Stereogramy

Po velkém ohlasu minulého povídání o stereogramech se k tomuto tématu naposledy vracíme...

V AMIGA Review číslo 13 jsem psala o vytváření stereogramů pomocí programu PersonalPaint, který je součástí balíku Magic Pack dodávaného s novými Amigami. Pro pokusy se stereogramy a vlastní cesty do hlubin třetího rozměru můžete využít i některý z dalších programů; o nich budu dnes psát. Začněme však odjinud:

Kde to všechno začalo...
Autorem prvních prostorových obrázků byl pravděpodobně sir Charles Wheatstone, který v roce 1838 nakreslil na listy papíru dva jednoduché, téměř totožné obrazce a pozoroval je pomocí speciálního optického zařízení, které pomáhalo ke splynutí obrazů viděných oběma očima, čímž vznikal trojrozměrný efekt - princip trojrozměrného vidění jsem vysvětlovala v předchozím článku.
Tento objev se stal prakticky využitelným teprve s objevem fotografie (uvědomte si, že předtím bylo nutné nakreslit dvojici skoro shodných obrazců tak, jak bychom daný objekt viděli levým a pravým okem zvlášť - složitější obrazy byly jen těžko realizovatelné). Průkopníci fotografie chtěli svým obrázkům dodat co nejsilnější pocit reálnosti, proto se rychle dostali k trojrozměrným efektům. Zpočátku, dokud nebyly k dispozici dostatečně citlivé materiály, a expozice proto trvala celé minuty, nebyla výroba stereoskopických dvojic fotografií jednoduchá; později se však objevily přístroje exponující oba obrázky najednou a trojrozměrná fotografie měla zelenou. V padesátých letech minulého století pak došlo k obrovskému rozmachu tohoto odvětví, pořizovaly se snímky dokumentární, humorné, série s příběhem, obrázky známých osob a podobně. Po druhé světové válce však stereoskopie ustoupila nové kinematografii.
Trojrozměrné obrázky do zapomnění neupadly: každých pár let se projevuje jako nová vlna nadšení, v padesátých letech se například začaly skládat dva jednobarevné obrázky (nejčastěji jeden zelený a jeden červený) do jedné fotografie, kterou pak bylo potřeba pozorovat brýlemi s barevnými skly (opět jedno zelené a jedno červené) každé oko pak mohlo vidět jen část obrázku opačné barvy. Tento princip se pak používal i při natáčení trojrozměrných filmů - i tato móda se čas od času znovu vrací.
Ukázalo se dokonce, že i prostorové obrázky mohou najít praktické uplatnění - stereoskopické dvojice kreseb mohou znázorňovat velké složité molekuly, a pomáhat tak studentům chemie pochopit tvar molekuly; nebo je lze využít pro zjišťování očních vad pomocí stereoskopických fotografií očního pozadí; stereoskopie může pomoci i při ověřování pravosti bankovek nebo cenných papírů - pokud budeme jedním okem pozorovat pravou bankovku a druhým zkoumanou, snadno postřehneme i ty nejmenší rozdíly!
V souvislosti s rozvojem počítačů se objevily metody generování stereoskopických obrázků s náhodně rozmístěnými body - stále však bylo nutné použít dva obrázky, pro každé oko jeden. Jistě je vám jasné, že bez použití speciálních prohlížecích zařízení nebylo možné prohlížet větší obrázky, což bylo samozřejmě také dost podstatné omezení. Teprve v roce 1983 přišel Christopher Tyler s první metodou pro sloučení obou obrazů do jednoho; tak vznikly autostereogramy. Jeden z obrázků Davida Storka zaujal Dana Dyckmana, který se stereogramy začal více experimentovat a svými pracemi v časopise Stereo World podnítil současnou vlnu zájmu o stereogramy, která zachvátila celý svět. Zájemcům mohu doporučit například jeho knihu Skryté rozměry, která u nás vyšla v roce 1995 v Knižním klubu.

SIRDS V1.1
V roce 1992 napsal Ross Fuller v AMOS-u program SIRDS (verze 1.1, kterou zde budu popisovat, zabírá asi 100 KB). Jako předlohu lze použít obrázky o šířce 320 nebo 640 bodů a výšce 256 či 512 bodů. Generovat lze pouze stereogramy typu SIRDS.
Vzdálenost objektu nějaké barvy se odvozuje od čísla tělo barvy v barevné paletě: barva číslo 1 představuje objekty nejvíce vepředu, objekty s n-tou barvou se naopak reprezentují jako nejvzdálenější. Barvy s indexem kolem n/2, tj. ty, které jsou někde uprostřed palety, se berou jako základní plocha, objekty kreslené barvami s nižšími čísly se budou interpretovat vůči této ploše jako popředí, objekty obarvené barvami vyšších indexů tvoří pozadí. Toto vnímání platí pro paralelní ostření (viz minulý článek), při zkříženém ostření je to naopak.
Po spuštění nabídne program SIRDS nejprve úvodní obrazovku s menším stereogramem (mimochodem vyzkoušela jsem to - prostorové obrázky se skutečně dají pozorovat i na obrazovce! Kvůli blikání obrazu na zobrazovací frekvenci 50 Hz však doporučuji raději zkřížené ostření za pomoci špičky prstu; před monitorem přitom samozřejmě nesmíte mít filtr, který dost podstatně ovlivňuje obraz vnímaný levým a pravým okem...), dále se pak dostanete do prázdné obrazovky se dvěma menu: Project (obvyklé načítací, ukládací a podobné funkce) a Mode (zde se přepíná mezi módem Select a Gen SIRDS - viz dále).
Pomocí LOAD nahrajeme předlohu s příslušnými rozměry a v módu Select myší označíme část obrázku, z níž se má stereogram nagenerovat (toto je odlišné oproti ostatním programům, které generují prostorový obraz automaticky z celé předlohy) samozřejmě lze označit i celý vzorový obrázek. Nyní se přepneme do módu Gen SIRDS, tím se také spustí generování stereogramu. Hotový obrázek lze uložit, máte-li operační systém alespoň 2.04, pak můžete obrázek z programu hned i vytisknout.
Jako nevýhodu programu SIRDS shledávám skutečnost, že (jako asi všechny programy napsané v AMOS-u) vypíná multitasking, a hlavně: mění systémové vektory, takže antivirové programy mají pohotovost...
Ukázka stereogramu generovaného pomocí SIRDS obsahuje různé geometrické tvary.

ASG V1.1
ASG V 1.1 (zkratka pochází ze slova autostereogram) sepsal koncem roku 1993 Andrew Chilton v Blitz Basicu 2, program zabírá 85 KB. Na přední obrazovce otevírá svoje okno, v němž jsou gadgety rozdělené do čtyř částí: Project, Colour, Format a Messages (v tomto rámečku se vypisuje aktuální stav programu, informace o programu a jeho autorovi apod.).
Tlačítkem Load v části Projed nahrajeme požadovanou předlohu musí to být obrázek o šířce 320 nebo 640 bodů, výšce 256 nebo 512 bodů a se 16 barvami (charakteristiky obrázku se po nahrání vypíší v políčku Format). Jako nejbližší se při generování budou brát objekty s barvou 15, barva 0 představuje objekty nejvzdálenější.
V části Colour nastavíme paletu, v níž má být stereogram vygenerován: Custom znamená použití původních barev předlohy, při volbě Random budou barvy voleny náhodně, Grey nastavuje šedou škálu - to je vhodné pro tisk na nebarevných tiskárnách. Vlastní generování se spouští pomocí Go v části Project, hotový stereogram lze uložit.
V archívu s programem ASG je také několik ukázkových obrázků - předloh s vyznačením 64 bodového nepoužitelného pruhu po pravé straně (v minulém povídání jsme si vysvětlili, že třírozměrný efekt vzniká překrýváním sousedních pruhů, přičemž na okraji není s čím překrývat, takže okraje nelze využít...).
Program ASG je již dostupný v novějších verzích; verze 2, kterou autor nabízí za 3 libry, již umožňuje použití předloh s libovolnými rozměry a se 16, 32 nebo 64 barvami, a kromě SIRDS již také generování stereogramů typu SIPS.
Druhý ukázkový stereogram, generovaný pomocí ASG, představuje fotbalisty.

SIRDS GEN
Verze 3.7 programu SIRDS_GEN je k dispozici od července 1994 (stejně jako oba výše zmíněné programy ji najdete na Aminetu). Program o velikostí 66 KB od Michaela Mutschlera je shareware (poplatek 10$ nebo 15 DM). GEN je na rozdíl od předchozích lokalizovatelný a spolu s ním jsou v archívu zabaleny předloha, ukázkové stereogramy obou typů a dva vzorky pro generování SIPS; vlastní program je dodáván ve dvou verzích: základní pro procesor 68000, druhá pro počítače s koprocesorem. Program požaduje KS 2.0 a vyšší, pro některé funkce pak 3.0 nebo vyšší.
Barvy předlohy s nejnižšími indexy budou představovat pozadí (jako u ASG) Kromě obrázků ve formátu IFF lze použít i datatypes (to se samozřejmě týká pouze OS 3.0 a vyšších). Tento program má oproti předchozím mnohem rozsáhlejší preference.
Unikátní je také možnost místo předlohy - obrázku použít matematickou funkci; prostorový obraz pak bude představovat trojrozměrný graf této funkce. Parser, provádějící rozbor zadané funkce, v neregistrované verzi neumí goniometrické, cyklometrické, logaritmické a exponenciální funkce, v registrované verzi však již k dispozici jsou rozsah funkcí, jež z nich můžeme poskládat, je tedy dost velký. Vidíte, prostorové grafy funkcí znamenají další praktické využití stereogramů...
Jako ukázku možností SIRDS_GENu zde uvádíme SIPS nazvaný „cave“ (tj. jeskyně - hádejte proč se jmenuje zrovna takhle) a graf funkce z = sin x + cos y (získáte dojem jakési boulovaté krajiny či zvlněné plochy). Zkuste se tedy znovu zahledět do hloubky stereogramů.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS