AMIGA REVIEW online
  Uvodná stránka     Software     Hry     Obaly     Download     Amiga na PC     Amiga Forever  

The Strangers

Jan Komárek

„Žišmarjá... žišmarjá kluci ne AUHRCH! Vole, dyť si mně vyrazil JAU! UHEC. !!“ (Krev kape z rozdrcených rtů...) „Co, bejsbolka? UNGRH! Co, sekera? AUAAA... Hele, to je ruka. Byla moje... Už není. Jen tu tak tiše leží... Sluerp! To je mně zle... Bene, nežer to! Do toho, doraž mě, Saglame, bouchačkou mezi voči! Bum ho!“ BUM HO!
Budí se z nepříjemného snu. Protírá si oči, rudé potůčky krve ještě nehodlají opustit svůj vyhřátý pelech v jeho mysli. Vstává, opírá si hlavu o okenní rám a prohlíží si město pod sebou.
„Takhle živej sen už sem dlouho neměl“, přemítá. „Tak je to jasný“.
„Co?“, ptá se jeho Stupidní mozek a naschvál se vypíná.
„Mně nenaštveš“, ušklíbne se. „Zvládnu to sám. Umím taky myslet“.
Chvíli sedí na posteli a dementně čumí před sebe. Pak jde zase spát.
„Válku!“ řve Ertugrul Saglam. Jeho přívrženci a gangeři kolem něj nadšeně povykují a nosí ho na ramenou napříč starou opuštěnou továrnou. Na první pohled zanedbané nocležiště bezdomovců je ve skutečnosti mocně pulsujícím srdcem všeho zločinu ve městě. Odtud se rozbíhají cévky do všech temných koutů, průchodů a stanic metra, kde operovaly pomatené skupinky pouličníků. Všechno živé zmlátili, okradli a hodili pod přijíždějící vlak. Není divu, že zakrátko obyvatelé přestali jezdit metrem, tím se však těmto bestiím neubránili. Stále více gangů vylézá z temných tunelů na denní, šedé, smogovité světlo velkoměsta. Pod svou pevnou rukou je sjednotil Saglam, jenž se stal jejich hrdinou v ten den, kdy zabodl šroubovák do lebky Nizmara Kachničky, posledního mafiána z rodu elegánů v sáčku. Jméno Saglam se pak stalo synonymem pro strach, bolest a jekot. „Válku!“ ulevuje si Ertugrul a popichuje své nosiče dávno zrezivělým šroubovákem. Jeho nadšení žáci ho konečně spouštějí na pevnou zem. Saglam teď stojí uprostřed obrovského kruhu fanatických gangerů a neúnavně křepčí: „Válku! Válku!“ Dav souhlasně ječí, jen jakýsi nenápadně vyhlížející odpadlík se ptá: „Proti komu?“ „Válku!“ vyštěkne na něj vůdce smečky.
Nikdo nikdy neslyšel, že by ze Saglamových úst vyšlo jiné slovo. „Válku!“ vřeštěl už z kočárku na svoji mámu. O pár let později, předtím, než se ufetovali k smrti, se jeho rodiče po marné snaze vzdali naděje, že se kdy naučí pořádně mluvit. Byl zrozen pro pouliční válku. Pravý Mesiáš zločinu.
Gang trhá odpadlíka na kousky a Ertugrul mu nakonec sám vpálí kulku mezi obočí.
Zase se probouzí. Tentokrát to byl víc než sen. Jeho smysly pracují a zlá paní Předtucha klepe na šedou kůru probouzejícího se mozku. Nadechne se a v šoku do tmy zařve: „Majklééé...“
„Echm-chruuoopf“ odplivne si profesor KraaVasas-Ranaa z indického KančíBáru. „Takže abychom to neprotahovali. Hrdina, říkejme mu třebas Pepa nebo Džou, přišel, jak bylo možno se dovtípit, o svého nejlepšího přítele, pojmenujme ho kupříkladu Majkl. Tento Majkl se vetřel mezi fanoušky strašlivého, nízkopudného vládce podsvětí, jenž svým terorem ovládá jaksi celé město. Ono město leží v blíže neurčené poloze a má zhruba padesátiletý časový náskok od před naší érou. Nicméně společenské a politické poměry jsou téměř identické se současností. V přebujelé míře ovšem vzkvétá zločinnost. Tudíž je zde hráč postaven před problém, zda pomoci spravedlnosti a městu, chopit se neviditelných, avšak pevných nitek ovládajících Džoua a vyrazit do...“
Ulice. Ztichlá, zpustlá a zkouřená. Mírný smogovánek si pohrává s kostmi malých dětí, které nedonesly v termínu peníze na životně důležitou dávku. Saglam Učitel je vždy vedl k odpovědnosti: Drogy se platí včas! Odmalička navykaní potomci se tak příliš vysokého věku nedožívali. Tyhle informace předává Stupidní mozek svému nositeli, Džouovi, když se plahočí zmíněnou nehostinnou džunglí velkoměsta. Mozek náhle Džoua zarazí a nasměrovává ho ke vchodu do podzemky. Džou sjíždí po schodech a nažhavuje si pěsti o pohyblivá madla.
„Co nevidět se náš hrdina ocitne v prvních gejzírech násilí, ztratí trochu krve a, jak říkají s oblibou Američané, nakope pár lidí do zadku. Tato technika sama o sobě není špatná, přesto k úplnému paralyzování protivníka zdaleka nedostačuje. Těžko by přežil první rozdrcení nosních kůstek, kdyby svými boxerskými a kick-údery a mocnými kopy s výskokem nebyl schopen oponovat mimořádně odolným soupeřům. Z prvního zkoumání je zřejmé, že Džou se hodně naučil od staříka Odpadlíka - Renegade, jelikož chvaty jeho i jeho protivníků jakoby této mlátičské klasice z oka vypadly. Podobně se lze vyjádřit i o vzhledu postav a částečně o prostředí. Jedná se o vysoce konvenční prostředí - mimo podzemní dráhu se hráč dostane do všemožných skladišť, kanalizace, somráckých doupat a přirozeně bude čistit i samotné ulice města. Vcelku pochmurné prostředí je ohraničeno osmi úrovněmi, které barevně lidské oko příliš nenadchnou, nicméně ke koloritu hry se hodí. Grafické zpracování je co do kvality kolísavé, jedná se o slušný průměr, což nahrazuje alespoň velké množství charakterů Džouových protivníků. Docela podařené, i když nijak zvlášť efektní, jsou obrázky, předznamenávající každý z osmi tzv. levelů. Totéž se dá říci o úvodní sekvenci, v níž jsme svědky honby policejního Lotuse za Saglamovým autem...“ vydechne profesor a dá si sklenku kojenecké vody.
S mohutným skokem, při němž rozkopl čelist nejbližšího protihráče, se Džou vrhá mezi jasnou přesilu Metrogangerů. Jeho rychlost mu pomohla využít momentu překvapení a po přesných zásazích patou do krku břinknou o zeď další dva sráči. Džou uchopí starý dobrý doubledragonský výbušný barel a mrskne ho mezi ostatní, kteří se na něj sápou. V okamžení je zbytek gangu rozmetán po nástupišti a na krvi by se dala zřídit klouzačka. Zůstali jen dva. Robustní pako s kladivem a černoch s bejsbolkou. Přistupují k Džouovi ze dvou stran, každý s napřaženou zbraní. Pako naznačí úder, aby na sebe strhl Džouovu pozornost, a černoch mezitím zaútočí na jeho hrudník. Džou postřehne černochův úmysl, bleskurychle padá k zemi, kotoulem se dostává před tlusťocha a v pokleku vráží pěst do míst, která už nebudou tlusťochovi v budoucnu k užitku. Vyhne se dalšímu švihu bejsbolky, hmátne po pakově kladivu, vyskočí na nohy a zuřivě se šklebí na potícího se černocha. Tomu sklouzávají sluneční brýle na rudou podlahu a odhalují strachem rozšířené oči.
„Ovšem toto je teprve začátek, ve skutečnosti bude mít samotný hrdina dost práce probít se do druhé úrovně. Na přilepšenou je možné oživit Majkla, čili pozvat ke hře kamaráda nebo rovnou několik přátel, přesněji až šest. To v případě, že zvolíte způsob hry Deathmatch Arena, kde se v různých in- a exteriérech utkávají tito hráči, a jak vidno podle názvu, nepůjde o souboje jen do první krve. Podobný styl využívá i volba Gangwars Arena. Nezkušení bijci si mohou vhodné taktiky boje a chvaty procvičit v Cvičném módu. Hmmm, co tak ještě... Ano, ovšem, je zde pro vás přichystáno i několik tzv. srandiček, jež sestávají především z využití pomocných doplňků a zbraní, jako zmíněná kladiva, bejsbolová hůl, sekery, řetězy, využívané v hojné míře ke všem možným účelům a dokonce natrefíme i na hokejky. Bájný Mortal Kombat byl tentokrát vzorem pro krvavé Fatalities, když zbývá například vaší postavě pouze špetka energie a sotva stojí na nohou, mohou ji vaši přemožitelé dodělat několika zvláště odpornými způsoby (třeba jednou ranou z pistole vám ustřelí tuku v rameni). A budeme se zabývat zvuky, vlastně můžeme slyšet normální, průměrné zvuky pouliční vřavy, pleskání, výbuchy, křupot, nijak a ničím nevybočují. Prakticky stejnou věc si lze zapamatovat o hudbě, rádoby drsná technomršina nemá příliš čím uchvátit. Slyšet ji ale můžete. V dnešní době není moc velkou zajímavostí ani několik namluvených vět. Strangers tak mohou překvapit jedině v tom, že jde snad o jedinou mlátičku na světě, která komunikuje v deseti světových jazycích, samozřejmě jen pokud jde o psané věty (hned se pozná, že hru má na svědomí slovenská firma - slovenština kraluje mezi Anglií a Německem, zato po češtině ani památky).
ChhhSllimt“, dochlemtal profesor ze sklenky a nadechl se k sípavému závěru, „je to na vás: kupte to nekupte to... rum! Ano, peníze se dají využít i jinak a lépe, ale chcete-li něco trošku nového na Amigu, těch pár stovek můžete obětovat!“ A vydal se do nejbližších Nápojů.
P.S.: Jestli jste ve výše uvedené recenzi našli určité oplzlosti nebo se vám celý text zdál úchylný, dodatečně se vám za něj omlouvám. Jméno Ertugrul Saglam není tak docela vymyšlené, ale v téhle hře se s ním nesetkáte, to by musela být podobnost čistě náhodná.

The Strangers

75 ze 100

Grafika: 80

Zvuk: 70

Hratelnost: 75

Originalita: 25

Firma: Vulcan Software

Plusy:
může hrát až 6 hráčů (s Joy Adapterem), aspoň trochu různorodí protivníci, fatality
Mínusy:
nepříliš nových nápadů a chvatů, nic moc ozvučení
Test. verze pro: Amiga 1200
Testováno na: Amiga 1200 HD, CD-ROM
Existuje i pro: CD32
Poznámka: hra na CD

Vytlačiť článok


© ATLANTIDA Publishing Všechna práva vyhrazena.
Žádna část nesmí být reprodukována nebo jinak šířena bez písemného svolení vydavatele.



Amiga na Vašem PC rychle, snadno a zdarma!


none

AMIGA REVIEW

57 ( 11-12 / 2000 )
56 ( 9-10 / 2000 )
55 ( 7-8 / 2000 )
54 ( 5-6 / 2000 )
53 ( 3-4 / 2000 )
52 ( 1-2 / 2000 )
 
51 ( 12 / 1999 )
50 ( 11 / 1999 )
49 ( 10 / 1999 )
48 ( 9 / 1999 )
46-47 ( 7-8 / 1999 )
45 ( 6 / 1999 )
44 ( 5 / 1999 )
43 ( 4 / 1999 )
42 ( 3 / 1999 )
41 ( 2 / 1999 )
40 ( 1 / 1999 )
 
39 ( 12 / 1998 )
38 ( 11 / 1998 )
37 ( 10 / 1998 )
36 ( 9 / 1998 )
35 ( x / 1998 )
34 ( x / 1998 )
33 ( 1-2 / 1998 )
 
32 ( 11-12 / 1997 )
31 ( 9-10 / 1997 )
30 ( 7-8 / 1997 )
29 ( 6 / 1997 )
28 ( 5 / 1997 )
27 ( 4 / 1997 )
26 ( 3 / 1997 )
25 ( 2 / 1997 )
24 ( 1 / 1997 )
 
23 ( 12 / 1996 )
22 ( 11 / 1996 )
21 ( 10 / 1996 )
20 ( 9 / 1996 )
18-19 ( 7-8 / 1996 )
17 ( 6 / 1996 )
16 ( 5 / 1996 )
15 ( 4 / 1996 )
14 ( 3 / 1996 )
13 ( 2 / 1996 )
12 ( 1 / 1996 )
 
11 ( 12 / 1995 )
10 ( 11 / 1995 )
9 ( 10 / 1995 )
8 ( 9 / 1995 )
7 ( 7 / 1995 )
6 ( 5 / 1995 )

ATLANTIDA NEWS

5 ( 3 / 1995 )
4 ( 1 / 1995 )
 
3 ( 11 / 1994 )
2 ( 9 / 1994 )
1 ( 7 / 1994 )
0 ( 5 / 1994 )