Dungeon Master II - The Legend of SkullkeepTomáš Zajpt
Prásk ho! Poslední fireball se rozprskl o ksicht toho zpropadenýho Dragotha.
Naposledy zařval a odletěl ke svému pánovi. Budiž mu Lord Chaos milostiv, ale
jak ho znám, nenechá chybu služebníka bez potrestání. Země Zalk může konečně
svobodně dýchat. Sebral jsem zbytky svýho pošramocenýho komanda a vydal se
směrem k domovu. Škoda Sarose, byl to dobrej kouzelník, ale kdo si na něj kdy
vzpomene. A kdo si vzpomene na nás. Nemůžu uvěřil tomu, že je tomu teprve
několik dní, co jsem stanul před naší pevností s bandou mizernejch třasořítek s
úkolem prozkoumat tenhleten prokletej hrad a teď je Dragoth mrtev. Sarose je mi
líto, mám z toho špatnej pocit. Asi nahraju pozici a zkusím to znova.
FTL žije! Legenda počítačové zábavy, firma všech firem, bohové všech
dungeon-maniaků, tvůrci geniálního a nepřekonatelnýho Dungeon Mastera se po
několika letech vrací s bombastickým pokračováním. Čekání sice bylo utrpením,
ale kdo si počká, ten se dočká a u Dungeon Mastem II tohle heslo platí
dvojnásob. Nedovedete si představit, jaké nadšení mě zaplavilo, když se mé
pařáty slastně obtočily kolem temné krabice, ve které se nacházela asi
nejočekávanější gejmsa posledních dvou let (alespoň pro mě). Několikahodinová
cesta domů probíhala za nesnesitelných muk, kterým ale vděčím za to, že jsem
přečet manuál dřív, než jsem rozjel hru, což je úkaz značně netradiční. Nutno
podotknout, že manuál je zdělán velmi kvalitně a povídka (všimli jste si, že se
už dneska do manuálů prakticky vůbec nedělej povídky?) je i přes veškeré mé
translátorsko-kazící úsilí prostě dokonalá. Skvěle vás uvede do světa a doby, ve
které sc dvojka odehrává a zasvětí do vašeho poslání - přijít na kloub tajemství
opuštěného hradu Skullkeep, který se zdá být příčinou všeho zla, sužujícího už
delší čas zemi Jak vidíte, příběh nemá s jedničkou moc společnýho, ale zdá se mi
(jak ukáže čas) ještě lepší.
Za těch X let, co uplynulo od děje předchozího dílu se mnohé změnilo. Nebývalý
rozvoj zaznamenala především technika, která se už stala nedílnou součástí
každodenního života. Ale ne, abyste si zase mysleli, že obyvatelé Zalk čuměj na
televizi a v mikrovlnce si ohřejvaj pizzu. Veškerá technika má svůj velmi
osobitý styl - je to takovej prapodivnej mix hrubě vykovaný elektroniky a
bronzových kotlů spolu s trochou tý vše pohánějící many - něco jako v
Deliverance. Stroje a přístroje jsou vůbec jednou z položek, na kterých celá hra
stojí a než stanete tváří v tvář hlavnímu zlíčovi, tak sc pěkně zapotíte při
nahazování všech strojů potřebných k otevření ... ale na to si přijděte sami.
Bacha - důležitá věc. Nenechte si za žádnou cenu kazit hru návodem, kterej sice
samozřejmě časem dodáme (otiskneme v AR), ale bude určen hlavně k vysekáni
beznadějně zakyslých "superpařanů". Ale to jen tak na okraj.
První co vás praští přes rypák je o něco horší grafika, než je v PC verzi.
Přesto, že je na krabici napsáno AGA version, grafika určitě AGA není. Řek bych,
že autoři nejdřív počítali s tím, že vydají ECS verzi, předělali grafiku a
potom, co zjistili, že by to na pětikouli asi nešlo (paměť, rychlost), jim bylo
líto už vykonaný práce a prdli jí na dvanáctikilo (možná kecám voloviny, možná
to na trochu nedupaným stroji se starším systémem fungovat bude, ale na krabici
je napsaný AGA version). Takže hned ze začátku menší zklamání, který ale není
zdaleka to největší. Co vás nekrkne nejvíc je rychlost, respektive pomalost.
Poslední dobou se stává dobrým zvykem dělat hry co nejpomalejší a nejnáročnější
a tenhleten podělanej trend postihl i DM II. Největším problémem je
mezičtverečkovej zoom, kterej není až tak skvělej a šíleně celou hru zpomaluje.
Kdyby šel alespoň pro turbokartu nevlastnící amigisty vypnout. Další
nepříjemností je, že pokud vlastníte pouhé 2 MB Chip RAM, tak hra před svým
spuštěním asi 3 minuty přemejšlí co s nima, aby vás o nic nepřipravila
(Determining memory requirements). Pokud jste náhodou šťastnými majiteli
turbokarty a alespoň 2 MB Fast RAM (ale to už není dneska zase taková
výjimečnost) běhá všechno absolutně hladce a bezproblémově. Tím jsem vyjmenoval
všechny zápory, který se dej najít a konečně se můžu věnovat kladům, který přeze
všechno převažujou.
Atmosféra - to je dokonalost sama. Už sakra dlouho (naposledy asi Perihelion) mě
žádná hra nevtáhla tolik jako Skullkeep. Od chvíle, kdy z hybernátorů oživíte
členy svýho teamu, vylezete ven do tmy a deště, který téměř neustále bičuje
rozbahněnou zemi a umlátíte svojí první slizkou příšerku, poznáte co to znamená
skutečně se zažrat do hry. V zádech se vám usídlí takovej podivnej pocit,
hrozící každou chvílí vybuchnout do skutečného strachu. Atmosféra vybičovaná
dokonalou hudbou Allistera Brimblea se na vás přilepí jako masařka na záhnědu a
neopustí vás, dokud poslední fireball nepolaská Dragothovu tvář. Ze hry skutečně
přímo čiší smrt a zlo vás pronásleduje na každém kroku, což ocení především
lidé, takové pocity vyhledávající (můj případ). Zkrátka, atmosférická
vtahovačnost je jednoznačně super. A dost.
Fascinující je vypiplanost všech možnejch detailů (nemyslím grafických) a vysoká
inteligence protivníků. Nejlepší bude asi uvést nějakej ten příklad. Takže déšť
plynule přechází z poprcháváni do šílený bouřky, přičemž můžete schytat nějakej
ten blesk do palice. Voda se, když náhodou neprší, vsakuje pomalu do země, se
spoustou věcí jde hýbat, nebo je jen tak pro potěšení rozmlátit, fireball
osvětluje chodbu, kterou letí, při speleologických hrátkách na vás jen tak pro
potěšení občas spadne strop (ale jde se z toho vysekat), s příšerkama do sebe
můžete vzájemně strkat (nebo častěji být strkán) a toho využít k hození
oškliváka (nebo vás) do díry, oblíbený fígl z jedničky - umlácení příšerek
pomocí dveří zneužívají inteligentnější tvorové proti vám etc, etc... Stačí!
Kouzlení a systém boje zůstal takřka nezměněn, přibylo jen několikero nových
kouzel (některá kněžská kouzla, útočící a obraný minion, letící prokletí a pěst
a tuším ještě zmrazování). V boji se hlavní změny týkají možnosti natočit si
bojujícího hrdinu do libovolného směru a tím potom sekat a konečně můžou
bojovníci (a vůbec všichni) používat obě ruce, každou pro jinou akci. Jinak bylo
celé ovládání lehce zrychleno a zpříjemněno, až snad na používání šípů, které se
musí otrocky vkládat do toulců (toulec vzít do ruky, otevřít ho a nacpat do něj
šípy). Na popisování dalších vylepšení a novinek jako jsou magické mapy nemám
dost místa, takže toho nechám.
Před chvílí jsem se lehce zmínil o hudbě a teď je na čase to trochu rozebrat.
Takže hudba je moc pěkná. Aby taky ne, když se na ní velkou měrou podílel sám
Allister Brimble. Sice nikde neuslyšíte pořádnej song sám o sobě, ale při hře
jsou k slyšení nádherný atmosférický nápěvy, který se v každý zóně mění. Takže
na hřbitově uslyšíte tichou píseň umíráčku a smutného rozkladu, zatímco v okolí
zamlženého "stonehenge" se z repráku ponese tajemná, mystická a depresivní hudba
duší obětovaných nešťastníků (improvizuju). Co se týče zvuků, tak ty rozhodně
nezůstávaj pozadu a spolu s hudbou tahaj z Pauly absolutním maximum. Samply jsou
z části převzaty z jedničky, ale jsou o něco čistší + je jich tu spousta navíc.
Příšerky řvou nádherně a společně s rachotem bouřky, hudbou a srdceryvnými
výkřiky členů party vytváří dokonalou kakofonii smrti.
Grafika je, jak už jsem naznačil, o něco horší než na PC, ale na ECS stroje je
to pořád slušnej výkon. Za chvilku si na ní zvyknete a občasné nesrovnalosti v
paletách předmětů a prostředí se dají lehce přejít. Dokonalá je především
animace, která vás občas vyloženě překvapí. Tak pro ilustraci, v západní zóně
jsou k vidění (a k mlácení) vousatí obři (který na vás jen tak mimochodem skáčou
ze stromů) a ti se, ozbrojeni sekyrami chovají zhruba takto: po zaregistrování
mé přítomnosti jeden vytáhl z toulce sekyru a mrsknut jí po mě. Po chvilce
vytáhl další dvě a začal mě jima rasit. Po tom, co jsem se lehce vzdálil jsem
mohl sledovat, jak se s klidem vrátil k hozené sekyře, skrčil se, strčil si jí
do toulce a zase se na mě vrh. Možná se vám to nezdá až tak zvláštní, ale
uvědomte si, že podobně se chovají všechny inteligentnější příšerky a víte co to
musí bejt frejmů? Málem bych se zapomněl zmínit o obchodování a tak důležitá je
to věc. Obchod je bohužel jediná příležitost, jak se podílet na okolním dění
jinak než přes ostří meče. Zatímco v jedničce sloužil nalezený peníz či démand
maximálně ke strčení do něčeho či někam, ve dvojce se za ceniny (mimochodem
tvrdě vybojované či objevené) dá pořídit spousta velmi užitečných věcí bojového
i užitného charakteru. Každá "obytná" zóna obsahuje několikero obchodů,
rozdělených podle sortimentu. Samotné obchodování je řešeno celkem neotřele a
originálně. Vyberete si co chcete koupiti a pak pokládáte penízky z peněženky
(celkem honosný název pro dřevěnou pixlu) na otočný stůl, dokud se proti-stojící
kupec nerozhodne vaší nabídku přijmout. Mezitím se vám gestikulací a různým tím
"iehm" a "emhem" snaží naznačit, že je to pořád málo, nebo že to bere.
Občas se dokonce hluboce zamyslí. Dobrej nápad.
Myslím, že by to už pro dnešek mohlo stačit. Doufám, že jsem vás přesvědčil o
tom, že DM II skutečně stojí za víc, než za přečtení týhle pochybný recenze, a
že se ho okamžitě rozběhněte shánět. Možná by stálo zauvažovat i o koupi
originální kopie a nechat vašeho pirátskýho dodavatele chvilku na pokoji. Já
vím, teď si říkáte, že se mi to kecá, když mám hry zadarmiko, ale zamyslete nad
budoucností, ku které Amiga směřuje. Hrozně nerad to říkám, ale je fakt, že to
jde poslední dobou s amiga-herním trhem (existuje-li u nás vůbec něco takovýho)
dost z kopce. Samozřejmě nedoufám, že se teď všichni seberete, obřadně spálíte
napirátěné diskety (jasně, že nejsem výjimka), rozbijete prasátko, popřípadě
bank nějakého kasina a půjdete si koupit samý originálky (i kdyby nakrásně šlo
všechno co vyjde a vyšlo u nás sehnat), ale občas se to vyplatí. Ještě připomenu
jednu větičku, kterou poslední dobou používají (paradoxně) hlavně crackeři v
intrech - If you like this game, then buy it!
Dost už bylo nesmyslného tlachání, které mě přivodí tak maximálně jednu z mých
oblíbených depresí, dost bylo vychvalování hry, která snad ani chválit
nepotřebuje. Dungeon Master II je jednoznačně nejlepším amigistickým dungeonem
minulýho roku a basta. Pro příznivce předchozího dvojdílu (pro nechápavce
Dungeon Master a Chaos Strikes Back) povinnost.
Dungeon Master II |
95 ze 100 |
Grafika: 80 |
Zvuk: 90 |
Hratelnost: 90 |
Originalita: 85 |
Firma: FTL
Cena: - |
Plusy:
dokonalá propracovanost příběhu, inteligentní příšerky, skvělá hudba a
zvuky, super atmosféra |
Mínusy:
pomalost na holé A1200, nízká interakce |
Test. verze pro:
Amiga s AA chipset
Testováno na: A1200 HD, B1230/50, 4 MB
Existuje i pro:
Poznámka: vyžaduje HD |
Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|