RO 1.21

Jednou z mnoha aplikací využívajících služby rozhraní MUI, o kterém jsme se v AMIGA Review již několikrát zmínili, je i správce souborů s jednoduchým názvem „RO“. Autor sám poznamenává, že díky MUI si každý uživatel může program nakonfigurovat plně podle svých požadavků a potřeb.

Následující recenze vznikla pouze na základě několikadenního testování, celý program je relativně nový a nebudu tajit, že normálně při práci používám jiný program. Z občasných narážek zřejmě nezjistíte který (stařičký DiskMaster 1.4). Omlouvám se proto předem za případné chyby a opomenutí.

Obecné informace
Nejprve několik informací z manuálu. Pro spuštění programu potřebujete Amigu s Workbenchem 2.04 a vyšším. Dále MUI 3.2, stačí neregistrovaná verze. Používáte-li ikony z MagicWB, tím lépe. Program také samozřejmě obsahuje i normální čtyřbarevné. Na hardware je program náročnější, nerozšířená Amiga 1200 zcela postačuje, typy s procesorem MC68000/7MHz jsou již bohužel poněkud pomalé. Spotřeba paměti odpovídá schopnostem - přibližně 600 KB, takže by měla stačit jakákoli Amiga.

Shareware
Autor očekává registrační poplatek 30 DM (mimochodem nepřipadá mi, podobně jako u dalších produktů SAS/G, nijak závratný). Neregistrovaná verze má nefunkční tlačítko pro ukládání nastavení v konfiguračním editoru a při startu se objevuje „znervózňovací“ okno. Preference se dají editovat i v normálním textovém editoru, je to jen poněkud náročné na hledání v nápovědě. Naštěstí dodávané standardní konfigurace vyhovují většině běžných potřeb, a domnívám se, že drobné úpravy, doplňky a vylepšení zvládne pokročilejší uživatel bez problémů sám.

Konkurence pro DirectoryOpus
Již po zběžném prozkoumání zjistíme, že známý DirectoryOpus opravdu získal vcelku zdatnou konkurenci. Mile mě překvapilo, že plná verze RO dovede prakticky všechno, co se obvykle od správce souborů očekává. Není například problém nadefinovat asociace k souborům určitého typu - ať už přes příponu, nebo podle obsahu. Vlastníte-li navíc systém doplněný o kvalitní datatypy, nebudete mít s konfigurováním téměř žádnou práci.

Tlačítka a klávesy
Praktická je možnost definovat tlačítka se zařízeními jako „aktivní“. Namísto dvakrát osmi tlačítek zařízení (pro každé okno samostatně, jako v DirWorku) můžete používat zařízení šestnáct, nakliknutí se vztahuje na právě aktivní okno (jako v DOpusu a většině ostatních). I ostatní tlačítka jsou vcelku volně konfigurovatelná, navíc je implementováno přepínání pěti různých bank (též důvěrně známé z DOpusu). Celkem 120 tlačítek snad musí stačit každému. Přiřadit můžete jak některý z palety padesáti interních příkazů, tak ARexxový nebo AmigaDOS-ový příkaz nebo script. Při definování se dá používat mechanismus podobný jako v DOpusu - pomocí parametrů se dá nastavit tvar příkazové řádky, která se provede pro všechny označené soubory v okně. Takto se dají snadno používat buď příkazy AmigaDOSu, a nebo i vaše vlastní programy, napsané obvykle v C.
Většina operací přístupných přes tlačítka se dá nadefinovat na klávesy. Konzervativní uživatel NC si může vyrobit téměř stoprocentní emulaci, včetně externích programů typu SysInfo nebo FileFind (náhrada například programem Locator). Klávesy, respektive jejich kombinace se dají zapsat přímo do konfiguračního souboru, lze definovat chování funkčních kláves nebo kombinace typu „ctrl alt del“. Jediný problém se může objevit u kombinací vyvolávajících komodity, které mají větší prioritu. Stisk kláves se k programu vůbec nedostane, nemá smysl ho tedy vůbec zadávat. Poněkud neobvyklá je podpora kurzorových kláves, v podobě známé z obdobných programů pro PC.

Okna
Mnohem praktičtější než v mnoha ostatních programech mi připadá zpracování seznamů v obou oknech. Můžete samozřejmě přepínat adresář, seznam zařízení nebo dříve načtené adresáře, navíc si lze vybrat způsob třídění, definovat formát zobrazených a v neposlední řadě přiřadit funkčním klávesám některé často používané adresáře (a ušetřit tak čas a tlačítka). Pochopitelně se dají kopie souborů vytvářet i systémem „drag&drop“, nicméně zde je ještě co vylepšovat. Spíše než v RO asi uvnitř MUI.
Pro pohodlnější práci s archivy byla vestavěna již do základní konfigurace podpora „ARCHandleru“ - archivy se tváří jako běžné adresáře s možností obvyklých souborových operací. I „ARCHandler“ patří mezi volně šířitelné programy. Máte-li nainstalovány XPK knihovny nebo „powerpacker.library“, funguje automatické rozbalování souborů.

Prohlížeče a přehrávače
Poněkud zvláštní vám může připadat fakt, že není vestavěn žádný prohlížeč obrázků. Standardní asociace IFF ILBM i ostatních grafických formátů a digitalizovaných zvuků směřuje na Multiview, což v případě bohatého vybavení obrázkovými a zvukovými datatypy není až zase tak špatný nápad. V konfiguraci se dá nastavit pro ten který typ souboru i jiný vhodný program. Různých prohlížečů a přehrávačů najdete na Aminetu spousty, různé kvality i ceny za registraci.
Dodávaná nápověda je poměrně stručná a možná právě proto přehledná. Nicméně obsahuje všechny informace potřebné nejen k obsluze, ale i ke změnám konfigurace. Pochopitelně ve formátu Amiga Guide, ne ovšem v kontextové podobě (jako to umí DOpus4).

Ještě by bylo co vylepšit
A na závěr, co se mi v programu najít nepodařilo. U tlačítek se zřejmě nedá definovat barva a styl písma, dokonce nejde změnit ani barva podkladu. Intuitivnost ovládání sice příliš netrpí, ale v DOpusu jsem si ověřil, že i některé „maličkostí“ zvyšují produktivitu práce.
Nepodporuje bublinovou nápovědu, kterou MUI umí. „To je ale ptákovina!“, říká o nich jeden můj známý. Faktem je, že kontextová nápověda je příjemná, ale v tomto programu postradatelná věc. Možná v příští verzi...
Nenašel jsem nikde možnost otevírání na sdílené obrazovce. To mi docela chybí, zvláště v situaci, kdy mám otevřený na obrazovce schopné sdílení textový editor s rozepsanou recenzí :^).
Nikde není vidět tlačítko, kterým by se dalo přepínat kromě obvyklého seznamu zařízení také na stromovou strukturu adresářů nebo na nějaké rychlé listování podobným způsobem. Já sám to sice na nic nepoužívám, ale několik kolegů ano.
Kupodivu se mi nepodařilo zlokalizovat preferenční editor, možná to jde až v registrované verzi.
Přemýšlet by se dalo i u funkci pravého tlačítka myši - využití pro menu je sice standardem, ale možnosti používat dvě banky tlačítek najednou bych se asi ochránil. Po pravdě řečeno. je to trochu programátorský oříšek, snad někdy v budoucnu.

Srovnání
Nyní budeme porovnávat. Jak si stojí RO a ostatní diskové manažery:
- je pomalejší než Directory Opus 4 a většina ostatních, zejména na starších Amigách. Mate-li „šestnáctistovku“ bez ničeho, asi vás příliš nezaujme.
- podpora lokalizace je na úrovni doby, na rozdíl od DOS Controlu u dalších německých programů.
- ovládací prvky odpovídají obvyklým konvencím, na rozdíl od FileMastera u částečně i DirWorku. Rozšířením je pouze využívání služeb MUI.
- DOpus, DirWork a další umějí používat i pravé myší tlačítko, což se mi zdá užitečné. RO bohužel moc ne. Nikdy jsem nebyl přívržencem revolučních přestaveb ovládaní, někdy dokonce za každou cenu nebo z důvodu lenosti programátorů, nicméně rozumná evoluce občas neškodí.
- pro českého uživatele by byla zajímavá možnost konverze textů, kterou umí zatím pouze BDM. Zde je nutné ji řešit externím programem nebo filtry z CrossDOSu.
- neumím odhadnout počet poctivců, kteří pošlou autorovi registrační poplatek, který nijak nevybočuje z obvyklých mezí. I neregistrovaná verze je schopná normální práce, navíc odrušení requesterů nebude asi velký problém. Výrazně levnější program tohoto typu je pouze BD Manažer, s menšími možnostmi, ale rychlejší a od přírody český.

Shrnutí na závěr
Shrnutí výsledků našeho tesáku - RO rozhodně není špatný program, ale mám dojem, že zavedeným správcům bude těžko konkurovat. Uživatelé jsou lidé velmi konzervativní a neradi se učí cokoli nového. V kategorii shareware se určitě neztratí vedle klasiky typu DirWork, FileMaster nebo MTool, a může se směle měřit i s komerčními výtvory Directory Opus nebo DOS Control.
Závislost na dalších produktech, zde to je Magie User Interface, externí prohlížeč obrázků, přehrávače samplů a modulů, ARC Handler a kompresní knihovny, mi v tomto konkrétním případě připadá téměř jako výhoda. Koneckonců se jedná o služby, které se programují stále dokola a ne vždy úspěšně. Díky MUI nemusíte vzhled aplikace do značné míry upravovat sami, máte-li již odpovídajícím způsobem nakonfigurovaný systém, o ostatních produktech (míněny zejména datatypy) to platí dvojnásob. A stane-li se MUI, jak říkají nepotvrzeně zprávy, standardní součástí operačního systému, může znamenat instalace RO velmi zajímavou investici do budoucnosti vaší Amigy. Specielně v situaci, kdy v softwarovém balíku AMIGA Magie nic, co by připomínalo správce souborů, není.
Poznámka: Nezaregistrovanou, volně šiřitelnou, verzi si můžete nahrát z Aminetu. Adresář util/dir, archiv RO_v121.lha. Volně šířitelné MUI 3.3 se nachází v dev/gui, archiv mui33usr.lha.

Drobnosti, které potěší
Další, ne vždy tak samozřejmé, „samozřejmosti“:
- jednoduchý ARexxový port, který zřejmě postačuje pro většinu potřeb
- podpora prostředního tlačítka myši
- některé často přepínané volby jsou i v normálním roletovém menu, kromě toho se snadno dají doplnit i další položky
- možnost nastavení mnoha interních parametrů: množství paměti pro kopírování parametry obnovování hodin, odkládací adresář, formát zobrazení času a data, souběžné operace s ikonami a mnoho dalších

MUI 3.3.
RO 1.21 vyžaduje MUI (Magie User Interface) nejméně ve verzi 3.2, na Aminetu se dá získat již 3.3. Máte-li 3.2 (a funguje vám), zůstaňte v klidu, rozdíly jsou tak nepatrné, že si jich pravděpodobně ani nevšimnete. Podle dokumentace bylo opraveno jen několik drobných chyb a doplněno pár nových funkcí. Nemohu se však zbavit pocitu, že na aktualizování verzí software nebohatnou jen velké firmy, ale i drobní soukromníci. Budiž jim to přáno, alespoň u takto zdařilých projektů.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS