Dungeon Master II - The Legend of Skullkeep

Prásk ho! Poslední fireball se rozprskl o ksicht toho zpropadenýho Dragotha. Naposledy zařval a odletěl ke svému pánovi. Budiž mu Lord Chaos milostiv, ale jak ho znám, nenechá chybu služebníka bez potrestání. Země Zalk může konečně svobodně dýchat. Sebral jsem zbytky svýho pošramocenýho komanda a vydal se směrem k domovu. Škoda Sarose, byl to dobrej kouzelník, ale kdo si na něj kdy vzpomene. A kdo si vzpomene na nás. Nemůžu uvěřil tomu, že je tomu teprve několik dní, co jsem stanul před naší pevností s bandou mizernejch třasořítek s úkolem prozkoumat tenhleten prokletej hrad a teď je Dragoth mrtev. Sarose je mi líto, mám z toho špatnej pocit. Asi nahraju pozici a zkusím to znova.
FTL žije! Legenda počítačové zábavy, firma všech firem, bohové všech dungeon-maniaků, tvůrci geniálního a nepřekonatelnýho Dungeon Mastera se po několika letech vrací s bombastickým pokračováním. Čekání sice bylo utrpením, ale kdo si počká, ten se dočká a u Dungeon Mastem II tohle heslo platí dvojnásob. Nedovedete si představit, jaké nadšení mě zaplavilo, když se mé pařáty slastně obtočily kolem temné krabice, ve které se nacházela asi nejočekávanější gejmsa posledních dvou let (alespoň pro mě). Několikahodinová cesta domů probíhala za nesnesitelných muk, kterým ale vděčím za to, že jsem přečet manuál dřív, než jsem rozjel hru, což je úkaz značně netradiční. Nutno podotknout, že manuál je zdělán velmi kvalitně a povídka (všimli jste si, že se už dneska do manuálů prakticky vůbec nedělej povídky?) je i přes veškeré mé translátorsko-kazící úsilí prostě dokonalá. Skvěle vás uvede do světa a doby, ve které sc dvojka odehrává a zasvětí do vašeho poslání - přijít na kloub tajemství opuštěného hradu Skullkeep, který se zdá být příčinou všeho zla, sužujícího už delší čas zemi Jak vidíte, příběh nemá s jedničkou moc společnýho, ale zdá se mi (jak ukáže čas) ještě lepší.
Za těch X let, co uplynulo od děje předchozího dílu se mnohé změnilo. Nebývalý rozvoj zaznamenala především technika, která se už stala nedílnou součástí každodenního života. Ale ne, abyste si zase mysleli, že obyvatelé Zalk čuměj na televizi a v mikrovlnce si ohřejvaj pizzu. Veškerá technika má svůj velmi osobitý styl - je to takovej prapodivnej mix hrubě vykovaný elektroniky a bronzových kotlů spolu s trochou tý vše pohánějící many - něco jako v Deliverance. Stroje a přístroje jsou vůbec jednou z položek, na kterých celá hra stojí a než stanete tváří v tvář hlavnímu zlíčovi, tak sc pěkně zapotíte při nahazování všech strojů potřebných k otevření ... ale na to si přijděte sami. Bacha - důležitá věc. Nenechte si za žádnou cenu kazit hru návodem, kterej sice samozřejmě časem dodáme (otiskneme v AR), ale bude určen hlavně k vysekáni beznadějně zakyslých "superpařanů". Ale to jen tak na okraj.
První co vás praští přes rypák je o něco horší grafika, než je v PC verzi. Přesto, že je na krabici napsáno AGA version, grafika určitě AGA není. Řek bych, že autoři nejdřív počítali s tím, že vydají ECS verzi, předělali grafiku a potom, co zjistili, že by to na pětikouli asi nešlo (paměť, rychlost), jim bylo líto už vykonaný práce a prdli jí na dvanáctikilo (možná kecám voloviny, možná to na trochu nedupaným stroji se starším systémem fungovat bude, ale na krabici je napsaný AGA version). Takže hned ze začátku menší zklamání, který ale není zdaleka to největší. Co vás nekrkne nejvíc je rychlost, respektive pomalost. Poslední dobou se stává dobrým zvykem dělat hry co nejpomalejší a nejnáročnější a tenhleten podělanej trend postihl i DM II. Největším problémem je mezičtverečkovej zoom, kterej není až tak skvělej a šíleně celou hru zpomaluje. Kdyby šel alespoň pro turbokartu nevlastnící amigisty vypnout. Další nepříjemností je, že pokud vlastníte pouhé 2 MB Chip RAM, tak hra před svým spuštěním asi 3 minuty přemejšlí co s nima, aby vás o nic nepřipravila (Determining memory requirements). Pokud jste náhodou šťastnými majiteli turbokarty a alespoň 2 MB Fast RAM (ale to už není dneska zase taková výjimečnost) běhá všechno absolutně hladce a bezproblémově. Tím jsem vyjmenoval všechny zápory, který se dej najít a konečně se můžu věnovat kladům, který přeze všechno převažujou.
Atmosféra - to je dokonalost sama. Už sakra dlouho (naposledy asi Perihelion) mě žádná hra nevtáhla tolik jako Skullkeep. Od chvíle, kdy z hybernátorů oživíte členy svýho teamu, vylezete ven do tmy a deště, který téměř neustále bičuje rozbahněnou zemi a umlátíte svojí první slizkou příšerku, poznáte co to znamená skutečně se zažrat do hry. V zádech se vám usídlí takovej podivnej pocit, hrozící každou chvílí vybuchnout do skutečného strachu. Atmosféra vybičovaná dokonalou hudbou Allistera Brimblea se na vás přilepí jako masařka na záhnědu a neopustí vás, dokud poslední fireball nepolaská Dragothovu tvář. Ze hry skutečně přímo čiší smrt a zlo vás pronásleduje na každém kroku, což ocení především lidé, takové pocity vyhledávající (můj případ). Zkrátka, atmosférická vtahovačnost je jednoznačně super. A dost.
Fascinující je vypiplanost všech možnejch detailů (nemyslím grafických) a vysoká inteligence protivníků. Nejlepší bude asi uvést nějakej ten příklad. Takže déšť plynule přechází z poprcháváni do šílený bouřky, přičemž můžete schytat nějakej ten blesk do palice. Voda se, když náhodou neprší, vsakuje pomalu do země, se spoustou věcí jde hýbat, nebo je jen tak pro potěšení rozmlátit, fireball osvětluje chodbu, kterou letí, při speleologických hrátkách na vás jen tak pro potěšení občas spadne strop (ale jde se z toho vysekat), s příšerkama do sebe můžete vzájemně strkat (nebo častěji být strkán) a toho využít k hození oškliváka (nebo vás) do díry, oblíbený fígl z jedničky - umlácení příšerek pomocí dveří zneužívají inteligentnější tvorové proti vám etc, etc... Stačí!
Kouzlení a systém boje zůstal takřka nezměněn, přibylo jen několikero nových kouzel (některá kněžská kouzla, útočící a obraný minion, letící prokletí a pěst a tuším ještě zmrazování). V boji se hlavní změny týkají možnosti natočit si bojujícího hrdinu do libovolného směru a tím potom sekat a konečně můžou bojovníci (a vůbec všichni) používat obě ruce, každou pro jinou akci. Jinak bylo celé ovládání lehce zrychleno a zpříjemněno, až snad na používání šípů, které se musí otrocky vkládat do toulců (toulec vzít do ruky, otevřít ho a nacpat do něj šípy). Na popisování dalších vylepšení a novinek jako jsou magické mapy nemám dost místa, takže toho nechám.
Před chvílí jsem se lehce zmínil o hudbě a teď je na čase to trochu rozebrat. Takže hudba je moc pěkná. Aby taky ne, když se na ní velkou měrou podílel sám Allister Brimble. Sice nikde neuslyšíte pořádnej song sám o sobě, ale při hře jsou k slyšení nádherný atmosférický nápěvy, který se v každý zóně mění. Takže na hřbitově uslyšíte tichou píseň umíráčku a smutného rozkladu, zatímco v okolí zamlženého "stonehenge" se z repráku ponese tajemná, mystická a depresivní hudba duší obětovaných nešťastníků (improvizuju). Co se týče zvuků, tak ty rozhodně nezůstávaj pozadu a spolu s hudbou tahaj z Pauly absolutním maximum. Samply jsou z části převzaty z jedničky, ale jsou o něco čistší + je jich tu spousta navíc. Příšerky řvou nádherně a společně s rachotem bouřky, hudbou a srdceryvnými výkřiky členů party vytváří dokonalou kakofonii smrti.
Grafika je, jak už jsem naznačil, o něco horší než na PC, ale na ECS stroje je to pořád slušnej výkon. Za chvilku si na ní zvyknete a občasné nesrovnalosti v paletách předmětů a prostředí se dají lehce přejít. Dokonalá je především animace, která vás občas vyloženě překvapí. Tak pro ilustraci, v západní zóně jsou k vidění (a k mlácení) vousatí obři (který na vás jen tak mimochodem skáčou ze stromů) a ti se, ozbrojeni sekyrami chovají zhruba takto: po zaregistrování mé přítomnosti jeden vytáhl z toulce sekyru a mrsknut jí po mě. Po chvilce vytáhl další dvě a začal mě jima rasit. Po tom, co jsem se lehce vzdálil jsem mohl sledovat, jak se s klidem vrátil k hozené sekyře, skrčil se, strčil si jí do toulce a zase se na mě vrh. Možná se vám to nezdá až tak zvláštní, ale uvědomte si, že podobně se chovají všechny inteligentnější příšerky a víte co to musí bejt frejmů? Málem bych se zapomněl zmínit o obchodování a tak důležitá je to věc. Obchod je bohužel jediná příležitost, jak se podílet na okolním dění jinak než přes ostří meče. Zatímco v jedničce sloužil nalezený peníz či démand maximálně ke strčení do něčeho či někam, ve dvojce se za ceniny (mimochodem tvrdě vybojované či objevené) dá pořídit spousta velmi užitečných věcí bojového i užitného charakteru. Každá "obytná" zóna obsahuje několikero obchodů, rozdělených podle sortimentu. Samotné obchodování je řešeno celkem neotřele a originálně. Vyberete si co chcete koupiti a pak pokládáte penízky z peněženky (celkem honosný název pro dřevěnou pixlu) na otočný stůl, dokud se proti-stojící kupec nerozhodne vaší nabídku přijmout. Mezitím se vám gestikulací a různým tím "iehm" a "emhem" snaží naznačit, že je to pořád málo, nebo že to bere.
Občas se dokonce hluboce zamyslí. Dobrej nápad.
Myslím, že by to už pro dnešek mohlo stačit. Doufám, že jsem vás přesvědčil o tom, že DM II skutečně stojí za víc, než za přečtení týhle pochybný recenze, a že se ho okamžitě rozběhněte shánět. Možná by stálo zauvažovat i o koupi originální kopie a nechat vašeho pirátskýho dodavatele chvilku na pokoji. Já vím, teď si říkáte, že se mi to kecá, když mám hry zadarmiko, ale zamyslete nad budoucností, ku které Amiga směřuje. Hrozně nerad to říkám, ale je fakt, že to jde poslední dobou s amiga-herním trhem (existuje-li u nás vůbec něco takovýho) dost z kopce. Samozřejmě nedoufám, že se teď všichni seberete, obřadně spálíte napirátěné diskety (jasně, že nejsem výjimka), rozbijete prasátko, popřípadě bank nějakého kasina a půjdete si koupit samý originálky (i kdyby nakrásně šlo všechno co vyjde a vyšlo u nás sehnat), ale občas se to vyplatí. Ještě připomenu jednu větičku, kterou poslední dobou používají (paradoxně) hlavně crackeři v intrech - If you like this game, then buy it!
Dost už bylo nesmyslného tlachání, které mě přivodí tak maximálně jednu z mých oblíbených depresí, dost bylo vychvalování hry, která snad ani chválit nepotřebuje. Dungeon Master II je jednoznačně nejlepším amigistickým dungeonem minulýho roku a basta. Pro příznivce předchozího dvojdílu (pro nechápavce Dungeon Master a Chaos Strikes Back) povinnost.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS