AMIGA REVIEW online
  Uvodná stránka     Software     Hry     Obaly     Download     Amiga na PC     Amiga Forever  

Začínáme s Amigou IV

Petr Mareš

AmigaDOS je označení části operačního systému Amigy, která má na starosti práci se soubory a vše, co s tím souvisí. Je to povídání na dlouhé zimní večery a dnes to všechno určitě nestihneme.

Ačkoliv dnešní díl Začátečníků bude více teoretický, čas od času si budeme potřebovat „odskočit“ do Shellu, tak pro jistotu připomenu, jak se ten Shell spouští a co to vlastně je. Ikonku Shellu máte v adresáři „Syslem“ na systémovém disku. Jiná možnost jak ho spustit je pomocí příkazu „NewShell“, nebo „NewCli“. Pokud si chcete přiřadit spuštění Shellu na stisk nějaké klávesové zkratky (například pomocí některé z dostupných komodit), pak doporučuji použít kombinaci LeváAmiga + ESC, kterážto se k tomu používá nejčastěji.

Zařízení
Jedním ze základních pojmů týkajících se AmigaDOSu je takzvaný „device“ (čti „divajs“), česky „zařízení“. Někdy se výraz „device“ chápe v trochu jiném významu, než jak mu budeme rozumět my. Device pro nás bude jméno nějaké jednotky, ze které se dají číst, či na kterou můžeme zapisovat data. Nejznámějším příkladem je asi „DF0:“, reprezentující interní disketovou mechaniku. Kompletní seznam zařízení „namontovaných“ v systému vám vypíše příkaz „Assign DEVICES“. Je dobré ještě podotknout, že se za jménem zařízení většinou píše dvojtečka.
Zařízení se používají buď ke čtení a zapisování souborů, nebo ke komunikaci programu s něčím jiným. Nejdříve se budeme zabývat první skupinou. Do té patří již zmiňovaná „DF0:“ pro práci s disketami v amigovském formátu, dále „PC0:“ pro čtení a zápis na PC diskety, „CC0:“ pro práci s některými kartami v PCMCIA portu, „RAM:“ jako reprezentant ramdisku, reset přežívající ramdisk „RAD:“ (pokud je dobře nastaven) a další, nevyjímaje označení partitionů harddisku (třeba „DH0:“). Pravidla, podle kterých se přistupuje k souborům na těchto zařízeních, bývají všude prakticky stejná, jen někde jsou rozdíly a omezení v délkách názvů souborů a adresářů, v existenci a délce komentáře a podobně (viz známé omezení MS-DOS disket). Jako ukázku vezměme „DF0:“ a pojďme se na cestování mezi soubory podívat trochu podrobněji.
Otevřete si Shell a vložte do interní disketové mechaniky disketu s vaším Workbenchem (ta by měla být vždy chráněna proti zápisu). Aktuální adresář (ten, ve kterém se zrovna nalézáte) se mění příkazem „CD“. Napíšete-li „CD DF0:“, dostanete se do „kořenového adresáře“ zařízení „DF0:“. Příkaz „List“ vám vypíše jeho obsah. Soubory označené ve výpisu jako „Dir“ jsou adresáře, ostatní soubory mají místo toho uvedenou svou velikost v bajtech. Jedním z adresářů na disketě s Workbenchem je adresář „Devs“. Do něj se můžeme přepnout dvěma způsoby, a to pomocí „relativní cesty“ a cesty „absolutní“. Relativní cesta je cesta, která platí pouze v tom adresáři, kde zrovna jsme. K přepnutí do tohoto adresáře pomocí relativní cesty nyní stačí napsat „CD Devs/“, přičemž koncové lomítko můžeme vynechat. AmigaDOS se podívá, zdalipak v aktuálním adresáři nějaký adresář „Devs“ existuje, a pokud ano, přepne vás do něj. Pak se můžeme stejným způsobem přepnout do adresáře „Monitors“, který se v „Devs“ nalézá. Pokud bychom se ale chtěli dostat zpět do kořenového adresáře, máme na to hned několik možností:
Obyčejné lomítko „/“ znamená „vyšší adresář“, v programech často označovaný jako „Parent“. Z „Devs“ se tedy do „kořene“ dostaneme pomocí „CD /“.
Dvojtečka „:“ v označení cesty znamená kořenový adresář. Ať jsme tedy kde jsme, příkaz „CD:“ nás vždy dostane do kořenového adresáře toho zařízení, na kterém se zrovna nalézáme. Před dvojtečkou již může být napsáno jen jméno zařízení, do jehož kořene se chceme přepnout. Pokud je v označení cesty jméno zařízení a dvojtečka, jedná se o cestu absolutní, což jest třetí možnost, jak se dostat do kořene na „DF0:“ - příkaz „CD DF0:“.
Relativní cesty se dají za sebe řetězit. Jsme-li v adresáři „DF0:Devs“ a chceme-li přejít jedním příkazem do adresáře „DF0:Prefs“, zřetězíme relativní cestu pro vyšší adresář „/“ a relativní cestu, která by nás dostala z tohoto vyššího adresáře do adresáře „Prefs“. Výsledný příkaz je tedy „CD /Prefs“. Řetězit se za sebou dají i pouhá lomítka, například z adresáře „DF0:Obrázky/Sprosté/Nechutné“ se příkazem „CD ///“ dostaneme zase rychle zpět na „DF0:“.
Pokud chcete označit adresář ve kterém se zrovna nacházíte, můžete použít absolutní cestu, nebo stačí napsat dvě uvozovky za sebou. Ve skutečnosti ani není nutno používat příkaz „CD“. Když na příkazový řádek napíšete jméno souboru, Shell se ho pokusí spustit jako příkaz, a pokud je tím souborem adresář, Shell do něj vstoupí.
To bychom měli souborově orientovaná zařízení. Z té druhé skupiny uvedu ta standardní. „SER“ a „PAR“ jsou vstupně výstupní zařízení obsluhující sériový a paralelní port, „PRT“ slouží jako výstup na tiskárnu a „AUX“ zprostředkovává přístup na sériový port bez vyrovnávací paměti. „PIPE“ se používá pro rychlejší přelévání dat mezi programy a zařízení „CON“ a „RAW“ umí otevřít okénko, psát do něj a načítat z klávesnice. Rozdíl mezi „CON“ a „RAW“ je ten, že „CON“ čte z klávesnice po řádcích a dovoluje vám zadávaný řádek editovat (v okně zařízení „CON“ běží například Shell), kdežto „RAW“ nic takového nedělá.
Teď už zhruba víte co máte, teď to ještě umět používat. Bohužel ne všechny zařízení se používají stejně. Ukážeme si to na několika příkladech.
Příkaz „Copy SYS:s/SPat PRT:“ zkopíruje soubor „SPat“ umístěný v adresáři „s“ systémového disku na zařízení tiskárny, což způsobí, že se soubor vytiskne (máte-li funkční tiskárnu).
Příkaz „Copy SYS:s/SPat CON:0/0/640/200/Výstup/WAIT/CLOSE“ vypíše tentýž soubor do okénka typu „CON“, pojmenovaného „Výstup“, umístěného do levého horního rohu obrazovky, širokého 640 a vysokého 200 bodů. Tyto parametry jsou, jak vidíte, zapsané za jménem zařízení, oddělené lomítky. Parametr „WAIT“ způsobí, že po vypsání textu bude okno čekat na stisk tlačítka pro zavření okna („close gadget“), které jsme tam přidali parametrem „CLOSE“. Pokud nám nijak nezáleží na vlastnostech okna, můžeme libovolný parametr vynechat, což může dopadnout třeba takto: „Copy CON://///CLOSE RAM:pokus“ - Tento příkaz otevře okno bez názvu, vy do něj napíšete něco, co se vysype do souboru „RAM:pokus“ a pak to ukončíte kliknutím na tlačítko pro zavření okna, nebo zmáčknutím CTRL + , čímž signalizujete ukončení vstupu z klávesnice. Se zařízením „RAW“ je to podobné, ale okno samotné nemůžete zavřít vy jako uživatel, ale musí to udělat program, který z něj čte. Navíc se zadávané znaky do okna ani nevypisují.
Pokud ve výstupu příkazu „Assign DEVICES“ marně hledáte zařízení „PC0“, „AUX“, „PIPE“ nebo jiné, je to tím, že se některé zařízení musí takzvaně „namontovat“. Chcete-li třeba namontovat zařízení pro čtení PC disket, nejjednodušší je napsat v Shellu „Mount PC0:“. Jestliže jste spíše přes klikání a klávesnici se raději vyhýbáte, pak dvojklikněte na ikonku „PC0“ v adresáři „Storage/DOSDrivers“, výsledek bude stejný.

Další logická zařízení
Device, jak jsme si jej před chvílí popsali, není jediným prostředkem, jak přistupovat k souborům. V AmigaDOSu ještě existují „disky“ a „assigny“ (čti „asajny“), se kterými se pracuje podobně jako se zařízeními. Představu disku si můžeme přiblížit na příhodném příkladu, kterým bude zase „DF0:“. Pokud do interní mechaniky vložíme disketu naformátovanou na jméno „Data“, pak se nám objeví v seznamu disků (anglické označení je „Volume“). Spustíte-li si příkaz „Info“, ukáže se vám výpis, v jehož prvním sloupečku (označeném „Unit“) jsou jména zařízení, které mohou hostit logické disky, ne náhodou jsou to ty, které jsou „souborově orientované“. Poslední sloupeček výpisu (nadepsaný „Name“) obsahuje jména disků v daných zařízeních. V našem případě by to byl disk „Data“. Během doby, kdy je tato disketa v mechanice „DF0“, můžete psát cestě k souboru slovo „Data:“ místo slova „DF0:“. V momentě, kdy disketu vytáhnete a do mechaniky zasunete jinou, přestane jméno „Data:“ platit. Pokud se na něj i přesto budete odvolávat, systém vás požádá, aby jste disk s tímto jménem vložili do nějaké mechaniky. Naproti tomu bude označení „DF0:“ stále platné a bude označovat disketu, která je zrovna v mechanice. Zařízení, do kterých se žádná disketa nevkládá (například „RAM:“), mají rovněž přiřazené logické disky.
Posledním pojmem, který si dneska rozebereme, je „assign“. Assign je možno chápat jako zkratku za jméno nějakého adresáře. Lépe to pochopíte na příkladě. Příkaz „Assign ENV: RAM:Env/“ vytvoří logické zařízení se jménem „ENV:“, které bude ukazovat do adresáře „RAM:Env/“. Na co se dá takovýto assign použít, je zřejmé. Už hned po nabootování jich je několik v systému vytvořeno. Například assign „LIBS:“ ukazuje na systémový disk do adresáře „Libs“, kde jsou schovány sdílené knihovny. Když pak systém dostane na práci otevřít nějakou knihovnu, koukne se do logického zařízení „LIBS:“, a pokud tam hledanou knihovnu najde, otevře ji. Pokud se však rozhodnu, že chci aby se knihovny otevíraly odjinud, stačí „LIBS:“ přiřadit někam jinam, budiž příkladem „Assign LIBS: SYS:MojeLibs/“. Jiná výhoda je v tom, že jeden assign může ukazovat na více míst najednou. Pokud se pak rozhodnete, že budete mít knihovny i v adresáři „XXX:YYY/“, stačí na to systém upozornit příkazem „Assign LIBS: XXX:YYY/ ADD“.
Uf... To by snad mohlo být pro dnešek všechno. Snad vás ta hromada teorie příliš moc neotrávila. Příště bychom se trošku podívali na Shell, alespoň „jen tak z letadla“, ať vidíte, co s tím lze všechno napáchat. Do té doby se mějte fajn a u dalších (tentokrát již pokročilejších) začátečníků nashledanou.

Vytlačiť článok


© ATLANTIDA Publishing Všechna práva vyhrazena.
Žádna část nesmí být reprodukována nebo jinak šířena bez písemného svolení vydavatele.



Amiga na Vašem PC rychle, snadno a zdarma!


none

AMIGA REVIEW

57 ( 11-12 / 2000 )
56 ( 9-10 / 2000 )
55 ( 7-8 / 2000 )
54 ( 5-6 / 2000 )
53 ( 3-4 / 2000 )
52 ( 1-2 / 2000 )
 
51 ( 12 / 1999 )
50 ( 11 / 1999 )
49 ( 10 / 1999 )
48 ( 9 / 1999 )
46-47 ( 7-8 / 1999 )
45 ( 6 / 1999 )
44 ( 5 / 1999 )
43 ( 4 / 1999 )
42 ( 3 / 1999 )
41 ( 2 / 1999 )
40 ( 1 / 1999 )
 
39 ( 12 / 1998 )
38 ( 11 / 1998 )
37 ( 10 / 1998 )
36 ( 9 / 1998 )
35 ( x / 1998 )
34 ( x / 1998 )
33 ( 1-2 / 1998 )
 
32 ( 11-12 / 1997 )
31 ( 9-10 / 1997 )
30 ( 7-8 / 1997 )
29 ( 6 / 1997 )
28 ( 5 / 1997 )
27 ( 4 / 1997 )
26 ( 3 / 1997 )
25 ( 2 / 1997 )
24 ( 1 / 1997 )
 
23 ( 12 / 1996 )
22 ( 11 / 1996 )
21 ( 10 / 1996 )
20 ( 9 / 1996 )
18-19 ( 7-8 / 1996 )
17 ( 6 / 1996 )
16 ( 5 / 1996 )
15 ( 4 / 1996 )
14 ( 3 / 1996 )
13 ( 2 / 1996 )
12 ( 1 / 1996 )
 
11 ( 12 / 1995 )
10 ( 11 / 1995 )
9 ( 10 / 1995 )
8 ( 9 / 1995 )
7 ( 7 / 1995 )
6 ( 5 / 1995 )

ATLANTIDA NEWS

5 ( 3 / 1995 )
4 ( 1 / 1995 )
 
3 ( 11 / 1994 )
2 ( 9 / 1994 )
1 ( 7 / 1994 )
0 ( 5 / 1994 )