Personal Paint a stereogramy

Stereogramy na první pohled změť bodů nebo plocha pokrytá opakujícím se motivem. Ve skutečnosti obraz, který nese odlišnou informaci pro levé a pravé oko, z níž je možno složit prostorový obraz

Ano, trojrozměrné vidění dvourozměrných informací. Je to skoro jako zázrak.

Podstata trojrozměrného vidění
Svět kolem nás vnímáme prostorově, to znamená, že kromě barvy a tvaru předmětů, které nás obklopují, vnímáme také jejich vzdálenosti. Prostorově vidíme proto, že vidíme pomocí dvou očí a naše oči jsou umístěny několik centimetrů od sebe, takže levé oko vidí vše z trochu jiného místa (úhlu) než pravé. Náš mozek porovnává obraz dodaný levým okem s obrazem viděným okem pravým, vyhodnocuje rozdíly mezi nimi, a myje pak vnímáme jako hloubku, tedy informaci o vzdálenosti předmětů. Toto vnímání je velice důležité pro naši orientaci v prostoru zkuste se například pohybovat v neznámém prostředí s jedním okem zavřeným: zjistíte, jak snadné je do něčeho narazit; spoustu věcí totiž vidíte zkresleně, vzdálenosti při vidění jediným okem můžete odhadovat jen podle světla a stínu a subjektivního vnímání velikostí předmětů - to je však značně nespolehlivé.
Pokud si chceme prohlédnout nějakou věc, musíme na ni zaostřit. Zde je důležité to, že lidské oko tvoří čočku, která se může různě vyklenout, a tím zaostřit na různé vzdálenosti. Zaostřit na nějaký předmět je poměrně snadné, děláme to celý svůj život (jestliže s tím máme nějaké problémy, pomáhá nám nošení brýlí). Při prohlížení stereogramů je však nutné zaostřit na vzdálenost, v níž žádný předmět nevidíme, což se většina z nás teprve musí naučit. Čtěte tedy dál:

Princip stereogramů
Lidský zrak je ve své podstatě poměrně nedokonalý, lze mu relativně snadno "namluvit", že vidí něco, co ve skutečnosti vůbec vidět nemůže. Jistě se každý z vás již setkal s některým ze široké řady optických klamů. Stereogramy jsou něco podobného. Základ spočívá právě v opakování vzorů na obrázku - je pak možné, aby levé oko zaostřilo na jiný sloupec vzorku než pravé, přičemž vnímaná obrazová informace je téměř shodná. Rozdíly nutně mozek vyhodnotí jako hloubkovou informaci, vzniká tedy iluze, že vidíme prostorový objekt. Na těchto obrázcích je úžasné to, že když už jednou proniknete do jejich hloubky, můžete se očima přesunovat po velmi rozsáhlé ploše a vaše oči budou přitom pořád zaostřené na jiné sloupce vzorku!

Jak vidět stereogramy
Naprostá většina z vás by měla být schopna stereogramy po určitém tréninku vidět. Udává se, že jen asi 2% lidí tuto schopnost postrádá. Dále popíšeme některé metody pro nalezení hloubkové informace ve stereogramech, nejprve však několik důležitých poznámek:
nosíte-li brýle nebo kontaktní čočky, nechte si je při prohlížení obrázků na očích, jinak pravděpodobně vůbec nebudete schopni zaostřit do potřebné vzdálenosti;
stereogramy v současné podobě jsou známy již asi 30 let, za tuto dobu nebyly zjištěny žádné škodlivé efekty, které by jejich prohlížení mohlo mít na lidský zrak naopak, mnozí je doporučují jako jednu z metod oční gymnastiky, neboť zaostřování na stereogramy zlepšuje ovládání očí a posiluje oční svalstvo; je však pravda, že lidi s některými vadami zraku (astigmatismus apod.) bude prohlížení stereogramů více namáhat, takže pokud se po několika pokusech cítíte unaveni a bolí vás oči, přestaňte a zkuste to jindy;
chcete-li pozorovat stereogram, je nutné, aby stránka byla rovná (položená na stole nebo podložená knihou apod.); dále je potřeba, abyste se na obrázek dívali kolmo (tj. všechny hrany obrázku by od vás měly být stejně vzdálené) - při větších pozorovacích úhlech nelze prostorovou informaci zaznamenat. Stránka by se vám také neměla lesknout, rovněž blikající osvětlení (i zářivka) je dost rušivé - z tohoto důvodu začátečníkům rozhodně nedoporučuji prohlížet si vytvořené stereogramy přímo na monitoru počítače, ale raději si je nejprve vytisknout.
Nyní již slíbené metody: při prohlížení se využívají dvě různá zaostření, a to zkřížené (oči jsou zaostřené do bodu bližšího než papír se stereogramem) nebo paralelní (při něm se oči zaostří na bod, který leží někde daleko za stránkou) - toto ostření používáte, když se díváte "do zdi" (ve skutečnosti zeď ostře nevidíte, oči jsou zaostřeny na větší vzdálenost a báječně si přitom odpočinou). Říkali jsme si, že při prohlížení stereogramů nesmíme ostřit přímo na ně, což se snadno řekne, ale ze začátku dost těžko udělá. Nejspolehlivější je toto: položte obrázek na stůl a nakloňte se nad něj (nebol obraz má být rovný a má se pozorovat kolmo!) velmi blízko, až skoro "zabodnete" nos do papíru; co nejvíce uvolněte zaostření očí - obrázek se silně "rozplizne". Tím vlastně zaostříte na vzdálený bod; toto zaostření se pokuste udržet, nepřeostřujte na nic jiného. Nyní pomalu oddalujte oči od papíru. Pokud se vám podaří udržet stále stejné zaostření (tedy na konstantní vzdálenost větší než vzdálenost obrázku), při určitém oddálení se dostanete do místa, kde obě oči vidí přesně sousední sloupce vzorku - v té chvíli začne fungovat popsaný optický klam a mozek nám dodá prostorový vjem. V té chvíli je nutno se na chvíli zastavit a upevnit zaostření tak, aby naše oči zůstaly stejně zaostřené i tehdy, když například mrkneme, nebo jimi začneme pohybovat. Pak si již klidně můžeme začít prohlížet obrysy prostorového objektu, který se v obrázku ukrýval. (Touto metodou dostaneme paralelní ostření.)
Jiná metoda: přiložte obrázek na okno a přes jeho okraj se podívejte na nějakou věc venku; nyní pomalu přejeďte pohledem na papír, ale tak, abyste nepřeostřili. Nyní pomalu měňte zaostření (představte si, že chcete zaostřit na předmět, který je o kousíček blíž než původně pozorovaný). V určité chvíli se vám obrázek ze stereogramu "vyloupne". Jestliže tuto chvíli promeškáte, pohrajte si trošku se svým ostřením - ze začátku je to pracné, ale každý další pokus je snazší. Tímto způsobem rovněž dostaneme paralelní ostření.
Ke zkříženému ostření se můžeme dopracovat například pomocí průhledné fólie: přiložíme ji na obrázek a zaostříme na ni; potom ji pomalu zvedáme a stále na ni ostříme. Přitom samozřejmě vidíme vzorek na obrázku rozmazaně. V určité vzdálenosti mezi očima a papírem najednou uvidíme z pozadí vystupovat obrysy ukrytého objektu. Nyní je opět důležité, abyste se pokusili udržet ostření a nepřeskočili rychle očima na pozadí nejprve si správné ostření zafixujte, a teprve potom začněte očima pohybovat.
Zde je nutno poznamenat, že stereogramy mají jedno omezení - nenesou informaci o barvě; můžeme tedy vidět jenom obrysy objektů a z nich si domyslet, co vlastně vidíme. Možná teď namítnete, že jste již barevné stereogramy viděli - ano, ale barevný je jenom vzorek, z něhož je obrázek vytvořen. Stereoskopicky viděný objekt pak vypadá, jako by byl polepen barevnou tapetou, stejně jako jeho pozadí.

Vytváření stereogramů v Personal Paintu
Program Personal Paint, který je součástí softwarového balíku Amiga Magic dodávaného v současné době se všemi Amigami, tvorbu stereogramů umožňuje, čímž se v dohledné době velké části uživatelů Amig dostane na stůl nástroj pro kreslení vlastních stereogramů možnost jistě lákavá: přestože módní vlna největšího zájmu o stereogramy již opadla, jejich krása nemizí. Proto si postup vytváření stereogramu v Personal Paintu popíšeme. Nejprve je nutno vytvořit předlohu objekt, který bude do obrázku zakódován. Buď můžeme použít obraz objektu vytvořený v některém z raytracingových programů, nebo si jednoduchý obrázek vytvoříme sami: vzhledem k tomu, že informace o barvě bude ztracena, stačí použít škálu šedé barvy. Vytvořte si tedy například osmi nebo šestnáctibarevnou obrazovku s paletou přecházející od černé k bílé. Doporučuje se pro základní úroveň volit 50% šedou barvu - touto barvou tedy vyplňte celou obrazovku. Nyní se vše, co bude nakresleno světlejší barvou, bude interpretovat jako popředí, a objekty nakreslené barvami tmavšími než základní, uvidíme jako pozadí: čím tmavší, tím vzdálenější (toto vnímání se týká paralelního ostření; při kříženém zaostření, které však používá menší část lidí, se vnímání pozadí a popředí prohodí).
Tvar ukrývaných objektů volte co nejjednodušší - zpočátku jsou vhodné jednoduché geometrické objekty, jako čtverec nebo kruh. Objekty s mnoha drobnými detaily těžko rozeznají i skuteční mistři. Navíc předloha nesmí být umístěna blízko u levého nebo pravého okraje - víme, že prostorový vjem se tvoří překrytím vedlejších sloupců, a za okrajem už žádný další sloupec nemáme, informaci u okraje obrazu tedy nelze zrekonstruovat.
Máme-li vytvořenou předlohu, přesuneme se do druhého prostředí Personal Paintu (stiskem klávesy " j"). Zde si nastavíme stejný zobrazovací mód a velikost obrazovky jako v prvním prostředí s objektem. První prostředí tedy nese informaci o hloubce obrazu, na druhém se vytvoří vlastní stereogram.
Nyní se musíme rozhodnout pro typ stereogramu, který vytvoříme. SIRDS jsou stereogramy vytvořené náhodným rozmístěním bodů, SIPS se vytvářejí opakováním nějakého připraveného vzoru - chceme-li vytvořit SIPS, musíme požadovaný vzor nabrat do štětce. Šířka štětce přitom může ovlivnit kvalitu stereogramu - je vhodné, aby sloupce vzorku na výsledném obrázku byly asi 2 až 3 centimetry široké, tím je tedy také dána šířka vhodného štětce. Použití příliš širokého nebo úzkého štětce může dost ztížit nalezení prostorové informace (uváděli jsme si, že oči zaostřují na sousední sloupce!) Vzorek štětce by také měl být co nejvíce "fraktální", to jest: měl by obsahovat co nejvíce barev (resp. odstínů šedi) a tvary by měly být velmi nepravidelné - skvělé jsou vzorky typu mramor apod. Nejhorší jsou vzorky obsahující větší plochy jedné barvy - pokud takový použijete, nemůžete počítat s tím, že na obrázku něco uvidíte!
Přípravy jsou hotové, budeme tvořit: z menu Personal Paintu zvolte položku Image Processing (máte-li českou lokalizaci, hledejte Zpracování obrázku...). Mezi přednastavenými filtry najdete několik možností pro vytváření stereogramů. Samozřejmě lze vybrat SIRDS nebo SIPS, u každého však máme ještě několik dalších možností. Důležité je především rozdělení na HiQual a MoreLevel stereogramy: vysoce kvalitní (High Quality) stereogramy umožňují tvorbu i poměrně malých stereogramů, nebo stereogramů skrývajících objekty s mnoha menšími detaily; tyto objekty se v obrázcích dost snadno hledají, ale hodí se spíše pro méně úrovní hloubky (tj. pro několik objektů umístěných v jedné až třech různých vzdálenostech). Oproti tomu se ve stereogramech typu More Level (víceúrovňové) sice ztrácejí detaily, ale můžeme vytvořit efekty s využitím více úrovní hloubky, například nakloněné roviny, koule zapuštěné do základní roviny, obrázky krajin, budov apod.
Personal Paint dále umožňuje vytvoření pomocných symbolů pro ostření (příslušné filtry obsahují slovo HelpSym) - do obrázku se umístí dva čtverečky (kolečka apod...), s jejichž pomocí můžete upravit své zaostření na správnou vzdálenost: podívejte sc na obrázek a uvolněte zaostření - místo dvou čtverečků uvidíte čtyři; měníte-li zaostření, čtverečky se různě "rozjíždějí", až se v nějakém okamžiku prostřední dva překryjí, uvidíte tedy jen tři čtverečky. Soustřeďte se na to, abyste pevně zaostřili na prostřední z nich, poté pomalu přejeďte pohledem na obrázek. Měli byste jasně vidět prostorový objekt.
Při pozorování stereogramů s objekty s více detaily se někdy objeví "duchové" nebo podivné stíny, které do obrázku nepatří - to se týká hlavně stereogramů typu SIPS. Filtry označené LessEcho tyto nežádoucí efekty potlačují.

A teď hezky experimentujte!
Myslím, že informace obsažené v tomto článku by vám měly být postačujícím vodítkem při tvorbě vlastních stereogramům. Přeji vám příjemnou podívanou! Pro inspiraci otiskujeme dva příklady stereogramů - jeden SIRDS a jeden SIPS.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS