AMIGA REVIEW online
  Uvodná stránka     Software     Hry     Obaly     Download     Amiga na PC     Amiga Forever  

Začínáme s Amigou IV

Jiří Brossmann

Minule jsem si začali povídat o requesterech. Naznačil jsem jejich základní druhy a slíbil, že se dnes podíváme podrobněji na file requestery. Nuže neváhejme a pojďme na to.

Asl file-requestr
Jak jsem už řekl minule, slouží filerequester k výběru souboru. Jak takový requester vypadá určitě každý ví, ale pro jistotu ho můžete vidět na obrázcích. Jak se tedy file-requester ovládá? Největší část requestru zabírá seznam souborů. V tom se můžete pohybovat mocí šoupátka na pravé straně, nebo pomocí klávesnice. Pod tímto seznamem jsou tři string-gadgety „Pattern“, „Drawer“ a „File“ do kterých se vepisuje maska, cesta k souboru a vlastní jméno souboru. Úplně dole jsou pak čtyři tlačítka. O těch si povíme nejdříve:
OK - Toto tlačítko potvrdí vámi zvolený soubor a předá jeho jméno programu.
Volumes - Po kliknutí na toto tlačítko se místo souborů zobrazí seznam zařízení. Rozlišují se dva druhy:
a) Volume - to jsou fyzická zařízení jako disketa nebo harddisk,
b) Assign - seznam assignů, které máte v systému nastaveny.
Oba druhy jsou barevně rozlišeny a Volume se zobrazují vždy jako první. U Volume se navíc v závorce za jménem zařízení vypíše ještě fyzické jméno zařízení (například PC0:, HD1: atd.). Pokud na některou položku (jméno zařízení) v seznamu kliknete, nastaví se requester nu požadované zařízení (disk, adresář).
Parent - „Parent“ znamená v angličtině rodič. V terminologii Amigy znamená parent skok do adresáře nadřazeného aktuálnímu. Pokud jste tedy a adresáři „Work:Hry/Gameska“ a kliknete na tlačítko Parent, nastaví se adresář „Work:Hry“.
Cancel - Jako vždy, slouží toto tlačítko k uzavření requesteru bez jakékoliv změny.
Tyto tlačítka lze ovládat i pomocí klávesnice. Stiskem pravé klávesy Amiga a stisknutím počátečního písmene názvu gadgetu (tedy PAmiga + o = OK. PAmiga + p = Parent, PAmiga + v = Volumes, PAmiga + c = Cancel).
Nad těmito tlačítky jsou gadgety, do kterých je možné zapsat jméno souboru (File), cestu k souboru (Drawer) a masku, podle které se mají zobrazovat soubory v seznamu (Pattern).
Teď bych si dovolil malou vsuvku ohledně string-gadgetů. Do string-gadgetu můžete psát nový text, nebo editovat ten, který je v něm již napsán. K editaci slouží několik klávesových kombinací:
Šipky vlevo u vpravo - těmi můžete pohybovat kurzorem po textu uvedeném v gadgetu.
Backspace - slouží k mazání znaků. Backspace smaže znak nalevo od kurzoru a posune kurzor na jeho místo.
Delete - smaže znak pod kurzorem a zbytek textu posune doleva.
SHIFT + Šipky vlevo a vpravo - skok na začátek nebo na konec textu.
SHIFT + Backspace, Delete - maže text v requestru do začátku řádku (SHIFT + Backspace), nebo text do konce řádku (SHIFT + Delete).
Levá Amiga + x - smaže celý text v gadgetu.
Levicí Amiga + q - obnoví původní text v gadgetu.
Editační schopnosti string-gadgetů lze rozšířit použitím některých komodit. Např. MCP a MultiCX umožňují používání clipboardu, skoky v textu po slovech apod.
Vraťme se ale zpátky k významu gadgetů ve file-requestru.
File - do tohoto gadgetu můžete vypsat jméno souboru, který chcete načíst, uložit, nebo s ním jinak pracovat. Můžete psát nejen jméno souboru, ale i cestu k němu (pokud nechcete používat myši).
Při zadávání jména souboru můžete použít malý fígl. Nechcete-li vypisovat celé jméno souboru, napište jeho část (stačí napsat i jen první písmeno) a stiskněte šipku nahoru, nebo dolů.
V seznamu se objeví zvýrazněně jméno prvního souboru, který odpovídá zadané části jména.
Drawer - Tady se zobrazuje cesta k souboru. Vedle nápisu „Drawer“ je malý čtvereček, který se „rozsvítí“, při načítání obsahu adresáře.
Opět malá finta: chcete-li například uložit soubor, a zjistíte, že potřebujete vytvořit nový adresář, nemusíte spouštět diskový manažer, nebo skákat do Workbenche. Stačí, když kliknete do gadgetu „Drawer“ a na konec cesty dopíšete za lomítko jméno adresáře, který chcete vytvořit a stisknete Enter. Objeví sc další requester, ve kterém se vás systém upozorní, že zadaný adresář neexistuje a zeptá se, zda si jej přejete vytvořit...
Pattern - Pro psaní masky souborů platí určitá pravidla, ke kterým se později ještě vrátíme podrobněji, ale pro orientaci uvedu alespoň základní pravidla pro její psaní.
Asi nejpoužívanějším znakem pro definování masky je kombinace „#?“ (ber uvozovek). Tato kombinace je náhradou hvězdičky používané např. v MS-DOSu. Maska „#?“ znamená „všechny soubory“. Jestliže použijete masku „#?.info“, budou se zobrazovat jen soubory s příponou „.info“, tedy ikony. Systém samozřejmě umožňuje i kombinování masek. Pokud například chcete vidět jen soubory s příponami „.txt“ a „.doc“, použijte masku „#?.txt|#?.doc“ (mezi jednotlivými maskami je znak kolmičky). Další možností je masku invertovat. To využijete, nechcete-li aby se nějaké soubory zobrazovaly. Například nechcete vidět ikony. Pak použije masku „~(#?.info)“ (první znak je vlnovka). Masky je možné různě kombinovat - doporučuji s nimi trochu experimentovat.
Na konec nám zbyl vlastní seznam souborů. Zobrazují se do něj soubory a podadresáře, které se nacházejí v aktuálním adresáři. Adresáře jsou barevně odlišeny a na místě, kde se u souborů vypisuje informace o velikosti, mají adresáře napsáno „Drawer“. Seznam lze ovládat jednak myší a jednak klávesnicí. Kliknutím na soubor se jeho jméno přenese do gadgetu „File“. To samé se stane, jestliže se na nějaký soubor nastavíte pomocí šipek nahoru a dolů. Do adresáře se dostanete kliknutím na jeho jméno. Kliknete-li na jméno souboru dvakrát, je to to samé, jako byste jej potvrdili kliknutím na OK. Chcete-li označit více souboru najednou, můžete to provést tak, že kliknete na jméno souboru a stisknete SHIFT. Pak klikejte na jména dalších souborů, které si přejete označit. Pokud budete ovládat seznam klávesnicí, pak fungují také kombinace SHIFT + šipka nahoru nebo dolů, které způsobí přesun kurzoru na začátek nebo konec seznamu. Jestliže se klávesnicí nastavíte na adresář, nebude jeho jméno prosvětleno.
U asl requesterů funguje rovněž menu. Aktivujete ho (klasicky) pravým tlačítkem myši. Jsou v něm položky:
Next a Previous - posun na následující, nebo předcházející soubor.
Restore - obnovení původního nastavení.
Delete - smazání označeného souboru.
OK a Cancel - potvrzení souboru, nebo zrušení requesteru.

Reqtools file-requester
Reqtools.library je sharewarová knihovna, která nahrazuje asl.library a je jak uživatelsky, tak programátorsky příjemnější. Základní rysy requestrů jsou stejné, ale jsou zde drobné rozdíly.
Nejviditelnější jsou asi nová tlačítka, které se objeví po otevření okna reqtools requestru. Jsou to:
Get - znovu načte adresář, který je označen ve string-gadgetu „Drawer“. Toto tlačítko můžete použít, pokud jste třeba omylem vyvolali seznam zařízení. Zmizí sice seznam souborů, ale string-gadgety zůstanou nastavené postaru. Po kliknutí na tlačítko Get se opět objeví seznam souborů.
.info - vypíná zobrazování ikon. Pokud si nepřejete vidět ikony souborů, můžete je pomocí tohoto tlačítka vypnout, aniž byste editovali „Pattern“.
All - označí všechny soubory v adresáři. Tato funkce se často hodí, protože procházet adresářem a označovat postupně 150 souborů po čase unaví.
Match - umožňuje zadat masku pro označení souborů. Pro zadávání masky platí stejná pravidla jako jsem uvedl výše.
Navíc se zobrazuje počet označených souborů, takže máte přehled, kolik jich v adresáři je. Při používání klávesnice se zvýrazňují i adresáře (ne jako u asl).
Další změna je, že requester nemá menu. Pravé tlačítko však vyvolá místo seznamu souboru seznam zařízení (to samé jako gadget Volumes).
K reqtools.library se dodává také konfigurační program, ve kterém můžete nastavit spoustu parametrů (jako je přímé netřídění souborů v načteném adresáři, kde se mají zobrazovat adresáře atp.). Kompletní archiv reqtools (včetně vývojářského balíku) knihovny je na PD-Disku.

Další requestery
Mezi další requestery, které stojí za zmínku patří například font-requester. V tom si můžete vybírat fonty a nastavovat jejich velikost. Velikost jméno fontu můžete zapsat do stringgadgetu pod seznamem fontů. Stejně tak lze zadat i jeho velikost. Pokud taková velikost, jaké je zadaná v gadgetu neexistuje, bude spočítána. U bitmapových fontů se však provede jen zvětšení, takže výsledek bude zubatý. Pokud vybíráte font vektorový, bude požadovaná velikost přímo spočítána (na pomalejších Amigách to chvíli trvá). Máte-li v adresáři „Fonts:“ fontů hodně, doporučuji načít používat FontCache z MCP. Dlouhý seznam se tak nebude načítat z disku, ale ze souboru. To vede ke značnému urychlení.
Některé programy vyžadují nastavení cesty k nějakému adresáři. Ty si otevírají requester velmi podobný filerequesteru s tím, že neumožňuje výběr souboru, ale jen adresáře. V takovémto requestru nejsou v seznamu vidět soubory ale jen adresáře.

Horké klávesy
O některých horkých klávesách jsme si už řekli. Většina jich má souvislost s ovládáním menu, ale existují i další, které se používají minimálně stejně často.
Mezi ty nejpoužívanější patří kombinace „levá Amiga + m“ nebo „levá Amiga + n“. První z uvedených kláves přehazuje obrazovky, druhá vytáhne do popředí obrazovku Workbenche. Jak přehazování obrazovek funguje? Obrazovka, která je k vám nejblíže (tedy ta nejvrchnější) se přemístí na poslední místo a do popředí se dostane obrazovka pod ní. Příklad: mějme obrazovky Workbenche, CygnusEditoru a Imagine (v tomto pořadí). Pokud stisknete LAmiga+m, dostane se do popředí CygnusEd, za ním bude obrazovka Imagine a za ní Workbench. Po dalším stisku se objeví Imagine, za ním je Workbench a za ním CygnusEd. Stejného efektu lze dosáhnout klikáním na gadget v pravém horním rohu obrazovky, ale někdy je použití klávesnice rychlejší.
Obrazovkou se dá pohybovat, pokud na její horní liště stisknete levé tlačítko myši. To ví jistě každý. Co již možná není tak zřejmé, je možnost udělat to samé bez přejíždění obrazovky k horní liště. Stačí podržet klávesu levá Amiga a stisknout levé tlačítko myši. Pak můžete pohybovat obrazovkou, aniž byste byli na horní liště.
Pokud se objeví nějaký requester, ve kterém je řada tlačítek (minimálně dvě), můžete ho jednoduše uzavřít z klávesnice. Nejčastěji tuto možnost použijete u requesterů, ve kterých můžete odpovědět jen „OK“, nebo „Cancel“. Řekněme, že tlačítko „OK“ je vlevo a „Cancel“ vpravo. Jestliže se tedy objeví takovýto requester a vy chcete odpovědět „OK“, pak stiskněte „LAmiga + v“, pro „Cancel“ „LAmiga + b“. Na tyto klávesy reaguje vždy levé krajní a pravé krajní tlačítko. Tlačítka mezi nimi, musíte potvrdit myší (pokud ovšem nepoužíváte Arq - viz některý PD-Disk).
Zatím jsem uváděl, že se všechny uvedené funkce vyvolají klávesou levá Amiga. Je ovšem možno nastavit i jinou klávesu a to v programu „SYS:Prefs/...“. Tady si můžete pomocí check-gadgetů nastavit kombinaci, kterou musíte držet, než zmáčknete normální klávesu (např. místo LAmiga + m nastavíte LAmiga + SHIFT + m).
Další možností, jak si nastavit nějaké horké klávesy je komodita HotKeys, která je v adresáři „SYS:Tools/Commodities“, nebo použití některého sharewarového programu (například MCP).

Clipboard
Clipboard se používá k dočasnému uchování nějaké informace. Nejčastěji je to text, ale může jít i o kousek obrázku apod. K ovládání clipboardu se používají klávesy pravá Amiga + x, PAmiga + v a PAmiga + c. Klávesy mají stejné funkce, jako v některých programech položky menu Edit:
Cut - PAmiga + x - provede vystřižení označeného bloku do clipboardu. Vystřižení znamená, že blok se přesune do clipboardu, ale nezůstane v originálním textu.
Copy - PAmiga + c -provede okopírování bloku do clipboardu. Blok v původním textu zůstane a zároveň se překopíruje do clipboardu.
Paste - PAmiga + v - přilepení bloku. V clipboardu se vezme blok u vsune se na označené místo v textu.
Blok označujeme nejčastěji myší. Například máte-li otevřené okno Shellu a provedete příkaz list, zobrazí se soubory obsažené v aktuálním adresáři. Tento seznam můžete pomocí myši označit (lna začátku zmáčknout levé tlačítko a táhnout myší přes požadovaný text) a zkopírovat do clipboardu (PAmiga + c). V nějakém textovém editoru pak takový seznam můžete umístit do textu (PAmiga + v).
Clipboard může mít více jednotek. Maximálně je jich 255 a ovládat se dají pomocí některých prográmků jako je ClipTool, nebo například z CygnusEditoru, ve kterém můžete nastavit. se kterým clipboardem se má právě pracovat. Clipboard je umístěn v adresáři CLIPS:. V tohoto adresáři se vytváří soubory se jmény 1, 2.... 255 ve kterých jsou uloženy vlastní bloky. CLIPS: je nejčastěji nasměrován na Ram Disk. Pokud tedy máte několik jednotek clipboardu, které mají délku např. 200KB, muže stát, že vám brzy dojde paměť.
Do clipboardu můžete uložit nejen text, ale i kousek obrázku. Provést to jde například v MultiView (které se ovšem, co se týče clipboardu, chová trochu podivně). Nahrajte do MultiView obrázek. V menu Edit zvolte .... a myší označte výřez obrázku. Pak ho můžete pomocí PAmiga + c vložit do clipboardu.

Vytlačiť článok


© ATLANTIDA Publishing Všechna práva vyhrazena.
Žádna část nesmí být reprodukována nebo jinak šířena bez písemného svolení vydavatele.



Amiga na Vašem PC rychle, snadno a zdarma!


none

AMIGA REVIEW

57 ( 11-12 / 2000 )
56 ( 9-10 / 2000 )
55 ( 7-8 / 2000 )
54 ( 5-6 / 2000 )
53 ( 3-4 / 2000 )
52 ( 1-2 / 2000 )
 
51 ( 12 / 1999 )
50 ( 11 / 1999 )
49 ( 10 / 1999 )
48 ( 9 / 1999 )
46-47 ( 7-8 / 1999 )
45 ( 6 / 1999 )
44 ( 5 / 1999 )
43 ( 4 / 1999 )
42 ( 3 / 1999 )
41 ( 2 / 1999 )
40 ( 1 / 1999 )
 
39 ( 12 / 1998 )
38 ( 11 / 1998 )
37 ( 10 / 1998 )
36 ( 9 / 1998 )
35 ( x / 1998 )
34 ( x / 1998 )
33 ( 1-2 / 1998 )
 
32 ( 11-12 / 1997 )
31 ( 9-10 / 1997 )
30 ( 7-8 / 1997 )
29 ( 6 / 1997 )
28 ( 5 / 1997 )
27 ( 4 / 1997 )
26 ( 3 / 1997 )
25 ( 2 / 1997 )
24 ( 1 / 1997 )
 
23 ( 12 / 1996 )
22 ( 11 / 1996 )
21 ( 10 / 1996 )
20 ( 9 / 1996 )
18-19 ( 7-8 / 1996 )
17 ( 6 / 1996 )
16 ( 5 / 1996 )
15 ( 4 / 1996 )
14 ( 3 / 1996 )
13 ( 2 / 1996 )
12 ( 1 / 1996 )
 
11 ( 12 / 1995 )
10 ( 11 / 1995 )
9 ( 10 / 1995 )
8 ( 9 / 1995 )
7 ( 7 / 1995 )
6 ( 5 / 1995 )

ATLANTIDA NEWS

5 ( 3 / 1995 )
4 ( 1 / 1995 )
 
3 ( 11 / 1994 )
2 ( 9 / 1994 )
1 ( 7 / 1994 )
0 ( 5 / 1994 )