Speris Legacy

Těžko vyjádřit mé pocity, když mi „king“ svěřil k orecenzování hru, která byla sice napjatě očekávaná, ale přesto mnou lehce opomíjená. Na jednu stranu radost z další amiga-only gamesy, na druhou stranu lehká nechuť k infantilně působícímu designu. Tak jsem se do toho pustil a výsledek svého bádání vám zde předkládám.

Nejdříve jsem to s tímhle dílkem neviděl moc růžově. Obrázky na krabici vypadali hrozně dětinsky, jméno firmy Binary Emotions mi nic neříkalo a logo Teamu 17, kterej má spolu s Oceanem na starosti distribuci taky nemusí vždycky značit kvalitu (i když poslední dobou značí). Antipirátská ochrana je stejně děsná jako u Alien Breed 3D nebo u Wormsů a hledat kódy v přiloženém černočerném sešitě, kterej se navíc musí nastavit tak, aby se číslíčka leskla je utrpení. Po dvakrát špatně zadaným kódu se sčot resetnul a já si mohl celou nahrávací proceduru s prohlížením neodmáčknutelných titulků zopakovat. Napotřetí jsem se už trefil a z repráků se začala Hnout kvalitní muzika. První obrázek, zobrazující potměšile hledícího árijce taky nevypadal špatně a tak jsem kvapně započal novou hru. Úvodní story je celkem standardní a naprosto nepodstatná, nemá žádnej smysl jí tady vůbec popisovat, zkrátka jste kladnej, oblíbenej a jdete se pomstít těm zápornejm, něco sehnat, někoho osvobodit a někoho sejmout.

Tady to začalo
Když se konečně všechno nahrálo a já stanul s mrňavým velkohlavým paňákem ve svým domě, ze kterého jsem okamžitě vypadl ven, začal jsem se seznamovat s ovládáním. Po pěti minutách jsem zjistil, že může jenom chodit a kecat s lidmi, popřípadě se podívat do inventáře, ale to se snad časem změní (Samozřejmě, že změní. Inventář brzo zaplní hafo předmětů, který je třeba na správných místech a ve správný čas správně použít.) Lidičky mě s potěšením navedli do královského sídla, kde jsem měl dohodnutej pokec se samotným králem země Speris, který mě pověřil velmi zodpovědným posláním. Ujistil mě, že na mě všichni spolíhaj a jak mi veřej, že jsem jejich poslední naděje a tak vůbec všechny ty kecy vokolo.
Došlo mi, že bych se měl asi poohlídnout po nějakým pořádným meči (BFG 9000 not available) a skutečně jsem ho po menších obtížích s duchama našel. Vybrakoval jsem několik truhel, pobral nějaký prachy a bomby, prosekal se zdí a vstoupil do keříkovýho bludiště. Prošel jsem ho, pobral několikero užitečných věcí a konečně pořádně vybaven jsem se vypakoval z města. Došel jsem do druhé největší vesnice, kde jsem odhalil příčinu epidemie zachvacující zdejší obyvatele a vydal se shánět jídlo pro spřátelenou kočku, která svolila, že se ke mně připojí. Sakra, začíná se mi to nějak líbit.

Infantilní grafika
Teď je vhodná chvíle říct něco o grafice. Tak grafika je sice pěkná, ale dost infantilní. Jestli nevíte co tím myslím, tak se podívejte na nějaký okolní obrázky a snad mě pochopíte. Všechno je prostě takový pastelově barevňoučký a roztomiloučký, člověkovi se z toho chce buď senilně slintat nebo zvracet. Přesto je grafická stránka dost propracovaná a je vidět, že si s ní někdo dal značnou práci. Co musím pochválit je absolutně plynule] scrolling, ze kterého by se jistě nejeden pécéčkář mohl picnout (poté, co jsem viděl Wormsy na PC 486 DX2/66 s 8 MB RAM (při menší paměti nejsou zvuky - pche!) a shlédl tamní scrolling, málem jsem se udusil smíchy). Zajímavej je vůbec celej pohled na svět, páč paňák je vidět téměř z boku a krajina zase téměř z vrchu.
Vypadá to trochu divně, ale člověk si na to brzo zvykne. Nemůže se ubránit srovnání s nějakou podobnou gameskou, ale moc toho nebude. Nejvíc mi to připomíná asi Zeldu ze Segy, kterou jsem sice viděl jen povrchně, ale připadla mi dost podobná a Knights of Xentar z PC. Na amize má nejblíž nejspíš Dragonstone i když ten je dějově absolutně v jiný dimenzi.

Dynamická hudba
Hudba je správně bombastická a dynamická, prostě cejtíte jakej jste „hero“. Velký plus je, že se skoro v každý lokaci mění a není stereotypní (až na výjimky), hudebník se zkrátka vyřádil. Se zvukama je to už trochu slabší, i když pořád v mezích normy. Samplů je celkem dost, ale vadí mi, že neřvou příšerky. Když někoho plátkuju mečem, chci slyšet nějaký to ARGHR nebo UGH, popřípadě PUNT a ne jenom podivný cinkavý chrochty. Amiga není MegaDrive. Přesto to celkem ujde a ještě jsem necítil potřebu se poohlídnout po volbě Sound Off.

Skvělá hratelnost
Nejhorší na tom všem je, že Speris Legacy se skvěle hraje. Původně jsem předpokládal, že po pár hodinkách hraní Speris odvrhnu, natřískám recenzi s průměrným hodnocením a doporučeným věkem kolem desíti let a vrhnu se na něco jiného, ale naštěstí jsem se mýlil. Speris Legacy vás prostě vtáhne a hned tak nepustí. Nevím, jak se to autorům povedlo, ale hratelnost a tím pádem zažratelability (stupidní, ale výstižný slovo) je až zarážející.
No nic, nemá smysl to pořád prodlužovat, Speris Legacy je prostě dost dobrá hra. Myslím (a doufám), že mi nejeden amigista, co se nebude zdráhat vložit prachy do originálky dá za pravdu, a že mě nikdo nebude kamenovat disketami, popřípadě o něco neškodnějšíma cédéčkama (i když, viděli jste Hellraisera trojku ?), protože Speris Legacy existuje i ve verzi pro CD32, která se ale od disketové pranic neliší.
Na celkový shrnutí se vykašlu, v recenzi jsou všechny klady a zápory, tudíž si to přeberte. Každopádně se nestudím ověnčit Speris Legacy celými osmdesátipěti body a tím vám ji vlastně doporučit. Howgh.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS