Fears

Hurá, děti, začněte poskakovat jako ... Fears je tady a konečně nám ukáže jak má pořádná zoomovačka vypadat. Tuny levelů nabitých nefalšovanou akcí až po strop, hromady zbraní a příšer, rotačáky, brokovnice - tak jak to máte rádi. Kupte to! Kdo nehraje Fears, jako by nežil! Kdo by nechtěl těm hnusnejm mutantům natrhnout řiť? Já určitě a tak si kupte Fears! Fears vyřeší všechny vaše problémy. Fears je nejlepší? Fears je tady!

Fears. Jednoduchý to název pro další super bombastickou amiga doomovku. Když se přede mnou při posledním reakčním dýchánku King s tajuplným výrazem ve svym "dylanovským ksichtě" vytasil s temnou krabicí, na které matně pableskovala barevně vyvedená scenérie úporného boje slabého humanoida s hordami slizkých příšer, mé nitro se naplnilo radostným poznáním. "Jé, ty máš už kompletní fearsy?" "Jo, a přemejšlím komu je svěřím. Asi sobě." "Cože? SOBĚ? To nemyslíš vážně!" vydralo se z mých okoralých rtů a ruka si začala nenápadně pohrávat s odněkud se objevivší kudlou. "Co se divíš? Já jsem tady šéf. I když ... ehm ... no ..." Další události nemá myslím smysl opisovat, po krátkém boji jsem krabici třímal já a s vítězoslavným šklebem jsem se řítil k domovu. Tak hned na začátku vás uklidním tvrzením, že výše uvedené potíže se získáním předmětu této recenze nestály za to a z nadějeplné doomovské řežby, která se trochu tvářila jako vážný konkurent Alien Breed 3D, se vyklubala koncentrovaná, a teď to přijde N U D A.
Ano vážení a milí čtenáři, nuda je dominantním rysem této gamesy. Přepadne vás ze zálohy, maskována za docela slušné zpracování a dosti rychlý engine, umožňující plný zážitek i na nedovybavené dvanáctikouli a nepustí dokud se jí nezbavíte milostivým resetem. Prvním a značně podstatným nudotvorem (ať žijou nový slova !) je nic moc struktura jednotlivých misí. Ze startu jdete kousek tam, odstřelíte pomalu se sunoucí růžovou hlavu, zmáčkněte čudlík a jdete hledat další. Cestou odstřelíte hlavu zelenou a když se konečně doplácáte k hledanému mačkacímu objektu, tak ho zmáčknete a přes objevivší se oranžovou hlavu jdete hledat další tlačítko. A tak pořád dokola, dokud někam nespadnete a nepřijdete o život. A zase čudlík a hlavy a čudlík a hlavy a čudlík... Motivace prakticky nulová, zábava žádná, chytlavost tak první dva levely a zůstává jen pocit neskonalého hnusu táhnoucí se jak smrad ze stimpyho fekallitu po celý místnosti.
Tu správnou atmosféru dotváří taky dokonale promakanej příběh kterej je tak originální, až to bolí. Takže jistej šílenej profesor Bloodheart dělá na svým šíleným hradě šílený pokusy s unesenejma šílencema. Ve svý šílenosti unesl i vás, ale to byla ta největší šílenost co kdy udělal, poněvadž vy jste z toho zešílel a rozhod jste se z toho šílenýho hradu utéct, přičemž jste si stanovil šílený cíl - zabít toho šílence. Uf. Vaše kanly začíná ve vězení, ze kterýho se vám podařilo nějakým nepodstatným detailem utéct a nebylo by to vězení, aby přede dveřma neležela brokovnice (i když je to spíš vzduchová puškovnice) s plným zásobníkem. Vydal jste se tedy vzhůru, a že prej mu to nedarujete a že mu ten zvěřinec zavřete. Cestu vám bude znepříjemňovat celá řada děsivých monster jako je zelená hlava, oranžová hlava a modrá hlava, přičemž ta si ve zrůdnosti nezadá s hlavou fialovou. He. Když jsme u těch monster, nevím jestli mě chtěl autor rozesmát a tím zvýšit šanci nepřátel na úspěch (tzv. psychic attack) anebo si takhle představuje výsledek zrůdných experimentů. Bloodheart má asi smysl pro humor. Podstatným detailem je i neplastičnost a jednorozměrnost předmětů a příšerek, ještě víc znevěrohodňující už tak dost pochybenou akci. Aby všeho nebylo dost, tak po vás ještě zrůdičky musej flusat různobarevný kouličky, asi znázorňující zkoncentrovanou psychoenergii, poněvadž zbraně nemaj hlavy v čem držet (leda že by je měly implantovaný do huby nebo místo očí). Postupně jsme se prokousali až ke grafice. Grafika není vůbec špatná, občas se na ní dá i koukat, ale kvality Alien Breed 3D zdaleka nedosahuje. Asi taky zapracovala snaha o co nejrychlejší engine, protože chunky-cooperovská grafika je ještě rozplizlejší než obvykle. Další minus je její nevariabilnost a tupost, uvádějící mysl do stavu jakési mentální únavy a totální ztráty zájmu.
Nechme už kydání hnoje na hromadu hnusu kterou se musí Fears nutně jevit a pojďme najít alespoň nějaká pozitiva. Nejlíp z toho asi vycházej zvuky, který celkem ujdou a řev usmrcovaných hlav zní dost věrohodně (mozek vytéká dobře slizce). Taky atmosférický hučení a šustění není špatný a ve světlých okamžicích z něj jde i mráz po zádech. Naštěstí nás ho hra okamžitě zabaví nějakou tou příšerkou, ale o tom už dost. Zbraně (je jich celkem 6 a vyloženě zářej originalitou kudla, motorovka, vzduchovka, rotačák, raketomet a plazma) jsou nakresleny a animovány taky solidně (o manipulaci s kudlou bych radši pomlčel), i když se k rozplizlému okolí moc nehoděj. Další dobrou věcí je možnost spojení dvou sčotů po lince, při němž samozřejmě řežba dostává úplně novej rozměr. Ale největším kladem bude asi editor vlastních misí, kterej sice ze začátku působí trochu chaotickým dojmem, ale po chvilce si na něj zvyknete a užijete si s ním spoustu srandy.
Závěrečný verdikt tedy zní: pokud se rádi nudíte (vono to zase až tak hrozný není, to jenom já jsem moc rozmazlenej) a nevadí vám lehce rozplizlá grafika, tak to berte. Já za to nemůžu, ale Fears prostě není to pravý vořechový. No dělejte si co chcete, ale dávat 70 mařen za hru, kterou potom dohrajete jenom z povinnosti se mi nezdá bejt moc dobrej nápad.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS