Darkseed

Pár rad úvodem:
Všechny akce dělejte rychle, nikde se nezdržujte. Pokud se nestihnete vrátit domů do deseti hodin večer, usnete a budete okraden, popřípadě chycen a zasilážován. Čas jde popohnat o jednu hodinu pomocí klávesy T. Často sejvujte pozici.

Den první
Bože, ta hlava mi snad praskne! Jen co jsem se dostal z postele, skočil jsem si do koupelny, kde jsem si ze skříňky nad umyvadlem vzal nějaký prášky. Vysprchoval jsem se a s trochu jasnější myslí přešel do pravého pokoje. Tam jsem si všimnut omšelého kabátu, který jsem prošacoval a v jedné z kapes našel čtenářskou legitimaci. Šel jsem pravými dveřmi na chodbu a po žebříku vylezl na půdu. Tam jsem třikrát odsunul objemnou truhlu a pod ní našel staré hodinky. Slezl jsem zpátky na chodbu a sešel dolů po vrzajícím schodišti. Vešel jsem do pracovny vlevo, kde mojí pozornost upoutaly plány mého nově koupeného domu. Díky jim jsem odhalil tajnou místnost, nacházející se za knihovnou. Zatlačil jsem na jednu z knih a vešel do ní. Vylezl jsem po žebříku a sebral lano, pohozené v rohu místnosti. Otevřel jsem dveře a ocitl se ve své ložnici!
Prošel jsem levými dveřmi a po žebříku znovu vylezl na půdu. Vyšel jsem na balkón a lano uvázal kolem sošky na zábradlí. S trochu divným pocitem jsem po něm slezl dolů a vešel do garáže. Páni, to je vrak. Otevřel jsem kufr a prohlídnul si ho. Našel jsem páčidlo, které jsem tam samozřejmě nenechal ležet. Vlezl jsem do auta a ze skříňky si vzal kožené rukavice. Rádio jsem neměl náladu poslouchat a tak jsem se radši vrátil zpátky na půdu. Páčidlem jsem otevřel truhlu a začal jsem se v ní přehrabovat. Na dně jsem našel deník, který jsem si hned přečetl. Minulý majitel byl asi pěknej cvok. Sešel jsem dolů do předsíně a šel se podívat do obýváku. Přečet jsem si vzkaz na zrcadle a chvilku počkal na pošťáka, který chodí vždycky v deset hodin. Otevřel jsem mu a zažil si svojí první vizi, která mi trochu připomněla dnešní noční můru. Trochu v šoku jsem vylezl z domu a prohlídl si povalující se noviny. Vydal jsem se směrem doprava, a tichou lesní cestou došel až do městečka. Vešel jsem do obchůdku a koupil si láhev skotské. Seznámil jsem se se zdejším podivínem Delbertem, dostal volňásek z vězení a dohod si schůzku na zítřek. Vyšel jsem z obchodu a šel doprava, až do knihovny. Knihovnici jsem dal legitku a ona mi řekla, kde najdu posledně půjčenou knihu. Šel jsem tedy nahoru a v regálu C našel v zelené knize kus papíru. Přečet jsem si ho a vrátil jsem se domů. Vyšel jsem do ložnice a jen tak tak stačil vzít telefon (11:00). Byla to knihovnice, která mi řekla, že pro mně něco má. Protože jsem měl dost času, šel jsem směrem doleva až na hřbitov.
Veden svými novými poznatky, jsem šel ke kryptě a mačkal tlačítka kolem dveří v pořadí zleva-doprava. Vstoupil jsem dovnitř a sešel dolů. V jedné z uren (vlevo, úplně ve předu) jsem mimo popela našel i malý klíček. Vyšel jsem ven dal se na cestu do knihovny. Knihovnice mi ukázala jednu zajímavou knížku a já zase pocítil ten divný vizionářský pocit. Radši jsem se vydal na domů. Doma mě napadlo otevřít hodiny v obýváku klíčkem ze hřbitova a přečíst si zvláštní zprávu. Protože jsem toho už měl dost, šel jsem radši spát.

Den druhý
Zase ten sen! Jestli to tak půjde dál, tak se asi zcvoknu ! A navíc ta hlava, jako by mi měla explodovat! Šel jsem zase do koupelny, kde jsem si vzal prášky a osprchoval se. Nezapomněl jsem natáhnout hodinky a vyšel jsem z domu a šel jsem se podívat do garáže, kde jsem si v autě pustil rádio. Jakýsi tajemný hlas zni napověděl cosi o zavřených dveřích a mě se vybavila tajná místnost v domě. Vrátil jsem se tedy do ložnice a zatlačil na pravou stěnu. Vstoupil jsem dovnitř a dveře zase hned otevřel. Slezl jsem po žebříku a otevřel dvířka do pracovny. Vstoupil jsem do mí a zatlačil opět na stěnu, určitě se mi to bude někdy hodit. Počkal jsem na pošťáka, který mi přinesl chybějící část zrcadla z obýváku a vložil jí na své místo. Veden podivnou ideou jsem vstoupil do zrcadla. Bože, ten sen včera snad byla skutečnost! Otřesen jsem vyšel pravými dveřmi a pokračoval chodbou doleva. Nemohl jsem si nevšimnout zarážející podobnosti celého komplexu s mým domem. Tahleta místnost mi například připomněla pracovnu. Prohlédl jsem si si plány na stole a konečně jsem si potvrdil své temné podezření - má hlava má být líhní pro nějaké děsivé monstrum ! Šel jsem doprava a jakousi formou teleportu se dostal nahoru. Vyšel jsem ven na balkón a sebral povalující se dalekohled. S jeho pomocí jsem si mohl prohlédnout podivnou scenérii. Preventivně jsem si oblékl rukavice a stiskl páku mezi dveřmi. Vydal jsem se zpátky k teleportu a dostal se dolů. Došel jsem do hlavní chodby, která mi připomínala mojí předsíň a vyšel otevřenými dveřmi ven. Vydal jsem se směrem doleva a cestou obdivoval zvláštní a depresivní scenérii. Podobnost s mým světem už byla nade všechny pochybnosti a tak jsem v místech, kde se v normálu nalézá hřbitov našel lopatu, kterou jsem si vzal sebou. Vrátil jsem se skrz zrcadlo do normálního světa a vyšel z domu. Dal jsem se směrem doleva, prošel skrz hřbitov a kolem krypty. Lopatou jsem začal vykopávat třetí hrob zleva a po chvíli jsem skutečně našel druhou část zprávy ze zelené knihy, kterou jsem si pořádně prostudoval. Vrátil jsem se ke svému domu, kde mě bez jakéhokoliv důvodu zatknut čekající policista. Klidně mě zavřel do cely, ale díky tomu mě napadla zajímavá myšlenka - tahle cela se musí nalézat i v tom druhém světě.
S tím, že se mi to bude určitě někdy hodit jsem pod polštář- narval co jsem mohl, hlavně sponku do vlasů. Potom jsem sebral plechový hrnek a chvilku s ním třískal do mříží. Po chvilce přišel policista, kterému jsem dal volňásek od Delberta. Bez námitek mě pustil na svobodu a já jsem si, pro všechny případy, vzal ze stěny postarší, ale nepochybně nebezpečný browning. Vyšel jsem před stanici a vzpomněl si na domluvenou schůzku s Delbertem. Vydal jsem se domů a šel na zahradu před garáž. Tam jsem počkal do šesti hodin na svého praštěného souseda a poté, co mě pozval k sobě jsem ho následoval. Chvilku jsem ho pozoroval, jak si hraje se psem u pak mu z vděčnosti daroval skotskou. S díky ji přijal, pořádně si přihnula odešel pryč. Trochu rozpačitě jsem ze země sebral větev, kterou předtím házel svému psovi a vydal se zase přes zrcadlo do temného světa. Vyšel jsem předsíní před alegorii mého domu a vydal se směrem doprava. Pokračoval jsem až k mostu, který se klenul nad bezednou propastí.
Odporného monstra, které hlídkovalo na druhé straně jsem se zbavil tím, že jsem do pravého srázu hodil aportovací klacek. Monstrum poslušně následovalo svůj cíl a uvolnilo mi cestu. Pokračoval jsem tedy dál a po chvilce narazil na policejní stanici. Všechno mi říkalo abych tam nechodil, ale já přesto vstoupil. Byl jsem uvržen do cely, ale díky mé prozřetelnosti jsem pod polštářem našel všechno, co jsem nechal v normálním vězení. Pokusil jsem se sponkou otevřít dveře a doopravdy se mi to na druhý pokus povedlo. Vyšel jsem na chodbu a všiml si dalšího vězně, opřeného o mříže. Daroval jsem mu teď už nepotřebnou sponku a on mi z vděčnosti věnoval tajemný prsten neviditelnosti. Odešel jsem tedy ze stanice a pokračoval kolem temného „holičství“ doprava. Stanul jsem před knihovnou, kde jsem si všiml podivné vejcovité stráže. Rychle jsem si nasadil prsten a vstoupil dovnitř. Došel jsem až k obrovské obrazovce a zaktivoval ji. Poté, co se na ní zjevila zvláštní tvář, jsem si ji prohlédl. Zdejší knihovnice mi povědělo celou pravdu o dítěti v mé hlavě a varovala před policií, která je pod vlivem sil temného světa. Na rozloučenou mi darovala diapozitiv a já se rychle vydal na cestu domů. Protože jsem už nevěděl co dál, šel jsem do garáže a pustil si rádio. Ten hlas mi zase napověděl něco o klíčích funkčních jenom temném světě. S očekáváním dalšího „pěkného“ snu jsem šel spát.

Den třetí
Ty sny jsou čím dál tím horší! S explodující hlavou jsem šel jako každé ráno do koupelny, vzal si prášky u osprchoval se. Natáhl jsem hodinky a sešel do předsíně. Vyšel jsem před dům a došel do města, kde jsem v obchodě koupil další skotskou whisku. Pokračoval jsem doprava až do knihovny. Tam jsem šel pravými dveřmi ke čtečce diapozitivů a zapnul ji. Vložil jsem do ní film od temné knihovnice a přečetl si zprávu o klíčích schovaných v mém sklepě. Šel jsem tedy domů a chvilku počkal na pošťáka, který mi přinesl topůrko. Prošel jsem skrz obývá k do kuchyně a sešel po schodech do sklepa. Pořádně jsem prozkoumal podlahu a našel jeden podivný kámen s dírou uprostřed. Sebral jsem ho a podíval se do vzniklé díry.
Byly tam klíče od auta! Došel jsem do obýváku a opět vstoupil do temného světa. Vydal jsem se směrem doleva a skrz park, který mi připomněl moje nejhorší dětské noční můry jsem došel až k jeskyni. Vstoupil jsem do ní a pokračoval až do poslední místnosti. Do díry pod jakýmsi organickým počítačem jsem vložil kus děravého kamene. Po jeho vytvrzení jsem ho sebral a spojil spolu s topůrkem - získal jsem kladivo. Došel jsem zpátky do normálního světa, chvilku bloumal po domě a v jedenáct hodin jsem vzal zvonící telefon. V něm jsem poznal hlas knihovnice z temného světa, která mi dala poslední radu. Oknem jsem zahlédl čekajícího poldu a vědom si toho, že by mě určitě zase zavřel jsem vyšel na balkón a po laně slezl do garáže. Tam jsem nalil whisku do nádrže polorozpadlého auta, vlezl dovnitř, strčil klíčky do zapalování a nastartoval. Motor se kupodivu rozběhl a já jsem rychle vylezl po laně, sešel do obýváku a prošel skrz zrcadlo do temného světa. Rychle jsem vyšel před dům a vešel do lodě stojící vedle něj. Oblékl jsem si rukavice a stiskl startovací páku. Rychle jsem vyběhl před loď, která okamžitě odletěla a utíkal domů. Zrcadlo jsem ještě preventivně rozbil kladivem. Po chvilce přišla knihovnice, která mi darovala nějaké prášky, které se nějakým nepochopitelným způsobem objevily u ní v kabelce a které jsou napsané na moje jméno. Myslím, že tomu začínám rozumět. THE END.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS