Black Dawn VI - Hellbound

Není to tak dávno, co jsem vám popisoval hru Legions of Dawn od firmy Black Dragon. Jestli si vzpomínáte, byl to třetí díl trilogie Black Dawn.

Nyní se firma Z-soft (Black Dragon v trošku jiné sestavě) rozhodla v úspěšné trilogii pokračovat a na obrazovky našich monitorů přichází další díl, který nese název Black Dawn IV - Hellbound (hranice pekla). Hned na začátku musím říct, že z toho mám rozporuplné pocity.
Jak by se slušelo na pořádnou recenzi, měl bych začít příběhem. Tohle sice má být pořádná recenze, nicméně ze story nic nebude. Hra totiž žádnou nemá. Jak je to již u mě zvykem, z Black Dawn se mi dostala do drápů opět shareware verze, u které ovšem sami autoři uvádějí omezení pouze v počtu levelů. No nic, přistoupíme ke hře samotné.
Hned jak se hra nahraje, uvítá vás svým klasickým blackdawnovským menu, kde si vybíráte load/save, quickstart, instrukce nebo instalaci na HDD. Vzhledem k tomu, že jsem hru již předtím instaloval ručně, hned jsem se vrhl na ostré testování - Start new game. Tady mě čekalo první překvapení. Autoři zřejmě usoudili, že předcházející díly nebyly pro hráče dost variabilní a tak se rozhodli, že Hellbounda udělají ve stylu klasických dungeonů. Takže si tu musíte sestavit svojí partu, která se skládá ze čtyř členů. Styl dungeonů je tu převzatý se vším všudy a tak musíte projít volbou povolání (bojovník, dobrodruh, medik nebo zloděj - fakt nápadité) a také čísly navolit vlastnosti jednotlivých maníků. Čekal jsem, že si svou partu budu moci alespoň pojmenovat, ale byl to omyl. Když projdete touto prvotní selekcí, vrhnete se přímo do hry. A když říkám přímo, myslím přímo. Zatímco v Legions of Dawn jste si mohli vybrat, ve kterém levelu chcete začít, tady se vaše banda octne rovnou v labyrintu chodeb, někde uprostřed džungle.
Naházel jsem si do rukou zbraně, prohlédl si svou základní výbavu a vyrazil do boje. První nepřítel, na kterého jsem narazil, bylo nějaké přežrané tele s vyplazeným jazykem. Párkrát jsem do něho dloubnul elektrickým mečem a lehlo. Bylo jich tam ještě několik, ale ne ke všem jsem se dostal. Sesbíral jsem pytlíky s penězi (starý osvědčený způsob doplňování konta), otevřel elektrickou stěnu a spadnut jsem do propadla. Tohle je další inovace oproti předcházejícím dílům - každý level má několik pater, mezi kterými se dá (někdy) volně přecházet. V podzemí je spousta vody, co se mi líbilo, byla skutečnost, že všechny předměty na vodě plavou pohybují se na vlnách. Tady jsem také našel první terminál. Vypadal stejně jako v Legions, ale byl v něm jiný sortiment. Některé staré položky, jako například světelné meče nebo zářící krystaly zůstaly, ale našel jsem tu spoustu úplně nových věcí. Předně jsou to jiné zbraně, dále pak osobní výbava členů - brnění, boty, kalhoty a helmy, také tu můžete koupit mapovače, tentokrát pouze ve dvou verzích a různé další pomůcky. Moc peněz jsem u sebe neměl a tak jsem se vydal na průzkum podzemí. Objevil jsem tu pár teleportů, klasické známé kovové koule a pár krys.
V dalších levelech můžete využít další z vymožeností tohoto dílu - pokecat si s alieny. Mluvit můžete snad úplně s každým, včetně již zmiňovaných telat, která zřejmě trpí nemocí šílených krav a nabízejí vám např. helmu za 220 kreditů, přičemž normálně stojí 100, můžete se jich zeptat na jméno, na to, jestli mají nějaké novinky, něco jim prodat nebo na opak koupit, ba můžete je i urazit (funkce insult). Taky jsem si všimnut, že někdy vám nabízejí k prodeji předměty, které jinak neseženete, např. Mapper vIII, který v terminálu není. Bohužel jsem na něj neměl dost peněz, takže jsem chudáka enemáka musel rozmlátit kladivem (plasma hammer). Sem-tam mají nepřátelé docela vtipné hlášky, třeba když se jich zeptáte na novinky, odpovědí vsím: „Když hned nevypadneš, tak tě sejmu!“ Zajímavé je, že i když s nimi hodíte slušnou řeč, stejně vám pak jdou po krku. A pak že se slušností nejdál dojdeš! Cílem hry je samozřejmě probít se přes všechny úrovně a na konci típnout nějakého satana. Musím se přiznat, že se mi to ještě nepodařilo.
K technickému zpracování bych chtěl napsat asi tohle: grafika je rozhodně na skvělé úrovni, i když má jenom 32 barev. Nepřátelé jsou opět docela nápadití a vcelku i inteligentní (no teda inteligentní - občas uhnou když po nich střílíte). Zvukově to není nic moc, úvodní hudba předcházejícího dílu byla také lepší. Líbí se mi možnost uložit si pozici kdykoliv během hry, ale v tom případě měla hra mít víc než jen jeden poziční slot. Co se mi naopak nelíbí je úvodní tvorba party, myslím si že do technických dungeonů se to moc nehodí. Také ovládání je dost podivné chůze se provádí kurzorovými klávesami a otáčení je na Del a Help, což je v praxi hrozně nepohodlné. Dal bych přednost numerickému bloku, ale Z-soft asi myslel i na Amigy 600, které numpadem nedisponují. Taktéž ikony pro ovládání předmětů v rukou jsou rozmístěny tak nešikovně, že střílet s více členy najednou je dost obtížné. Jinak má ale hra spoustu nových nápadů a celkově je povedená.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS