Eat the Whistle aneb Sežer si tu píšťalku

Je o mně známo, že mám poměrně averzi vůči sportovním počítačovým hrám (kromě aut, samozřejmě) a vlastně vůči sportu vůbec. A už vůbec nemám rád fotbal. Jediný, který se mi kdy líbil, byl Sensible, takže jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený, když jsem dostal na recenzi tuhle novou hříčku. Postupně jsem se ale nadšeným stával a nyní mé nadšení nezná mezí. To je ono, takovou hru jsem už měl mít dávno! Takže hurá, jdeme na fotbal!

Pár slov již tradičně na úvod. Eat the whistle je simulace fotbalu, která se zabývá posledním mistrovstvím světa, tedy Francií 98. Na první pohled to vypadá hodně jako Sensible Soccer, ale není to tak. První rozdíl je v tom, že hřiště nevidíme zepředu, ale z boku, tedy naležato. Další rozdíl je, že ETW zabírá kompletně nainstalovaný neuvěřitelných DEVATENÁCT MEGA na harddisku, samozřejmě se dodává na cédéčku. O další spoustě rozdílů se rozepíšu trošku podrobněji.
Co je třeba hned na začátek vědět je, že celá hra je pojata s nadhledem a tak trochu jako parodie. Projevuje se to všude a už rovnou od spuštění, kde se vám pokaždé přehraje jedno z náhodně vybraných šesti miniinter, týkajících se nástupu mužstva na stadion (je ovšem třeba dodat, že každé to intro je dost mizerná animace z DPaintu). V hlavním menu máme na výběr ze spousty položek, zastavil bych se hlavně u preferencí. Důležitá věc pro začátek rozlišení, na kterém nám bude hra chodit, lze nastavit od lowresu 320x256 až po Superhires overscan interlace, tedy na ďábelských 1280x512 bodů na prokládané frekvenci. Musím říct, že na mém starém videomonitoru mi to málem utrhlo očí. Kdo nemá hodně rychlou Amigu, neměl by tenhle rastr radši vůbec zkoušet, hra se opravdu drasticky zpomalí, takže se budeme věnovat lowresu. Další volby jsou v nabídce Audio. Zde najdeme zapínání hudeb pod menu (celkem 9 možných), zapínání hudby při hře, řev publika (17 opravdu dlouhých jinglů) a hlavně Komentátora.
Opravdu, už i na Amize máme ve fotbalu sportovního komentátora, který na nás pořvává sice to, co sami vidíme (goalkeeper stopped the ball, nebo třeba Mexico leads the board), ale je to fakt perfektní věc. Navíc je tu další bomba, a to možnost vytvořit si komentáře vlastní, pomocí sampleru a přiloženého konvertovacího prográmku, takže už vás vidím, jak sedíte s mikrofonem před televizí a chytáte třeba Vichnara, nebo Zárubu (nebo Poulíčka). Taky se mi líbí, že při replayích řve z repráků hudba od KLF. No abych to shrnul, zvuků je ve hře plných 10MB. Poslední důležité preference jsou ve volbách samotných parametrů hry. Tady si navolíme de facto všechno, co ještě zbývá. Máme tu na výběr ze spousty povrchů hřiště (tráva, sníh, jinovatka, bahno...), taky si můžeme zvolit, že se bude třeba hrát v noci, jsou tu i různé typy stadionů (na jednom jsou třeba místo branek velké díry do zdi, které vypadají jako garáž), potom si můžeme navolit třeba i druhy reklam na mantinelech, střídání, zranění - no prostě všechno. Doporučuji dát všechno co jde na náhodný výběr, je to pak zajímavější.
Tak a konečně se dostáváme k samotnému matchi. Můžeme hrát buď s normálními týmy (stejně moc normální nejsou), nebo tzv. arcade, a to jsou různé postavičky třeba ze Simpsonů (na hřišti jsou žlutí) z Mortal Kombatu, A-teamu, amerického wrestlingu a podobně. Tento mód se liší i tím, že se hraje pouze jeden poločas a také na hřišti se objevují různé bonusy, které vám umožňují zmrazit protihráče, být na chvíli superrychlý, supersilný, nebo protivníka polijete třeba lepidlem. Vybral jsem si radši normální zápas, hodil jsem si friendly Francii proti Brazilcům a jal se smažiti. Prohlížel jsem si svůj tým, a koukám, že všechna jména jsou zkomolená, a to jak u normálních týmů, tak i třeba u výše zmiňovaných Simpsonů - znáte to třeba z Lotuse I. Jedna z mála věcí, které jsem hře našel jako vadu na kráse, je divné nahrávání samotného zápasu. Když odklikněte poslední OK, čekáte 2 minuty, než se turnaj uráčí spustit, a přitom si harddisk skoro ani nehrábne a například samply Poulíčka dohrává až přímo na hřišti. Divné chování, připomíná mi to staré disketové časy.
Takže jsem se objevil na trávníku, hraji za Francii. Písknutí a je rozehráno. Všechny postavičky se daly do běhu a hra je v plném proudu. Dal jsem prvního góla a opět jsem byl mile překvapen, protože mí hráči se krásně radují (jeden dokonce udělal salto) a protihráčovi zase nádherně brečí a hrozí opravdu jako v reálu. Zápas jsem sice nakonec pěkně projel, ale opravdu je na co se dívat. Jenom mi přijde, že rozhodčí je dost měkký, protože na hřišti se skutečně hodně fauluje a karty se rozdávají poskrovnu. Kolem trávníku jsou reklamy na Milku, Mercedes, na Amigu, pivo a spousty dalších věcí, vesměs všechny zkomolené, ale poznatelné. Líbí se mí, že když se hraje na sněhu, hráči, rozhodčí i diváci na sobě mají svetry a fotbalisté také víc kloužou a padají, stejně jako za deštiva.
Teď bych měl asi něco napsat o grafice, nárocích a podobně. Hra se dodává ve dvou verzích - na disketách a na CD, přičemž přímo z disket hrát nejde, musí se instalovat a pak zabere 10MB, instalovaná z CD (můj případ) 19MB. Její další nároky nejsou nijak velké stačí jí dvanáctka s nějakou tou pamětí, turbokarta je samozřejmě vítána (pro vyšší rozlišení nezbytná). Máte-li dost Fastky, můžete využít a další lahůdku - ukládání vašich nejlepších akcí na disk jako action replaye, skutečně málo vídaná věc. Hra se ovládá buď jednotlačítkovým amigáckým joystickem, dvoutlačítkovým Sega joyem, šestitlačítkovým joypadem pro CD32 nebo klávesnicí, nebo kombinací všeho dohromady. Přímo během hry si můžete měnit i taktické rozestavění svého mužstva na hřišti, samozřejmostí tu je i editor vlastních taktik. Za hry si taky můžete zapnout a umístit radar, kde se vám schematicky zobrazují vaši a protivníkovi hráči, i když v praxi moc použitelný není. Musím se zmínit ještě o další nevídané vychytávce - tzv. role game, kde za váš tým hraje počítač a vy hrajete pouze s jedním vybraným hráčem, takže se nemusíte starat o celé hřiště. Zajímavá je také možnost přímo za hry měnit „aktivního hráče“, tedy toho, s kým teď zrovna budete hýbat. Ještě bych chtěl napsat ke grafice, že základ je 16 barev, teoreticky by to tedy měla zvládnout snad i pětikule, na druhou stranu však hra podporuje i grafické karty a konkrétně pro CybergraphX v3 má i vlastní patch, který prý odstraňuje interní chybu karty, jež neumožňuje provozovat doublebuffering. To jsou mi novinky, já o té chybě slyším prvně. Další sranda je, že program, ač rozsáhlý a řekl bych že možná í náročný na čas procesoru, běhá v multitasku! Skutečně, Aminu se mi podařilo se hrou shodit až po dlouhém mučení, kdy jí zbylo posledních 12kB paměti, ale hra pořád běžela a ani nezpomalila. Dokonce teď, když píšu tenhle text, mi v backgroundu hraje Chorvatsko s Německem.
Co dodat závěrem? Konečně po dlouhatánské době vidím zase na své obrazovce dílko, za které stojí za to vyhodit nějaké ty peníze. Opravdu se mu nedá vytknout nic, snad s výjimkou úvodní animace, grafiky při výběru v arcade mode a pak již zmíněné dvouminutové prodlevě při nahrávání. Takže si napište na Epic@swol.de, nebo přímo na adresu Epic Marketing v Německu, a oni vám tuhle skvělou bombu italské firmičky Hurricane rádi pošlou.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS