AMIGA REVIEW obsah časopisu online!
  Domov     Software     Hry     Obaly     Download  

Hilt II – The Revenge

Kamil Brzák

Jednou z otázek, starých jako lidstvo samo je to, jestli existuje nějaký způsob, kterým by se dal ukojit neukojitelný chtíč notorických sadistů, masochistů, nekrofilních pornomaniaků a jiných, více či méně známých deviantů aniž by to napáchalo příliš velký brajgl mezi rozdováděnými, hlasitě bečícími ovcemi, často označovanými jako „lidstvo“. Avšak než stačil pomyslný vlk zavýt, máme tu odpověď v celé její vyhřezlé formě. Ale začneme pěkně od píky.
Kdysi dávno, v temných časech neodvratitelného úpadku osmibitových decků, byla jejich lo-tech CéPéUčka napadena agresivní bandou barbarských bytů, frajerky nazvaných Laser Squad (čili Lejzrový Oddíl). Ale v euforii nostalgie bych málem zapomněl na naše oblíbené Gatesovy nohsledy. Konverze, kupodivu velmi přitažlivá, byla spáchána i na PláCačkovitě vyhlížejících IN-disponovaných TELa-tech. Myriády disposable pajduláččích tělíček (chápej někdo, kdo je, i třeba sebedestruktivně, nadrženej někomu sloužit, takovej hezounkej pidimasochista) infikovaly měsíční základny, cizácké eMZácké (nezaměňuj se Sharp MZ, či s motocyklem aus der DDR!) planety a další subabstraktní komplexy, doprovázejíc očekávání sexy rozkazů hlasitým pokřikováním a poskakováním. Úkolem bylo tyto poloochočené hajdaláky zasypat hromadou plivátek nejrůznější razance, zasklít do EHT (extremly high tonage docela těžkých) brnění a vpustit ty nedočkavé kriplíky do HIV útrob alienpositive sektoru.
Nikdy nezapomenu na tu do maxima vytemperovanou atmosféru: záře z černobílého televyseru vytvářela díky své not much friendly frekvenci poskakující stíny na zdech, Joystick (chápej Radostnou Tyč) řvouce bolestí nad praskající páteří (na vysvětlenou pro ortodoxní didysty-spextristy: Q,A,O,P,VESMÍR byly silně vmáčklé málem až do lakové pleti dubového stolku), hranolky, smažící se na velmi zaneprázdněném zdroji střídavého signálu...jo, jo! To už taky není pravda. Pak nastala doba temna. Nekonečných 2190 dní sebetrýznění a nuceného půstu. Co? Duna? Hmmm, hezký, ale já chci sví pandhiuláčky! Co zas?!
Vesmírné Křížové tažení? Nuda! Já chci sví lidi zpátky! HNÉÉÉD!
Najntýnnajntysiks (tj. 1996). Bezmyšlenkovitě tápu nocí znásilněným pokojem, aby se z neeliminovatelné mlhy přede mnou vynořil výkalem času znečištěný diskbox. Šestiletá vrstva prachu má jít v září do školy. Venku štěká pes. Něco tu, xakru, nesedí! Na ponížené krabici na diskety se válely dva kovem opruzené plátky z modrého plastu. Na papírové popisce zeleně fosforeskovala písmena, svým uspořádáním seřazená do slova HILT2. Hilt...to znamená Rukojeť. Nedůvěřivě jsem zapnul Přítelkyni a do jejího sexy bočku jsem nacpal disketu s označením „jedničky, která čůrá na plot“. Fajn, fajn. Objevilo se menu. Jen hezky pomalu. Na čele se pomalu materializovaly první krůpěje potu na důkaz pekelného soustředění. Roztřesená ruka v pravidelných intervalech sadisticky přiškrcovala myš a šipka se nejistě vydala k chlívečku s nápisem „NEW GAME“. Na výběr je cca. pětadvacet misí. Laxně byla vybrána první z nich. A už to frčí. Výběr postav, zbraní a pak...hra!!! Kdyby mě v tu chvíli pozval středně velký upír na večeři a já bych souhlasil, byl by na tom, chudák, hůře, než hladem nafouklé děti ze Somálska. Ano, neuvěřitelné se stalo skutečností. Pokání skončilo. Lejzrový Oddíl reinkarnoval do Rukojeti Dva! Akorát má jinej vohoz. Halelujá! Říkej mi hinduisto!
A nyní už ke hře samotné. Jak již bylo uvedeno, hra sestává z asi dvou tuctů misí, i když vhodnější by bylo užít termín tažení, protože to se právě z jednotlivých misí skládá. Každá mise má svou osobitou visage, hýřeje elementy brilantního designu. Navíc je obrazovka před každou misí přelepena vtahujícím briefingem, takže gamesa má (na dnešní poměry téměř archaickou vlastnost) dynamický děj, z kterého přímou úměrou vystrkuje růžky atmosféra. O té se dá říci, že je správně úzkostná a ponurá. I když na psychedelického krále Alien Breeda (Cizinecké Plémě) asi nemá. A když se již zmiňuji o grafice, nemůžu nepoznamenat fakt, že se levely svou koncepcí podobají právě levelům z AB. Příjemně mě také překvapila věc, že když někdy náhodou (i když se to spíše stane pravidlem, na které si chca-nechca budete muset díky své neschopnosti zvyknout) budete muset opakovat level, budou podmínky splnění mise pokaždé trochu jiné. Příklad: v tažení HOLOWAR budete mít ve třetí misi za úkol zneškodnit na měsíční základně radarové baterie. Úspěšně pendlujete mezi oslizlými zdmi zvogonovatělého komplexu, StormCannonem pěkně nafukujete radary a..ouha! Youve been killed! Složitou procedurou restartujete level a zjistíte, že namísto pěti je třeba zničit sedm enemy-radami. Také nepřátelé jsou rozchlístnuti v jiných zákoutích a vůbec. Šak si ešče hužijete srandy.
Ale co bych to byl za Brzáka, kdybych si o něco neopucoval podrážky. První věc, která mi zkřivila obličej do masque bizarre byl scrolling. Avšak jen do doby, než mi došlo, že právě u tohoto stylu hry je to celkem optimální kompromis. Obraz roluje po čtvercích, takže můžete mít ze začátku pocit, jakoby vás někdo vláčel za rohovky ze schodů, ale jde o zvyk. Další dva důvody, proč místo spánku proklínám technický úsek programátorstva, jsou oproti LS nedokonalé brnění a absence morálky. Takové detaily, ale mě to prostě vadí. V LS byl pancíř navržen tak, že jeho nejsilnější plát byl umístěn na hrudi a nejslabší na zádech. To mělo za následek různé účinky enemy zásahů. Také chybí stav psychiky jednotlivých členů komanda. Její stav ovlivňoval přesnost střelby, počet ActionPointů a nejméně další dva bambilióny věcí.
Největší trauma ovšem na mě spřádalo síť chaosu v podobě na posteli ležícího, kibicujícího a hlavně dvouhru hrát odmítajícího Zajpta. Bacha na něj. Nezdá se, chlapec! (Pozn. od Zajpta: Kdo by taky s takovým dementem hrál. Poté, co jsem byl nucen zírat, jak se na mojí milovaný dvanáctce celý 4 hodiny pachtí furt dokola s jednou a tou samou misí (trojka v Holowaru), furt chcípá těsně před koncem A POŘÁD TŘÍSKÁ DO TÝ MÝ NEBOHÝ MYŠI, mě veškerá chuť přešla. Nehledě na to, že by mě stejně při nejbližší příležitosti „nechtěně“ sejmul nějakým tím „zbloudilým“ granátem. Von se nezdá, chlapec.) Kromě těchto několika much, se kterými si hravě poradí pavouk Chtíč, jsem již žádná, zdraví ohrožující negativa, neregistroval, takže postavím-li do ringu proti sobě pana Pro a pana Proti, vyhraje pan Pro, protože má v rukávu dobrou grafickou stránku, a spoustu diferencovaných misí (mj. i pro dva hráče). Dá se říci, že stesk po obdobných hrách byl na chvíli ukojen, i když LS je přeci jenom jeden.
Co říci na závěr? „Im Deranged“ z alba „I.Outside“je smrtelná vypalovačka. Jestli máte rádi dlouhé loučení s hrdiny příběhů, kupte si Harlequina. Mě totiž koncování nebaví. Hawg.

Hilt II – The Revenge

85 ze 100

Grafika: 90

Zvuk: 85

Hratelnost: 85

Originalita: 75

Firma: M.S. & A.C.
Cena: shareware

Plusy:
grafika, mastodontní množství misí, atmosféra, sharewareovitost, i pro dva hráče
Mínusy:
atypický scrolling, drobné technické nedostatky, nemožnost hodnostního postupu a zdokonalování, což považuji u LS-like her za ochuzující
Test. verze pro: A500
Testováno na: A1200HD
Existuje i pro: všechny amigy
Poznámka: minimálně 2MB paměti

Vytlačiť článok



Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing



none

AMIGA REVIEW

57 ( 11-12 / 2000 )
56 ( 9-10 / 2000 )
55 ( 7-8 / 2000 )
54 ( 5-6 / 2000 )
53 ( 3-4 / 2000 )
52 ( 1-2 / 2000 )
 
51 ( 12 / 1999 )
50 ( 11 / 1999 )
49 ( 10 / 1999 )
48 ( 9 / 1999 )
46-47 ( 7-8 / 1999 )
45 ( 6 / 1999 )
44 ( 5 / 1999 )
43 ( 4 / 1999 )
42 ( 3 / 1999 )
41 ( 2 / 1999 )
40 ( 1 / 1999 )
 
39 ( 12 / 1998 )
38 ( 11 / 1998 )
37 ( 10 / 1998 )
36 ( 9 / 1998 )
35 ( x / 1998 )
34 ( x / 1998 )
33 ( 1-2 / 1998 )
 
32 ( 11-12 / 1997 )
31 ( 9-10 / 1997 )
30 ( 7-8 / 1997 )
29 ( 6 / 1997 )
28 ( 5 / 1997 )
27 ( 4 / 1997 )
26 ( 3 / 1997 )
25 ( 2 / 1997 )
24 ( 1 / 1997 )
 
23 ( 12 / 1996 )
22 ( 11 / 1996 )
21 ( 10 / 1996 )
20 ( 9 / 1996 )
18-19 ( 7-8 / 1996 )
17 ( 6 / 1996 )
16 ( 5 / 1996 )
15 ( 4 / 1996 )
14 ( 3 / 1996 )
13 ( 2 / 1996 )
12 ( 1 / 1996 )
 
11 ( 12 / 1995 )
10 ( 11 / 1995 )
9 ( 10 / 1995 )
8 ( 9 / 1995 )
7 ( 7 / 1995 )
6 ( 5 / 1995 )

ATLANTIDA NEWS

5 ( 3 / 1995 )
4 ( 1 / 1995 )
 
3 ( 11 / 1994 )
2 ( 9 / 1994 )
1 ( 7 / 1994 )
0 ( 5 / 1994 )