VLab Motion

V jednom z minulých čísel jste si mohli přečíst o kartě Broadcaster Elite. Na opačném konci cenového spektra stojí VLab Motion německého výrobce Macro System. Následující článek popisuje některé vlastnosti a parametry karty VLab Motion. Její obslužný program MovieShop bych vám rád představil v samostatném článku až v příštím čísle.

Vycházím především z mých vlastních zkušeností z půlroční práce na tomto, jak se domnívám, kvalitním nelineárním obrazovém a zvukovém střihacím systému za, a to podtrhuji, ROZUMNOU cenu.

Hardwarové požadavky
Karta se instaluje do Zorro II slotu Amigy 2000/3000/4000. Starší verze programu by teoreticky fungovaly i na procesoru 68000, který v žádném případě nestačí výkonem, od 3.0 je minimum 68020. Pomět musí mít nejméně 4 MByty, od verze 3.0 8 MB. Vyzkoušená konfigurace - pro rozumnou práci stačí procesor 68030/25 MHz a 16 MB paměti.
Pro harddisk a prostor na něm platí: čím více, tím lépe. Doporučit lze nejméně 1 GB. Zaznamenávat lze jak na SCSI, tak v nouzi na některé rychlé typy AT-BUS/IDE (vyzkoušen Quantum Fireball 1080). Přenosová rychlost by měla dosahovat alespoň 2 až 4 MByte/sekundu. IDE vyžaduje výkonnější procesor (68040), přesto obvykle nedosahuje ani poloviny obvyklé rychlosti SCSI. Proto výrobce zcela oprávněně doporučuje rozhraní SCSI, které je rozhodně výhodnější i z hlediska dalšího rozšiřování systému.
MovieShop používá pro záznam vlastní vyhrazený partition. Velikost závisí na požadované délce a kvalitě záznamu, na pět minut ve VHS kvalitě spotřebujete asi 100 MB prostoru.
Další, nikoli nezbytný, ale užitečný doplněk systému, je grafická karta Retina od stejného výrobce jako VLab. Systém se bez ní docela dobře obejde, ovšem režim HiColor nebo TrueColor také není k zahození. Kromě toho se pro zobrazování nepoužívá systémové DMA, čímž se hlavnímu procesoru značně odlehčí při obsluze přerušení.
Potřebujete-li současně s obrazem zpracovávat i zvuk, stane se nezbytnou součástí vašeho systému i zvuková karta Toccata. MovieShop 3.4 přímo podporuje současný záznam a střih obrazu a zvuku.
Požadavky na systémový software jsou poměrně jednoduché. Obslužný program vyžaduje minimálně Workbench 2.0. Díky minloc.library zde funguje i lokalizace. Chcete-li používat kartu Retina, je nutná nejméně verze 1.4 jejích ovladačů.
Karta je opatřena vstupy a výstupy pro kompozitní signál (FBAS) a oddělené jalové a barvonosné složky (Y/C). Použit je konektor cinch (FBAS), respektive MiniDIN (Y/C). Zvuková karta je osazena jacky 6.3 a 3.5 mm. Záznamové nebo reprodukční musí být opatřeno podobnými typy vstupů a výstupů. Tomuto požadavku obvykle vyhovuje jak většina kamer, prakticky každé video systému VHS nebo SVHS, kvalitnější televize, monitory, i většina digitizérů a genlocků. Vyžadujete-li výstup složek YUV pro betacam, lze dokoupit rozšiřující modul.
Zatímco požadovaný vstup se přepíná na jednom z ovládacích panelů programu, výstupy jsou zapojeny paralelně, takže je možné mít současně připojeno například video a na druhém kontrolní monitor.
V základní sestavě nelze připojovat přímo signály YUV, nutné pro betacam, což schopnosti karty z hlediska profesionála poněkud degraduje. Rozšiřující modul se dá dokoupit, což jsem zatím neudělal, jinak řečeno se zde o něm dále nedočtete. Výrobce nabízí také verzi VLabu pro počítač DraCo, výkonnější, s přímým připojením na vnitřní sloty. A pochopitelně s o něco vyšší cenou.

Instalace
Během instalace jsem mnohokrát proklel výrobce řadiče FastLane, firmu phase.5. V našem počítači se z bůhvíjakého důvodu nesnášejí řadič a více než jedna další karta v Zorro slotu. Ideální proto je, pořídit si rovnou celou sestavu od Macro Systemu, včetně řadiče harddisku. Jinak ovšem instalace proběhla bez problémů a vše funguje dodnes k plné spokojenosti.

Záznam na pevný disk
Pro ukládání obrazových dat na disk se používá zatím jediná možná metoda komprese JPEG. Její stupeň (nebo spíše ztrátovost) se dá nastavit v poměrně širokém rozsahu, musíte si vybrat mezi kvalitou záznamu a rychlostí respektive kapacitou vašeho harddisku. Pro jednu sekundu záznamu při kvalitě odpovídající SVHS spotřebujete 1 až 2 MB, na 100 MB partition se vejdou maximálně tři minuty záznamu. Slevíte-li na VHS, vejde se vám do stejného objemu minut pět. Pro další snížení množství dat se používá zajímavý trik, trochu podobný principu JPEG-ové komprese. Náročné na množství dat jsou především scény s velkým množstvím detailů, nedají se totiž příliš kompresovat. Když obrázek mírně elektronicky rozmlžíme, výrazně se zmenší objem přenášených dat, zatímco kvalita klesne vcelku nepatrně.
Jak již bylo řečeno, ideální médium pro záznam obrazu je rychlý SCSI disk. Zvuková data je možné se zatnutými zuby zaznamenávat i na běžný disk IDE. Nemáte-li přitom extrémní nároky na kvalitu a vlastníte-li Amigu 4000/040 a velkou pamětí, opravdu se dá na IDE disk zaznamenávat (vyzkoušeno). Dnešní typy spolu s příslušným ovladačem již nejsou o tolik pomalejší. V nouzi poznáš přítele, a dojde-li prostor na hlavním disku, není tak velký problém „vykuchtit“ vedle stojící PC a ukládat na jeho disk. Některé konkurenční karty na sobě mají přímo řadič IDE disku, VLAB bohužel ne - vše zde bylo podřízeno dosažení přijatelné ceny.
Limit velikostí harddisku jsou obvykle 2 GB, u některých řadičů až 4 GB (bohužel ne u toho našeho).

Zvuková část
O ozvučení vašeho záznamu se stará známá zvuková karta Toccata. Protože článek je především o VLabu, uvedeme jen základní technická data. Digitalizovat a přehrávat lze monofonně a stereofonně 8-mi i 16bitové zvuky. Dosažitelná dynamika záznamu je 95 db, frekvenční rozsah 10Hz až 20 kHz (úroveň 0 dB, +0/-0.5dB). Karta je vybavena linkovým, dvěma pomocnými a jedním mikrofonním vstupem s možností mixáže a jedním linkovým výstupem s nastavitelnou úrovní. Digitalizovat je možné na některé ze 14 vestavěných vzorkovacích frekvencí, od 5513 do 44100 a 48000 Hz. Chip umí zmenšit množství přenášených dat pomocí obou používaných typů ztrátové komprese A-Law i u-Law. Pro ukládání zvuku se používá samostatný partition na harddisku, bez problému můžete použít IDE, protože nároky na množství dat jsou řádově menší než v případě obrazu.
Pro zdroje signálu jsou použity stereofonní jacky 6.3 (Aux1, Line a Out) a 3,5 mm (Aux2 a Mic). Vzhledem k nedostatku místa na krycím plechu karty jsou malé jacky připájeny přímo na plošný spoj. Firma dodává za příplatek jednoduchý adaptér s dvěma dalšími konektory v krycím plechu, které se s kartou propojí kabelem.
Pochopitelně se dá zaznamenaný obraz doplnit i zvuky až při střihu, s přesností na okénko. Zvláště jste-li vybaveni CD-ROM, oceníte možnost importovat zvuky ve formátech WAV i VOC. A je-li vaše CDROM typu SCSI, nic vám nebrání do vašich filmů doplnit zvuky přímo zkopírované z audio CD (snad kromě jakýchsi autorských práv...) - my jsme úspěšně vyzkoušeli Asim CD.

Kolik za to
Nevím, jestli některá firma oficiálně zastupuje Macro System a prodává jeho produkty. Tím není míněno, že se karty a software objeví jako řádka v ceníku, ale že zaměstnanci vědí, co vlastně prodávají. A nesloží vám počítač, jehož komponenty se navzájem nesnášejí. V našem případě to byla Comega, respektive řadič SCSI disku FastLane, který nemá rád Toccatu a Vlab Motion dohromady v jednom počítači. Samostatně kupodivu fungují dobře.
Obvyklé ceny v Německu: VLab Motion 2000 DM, zvuková karta Toccata 580 DM, výstupní YUV modul pro VLab 1000 DM, diskety s dalšími efekty za 49 a 98 DM. Macro Systém vyrábí také další užitečné produkty, není možné zde přetiskovat celý ceník. Než, se rozhodnete pro nákup, je dobré zkontrolovat také další zásilkové obchody v Německu,jejichž ceny bývají až o 200 DM nižší než přímo od výrobce. U nás prodává tyto karty například Javosoft za 43000 Kč (VLah) a 11900 Kč (Toccata), což bohužel odpovídá naší větší DPH.

Závěrem
Jakému okruhu uživatelů je Vlab Motion určený. Rozhodně ne domácím videoamatérům natáčejícím třikrát ročně, cena je „lidová“ jen relativně. Také nic pro velká videostudia s miliónovými rozpočty, koneckonců kdo si bude nařizovat studio vybavené Betacamy. jistě najde pár set tisíc na kartu, klení bude spolupracovat beze ztráty kvality.
Zbývá oblast poloprofesionálů a malých studií. Na VLabu se dá vytvořit téměř cokoli, stačí-li vám kvalita VHS nebo SVHS. Tedy různé výukové programy, záznamy ze svateb a promocí nebo amatérské filmy. Ideální stroj pro kluby nadšenců, kde doufám vyhubí různé hybridní počítače, jednoúčelové generátory efektů a střihové pultíky nevalné úrovně, ale o to vyšší ceny. Obvykle samozřejmě dražší než srovnatelní Amiga. Malá videostudia u regionálních kabelových televizí mohou vytvářet reklamy nebo vlastní tvorbu, pokud se to nebude přehánět s dalším kopírováním kvalita se dá udržet na úrovni přijatelné pro vysílání. Problém je koneckonců hlavně v magnetickém záznamu, zpracováním uvnitř počítače se zkreslení vyhnete. Pokud se vám podaří postavit celý řetězec na úrovni SVHS nebi Hi8, budete dosahovat slušných výsledků. Přesvědčili jsme se, že velmi dohře také vychází jakýkoli přenos renderovaných (Imagine), retušovaných nebo kreslených animací z Amigy na pásek včetně kombinací s reálným videem.
Neodpustím si také srovnání s ostatními kartami. I když vzhledem k situaci na trhu, kde je pouze několik výrobků a výrazně odstupňované ceny není co srovnávat. Za výrazně vyšší cenu se prodává PAR. neumí toho o mnoho více, pouze v citelně lepší kvalitě. Plánujete-li spolupráci s televizí, asi vám již vysvětlili, jak si představují výsledky práce u proč to na VLabu půjde ztěžka. Mají víceméně pravdu, zejména v situaci, kdy musí váš záznam dále upravovat. Na druhou stranu je nutné poznamenat. že vzhledem k vysílání v systému PAL se takto získaná kvalita degraduje dílem při vysílání, dílem při přenosu, dílem ve vaší televizi. Máte-li na nákup dost prostředků, rozhodně považuji PAR nebo podobnou kartu za lepší investici v situaci, kdy zaznamenáváte výsledky své práce na betacam. Ukládáte-li na SVHS nebo dokonce jen VHS, klidně vám bude stačit VLab. Do podobné kategorie jako PAR patří také několik karet pro PC. s přibližně stejně odstupňovanými cenami a schopnostmi.
P.S. Zahlédl jsem v jakémsi inzerátu nabídku na tuto střižnu v sestavě s A4000 za 188 000 Kč. Budiž. V nejbližší době bych ovšem rád vyzkoušel kombinaci stařičké A2000 s VLabem, Toccatou, Retinou a kartou A2060. Mám takové tušení, že by mohla vzniknout výkonnější sestava za mnohem méně peněz. Doufám. že vás o výsledku experimentu budu moci co nejdříve informovat.
(pokračování příště)

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS