Virtual Karting

VRROOOUUMM... Slyšíte? OTM právě vypustili ze stáje svůj Virtual Karting! Děti, chopte se praporků, mávejte a jásejte...

A hrome, ten šílenec to směruje rovnou na nás! Pozor dítka, uskočte, rych... Asi takhle neslavně to celé dopadlo. Jistý programátor Fabio Bizzetti si usmyslel, že musí probudit hráče, kterým se z neustálého rejdění autíček po jejich obrazovkách dělají mžitky před očima. Ani nebylo nutné dlouho přemýšlet, aby pochopil, že musí předvést něco, co nikdo na Amize ještě neviděl. A přišel na skvělý nápad: převést na počítače závody motokár, takových těch maličkých vozítek na čtyřech kolečkách (krátká, ale snad dostatečná definice). A když to zpracuje netradičně, bude to teprve bomba!
A tak milý Fabio, jehož jméno možná někdo zná z titulků jiné amigistické hříčky s názvem Cyber Man, sedl ke stolu a započal svoji zuřivou práci. Demoverze jeho výtvoru někoho překvapila, mnohé ohromila a na jisté druhy lidí dokonce zapůsobila jako rána kladívkem do hlavy. Po několika měsících usilovně práce (aspoň to tak mělo vypadat) náš programátor vstal, zhluboka si odfrkla distribuční firma OTM ihned pochopila, že dílko je hotové, roztroubila to po okolí a začala prodávat první kopie. Fabio si sedl a v klidu očekával reakce na svoji novou hru.
Upřímně řečeno, moc bych se nedivil, kdyby pan Bizzetti namísto tisíců děkovných dopisů obdržel pár zklamaných a výhrůžných telefonátů. Co se týče zpracování hry, tady náš pan programátor vytyčil nový směr, když se ale začneme pídit po hratelnosti a především zábavě, dopadne to dejme tomu „nepříliš šťastné“. Dobrá, všechno se má brát hezky popořádku, takže:
Na úvod je pro nás připraven malý předkrm v podobě dvou slušných obrázků. Dobrý hudební doprovod podbarvuje úvodní menu hry, jež obsahuje soubor základních voleb, výběr trati a kubatury vašeho vozítka (je libo 100 nebo raději 125 ccm?). Než vyrazíte drandit, pozastavte se prosím ještě u oněch základních voleb. Ty nabízejí možnost nastavit si při jízdě 2D či 3D pohled na trať, ovládání motokáry myší či joystickem, automatickou anebo manuální převodovku. Takže to bychom měli dnešní menu, chtěl snad někdo ještě přidat? Jen nezoufejte, pořád nám zbývá hlavní chod, kterým jsou samotné závody.
Osobně vám doporučuji nejprve si zajet kvalifikaci; než začnete skutečně závodit, je lépe tvrdě trénovat. Až se poučíte, jak se na trati chovat, pak stanete na startovní čáře před začátkem opravdového závodu. Připravte se na setkání s novým členem grafické rodiny - tahle grafika má příjmení „ditherovaná“. Zkusím vám tento výraz trochu přiblížit, tedy teoreticky to značí, že v grafice byl každý druhý řádek pošoupnut o jeden bod směrem doleva. V praxi to poznáte na první pohled: grafika sice běhá pekelně rychle, ovšem na úkor své rozplizlosti. Tím pádem asi jediná věc, kterou uvidíte perfektně ostře, jsou vaše nohy, vyčnívající na předku motokáry a urputně mačkající oba pedály (a poněkud kontrastující s okolním prostředím).
Po čase si však, jak už to bývá, na tu zamlženou grafiku přivyknete a začíná to vypadat, že nic nebrání výbornému požitku z jízdy. K němu přispívá dobrá ovladatelnost vozítka (jestli jste si ji řádně nacvičili), věrohodnost různých smyků, ale hlavně čtyři různé 3D pohledy na trati kromě toho základního je tu jeden, sledující jízdu těsně nad povrchem silnice a ze zbývajících dvou můžete sledovat závody z perspektivy nad hlavou jezdce. A nakonec jsou jednotlivé tratě okořeněny různými chutovčičkami jako jsou zkratky, mostíky, či zkázonosná jezírka. Vaši soupeři vám nehodlají absolutně nic dovolit a zajisté mají občas sto chutí srazit vás do nejbližší stoky, podobně jako vy je. Jak již možná víte, lze si zajezdit i v dvojrozměrném pohledu, pak spatříte trať z pohledu á la Super Cars a všechny motokáry budou znázorněny spíše jako tlusté obdélníčky, nicméně z tohoto pohledu je vaše kára často lépe ovladatelná. Vozítka na trati bzučí celkem věrohodně a ucho potěší i těch pár vedlejších zvuků, jako smyky v zatáčkách a třeba bublání ubohé motokáry, klesající ke dnu zrádného jezírka.
Vše, co jsem tu právě popsal, může skutečně vypadat jako opravdová bomba, ovšem nespěchejte, vážení, zatím jsem se nedostal ke konci. V úvodním menu totiž spatříte také položku „Výběr tratí“. Zde jsou plně k vaší dispozici až TŘI závodní tratě! No vážně, pouhé 3 okruhy, hodnocené podle stupňů pro začátečníka, pro pokročilého a pro experta. No nezabili byste toho Fabia? Co tím chtěl ten člověk dokázat, že zařadil do programu takový malý počet tratí? Soudnému hráči tohle vydrží tak na hodinku dobré zábavy, pak začne mít zákonitě hlad po dalších okruzích, a když je nedostane, vrhne disketu se hrou do nějakých vzdálených míst. A další věc, jež mne rozladila, je skutečnost, že po každém absolvovaném závodě se objeví titulek „Vyhráls“ nebo „Prohráls“ a než sc rozkoukáte, jste zpátky v hlavním menu. Žádné tabulky nejlepších jezdců, program vám ani nedovolí zajezdit si jakýsi mini šampionát na všech třech okruzích. K čemu bych pak měl závodit, když je to prakticky k ničemu, ať zajedu sebelepší čas, programuje to prakticky lhostejné...
Tak vám řeknu, těch 24 liber, které jsou za hru vyžadovány, bych kvůli té šedesátiminutovce hraní neobětoval. Virtual Karting mohla být pecka, ale stáhla ji ke dnu tak krátká přítomnost zábavy a mnozí ji určitě nezařadí mezi své favority už jen pro tu mlhovitou grafiku. Je to osud, doufám, že se Fabio poučí, své budoucí produkty podrobněji promyslí a předhodí nám je v plné kráse a kompletní. Možná zrovna teď přemýšlí o datadiscích, jež by obsahovaly několik nových tratí. To by byl skvělý nápad, co říkáte?

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS