AMIGA REVIEW online
  Uvodná stránka     Software     Hry     Obaly     Download     Kniha návštev     Amiga na PC     Amiga Forever  

Computer98 show report

PETR KRENŽELOK

„Ano, QNX“, pokračoval Alan Havemose. Poté nám byl představen Dan Dodge, spoluzakladatel společnosti QNX, který vyšel ze zákulisí a zamířil si to přímo k mikrofonu, aby nás tak mohl seznámit s tím, co vlastně jeho firma Amize přinese.
Dan nejprve zabruslil poněkud zpět do historie, představil svojí společnost a zahájil svůj proslov přibližně takto: „Když jsme si do firmy koupili první počítač, bylo to IBM PC. První skutečný počítač, který jsem si koupil sám domů, byla Amiga. Přišel jsem jednou do práce, a napadlo mě se zeptat, jestli náhodou někdo nezná Amigu. Zůstal jsem stát překvapením, protože asi 70% zaměstnanců Amigu vlastnilo.“ Za tohle samozřejmě Dan nemohl nesklidit potlesk, a tak měl alespoň dostatek času se nadechnout k tomu, aby mohl přejít k věcem poněkud vážnějším.
Dříve než však začal představovat základní principy funkčnosti QNX Os, nezapomněl připomenout, že pevně věří, že technologie, na které u QNX tak dlouho poctivě pracovali, přinese konečně Amize zadostiučinění, a ta se dostane zpět na vrchol technologie. Tohle se skutečně hezky poslouchalo, a já osobně byl zvědav, jestli následující minuty prokážou tuto slovní „neokázalost“, protože planých řečí jsme si kolem Amigy za poslední léta užili až až.
Dan měl připravenou hezkou slideshow, na které byly diagramy popisující základní funkčnost QNX OS. Jeden z prvních snímků hovořil o jádru jejich OS. Hezky ukazoval rozdíl mezi dnešní Amigou a jejím „real-executive“ modelem, kde stačí jeden nešikovně umístěný pointer, a systém může mít vážné problémy, tzv. jádry monolitickými, kde jisté služby a ovladače jsou součástí jádra, což je příklad dnešních Unixů a Windows NT, a jádry typu mikrokernel, kde jako příklad sloužil právě nově představený QNX.
Oč tedy u QNX v základu jde? Jádro QNX, v našem případě tedy mikrokernel, představuje pouze malou, výkonnou základní jednotku a všechny ostatní služby operačního systému se nacházejí v chráněném uživatelském režimu, a to včetně grafiky, ovladačů, filesystému, ale třeba i síťových, či jiných protokolů.
QNX je tedy operační systém, založený na principu zasílání zpráv (messages), a přestože by mohli někteří zlí jazykové tvrdit, že takovýto systém musí být notně pomalý, QNX je důkazem pravého opaku. Vše je zde měřeno na mikrosekundy. O distribuci zpráv se zde starají resource managery a Dan je přirovnal k počítačové sběrnici, která se stará o přepínání a distribuci dat. I tyto resource managery běží v chráněném uživatelském režimu.
QNX je údajně tak šikovně navržen, že za celou historii firmy nemuseli ještě nikomu poskytnout zdrojový kód, a přesto si všichni zákazníci dokázali tento systém přizpůsobit podle svých představ. Všechna API a zprávy jsou zde otevřené, vše je zde navrženo s maximálním ohledem na škálovatelnost a funguje vlastně jako plug-in architektura.
Při popisu síťových možností jsem přestával rozumět tomu, co je vlastně klasický operační systém, protože si prostě neumím představit, jak může fungovat síť, kde je nahraný pouze jeden TCP/IP protokol, a využívají jej i všechny ostatní stanice. Když se QNX síťově propojí, všechny jádra se spojí a začnou fungovat jako jedna velká výpočetní farma, a je úplně jedno, jak daleko se od nás daný počítač nachází. To vše vlastně díky resource managerů, které si dané zprávy nějakým způsobem routují a Dan zde použil jeden příklad klasického renderingu na zhruba 300 procesorech, s narážkou, že oni na tolik vybavení místo v kanceláři nemají. Ale v čem je zde vlastně technologicky vzato rozdíl, to jsem tedy nepochopil, ale bavil jsem se skutečně dobře.
To už totiž Dan přešel ke grafice. „QNX má jako první OS na světě mikro GUI“. Grafika tady tedy funguje jako samostatné jádro, a to co bylo k vidění, bylo více než excelentní. Dan nejprve posílal aplikace z počítače na počítač, prostě jako když ve Wormsech zvolíte teleport, a poté přešel ještě k větším kejklům, to když spustil snad všem známou hru Doom, a okno pomalu posouval po obrazovce tak, že polovina hry běžela na jednom počítači, a druhá polovina na počítači druhém. To co jsem tady teď popsal, je však jen nástin toho, oč skutečně jde. Zapomeňte na tradiční GUI systémy! Podrobné informace o tomto GUI s názvem Photon GUI však vydají na samostatný článek a tak jsem hned věděl, o čem budu psát, až jednou dopíšu reportáž pro AR.
Dříve než jsem stačil všechny informace spolykat, byl tady konec prezentace. Ještě chvíli jsem se díval na obě plátna a nechápajíc kroutil hlavou, jakže nám to všem tohle tajuplné QNX zamotalo hlavu. Tohle si opravdu zasloužilo potlesk.
Světla se pomalu rozsvěcovala, a k mikrofonu přicházel ještě Jeff Schindler a Alan Havemose. Následoval totiž blok dotazů.
Dotazy padaly nejrůznějšího druhu, a jelikož jsme se novinek ohledně nového OS dověděli poměrně dost, zaměřil jsem se hlavně na to, zdali se někdo zeptá na náš tajuplný MMC, „magic mystery chip“, označení pro super chipset, jak se tato zkratka s oblibou ujala v komunitě Amigistů na Internetu. Otázka na sebe nenechala dlouho čekat, protože vůbec posledních několik týdnů před konferencí se začínalo mluvit o super OS, a význam čipu, který byl původně nade vše vychvalován, se poněkud odsouval do pozadí. Mikrofonu se po Jeffově přikývnutí ujal Alan, který vše shrnul asi takto: „Podívejte, v době konání show v Londýně, kde jsme se poprvé zmínili o tomto čipu, byl tento jediný svého druhu na světě nám známý. Nicméně toto je již asi půl roku a v průmyslu to může znamenat mnoho. Od té doby se objevily i jiné projekty, které vypadají rovněž slibně, a šlapou našemu MMC na paty, i když každý je trochu jinak orientován. Vývoj MMC však běží podle plánu a je to jedna z alternativ. Neuděláme však již tutéž chybu, a to že bychom OS vázali na jeden konkrétní čip.“ Tohle v podstatě stačilo a Alan pak ještě dodal něco v tom smyslu, že popsanou výkonností MMC je dnes spíše míněn jakýsi low-level standard pro budoucí Amigy. Do diskuse se na chvíli zapojil i Dan Dodge, který připomněl, že QNX již v podstatě běží na několika procesorech a proto nevidí žádný problém tento OS přenést na případné příchozí typy procesorů.
Blok dotazů skončil. Mikrofonu se tentokrát ujal Bill McEwen, který poděkoval všem za pozornost, nabídl malé občerstvení na náklady Amiga Inc. v podobě celé dlouhé řady nejrůznějšími dobrotami zaplněných stolů v zadní části místnosti a vybídl k otevřené diskusi se zástupci Amiga Inc. a QNX, přičemž si ještě na chvíli pozval bokem všechny zástupce tisku. Tam každý z novinářů dostal kopii tiskového prohlášení, jež se později objevilo na stránkách Amiga Inc. Dále jsem tuto diskusi již nesledoval, a vkročil jsem na mírně vyvýšené pódium, kde se vytvořily mírné hloučky kolem Dana Dodge z QNX a „našeho“ Alana Havemoseho.
Zamířil jsem tedy k Alanovi a byl velmi zvědavý, zdali bude šéf technického vývoje Amiga Inc. přístupným člověkem, nebo bude působit dojmem zakomplexovaného inženýra. Měl jsem v záloze řadu otázek pro Fleecyho, ale když ten do Kolína nepřijel, mínil jsem je položit právě Alanovi. Taky komu jinému, že ano. A tak jsem se tedy začal ptát. Zajímaly mě nejvíce asi čtyři věci: Jak to bude v novém OS s datatypy, Arexxem nebo skriptováním obecně, lokalizací a nakonec jaký bude mít na směr vývoje OS vliv organizace ICOA (Industry Council Open Amiga). Musím se přiznat, že mě Alanovy odpovědi poněkud zarazily. Co se týče datatypů, o těch řekl, že si není jist, protože ty mají svá pro a proti, na lokalizaci mi odpověděl, že ta je v QNX přítomná, i když v jiné podobě a pokud jsem si vše správně přeložil, tak QNX zatím žádný skriptovací prostředek nemá, jelikož zde je všechno otevřené. Co se týče ICOA, vycítil jsem z jeho odpovědi, že Alan má jisté představy o tom, jak by měl AmigaOS 5 vypadat, a asi si moc do designu systému nenechá mluvit, takže pro ICOA nakonec zřejmě zbude úloha betatestingu.
Jen o kousek dál u svých dvou počítačů postával Dan Dodge a předváděl tam svá kouzla s přesunem obrazovek. Dan nám všem připomněl, že to co jsme viděli, není rozhodně vizáž budoucího AmigaOS. Nakonec kdo by chtěl, aby systém vypadal poněkud „Windows like“. QNX představuje pro budoucí Amigu pouze „foundation“, tedy jakýsi základ funkčnosti, nad kterým se teprve vystaví další vrstvy budoucího operačního systému. Svůj obdiv nedokázal skrýt ani příchozivší Holger Kruse, který Dana seznámil se skutečností, že TCP/IP tak trochu rozumí, a že to, co viděl, bylo prostě perfektní. Chtěl jsem vědět, nakolik to u QNX myslí s Amigou vážně, a tak jsem se Dana zeptal, proč si vybrali právě Amigu. Řekl mi, že to byla prostě otázka rozhodnutí. Když se jim od Amiga Inc. ozvali telefonicky, hned jim do sebe začaly zapadat karty, protože oni Amigu znali, a věděli, že toto jméno je ve světě velmi dobře známé a představuje jistý symbol. Dokonce nám k našemu potěšení oznámil, že na novém AmigaOS budou pracovat dva týmy, a ten druhý bude právě u QNX, aby tak mohli pružně reagovat na požadavky Amiga Inc. Jeden z novinářů se snažil Dana dohnat k tomu, aby nám prozradil, zdali je smlouva s Amiga Inc. exklusivní a QNX nevstoupí do jednání s jinou společností zabývající se multimédii. Dan se odpovědi zdráhal, ale nakonec prozradil, že to prostě slíbit nemůže, ale faktem zůstává, že zatím rozhodně kromě Amigy nic podobného neplánují. Čas na několik fotografií. Sezvali jsme dohromady Alana, Dana a Jeffa, a několik novinářů včetně mě si pořídilo památeční fotografie.
Sál se už pomalu uzavíral, a tak jsem se vydal na ubytovnu. Jak se říká, zítra je přece také den....

Den Druhý
Na výstaviště jsem dorazil z ubytovny asi za 10 minut a byl jsem celkem v poklidu, protože jedinou povinností, kterou jsem musel mít na paměti, byla doba odjezdu autobusu zpět do České Republiky. Zůstat viset v Německu jsem si nemohl rozhodně dovolit.
Vstupní kontrola mě samozřejmě kolem pokladen pustila bez problémů, měl jsem přece novinářský průkaz. Uf, to je ale lidí, tohle by měl vidět Exie, pomyslel jsem si. Zbývalo tak asi 35 minut do otevření velké vstupní stěny do haly, kde se nacházely výstavní stánky a ve vstupní hale byl už hezky plno. Bylo celkem příjemné si uvědomit, že všechny ty spousty lidí jsou tady vlastně kvůli Amize.
U stánku Amiga Inc. jsem se pozdravil s Darreckem Liesle, zodpovědným za něco jako kontakt s uživatelskými skupinami, který se mě pouze zeptal, jestli vím něco o UGN (User Group Network). Řekl jsem mu, že akorát to, že existuje, a tak mě vzal Darreck téměř doslova za límec a postavil před sympatického mladíka, který zde UGN zastupoval. Poté jsem se dověděl něco o UGN. Jde vlastně o organizaci, již si zvolila Amiga Inc., lépe řečeno zřejmě přímo Darreck, a která by měla být jistou top organizací sdružující pod sebou všechny ostatní organizace. Organizace všech národů, spojte se, takhle by se dala charakterizovat UGN. U UGN pracují na vytvoření plošné databáze členů, takže například pojedete-li někam na dovolenou, vytáhnete si ze seznamu Amigisty, kteří se nacházejí v blízkosti místa vašeho pobytu a můžete je případně kontaktovat. Spíše však jde o jinou věc, a to o prezentaci. Řekněme že někdo u nás stvoří nějaký software, zahájí nějaký projekt, nebo něco podobného, a někde v zahraničí probíhá Amigistická show. Není údajně nic jednoduššího než kontaktovat UGN, kteří mohou na dané události vaši práci prezentovat. Tohle věru není špatná služba. Jak jsem se od Tonyho dověděl, jsou navíc věcně podporováni od Amiga Inc., takže si řeknou, že chtějí na nějakou výstavu dvě A4000, a dostanou je. Pochopil jsem, že zřejmě tohle je důvod, proč UGN nemají příliš v oblibě lidé z vedení Team Amiga, kterým vadí, že nebyla všem organizacím dána stejná šance a za celou záležitostí vidí politické rozhodnutí Darreckem Liesle. Lidé z UGN totiž pravděpodobně za peníze Amiga Inc. jezdí po výstavách, kde zařizují například živé IRC konference. Vzal jsem si od Tonyho vizitku, a přislíbil mu, že se o UGN zmíním.
Uf, tyhle vážné rozhovory jsou vyčerpávající, a tak, když už jsem byl u stánku Amiga Inc., hodlal jsem opět využít statutu novináře a zajít si na jednu bezplatnou minerálku. Všiml jsem si, že u jednoho ze stolů sedí Dan Dodge z QNX spolu s několika novináři a nad nimi stojí Alan Havemose, který je při rozhovoru poslouchá. Vzal jsem tedy svou minerálku a přesunul se k Alanovi. Hlavně nenápadně. Dovolil jsem si taktně Alana vyrušit od naslouchání několika dotazy. Ptal jsem se na dobu u Commodore, a zdali někoho z bývalého týmu přizve k práci na novém OS. Zeptal jsem se konkrétně třeba na jméno Mike Sinz, načež mi Alan odpověděl, že nemá rád lidi s velkým egem, kteří se více předvádějí na Internetu, než skutečně tvoří něco užitečného. Dává přednost méně „slavným“ inženýrům, kteří odvedou pořádný kus poctivé práce. Při dotazu na Carla Sassenratha a jeho Rebol mi odpověděl, že s Carlem udržuje kontakt dodnes a že jen asi před několika měsíci se osobně setkali. Carl jej ujistil, že bude portovat Rebol pro cokoliv, co vznikne u Amiga Inc. Dále jsem Alanovi řekl, že mi některá prohlášení lidí z Amiga Inc. připadají poněkud nadsazená, jako například údajně projevený zájem některých velkých hráčů na poli IT. Alan však s veškerou vážností mluvil, že si prostě nevymýšlí, že v herním průmyslu uvidíme například návrat společností Psygnosis a Electronic nebo Lucas Arts, už se přesně nepamatuji. Po poněkud kontroverzním článku v Mac The Knife je dokonce údajně kontaktovali tři hlavní velcí vývojáři na platformě Mac, a byli zvědaví, co že to Amiga Inc. chystá s Amigou. Alan jako typ člověka na mě působil celkem zodpovědně, takže jsem uvěřil tomu, co říká a spokojeně ukončil svou návštěvu na stánku Amiga Inc. Je čas se podívat za nějakými vývojáři.
První stánek, kde jsem se zastavil, byl GP Software, kde se předváděl Opus Magellan. Greg mi velmi ochotně předváděl nové vlastností svého výtvoru, a zeptal jsem se jej tedy alespoň na dvě věci: zdali probíhá vývoj Opusu pro platformu Windows, a zdali bude podporovat i OS 5. Odpověď na tu první otázku zněla ano, u té druhé se Greg vyjádřil zhruba tak, že je příliš předčasné přemýšlet o portování produktu na něco, co ještě vlastně ani neexistuje, protože se samozřejmě firma musí nějak živit. Celkem realistická odpověď. Málem bych se zapomněl zmínit, že k dispozici bylo CD s doplňky pro Opus Magellan. Nakonec jsem předal Gregovi vizitku, udělal památeční foto a šel zase o dům dál.
Zastavil jsem se u stánku německých Schatztruhe, kde jsem narazil na Paula Nolana, který zde předváděl svůj nový Photogenics. Paulovi jsem se představil a musím říct, že mě přivítal celkem otevřeně. Nakonec, znali jsme se z různých mailing listů a IRC celkem dobře. PhotogenicsNG je velmi modulární program, dokonce tak, jak se kdysi Paul zmiňoval na ICOA mailing listu, má jisté definice tříd uložené na disku a všechny tyhle věci se dají nějak upravovat. Co se týče uživatelského interface, vlevo se nachází dlouhý panel s posuvnými lištami, kterému Paul říkal myslím „docking station“ nebo tak nějak, a sloužil k tomu, že jste plovoucí palety mohli mít někde na pracovní ploše, nebo je prostě schovat do tohoto panelu, kde se řadily pod sebe. Kreslící funkce nového Photogenicsu jsou celkem zajímavé. Rozhodně sice nepatřím k lidem, kteří na počítači umí kreslit, ale funkčnost se mi líbila. Kromě toho, že má Photogenics vrstvy, ještě vlastně každý aplikovaný nástroj představuje vrstvu sám o sobě, což ale uživatele nemusí zajímat. Takže pokud se vám nebude něco líbit, stačí držet pravé tlačítko myši a váš nesprávný pokus se začne pomalu zeslabovat, až se ztratí úplně. Totéž platí s aplikací nějakého efektu, prostě se nemusíte starat o to, abyste třeba neaplikovali efekt rozmazání na něco co nechcete. Nemusíte k tomu ani nic označovat. Všechny několikaminutové kompozice, které Paul předváděl, v podstatě spočívaly na hraní si s průsvitností, rozmazáváním efektů, vrstvami, a podobně. Netvrdím že na PC tohle třeba už programy neumí, říkal jsem, že kreslení není můj obor, ale na Amize bude tento program zřejmě výjimečný. Už aby tu byl. S Paulem jsem se rozloučil, nezapomněl samozřejmě na reklamní vizitku a pokračoval dál.
Další zastávka byla u stánku Nova Design, Inc., kde se samozřejmě předváděl ImageFX. Tam jsem se však moc nezdržel, pouze jsem pozdravil šéfa vývoje, všiml si opodál sedící Coriny, předal vizitku a opět pokračoval dále.
Další má zastávka byla u Titan Computer, kde mě zaujal hezky vypadající Fantastic Dreams a jeho efekty prováděné v reálném čase. Když mě uviděl jeden ze členů vývojového týmu, přešel ke mě a zeptal se mě, co bych rád. Tak jsem mu jen řekl, že sleduji předvádění jejich produktu a představil se mu. Nakonec se ukázalo, že byl velmi potěšen mým zájmem, protože údajně u Titanů navštěvují naší stránku pravidelně každý den. To samozřejmě potěšilo i mě, a po chvíli jsem spokojeně odcházel zpět ke stánku Amiga Inc.
Viděl jsem, že u IRC terminálu sedí zrovna Alan Havemose. Zaujal mě však Dr. Peter Kittel. Tak jsem se mu identifikoval a chvíli jsme si povídali o dobách Commodore a nynější práci u Piosu, alespoň jsem si myslel, že tam pořád ještě pracuje. Opak však byl pravdou. Jak jsem se od Petra dověděl, propustili jej bez udání jediného důvodu. Jen kousek opodál jsem viděl, jak se kolem jistého člověka shromáždilo několik lidí, tak jsem si řekl, že to zřejmě musí být někdo celkem známý, a přiblížil jsem se alespoň tak, abych přečetl jeho vizitku. A hele, Olaf Barthel, s tímhle si musím také na chvíli popovídat. Jak mi Olaf prozradil, je členem týmu pracujícím na OS 3.5, avšak kdyby mu Alan nabídl práci v týmu pro OS 5, zřejmě by neodmítl. Předal jsem Olafovi vizitku a pořídil rovněž památeční foto.
Jen těsně za námi dva novináři odchytili Billa McEwena, a tak jsem přenechal Olafa dalším zájemcům a přesunul se k Bilovi. Bill právě vysvětloval enormní zájem jistých známých společností o novou Amigu a říkal, že se vše změní podpisem smlouvy s QNX, protože takhle těm společnostem prostě neměli co nabídnout. Existující smlouva však již znamená jistou alianci, jistý konkrétní krok, který pro dané společnosti představuje jisté záruky. Neměl jsem bohužel z Bila stejně přesvědčivý dojem, jako z Alana. Když Bill odešel, postěžoval si mi jeden z novinářů, jež byl rozhovoru rovněž přítomen, že Amiga Inc. úplně ignoruje Německo, přestože právě zde probíhá nejvíce vývoje kolem Amigy. Řekl mi rovněž, že mluvil se zástupci společností, o kterých Amiga Inc. tvrdila, že byli seznámeni s jistými skutečnostmi, ale ve skutečnosti k žádnému kontaktu nedošlo. Tohle mě trochu zarazilo, ale nemínil jsem si kazit dojem, který jsem z výstavy jako celku získal.
Když jsem byl u stánku společnosti Randomize, zjistil jsem, že jisté věci zde měli čistě z reklamních důvodů, a na koupi trička AMIGA, které se mi líbilo, mi chyběly asi dvě marky. Zatracená minerálka, no nic, škoda. V hlavě mi už však vrtala myšlenka použít Exiem pověřený obnos 100 DM, a tak se nakonec i stalo. Nechal jsem si přibalit i nafukovací boingball, který jsem už předem viděl, jak se houpe u nás v kanceláři. Kluci z něj budou mít určitě radost, navíc, nějaká ta osvěta musí být, že jo. Přesouval jsem se pomalu zpět ke stánku Amiga Inc., kde mezitím pomalu končila Billova prezentace, která zaznamenala velmi výrazný úspěch.
Je čas vyrazit. Chtěl jsem dorazit na autobusovou zastávku zhruba půl hodiny před předpokládaným odjezdem, aby všechno proběhlo bez zbytečného spěchu. Cestou na hlavní autobusové stanoviště jsem snědl svou poslední svačinu, nepočítaje oplatky nejrůznějšího druhu, na které jsem zrovna chuť neměl. Dorazil jsem na místo určení a abych se trochu zkulturnil, umínil jsem si vyměnit alespoň triko, a poslední které mi zbývalo, bylo právě ono nově koupené. Chvíli jsem se rozhlížel, zdali se nedívá moc lidí, protože při teplotách pod nulou bych asi vypadal poněkud divně. Tak, teď, rychle stáhnout břicho, a bělostně zářící triko ze mě rázem udělalo nového člověka. Asi za 10 minut přijel autobus.

Na zpáteční cestě
Už od počátku jsem si v autobuse připadal jako doma. Jako starý mazák, který zde už všechno zná a nemůže jej nic překvapit. Hodil jsem řeč s jedním z řidičů, objednal si kafe a míchal si umělohmotnou lžičkou uklidňující nápoj z dílny společnosti Dadák.
Vlastní cesta uběhla velmi rychle a já se ani nenadal a řidič nám všem děkoval za využití služeb Transtouru. Hezky se s námi rozloučil a já se vydal svou cestou...

Konec dobrý, všechno dobré
Tak tohle byl můj výlet do Kolína, výlet sice poměrně drahý, ale povzbuzující. Mám pro vás jedno doporučení - ještě Amigu neopouštějte, ne teď, když se věci daly konečně do pohybu...

Vytlačiť článok


© ATLANTIDA Publishing Všechna práva vyhrazena.
Žádna část nesmí být reprodukována nebo jinak šířena bez písemného svolení vydavatele.



Amiga na Vašem PC rychle, snadno a zdarma!


none

AMIGA REVIEW

57 ( 11-12 / 2000 )
56 ( 9-10 / 2000 )
55 ( 7-8 / 2000 )
54 ( 5-6 / 2000 )
53 ( 3-4 / 2000 )
52 ( 1-2 / 2000 )
 
51 ( 12 / 1999 )
50 ( 11 / 1999 )
49 ( 10 / 1999 )
48 ( 9 / 1999 )
46-47 ( 7-8 / 1999 )
45 ( 6 / 1999 )
44 ( 5 / 1999 )
43 ( 4 / 1999 )
42 ( 3 / 1999 )
41 ( 2 / 1999 )
40 ( 1 / 1999 )
 
39 ( 12 / 1998 )
38 ( 11 / 1998 )
37 ( 10 / 1998 )
36 ( 9 / 1998 )
35 ( x / 1998 )
34 ( x / 1998 )
33 ( 1-2 / 1998 )
 
32 ( 11-12 / 1997 )
31 ( 9-10 / 1997 )
30 ( 7-8 / 1997 )
29 ( 6 / 1997 )
28 ( 5 / 1997 )
27 ( 4 / 1997 )
26 ( 3 / 1997 )
25 ( 2 / 1997 )
24 ( 1 / 1997 )
 
23 ( 12 / 1996 )
22 ( 11 / 1996 )
21 ( 10 / 1996 )
20 ( 9 / 1996 )
18-19 ( 7-8 / 1996 )
17 ( 6 / 1996 )
16 ( 5 / 1996 )
15 ( 4 / 1996 )
14 ( 3 / 1996 )
13 ( 2 / 1996 )
12 ( 1 / 1996 )
 
11 ( 12 / 1995 )
10 ( 11 / 1995 )
9 ( 10 / 1995 )
8 ( 9 / 1995 )
7 ( 7 / 1995 )
6 ( 5 / 1995 )

ATLANTIDA NEWS

5 ( 3 / 1995 )
4 ( 1 / 1995 )
 
3 ( 11 / 1994 )
2 ( 9 / 1994 )
1 ( 7 / 1994 )
0 ( 5 / 1994 )