Player Manager 2 AGA

Vzpomínáte ještě na manažera Honzu Krvemíra? Jestli ne, pak vám musím připomenout, že ve třináctém (únorovém) čísle našeho exkluzivního AR jsme informovali o tom, jak si vede v soutěži o Nejlepšího hrajícího manažera fotbalových klubů v Anglii. V těchto dnech je již všechno rozhodnuto:
Krvemír se ve své kategorii umístil na nejcennější pozici. Staré drbny ovšem roznášejí po okolí zvěsti, že starému Player Managerovi bude brzy odzvoněno, jelikož mu vyrůstá nesmírně schopný a důstojný protivník. Chudákovi Honzovi se rozklepala brada strachem o svůj titul, ale naštěstí neztratil hlavu a v přestrojení za Bertiho Vogtse se vypravil do sídlu svého konkurenta, aby se přesvědčil, jaké nebezpečí skutečně hrozí. Vrátil se po několika týdnech celý zkroušený a přizval k sobě opět jednoho z našich redaktorů. aby mu podrobně nadiktoval svoji závěť. Tady ji máme, sice zkrácenou, ale s nejdůležitějšími údaji, které by vás mohly zajímat:
„Jo, je to můj osud, na todle to já určité dojedu. Už jak jsem viděl z dálky ten nóbl barák, kolem samý stromečky a tráva, vedle silnici, na který parkovaly auťáky a někde za horizontem visící Boeing, už tehdy sem si řek, že tady asi nebude takový mrtvo jako v našem klubu. Zaklepal sem nu vstupní bránu a pak, na to v životě nezapomenu, mi někdo otevřel!! Chápete, ne jako u nás. tam žijou lidi! Hnedka mě jako vzácného hosta uvedli ke zdejšímu manažerovi, k mému úhlavnímu nepříteli.“. Jak díle Krvemír uvádí, bylo mu umožněno vstoupit do kterékoli místnosti v budově, aby se prý přesvědčil, jak vypadá tvrdá dřina. Nikým nepoznán se plížil po chodbě a zaklepal na dveřích předsednictva klubu. V nich se objevila pěkná mladá sekretářka, což byl pro chudáka další velký šok, a předložila mu k nahlédnutí zprávy o stavu klubové pokladny, o hodnocení manažera a týmu i s příslušnými grafy. „Ještě jsme pokecali a pak se se mnou rozloučila, ale mně utkvěly v paměti hlavně ty její... Jo to taky natáčíte? Dobře, pardon. Fakt na mě udělala dojem. a já pak radši vystoupil do třetího patra, abych si prohlídnut všechny, jejich archívy. Tam sem ale nenašel nic novýho, akorát ty papíry byly psaný trochu čitelnějc.“
Honza se později vyjádřil. že po kompletní prohlídce budovy proklel designérskou firmu Anco. Za to, že jeho soupeři tak pěkně vymalovala zdi, místo slaboduchých obrázků pověsila příjemné: plakáty (sem-tam dokonce fotografie) a velmi dobře naaranžovala nábytek ve všech místnostech. A protože se při volbě nej Player Managera hodnotí i působivost pracoviště, je prý Krvemír předem odepsaný. „Říkali, že všechny tyhle baráky navrhují na počítačích. Když sem na ně řval, jako že jim postavili takovej palác, zato nám akorát činžák, tak mi odpověděli, že moji starou kancelář a vůbec všechno navrhovali na ňáký A500, a že teď na to mají výkonnější stroje - podle toho to prej taky vypadá. To sem musel uznat, a šel sem rovnou do kanceláře svého soka, abych mu poblahopřál k výhře budoucího titulu. Ta jeho kancelář byla báječně a moderněji zařízená, třeba na stole mu ležela ňáká bedna a von to byl videotelefon. Manažér mě ale ani nepustil ke slovu a začal mi ukazovat všechny statistiky o všech hráčích a to vám bylo takovejch záznamů a údajů a soupisů... Taky tam měl laptop, prej si díky němu může dát sledovat kteréhokoliv cizího hráče nebo rovnou celej tým, jak si vedou v lize. Rozkecal se taky o tom jak za ním dokonce choděj lidi z předsednictva, když mu potřebujou něco sdělit. Vo tom si já můžu nechat jen zdát.“
Po nezbytné prohlídce přeplněné tělocvičny, která je působištěm trenérů mužstva a kde musel Krvemír znovu obdivovat ještě lépe propracovaný tréninkový systém, byl pozván na odpolední ligové utkání. Dosud neslyšel o managerovi, který by mohl pozorovat jen sestřih ze zápasu v televizi, takže když ram tuhle možnost, jeho hostitel nabídl, jen s rozpaky odmítl. Dle Honzových slov se pak hrál o něco klidnější a občas pohlednější fotbal než „u nich doma“, i když hru velice narušovaly v krátkých intervalech se opakující ofsajdy. Manager mužstva udílel pokyny svým svěřencům přímo na hřišti v průběhu zápasu a každý z nich byl na konci ohodnocen známkou, což byly pro Krvemíra další naprosté novinky. Po utkání se jeho protivník ještě zdržel na krátké tiskové konferenci, pak následovala návštěva luxusní hospody a začal nový fotbalový den. A tak pořád dál...
„No, už jsem vás otravoval dost dlouho. Chci jenom ještě vzkázat svým fanouškům, že na příští rok si budou muset najít novej idol. Vím přesně, kdo to bude. Fakt, tam, kde sem těch pár tejdnů pobyl, je zkrátka aspoň trochu život, mají tam líp zpracovávaný informace u všecko a taky (grrrrr) příjemnější prostředí pro svou práci. Mně už může bejt akorát útěchou to, že stejně jako u nás, tak ani tam jim nehraje žádná hudba ani neuslyšíte prakticky žádný zvuky, až holt při zápase. Ale to mi nezachrání. Já prostě končím, přišel novej, mladej, a je to docela sekáč, pánové... Ale když si jednou někdo vzpomene i na mně, budu fakticky vděčnej.“
Zde zápis končí a s ním i veškeré diskuse; nový Player Manager již je na světě a nám nezbývá než dát plně za pravdu nebohému Krvemírovi. Možná to ještě není to pravé, na každý pád se před ním ještě mnoho sezón budou třást nejenom nezkušení nováčci v oboru.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS