar písma; stisknete-li levé tlačítko myši nad šipečkou vedle nápisu, „rozbalí“ se před vámi seznam všech fontů nainstalovaných k Wordworthu. V tomto seznamu můžete projíždět ukazatelem myši zvolen bude potom ten font, nad nímž tlačítko uvolníte. Hned ve vedlejším rámečku se zadává velikost písma (rámeček Size). Běžná velikost je 12 pt (pt je zkratka z anglického slova point, tedy „bod“), větší čísla znamenají větší písmo.
V rámečku Colour (barva) si můžete zvolit barvu písma (Text) a pozadí (Background) - k tomu dvě upozornění: na obrazovce je omezený počet barev, takže nemůžete všechny barvy vidět přesně tak, jak by vypadaly při barevném tisku; základem je černá barva (Black) pro text a bílá (White) pro pozadí - pokud nemáte zrovna v úmyslu barevně tisknout na barevné tiskárně, raději toto nastavení neměňte, protože by se vám mohlo stát, že se pak bude tisknout nějakým světlým odstínem šedi, což by se vám nemuselo líbit.
V rámečku Style (styl) vyberte styl písma pro označený text - lze zvolit Plain (prostý, tj. obyčejné písmo), nebo libovolně nakombinovat kurzívu (Italic), tučné písmo (Bold) a písmo podtržené (Underline). Dále lze určit pozici textu, a to buď normální (Normal) nebo horní index (Superscript) či dolní index (Subscript). K čemu že je dobrý horní nebo dolní index? Například mocniny v matematických vzorcích bývají psané horním indexem, v chemii se zase běžně používají dolní indexy. Tyto indexy navíc bývají napsané menším písmem takovou změnu písma však Wordworth 4SE automaticky neprovádí, menší písmo si musíte navolit sami. Stiskněte nyní tlačítko OK v dolní části requesteru a prohlédněte si výsledek změn.
Příkazy pro nastavení stylů a pozic naleznete rovněž v menu Format. Styly mají také své klávesové zkratky: Amiga - L pro Plain, Amiga - B pro Bold (tučné) a Amiga - I pro Italic (tedy kurzívu); kromě toho je můžete zvolit na liště dokumentu pomocí čtyř ikonek s písmeny P, B, I, U - hádejte, co které z nich znamená... Všimněte si, že když se budete kurzorem pohybovat v textu přes úseky s různým stylem, na liště dokumentu se promáčknutím příslušných ikonek indikuje aktuální styl.
Doufám, že jste si už všimli, že v pravém dolním rohu requesteru pro výběr písma je okénko s ukázkou aktuálního vzhledu vybraného písma včetně velikostí, barvy, stylu a pozice. V requesteru pro výběr fontu najdeme ještě dvě speciální nastavení; dnes jen poznamenáme, že Tracking umožňuje nastavit rozestup mezi písmeny, proložení - vyzkoušejte sami!
A ještě jedna důležitá připomínka: všechny příkazy pro formátování textu jsme zatím vztahovali k označenému textu; pokud zvolíte některý z těchto příkazů, aniž byste měli označený text, změníte tím styl písma na aktuální pozici kurzoru, to znamená styl písma, jakým se bude psát, pokud bezprostředně po volbě stylu začnete psát nějaký text. Jestliže se ihned po změně stylu bez označeného bloku přesunete jinam, bude změna zapomenuta.

Formátování odstavce
Kromě nastavení vzhledu písma můžeme ovlivnit i vzhled dokumentu jako celku. Povězme si nyní, co všechno se skrývá pod pojmem formátování odstavce. Všechna nastavení, o kterých budeme mluvit, se budou týkat všech odstavců s označeným textem (pokud nějaký označený text máte), nebo toho odstavce, v němž se právě nachází kurzor.
Příkazem Paragraph... v menu Format nebo kombinací Amigu - M vyvolejte requester pro nastavení formátu odstavce. Horní část requesteru je označena jako Spacing, tedy mezery. Zde můžeme ke každému odstavci nastavit, zda má mít mezeru před (Before) či za odstavcem (After) - None znamená žádnou mezeru, Auto je mezera, jejíž velikost se automaticky odvozuje od velikostí písma v odstavci, do rámečku také můžete zapsat konkrétní údaj, například 5 milimetrů. K tomu je nutno znát jednotky, v nichž umí Wordworth počítat - nejčastěji se používají právě milimetry, které se označují zkratkou mm, a palce (1 palec je přibližně 2,54 centimetru, palce se označují uvozovkami, tj. znakem „).
Údaj Line Height nastavuje výšku řádku, a to buď pevnou (obvyklá je 6 lpi nebo 8 lpi, přičemž lpi, je zkratka z anglického „line per inch“, tedy počet řádků nu palec), nebo automatickou. která se stanovuje podle výšky písma v každém řádku a podle případného použití indexů. Volba „Loose“ zapíná automatickou výšku řádku, přičemž se uvažuje také s místem, které mohou zabrat diakritická znaménka nad velkými písmeny - použijete-li jednoduché řádkování u výšku „Auto“, může se vám stát, že po vytištění zjistíte, že například háček nad velkým Č nebude takový, jaký by měl být, protože se prostě nevešel. Řádkování (Line spacing) je údaj, který snad znáte z psacího stroje - lze nastavit jednoduché, jeden a půl nebo dvojité. V podstatě to znamená rozestup mezi řádky.
Skupina nastavení Indentation umožňuje zvolit odstupy textu od levého okraje (Left), pravého okraje (Right) a odstup prvního řádku (First). Skuteční odsazení prvního řádku dostaneme.jako součet odsazení prvního řádku a odsazení zleva. Nastavení odstupů v daném odstavci můžeme zjistit z pravítka nad dokumentem najeďte do zkoumaného odstavce a na pravítku si všimněte tří trojúhelníčku: větší trojúhelníček směřující vlevo (je vždy umístěn nejvíce vpravo) udává pravý okraj textu v daném odstavci, vlevo najdete dva poloviční trojúhelníčky; dolní představuje levý okraj textu v odstavci, horní udává levý okraj prvního řádku odstavce - jestliže je více vlevo oproti spodnímu, bude první řádek odstavce předsazen před ostatní text, v opačném případě bude odsazen. Nastavení odsazení můžete změnit pomocí myši: najeďte na kterýkoliv z těchto trojúhelníčků, stiskněte levé tlačítko myši a přesuňte trojúhelník do jiného místa. Přitom si všimněte, že oba levé okraje se posunují zároveň; chcete-li posunout jen jeden z nich, musíte přitom stisknout klávesu Shift.
Ve skupině Formatting (formátování) využijeme nejčastěji volbu Justification (zarovnávání) - text v odstavci může být zarovnán bud doleva (Left; takto je zarovnán běžný text psaný na stroji, kde je levý okraj rovný a pravý okraj je tam, kde končí poslední slovo, které se ještě celé vešlo do řádku - bývá tedy dost „zubatý“) nebo doprava (Right), nebo může být centrovaný (text na každém řádku má stejnou vzdálenost k levému i k pravému okraji); poslední variantou je „Full“ čili plné zarovnávání - to znamená, že text bude zarovnán vpravo i vlevo. Parametr Allow Hyphenation říká programu, zda se v daném odstavci smí dělit slova - doporučuji, abyste dělení slov ve Wordworthu nepoužívali, neboť program používá pro dělení slov algoritmy z anglické gramatiky, které jsou v mnoha případech značně odlišné od češtiny. Pokud chcete využít gramaticky správní dělení slov v češtině, musíte použít některý editor, který to umí (v současné době asi jen BD Editor). Poslední volba, Keep Lines Together (což se dá přeložit asi jako „drž řádky pohromadě“), zakazuje editoru přejít při formátování na další stránku během daného odstavce; to znamená, že odstavec, který má tento parametr nastaven, bude vždy celý na jedné stránce.
Řádkování (jednoduché nebo dvojité) a zarovnávání odstavce lze zvolit také ikonami na liště dokumentu - vpravo od ikon stylů písma, jsou umístěny čtyři ikony zarovnává ní a vpravo od nich ikony řádkování. Myslím, že vzhled jednotlivých ikon každému dost jasné napoví jejich význam...

Tabelátory
Součástí formátu odstavce je nastavení tabelátorů v tomto odstavci. Vyvolejte requester pro nastavení tabelačních zarážek v odstavci pomocí příkazu Tabs... v menu Format. V levé horní části naleznete seznam Defined Tabs, kde zjistíte pozice, na nichž už jsou definovaní tabelační zarážky. Na začátku je tento seznam obvykle prázdný. Zvolte si nejprve typ tabelátoru (Style): levý (Left) tabelátor je takový, že text zapsaný po stisku klávesy Tab se zarovnává levým okrajem k pozici tohoto levého tabelátoru, analogicky se chová pravý (Right) tabelátor; text za znakem centrovaného (Centred) tabelátoru se středí kolem pozice tabelátoru. Zvolíte-li tabelátor desetinný (Decimal), bude se text zarovnávat desetinným znakem (tečkou nebo čárkou) na pozici tabelátoru.
Konkrétní desetinný znak (u nás se obvykle používá čárka, jinde zase tečka) je samozřejmě nutno editoru nastavit (před nebo po nastavení tabelátoru). K tomu zvolte příkaz Change Settings... v menu Settings a v objevivším se requesteru klikněte na „Text“, do rámečku Decimal Tab Symbol (znamínko desetinného tabelátoru) pak vepište požadovaný symbol.
Vraťme se však k nastavení tabelátorů. Po volbě stylu tabelátoru klikněte na tlačítko New (nový) pod seznamem již definovaných zarážek. V rámečku Position nastavte pozici, na niž se mít zarážka umístit. Tuto vzdálenost se vztahuje ke kraji stránky, tj. zarážka na pozici 70 mm se nastaví tam, kde vidíte údaj 70 mm na pravítku nad dokumentem. Po stisku klávesy Enter se tato noví zarážka zapíše do seznamu a stisknete-li poté tlačítko OK, bude umístěna. Kromě pozic a stylů lze definovat znak, jímž bude vyplněno volné místo (nezaplněné jiným textem) mezi tabelátory - často se volí tečka, viz obrázek; zvolený znak (zatím jen jeden) vepište do rámečku Fill Tabs With. Údaj Default Tabs (přednastavené tabelátory) udává pozice, na něž se při stisku klávesy Tab bude odskakovat, pokud nejsou definované jiné tabelátory, tj. jeli seznam tabelátorů prázdný. Jestliže při definici tabelátorů uděláte chybu, můžete na špatně definovanou zarážku v seznamu kliknout a změnit její nastavení v příslušném rámečku. Přebytečný tabelátor lze zrušit tlačítkem Delete, celý seznam vymažete stiskem Delete All.
Nadefinujte si tedy vlastní seznam zarážek a potvrďte je tlačítkem OK. Všimněte si nyní pravítka nad dokumentem - na všech pozicích zarážek se objevily značky tabelátorů, jakési šípečky; jejich konkrétní tvar označuje typ, například levý tabelátor, na jehož pozici je text zarovnáván levým okrajem, čili je vpravo od zarážky, má „nožičku“ zahnutou doprava atd. Na pravítku můžete také upravit polohu zarážky: stiskněte nad značkou tabelátoru levé tlačítko myši (nad textem se v aktuální pozici objeví čárkovaná čára, narážka je „nabraná“) a posuňte ji do nové pozici, tam tlačítko myši uvolněte. Všimněte si, jak se text obsahující tabelátory přeformátuje. Kliknutím myší na pravítko do místa, kde dosud žádná zarážka umístěna není, takovou zarážku přidáte (její styl je dán ikonou na liště dokumentu se šipkou tabelátoru, která je právě promáčknutá: zkuste kliknout nu jinou). Chcete-li naopak některou zarážku ubrat, „naberte“ její značku a vyjeďte ukazatelem myši mimo pravítko, zde tlačítko uvolněte: příslušná zarážka zmizí.
Zde končí 3. díl seriálu, věnovaný formátování.

Vytlačiť článok


© ATLANTIDA Publishing Všechna práva vyhrazena.
Žádna část nesmí být reprodukována nebo jinak šířena bez písemného svolení vydavatele.



Amiga na Vašem PC rychle, snadno a zdarma!


none

AMIGA REVIEW

57 ( 11-12 / 2000 )
56 ( 9-10 / 2000 )
55 ( 7-8 / 2000 )
54 ( 5-6 / 2000 )
53 ( 3-4 / 2000 )
52 ( 1-2 / 2000 )
 
51 ( 12 / 1999 )
50 ( 11 / 1999 )
49 ( 10 / 1999 )
48 ( 9 / 1999 )
46-47 ( 7-8 / 1999 )
45 ( 6 / 1999 )
44 ( 5 / 1999 )
43 ( 4 / 1999 )
42 ( 3 / 1999 )
41 ( 2 / 1999 )
40 ( 1 / 1999 )
 
39 ( 12 / 1998 )
38 ( 11 / 1998 )
37 ( 10 / 1998 )
36 ( 9 / 1998 )
35 ( x / 1998 )
34 ( x / 1998 )
33 ( 1-2 / 1998 )
 
32 ( 11-12 / 1997 )
31 ( 9-10 / 1997 )
30 ( 7-8 / 1997 )
29 ( 6 / 1997 )
28 ( 5 / 1997 )
27 ( 4 / 1997 )
26 ( 3 / 1997 )
25 ( 2 / 1997 )
24 ( 1 / 1997 )
 
23 ( 12 / 1996 )
22 ( 11 / 1996 )
21 ( 10 / 1996 )
20 ( 9 / 1996 )
18-19 ( 7-8 / 1996 )
17 ( 6 / 1996 )
16 ( 5 / 1996 )
15 ( 4 / 1996 )
14 ( 3 / 1996 )
13 ( 2 / 1996 )
12 ( 1 / 1996 )
 
11 ( 12 / 1995 )
10 ( 11 / 1995 )
9 ( 10 / 1995 )
8 ( 9 / 1995 )
7 ( 7 / 1995 )
6 ( 5 / 1995 )

ATLANTIDA NEWS

5 ( 3 / 1995 )
4 ( 1 / 1995 )
 
3 ( 11 / 1994 )
2 ( 9 / 1994 )
1 ( 7 / 1994 )
0 ( 5 / 1994 )