EPSON Stylus, EPSON Stylus Color II, EPSON Stylus Pro

V našem dnešním testu vám představíme hned dvě tiskárny najednou. Obě barevné, inkoustové, obě vyrábí firma Epson, obě mají ve jméně Stylus. Zkrátka rodné sestry.

Začneme stručným přehledem technických parametrů. Obě tiskárny jsou inkoustové, a v této kategorii je můžeme zařadit mezi ty „lepší“. Umějí používat současně jak černý inkoust, tak inkousty pro subtraktivní míchání barev (žlutý, purpurový, azurový). Vestavěno je 14+1 mezinárodní znakové sady, z toho 2 české - Latin-2 a kód Kamenických. Volit můžete z pěti bitmapových a čtyř vektorových písem.
Typ Pro se odlišuje konstrukcí tiskové hlavy, vodícího mechanismu a ovládacího programu, což se projeví při kvalitnějším tisku jemné grafiky. Dále se vyznačuje větší vstupní pamětí (64 kb oproti 56 kb) a rychlejším posunem papíru. Výsledná rychlost tisku ve znacích za sekundu by měla být u obou stejná. Typ Color II umí emulovat kromě ESC/P2 také tiskárnu IBM Proprinter X24/X24E.
Nyní následují naše zkušenosti. Testovali jsme jak grafický, tak textový mód z editorů ED a WordWorth. Tiskový ovladač pro grafiku pochopitelně jak původní z Workbenche, tak grafický z Ww PrintManageru, dále graficky i textově přes EpsonQ.Latin 2 ROM2 a EpsonESCP2.Latin-2 ROM (ten umí i 360 krát 360 dpi) z Českého prostředí III. Pro barevný tisk obrázků jsme použili ovladače z programu Studio.
Začneme černobílým tiskem. Tisk v grafice přes standardní systémový ovladač proběhl bez problému, což není nijak překvapivé. Poté co jsme v konfiguraci nastavili kódování Latin-2, proběhl dobře i tisk textů přes oba ovladače z Českého prostředí. Bez problémů je i výstup sestav ze Superbáze a tabulky z TurboCalcu. A různé styly textu, pochopitelně.
Kvalita tisku na obyčejný papír nedopadla nijak oslnivě dobře. Inkoust má, podobně jako u většiny ostatních inkoustových tiskáren, sklony se rozpíjet. Slušný kancelářský papír a samolepící štítky dopadli naštěstí lépe. Při použití speciálního papíru od výrobce problém pochopitelně zmizí (od toho tu koneckonců je), rostou ovšem provozní náklady. Zvláštní typ papíru se používá pro tisk v módu 720 dpi.
Přímo katastrofálně dopadl tisk na pauzák u typu Color II. Prvních deset sekund dobrých. Pak se sroloval a vytvořil úhledný válec, slepený dosud nezaschlým inkoustem. Nikdy předtím mě to nenapadlo zkusit, ale pokud chcete připravovat podklady pro ofsetový tisk právě na této tiskárně, asi se to má přeci jen dělat na průhledné fólie prodávané výrobcem. Typ Pro ve stejné zkoušce dopadl mnohem lépe díky odlišné konstrukci podavače.

Znakový tisk
V dnešní době patří k méně sledovaným parametrům množství a kvalita vestavěných písem. Jazyk ESC/P2 obsahuje v definici pět písem s pevnou velikostí a dvě částečně vektorová. Stylus bezchybně vytiskl všechny typy v češtině ve fixním i proporcionálním řezu, bylo pochopitelně nutné nastavit v setupu tiskárny kódování češtiny Latin-2. Tento fakt vám může připadat jako samozřejmý, ovšem v konkrétních případech se běžně stává, že výrobce „počeští“ jen některá písma, obvykle to základní neproporcionální a uživateli, starej se!
Na druhou stranu musím poznamenat, že některé jiné inkoustové tiskárny (především HP nebo minule testovaný Mannesmann Tally) dovedou tisknout vnitřní písma vyhlazeně, tj. s dvojnásobným vodorovným rozlišením než grafiku, zpravidla tedy 300 na 600 dpi. V tomto případě tomu tak zřejmě nebude, nebol v manuálu není ani zmínka a vzhled odpovídá rozlišení 360 dpi.
Další problém se objeví na straně aplikačních programů. Jen málokterý textový editor umí používat vnitřní písma tiskáren. Ze známějších je to pouze WordWorth 3.0 nebo svépomocí archaický Wordperfect - odměnou vám bude vpravdě bleskový tisk, naprosto nesrovnatelný s běžně používaným pomalým grafickým, vynikající kvality.

Grafický tisk
Většina uživatelů si ovšem koupí tiskárnu této třídy a schopností především na barevný tisk. Vyzkoušeli jsme tytéž textové editory a ovladače (v rámci jejich možností). Výsledek naprosto odpovídal očekávání. Barevné logo i obrázek z WW bez problémů, zvýrazněný tisk v CEDu jakbysmet. S ovladačem pro barevný 24 jehličkový Epson tiskne i DPaint 4, PPaint a TurboPrint. Kvalita tisku není nijak excelentní, protože umí-li standardní systémový ovladač pouze rozlišení 360 na 180 dpi, nedá se počítat se zázraky.
Obvyklým prostředkem pro rozšíření možností tisku jsou programy od nezávislých výrobců. Vynikající je například výstup z programu Studio, zatím zřejmě jediný způsob jak tisknout v rozlišení 720 dpi. Jak jste si mohli přečíst v AR 12, existuje zde mnoho různých nastavovacích parametrů. Tisk barevných obrázků proto vyžaduje značnou zkušenost. Než se vám podaří pomocí vhodných korekcí barev a metody výpočtu polotónů dosáhnout požadovaný vzhled, koš na papír se pořádně zaplní. Kvalita výsledku navíc velmi silně záleží na použitém papíru, dá se v podstatě říci, že bez speciálního papíru slušných výsledků nedosáhnete.
Abychom jen nechválili, zapnete-li si Floyd-Steinbergův rozklad chyb a nejvyšší rozlišení, může trvat tisk stránky A4 na normální Amize 1200 i desítky minut (za což nemůže ani tak tiskárna, jako spíš Studio a hlavně pomalá Amiga).
Kapitola sama pro sebe je PageStream, vlastníte-li poslední normálně provozovatelnou verzi 2.22, můžete přes dodávaný ovladač EpsonQC tisknout maximálně 360 na 180 dpi. Tisk přes ovladač z preferencí je pomalý a velmi paměťově náročný, takže s ním lze počítat pouze pro finální kopie.

Dokumentace
Anglická verze manuálu obsahuje všechny potřebné pokyny (To zní jako reklama, nezdá se vám? Jenže ono to tak opravdu je!) pro instalaci a údržbu. Jedna kapitola se věnuje ovládání tiskárny z panelu. Příručka obsahuje také informace, jak řešit obvyklé problémy a technické parametry tiskárny, včetně znakových sad. Celkové zpracování je na velmi solidní úrovni, jak je koneckonců u Epsonu zvykem. Prodejce přislíbil český překlad, doufejme že dopadne přinejmenším stejně dobře jako originál.
Jediná věc mi trochu chybí, a sice popis řídících kódů tiskárny. Příloha má na dvou stranách sice jakýsi seznam, ovšem nemít půjčený ještě manuál k LQ-100... V době Windows však chápu, že to je věc pro drtivou většinu uživatelů vcelku nezajímavá (v textu jsou odkazy na samostatnou publikaci „ESC/P Reference manuál“, kterou se nám nepodařilo sehnat).

Ceny
Nyní máme na pořadu otázku, kolik za to. Koncová cena levnější Stylus Color II je 13 270 Kč, výkonnější Pro stojí 18 930 Kč. Typ Pro XL (formát papíru A3) je citelně dražší, dostanete ho za 44 690 Kč. Všechny ceny doporučené koncové bez DPH.
Inkoustové cartridge nejsou záměnné ani s typy HP, ani navzájem. Životnost černé u typu Color II udává prodejce na 500 stran A4, při ceně 541 Kč nám vychází plus-mínus stránka za korunu. Barevná potiskne 340 stran za 795 Kč, za stránku zaplatíme něco přes dvě koruny. Tyto údaje berte samozřejmě s určitou rezervou, nezahrnují cenu papíru. Výrobce nedoporučuje doplňovat inkoust, ani používat jiné než originální cartridge. Nevím, zda se jedná o pokus o vytvoření monopolu nebo opravdu nikdo jiný vhodný inkoust vyrábět neumí. Nicméně po dobrých zkušenostech s doplňováním (černého) inkoustu u tiskáren HP i Canon, mi připadá provoz bez doplňování trochu drahý.
Ceny spotřebního materiálu jsou následující: 200 listů papír A4 pro tisk 360 dpi 717 Kč, dtto pro 720 dpi 801 Kč. Za 30 listů speciálního vrstveného papíru, určeného především na barevné obrázky, zaplatíte 177 Kč. Tisknout se dá i na průhledné fólie, 50 ks za 1453 Kč.

Různé
Rychlost tisku je v mezích možností, v případě grafiky spíše zdržují relativně pomalé Amigy.
Ovládací panel obsahuje obvyklé funkce pro čištění hlavy, vysunutí/natažení papíru a přepnutí do módu úspory inkoustu. Není ani složitý, ani jednoduchý, prostě akorát.
Podavač typu Color II je poměrně hlučný. Nicméně u obou typů se neobjevily žádné problémy, i papíry nevalné kvality nebo různě „ožvejkané“ prošly bez chyb. Stejně tak i pauzák, fólie a arch se štítky.
Nyní mi dovolte drobnou úvahu o cílové skupině zákazníků. Pravděpodobně je určena především pro menší DTP studia na výrobu náhledů k barevným obrázkům. Nebo pro grafiky pracující doma, což je u majitelů Amigy dost častý případ. V obou případech je navíc reálná možnost koexistence s Macintoshem (tiskárna má dva porty sériový i paralelní). Bohužel inkoustové tiskárny obecně se příliš nehodí pro výrobu podkladů pro ofsetový tisk, na to si musíte pořídit tiskárnu laserovou. Nebo nakupovat relativně drahé průhledné fólie.
A pro úplnost věci z hlediska Amigy vcelku nezajímavé. Dá se připojit na lokální síť. Umí kódové tabulky pro azbuku. Dodávají se též jakési ovladače pro Windows.

Závěr
Shrneme-li výsledky našeho testu, získáme poměrně jednoznačný závěr. Solidní výrobce si nechá kvalitní výrobek dobře zaplatit. Cenově se však bude těžko prosazovat proti HP tiskárnám řady 600 s o něco nižšími schopnostmi, ale s podstatně nižší nákupní cenou (zejména po nynějších slevách) i provozními náklady.
Jak již bylo řečeno výše, potřebujete-li tisknout barevně proto, že to potřebujete ke své práci, můžete vcelku bez rizika zvolit některý Stylus. Za své peníze získáte v obou případech odpovídající protihodnotu a rozhodnete-li se investovat do programu Studio (130 DM), můžete počítat i s profesionálním nasazením. Na použití doma mi připadají oba typy trochu drahé. Také do kanceláře bych spíše doporučil odpovídající typ Stylus 800+ bez možnosti barevného tisku, zato levnější.
Testování probíhalo na Amize 2000 (4.5 MB paměti a harddisk) a Amize 1200 (turbokarta a harddisk).

Vysvětlující poznámky
Tiskárna je řízena jazykem pro popis stránky ESC/P2, rozšířeno verzí starého dobrého systému ESC/P, který obsahuje drtivá většina jehličkových tiskáren. Z toho vyplývají jistá omezení oproti „chytřejším“ systémům PCL (Hewlett Packard) nebo PostScript (Adobe), jedná se vlastně o jakýsi mezistupeň mezi řádkově a stránkově orientovaným tiskem. Výhodou je naopak kompatibilita se staršími programy, což člověk ocení až ve chvíli, kdy mu starý program přestane s novou tiskárnou tisknout (a původní autor se mezitím přestěhoval do Argentiny).
ESC/P2 dovoluje například v omezené míře používat vektorové fonty a mikroposuvy při adresaci grafiky. Ovšem v době, kdy se nezanedbatelná část dokumentů tiskne graficky, protože počítače jsou rychlé, mají velkou paměť a je to prostě nejjednodušší, se rozdíly mezi různými způsoby tisku do značné míry stírají.
Obě tiskárny pracují na poněkud odlišném principu něž běžné typy od HP nebo Canon. Tiskne se sice také speciálními inkousty, odlišná je metoda, jak je dostat na papír. U HP inkoust rozpráší na malé kapičky, které opatří elektrickým nábojem a pomocí soustavy elektrod vytvoří na papíře písmeno. Tiskárny Stylus používají patentovanou technologii, postavenou na piezoelektrickém jevu (malá změna rozměru krystalu při průchodu elektrického proudu). Soustava krystalů funguje podobně jako písty a vytlačují z trysek inkoust na papír. Výhodou jsou malé rozměry a hmotnost tiskové hlavy, dále pak snadno dosažitelné rozlišení 720 na 720 dpi.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS