Začínáme s Amigou II.Jiří Brossmann
V minulém čísle jsme si pověděli něco o druzích ikon, se kterými se můžeme
setkat na disku. Protože se v textu vyskytlo několik „podivných“ výrazů které
jsem blíže nevysvětloval, rozhodl jsem se, že u každého dílu seriálu bude malý
„slovník“, ve kterém objasním pojmy, které by snad nemusely být jasné. Do
minulého čísla se tento slovníček už bohužel nevešel, takže dnes v něm najdete i
několik pojmů k obsahu minulého dílu. Jsem bohužel omezen rozsahem dvou stran,
takže ne všechno mohu popsat do takové hloubky jak bych si přál. Proto doufám,
že slovník bude malou kompenzací za občasnou přílišnou stručnost. Když chybí ikona
Jak již víme, je ikona vlastně soubor obsahující informace o jejím vlastním
vzhledu a také několik dodatečných informací. Jméno ikony je vždy shodné se
jménem souboru kterému se přiřazuje, a je vždy ukončeno příponou „.info“. Podle
této přípony systém pozná, že jde o ikonu. Může se stát, že máme v adresáři
několik souborů. Jeden bude program a ostatní třeba informace o jeho nastavení.
Nás, jako uživatele, zajímá jen ten program, který spouštíme. Je proto zbytečné,
aby se zobrazovaly všechny soubory v adresáři. Jednak by mohlo načítání ikon z
disku trvat dlouhou dobu (samozřejmě se každá ikona musí nahrát do paměti), a
jednak by byl problém se v desítkách ikon orientovat. Proto můžeme některým
souborům ikonu smazat (třeba pomocí BD Manažeru). Soubor bez ikony je za
normálních okolností na Workbenchi „neviditelný“, ale lze ho „zviditelnit“
pomocí menu „Window - Show - All Files“. Potom systém postupuje následovně:
zjistí, že soubor nemá ikonu (neexistuje soubor s příponou .info). Zkusí, zda v
adresáři ENV:Sys není uložena předdefinice ikony (viz. dále). Pokud ano, vezme
tento vzor a zobrazí ho jako ikonu daného souboru. Jestliže v ENV:Sys vzor není,
použije se ikona která je uložena v ROM. Ale pozor! To, že se zobrazila nějaká
ikona neznamená, že by ji soubor najednou měl! Pokud si zobrazíme informace o
souboru, objeví se mnohem menší okno než u souborů s ikonami. V tomto okně je
možné nastavit jen atributy souboru a připsat poznámku.
Velmi podobná je situace u adresářů. Pokud smažeme ikonu adresáři a budeme
zobrazovat všechny soubory (tím se myslí i adresáře), bude systém postupovat
stejně jako při zobrazování souboru (zkusí najít předlohu, pokud ji nemá použije
standardní ikonu). Opět platí upozornění na to, že fyzicky ikona neexistuje -
vidíte pouze nějaký vzor.
Chtěl bych upozornit, že začít bezmyšlenkovitě mazat ikony se může vymstít,
protože se do nich (tedy do oblasti ToolTypes) občas zapisují některé informace.
Proto při odmazávání ikon postupujte opatrně.
Další důležitá věc je, že po načtení obsahu adresáře musí systém netřídit
soubory a spočítat umístění ikon v okně. Zvláště na pomalejších Amigách může
tato operace trvat několik vteřin (někdy i minut). Proto nepropadejte panice
jestliže jste otevřeli adresář s tisícem souborů u chvíli se nic neděje. Rovněž
je třeba pamatovat na to, že každá ikona potřebu,je v paměti nějaké místo. Pokud
tedy v počítači nemáte přídavnou paměť, nedoporučuji používat příliš velké
ikony. Předlohy ikon
V předchozích odstavcích jsem mluvil o nějakých „předlohách“. Jsou to ikony,
které se přiřazují těm objektům (adresář, soubor, disketa...), které svoji
vlastní ikonu nemají, a také těm, které nově vytváříme (například při vytvoření
adresáře z menu „Window - New Drawer“). Předlohy se hledají v adresáři ENV:Sys a
mohou mít následující jména:
„def_drawer.info“ - Předloha ikony adresáře. Používá se pro adresáře které
nemají vlastní ikonu, nebo při vytváření adresáře nového.
„def_project.info“ - Předloha ikony projektu. Je možné ji přiřadit projektu
(textové soubory, obrázky apod.).
„def_tool.info“ - Předloha ikony nástroje (programu, aplikace). Normálně se tato
ikona používá pro programy, ale pokud máte v adresáři soubory bez ikon, budou
všechny reprezentovány touto ikonou (tedy co soubor to ikona).
„def_pref.info“ - Předloha ikony nastavení (preferencí). Pokud ukládáte
nastavení některého ze systémových konfiguračních programů funkcí „Save As“
(ulož jako), bude mít konfigurační soubor tuto ikonu (pokud si nastavíte menu
„Settings - Create Icon“). Do „Default Tool“ se zapíše jméno programu který
soubor vytvořil. Pak tedy stačí dvakrát kliknout na ikonu a provede se
automatické přenastavení. Příklad: používáte několik map klávesnice. Standardně
máte nastavenu českou, ale občas potřebujete pracovat s anglickou. Pak si tedy v
programu SYS:Prefs/Input nastavíte anglickou klávesnici a pomocí Save As z menu
uložíte nastavení na disk pod jménem např. „Anglická“. Když pak budete chtít
přepnout klávesnici, stačí dvakrát kliknout na ikonu tohoto souboru.
„def_kick.info“- Předloha ikony diskety. Jestliže do mechaniky zasunete disketu,
které chybí ikona (soubor Disk.info), zobrazí se tato ikona.
„def_disk.info“ - Předloha ikony pevného disku. Pokud některé partitiony vašeho
harddisku nemají ikonu, bude jim přiřazena tato.
Jak si tedy nastavit vlastní předlohy? Pokud máte vybrány nějaké ikony,
nakopírujte je do ramdisku. Tam je pomocí menu „Icons - Rename“ přejmenujte na
„def:_drawer“, „def_project“ atd. Z ramdisku je zkopírujte do adresáře Env:Sys
(tento adresář je většinou vytvořen na ramdisku v Env/Sys - pokud nevidíte jeho
ikonu zvolte menu „Window - Show All Files“). Pokud chcete aby se stejné ikony
používaly i po resetu, musíte ještě provést zkopírování do ENVARC:Sys (na svém
systémovém disku se musíte „proklikat“ až do adresáře Prefs/EnvArchive/Sys a do
něj ikony „naházet“). Pokud používáte nějaký diskový manažer (vřele doporučuji
koupit si nějaký legálně i s manuálem), musí se ikony jmenovat „def_drawer.info“
apod. Jako ikona je totiž. chápán jen ten soubor, který má příponu „.info“ (ve
Workbenchi přípona není vidět). App-Ikona
Toto je speciální druh ikony, který si na Workbenchi vytvářejí některé
programy (např. Personal Paint, Wordworth a další). Tato ikona slouží k rychlému
vyvolání programu, kterému náleží. U některých textových editorů, které si
vytvářejí App-ikonu, například stačí hodit ikonu textového souboru na AppIkonu,
a editor automaticky tento soubor otevře k editaci, apod. App-ikona nejde
kopírovat, mazat, nejdou o ní ani zobrazit žádné informace. Ikonifikovaný program
Některé, zvláště novější programy, umožňují tzv. ikonifikaci. Pokud program
ikonifikujete, měl by uzavřít všechna okna a obrazovky které používá a vytvořit
si na Workbenchi ikonu. Jestliže pak do této ikony dvakrát kliknete, program se
znovu „otevře“. Nedá se jednoznačně říct, zda ikonifikovaný program běží či
nikoliv, ale většinou je jeho činnost pozastavena. Ikonifikaci programu můžete
ušetřit něco málo paměti (uzavřou se okna a obrazovky), ale většinou to není
moc, protože vlastní program stále zůstává v paměti. Ikony na Workbenchi
Pokud často používáte nějaký program, můžete si jeho ikonu „vyhodit“ na
Workbench. Provedete to tak, že na ikonu daného programu kliknete a pak vyvoláte
menu „Icons - Leave Out“. Tím se jeho ikona přesune ze svého okna na Workbench.
Je možné ikony okna vytáhnout i přímo pomocí myši, pak se ovšem po resetu vše
vrátí do původního stavu.
Tím, že nějakou ikonu vytáhnete na Workbench ji ve skutečnosti nikam
nepřemístíte. Program, nebo soubor, je stále ve stejném adresáři na disku, ale
není v tomto adresáři vidět (zobrazuje se na Workbench). Jak tedy systém pozná,
která ikona je na Workbenchi a která ne? Velmi snadno, protože pokaždé když
nějaký program vyhodíte, zapíší se do souboru „.backdrop“ informace, kde se
program nachází. Informační soubor „.backdrop“ se vytváří zvlášť pro každý disk
a můžete si ho prohlédnout například v textovém editoru.
Ikonu přesunete zpět do jejího adresáře pomocí menu Icons - Put Away.
Tím jsme (jak doufám) vyčerpali všechny druhy ikon, se kterými se můžete na
Workbenchi potkat. Příště si povíme něco o Workbenchi jako takovém a podrobněji
si prohlédneme jeho menu. Slovník základních pojmů
FAST RAM - Paměť RAM (Random Acces Memory paměť pro čtení a zápis) která je
připojena přímo mikroprocesoru. Protože ji má procesor celou pro sebe, jsou
přístupy do ní rychlejší (výkon A1200 s FAST RAM vzroste asi dvakrát).
CHIP RAM - K této paměti je připojen jednak mikroprocesor, a jednak sada
koprocesorů, které zajišťují zpracování grafiky, zvuku, dekódování dat z
disketových jednotek a spoustu dalších věcí. Vzhledem k tomu, že mikroprocesor
má k této paměti přístup až jako předposlední, je práce s ní poměrně pomalá.
Turbokarta (akcelerátor) - Deska s plošnými spoji na které je výkonnější
mikroprocesor. Procesor uvnitř počítače se odpojí a všechny jeho funkce převezme
jeho výkonnější kolega na turbokartě. Turbokarty většinou umožňují i přidání
matematického koprocesoru (zrychlí výpočty) a FAST RAM.
Matematický koprocesor - integrovaný obvod provádějící velmi rychle matematické
operace (výpočty mocnin apod.). Většinu možností koprocesoru využijete teprve s
programy, které jsou pro ně programovány (Imagine LightWave...), ale například
všechna násobení a dělení se na něj převádějí automaticky (už je to vede k
podstatnému nárůstu rychlosti).
Kickstart - Paměti ROM (Read Only Memory paměť určená jen ke čtení) ve kterých
je uloženo jádro operačního systému Amigy. Pokud vlastníte turbokartu s FAST
RAM, můžete většinou Kickstart „přemapovat“ do RAMky. Kickstart se pak
překopíruje do RAM, která je obecně rychlejší než paměti ROM (řádově o desítky
nanosekund), takže systém běží o něco rychleji.
AmigaOS - Operační systém Amigy. Částečně je uložen v Kickstartu, částečně se
nachází na disku. AmigaOS zajišťuje správu disků, obrazovek, oken, knihoven a
mnoha dalších věcí.
Workbench - Nejlepší grafický systém jaký existuje. (GUI - Graphics User
Interface - grafické rozhraní).
Shell - Někdy také CLI (Command Line Interpreter). Slouží k zadávání příkazů
AmigaOS-u z příkazové řádky.
Bootovaní - Start systému. Při bootování se z disku nahrávají knihovny,
Workbench a jeho přednastavení apod.
Reset - Reset není jen populární setkání amigistů v Brně, ale také operace, po
které dojde k inicializaci počítače a bootování. Reset provedeme současným
stisknutím kláves CTRL-Levá Amiga-Pravá Amiga (velmi oblíbený trojhmat).
Vzhledem ke konstrukci Amigy a operačního systému je možné, aby některé programy
reset „přežily“ , nebo mu úspěšně vzorovaly (např. diskový magazín OKO).
RamDisk - Ramdisk je „disk“, který se vytváří v paměti RAM Amigy. Umožňuje
rychlý přístup k datům, ale cokoliv do něj nahrajete se po resetu ztratí.
Ramdisk je tak velký, kolik máte volné paměti. To znamená, že jeho délka se mění
podle toho, kolik do něj nahrajete souborů. Čím větší je ramdisk, tím méně máte
volné paměti.
RAD disk - Obdoba ramdisku, ale odolná proti resetu (standardnímu resetu,
existují totiž resetovací programy, které paměť vyčistí i od RAD disku).
Narozdíl od ramdisku má RAD disk pevnou velikost 880 Kb. Pokud máte hodně
paměti, můžete z něj třeba bootovat. Ovladač RAD disku obvykle najdete na
systémovém disku v adresáři Storage/DOSDrivers. Pro jeho instalaci je potřeba
dvakrát kliknout na jeho ikonu. RAD disk odstraníte z paměti příkazem „c:remrad
FORCE“.
Partition - V počítači můžete mít jeden, nebo více pevných disků („černá
krabička s drátem“). Ty lze rozdělit na menší části, které se budou chovat jako
samostatné disky („ikon na Workbenchi“) Fyzicky budete mít stále jeden disk
(jednu krabičku), ale „logicky“ se bude systém tvářit, jako by jich bylo
připojeno několik (hodně ikon).
Blok (na disku) - Blok je nejmenší „kousek“ dat který počítač dovede zapsat na
disk. Velikost bloku lze nastavit, ale nejčastěji se používá velikost 512 bajtů
(ramdisk používá velikost 1024 bajtů). Pokud je blok obsazen jedním souborem,
byť jen částečně, nemůže se už zbylé místo použít pro jiný soubor. Znamená to,
že pokud do ramdisku nakopírujete 100 souborů o délce 1 bajt, nespotřebují 100
bajtů, ale 100KB (1024 x 100 bajtů).
Program (aplikace, nástroj ...) - Programem se myslí spustitelný soubor, který
vykonává nějakou činnost. Na Amize nemají spustitelné soubory žádnou povinou
příponu.
Skript - Textový soubor obsahující příkazy operačního systému (na PC mají
skripty příponu „.BAT“). Jde vlastně o program, který se neinterpretuje přímo
procesorem, ale operačním systémem.
Ikona - Ikona má stejné jméno jako soubor kterému je přiřazena, ale navíc má
příponu „.info“. Přípona je povinná, jinak je ikona považována za normální
soubor. Ve Workbenchi se přípona nezobrazuje.
MagicWorkbench - „Balík“ ikon, které nahrazují originální systémové ikony. S MWB
bude váš systém vypadat mnohem lépe než předtím. Pokud používáte místo monitoru
televizor, je lepší SmallBench, jehož ikony jsou určeny pro nižší rozlišení. S
použitím MWB i SmallBenche rostou paměťové nároky (ikony jsou delší), ale
výsledek stojí za to.
Menu - Menu se používá k vyvolávání některých funkcí programů a Workbenche.
Objevuje se na horní liště obrazovky a vyvolá se stisknutím pravého tlačítka
myši. Po najetí na příslušnou položku stačí pustit pravé tlačítko, a položka
(operace) „pod myší“ se aktivuje (provede). Menu má většina programů. Menu
„patří“ vždy té aplikaci, které je aktivní.
Mapa klávesnice - Klávesnici můžeme podle národních zvyklostí rozložit různě.
Rozložení německé klávesnice vypadá jinak než české (jiné znaky). Proto se
používají mapy klávesnic, které obsahují informace o tom, který znak se má
zobrazit při stisku té které klávesy (na fyzické klávesnici). Vlastní mapy
můžete vytvářet např. programem KeyMapEd. Informace o tom který znak odpovídá
které klávese vám poskytne program KeyShow (adresář SYS:Tools).
Gadget - Obecně jde o jakýkoliv objekt, který slouží k ovládání uživatelem.
Někdy se překládá jako tlačítko, ale protože i rámeček na zadání textu je
gadget, používejme raději tento anglický výraz. Kromě tlačítek a string-gadgetů
(zadání řetězce) máme i checkboxy (gadgety které je možno kliknutím
„zaškrtnout“), cycling-gadgety (když na ně několikrát kliknete, budou se
zobrazovat různé volby) a některé další. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|