Alien Breed 3D II: The Killing Grounds

Horor pokračuje aneb soukromá „guide tour“ podruhé

Pokud vám první demo chystané technicky nejdokonalejší hry na Amize - „The Killing Grounds“ poněkud vyrazilo dech, s tím druhým preview vás rovnou čeká jeho zástava. Jen šesti slovy: „Amiga ukázala, že žije a kope!“
Demo bylo sice vytvořeno již koncem dubna a poprvé představeno na výstavě „World of Amiga“ v Londýně ve stánku časopisu CU Amiga, která se konala už před časem, ale i tak to je další velký krok kupředu. V tomto exklusivním demu výhradně pro červnové vydání časopisu CU Amiga (jak jinak) na vás čeká další ukázkový level. Rozsáhlejší, barevnější, těžší a ještě více hratelnější oproti předchozímu. A protože dosud ne všichni mají turbokartu a proto bohužel ne všichni čtenáři si jej mohou sami zahrát, opět vám ho přiblížím v „guide tour“.
Začínáme opět v ztemnělém koutě blíže nespecifikované základny. Otočíme se ke dveřím, ale co to? Tohle přece známe - stejné textury na zdech, stejná zbraň, stejné zvuky, stejně vláčný pohyb i na malém okně... Dokonce i parta modrých transformerů (robotů mnoha možností), co se na nás vyřítila, je tatáž. Tady však naštěstí naše privátní „deja vu“ končí.
Za mramorovým obeliskem vyběhneme po schodech a čeká nás tam něco ohavného trojúhelníkovitého. Nechce nám to však dát pokoje a tak ho přetáhneme přes přeponu. Ještě dva démoni a otevře se nám pohled na nádvoří se sloupem uprostřed. Skočíme do koryta, proběhneme tunelem a vyvezeme se zdviží nahoru. Vzápětí pochopíme, že ten sloup musel být dutý, protože se ocitáme nahoře a sebereme tam první klíč. Tedy už žádné barevné karty. Tato napodobenina z Doomu je nahrazena nádhernou krabičkou, která visí ve vzduchu a otáčí se (ostatně i jako další zbraně, které postupně nacházíme).
Teleportujeme se na římsu pro lékárničky a zahneme za roh. Kde se vzala, tu se vzala snad čtyřmetrová příšera s hmyzíma očima a nemohla jak jinak než okamžitě po nás vystřelit. Kondenzovaná dávka plazmy zajiskřila svými ionizovanými výboji a ještě než skončila svůj „bleskový“ život, nahnala nám pořádný strach. Tak takhle obluda bude tuhý oříšek, nehledě na to, že se objevila druhá. Tady už s hrubou silou nepochodíme, avšak bravurním manévrováním je necháme navzájem se zničit. Z povzdálí zaslechneme známý dupot červeného strážního robota. Má sice neomezený bojový arzenál a čtyři detekční reflektory, ale duchem je prostší. Využijeme tedy mezery v jeho programu a vlákáme jej do úzké chodbu, odkud není návratu (aspoň pro něj). Tam konvenčním způsobem bezbolestně deaktivujeme jeho motorické a taktilní receptory (tzn. normálně ho rozstřílíme).
Otevřeme dveře a za nimi nás čeká těsný průchod. Textury byly renderovány technikou „emboss“ (vtisknutí do písku), takže působí velice plasticky. Tedy celkově nic pro klaustrofobické povahy. A zase další kamarád. Tentokrát téměř pravý Ripleyovský vetřelec jakoby přímo od H. R. Gigera. Pravda, na to, že tato hra má jako přídomek „Alien“ je s podivem, že se objevil až nyní. Jeho trhavá silueta, tyčící se proti šedému pozadí, působí... no dost strašidelně. A za ním další kamarád a za ním další a další. Ale mi nemáme na přátelskou sešlost náladu a tak jim taktním způsobem dáváme najevo, že nejsou vítáni (tzn. normálně je rozstřílíme).
Vyklušeme po točitém schodišti a z můstku, přepažujícího koridor, si uděláme na chvíli střílnu. Vetřelec vyběhne ze zálohy nic netuše a hned ji koupí mezi tykadla. Dříve, než nabude představy, odkud že se to střílí, už nenabude vědomí. Joj, tady mít tak granáty...
Ale abych neprozradil všechno - čeká na nás ještě několik zamčených dveří, za kterými se točí další klíče, ale často i lepší zbraň. Ty jsou opět z polygonů a tentokrát se pohybují, i když se předkláníme nebo zakláníme. (Mimochodem, zajímavá je podpora myši asi jako v Coale - plynulý pohyb výhledu, téměř virtuální realita). Tradiční pomalá, ale účinná brokovnice nám celou hru stačit asi nebude. Časem přijde vhod třeba plasmová puška (hezčí, než ta předchozí) a blaster.
A co asi potěší nejvíce je kýžený granátomet (škoda, že až na konci levelu, kdy už vlastně není k ničemu). Mimo něj ještě zdoláme pár potvor, několik teleportů, otevřeme patero dveří, navštívíme přepychové místnosti s bioorganickými tapetami (viz. film Vetřelci), než demo zdárně dohrajeme. Ale ani pak se nebudeme nudit. Spojíme dvě Amigy sériovým kabelem a rozdáme si to proti sobě, tak jako v soutěži o turbokartu Blizzard na „World of Amiga“.
Co říci závěrem? Grafika především u textur je dokonalá. O světelných efektech ani nemluvě. Jakýkoliv zdroj světla, ať je to už plasma, reflektor robota nebo lampička na zbrani, skutečně osvětluje okolí. Výbuchy jsou propracovanější. Nehybná těla nepřátel by mohla zůstat ležet na zemi. Sice by to zabíralo dost paměti, ale...
Skutečný 3D prostor se zdmi, svírajícími jakýkoli úhel, a několika úrovněmi nad sebou působí reálně. Tím získává velkou výhodu oproti Breathlessu. Jedinou stinnou stránkou tak zůstává menší rychlost. Pokud však bude ve finální verzi i optimalizovaný kód a objeví se i slibované nové kvalitní zvuky, nebude co vytknout. Tím spíše, že s kompletním editorem se této hře otevírají nedozírné možnosti, včetně konverze z Doomu. Už se těším, jak za půl roku budu na tomto místě recenzovat první CD s tisíci levely do „The Killing Grounds“ od stovek hráčů z celého světa.
A ještě pár slov k hratelnosti. Inteligence a odolnost nepřátel se stupňuje přesně podle Darwina. Primitivní démon (pardon) se snadno vyřídí kličkováním. S vetřelcem je to mnohem horší. Při střelbě neustále kličkuje (no kde to mohl odkoukat?) a když už má konečně na kahánku, klidně si uteče, aby se zanedlouho vrátil zcela fit... a obvykle není sám. Kdo to ještě nepochopil - obtížnost je vysoká. Ani původní „Alien Breed 3D“ rozhodně nebyl nedělní piknik, ale jeho pokračování si žádá skutečné muže.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS