TurboPrint 4.1

Po tiskovém programu Studio, psali jsme o něm v AMIGA Review nedávno, přichází na řadu další program stejného zaměření, TurboPrint od firmy IrseeSoft.

Článek popisuje anglickou verzi 4.1 a občas se zřejmě nevyhne porovnání se Studiem 2.10b. Jak bylo řečeno, jedná se o program s podobnými funkcemi jako má Studio, ale s naprosto odlišným ovládáním i způsobem tisku. Způsob tisku přímo souvisí s celou filosofií programu, TurboPrint se totiž nedrží systémových zásad AmigaOS a Workbenche, nemá ani žádný klasický driver tiskárny v „DEVS/Printers“. Funguje vlastně jako nějaký patch, který odchytává data posílaná na port tiskárny, upraví je a přes svůj vlastní driver je pošle do tiskárny znovu. Nedá se říci, že by to byla nějaká výhoda oproti standardním amigovským principům tisku, najdou se totiž programy, které TurboPrint nesnáší. Samotný driver včetně preferencí může být rezidentní, tedy odolný vůči resetu. Spolehlivost takového řešení je však sporná, neboť tzv. studený reset (např. různá GURU, zamrznutí programů s podobným následkem atd.) TurboPrint stejně nepřežije. Na druhou stranu zase může být TurboPrint, respektive jeho ikonka volající samotný program, umístěna v adresáři „WBStartup“ nebo můžeme TurboPrint spouštět při každém startu ze startovací sekvence.

Komodita?
Program funguje jako jakási pseudokomodita, kterou (je-li TurboPrint a jeho preference rezidentní) můžeme vyvolat stiskem volně definovatelné kombinace kláves (hotkey), ale jako klasická komodita se v žádných managerech komodit (např. WB „Exchange“) neobjevuje a zrušit ho lze pouze s pomocí prográmku „NoTurbo“, který je u TurboPrintu přibalen také.
Ovládání programu a nastavování všech parametrů se provádí v jednom kompaktním okénku, které je rozděleno na sedm základních částí. Celé preference jsou přehledně udělané a také jejich grafický vzhled se Vám jistě bude líbit už na první pohled. Na obrázcích je vidět všech sedm okének, probereme si jedno po druhém.

Nastavení tiskárny, ovladače a portu
V prvním okénku „Printer“ si vybíráme druh a model tiskárny, dále přes jaký port se bude tisknout, případně tisk do souboru. Všechny drivery tiskáren jsou řešeny jako externí moduly ve verzi 4.1 podporuje TurboPrint tyto tiskárny: Brother 9 a 24 jehličkové, Canon BJ/BJC/LBP, Citizen 9 a 24 jehličkové, Epson EX/FX/LX/LQ/SQ/Stylus/StylusColor&II&Pro&XL, Facit, FargoPrimera&Pro, Fujitsu, HP DeskJet (všechny typy až do modelu 400, který zatím podporován není), HP LaserJet II/III/IV&L/V, HP PaintJet&XL, Lexmark, Mannesmann Tally, Nec Pinwriter, Okimate IBM&Std, Oki ML, Panasonic KX, Seikosha 9 a 24 jehličkové/SL, Star 9 a 24 jehličkové/SJ. Další, univerzální ovladače jsou pro všechny 9 a 24 jehličkové tiskárny, inkoustové a laserové tiskárny, u inkoustovek je ještě dělení na typ Epson pracující přes ESC/P2 a typ HP pracující s jazykem PCL.
TurboPrint dokáže také použít drivery z Workbenche, pracuje s nimi ovšem pořád „svým“ způsobem. Rychlost je jednou z největší předností TurboPrintu spočívá v možnosti zvolit tisk přes speciální port nazvaný „Turbo-Par“, což je obyčejný paralelní port, ale data se posílají minimálně o cca 20-40% rychleji, než klasickou metodou. Nemohu přesně říci, jak to funguje, ale urychlení poznáte okamžitě. Tisk do souboru je příjemným doplňkem, nemusíte už spouštět WB utilitku „CMD“, TurboPrint to zvládne sám.
V oddílu „Config“ se nastavují základní parametry pro tisk jako je rozlišení tiskárny, velikost a typ papíru, počet kopií, posílání znaku FF (FormFeed = konec stránky) po skončení tisku, tisk v odsunech šedé, barvě nebo černobíle atd. Pro většinu z jednotlivých typů a modelů tiskáren (jehličkové, inkoustové, laserové, tepelné atd.) jsou po nakliknutí na gadget „Printer Settings“ k dispozici doplňkové parametry jako je např. vyhlazování čar, jednosměrný či obousměrný tisk, textové okraje atd. Oddíl „GfxSize“ slouží k nastavení přesných tiskových rozměrů, typu měřítka v mm nebo palcích, centrování grafiky atd., většinu z tohoto menu znáte již z WB preferencí.

Nastavení kvality
V „Graphics“ máme možnost určit vše, co nějak souvisí s kvalitou tisku (mimo rozlišení tiskárny, které se nastavuje v oddílu „Printer“). Při tisku grafiky lze zvolit celkem 16 druhů ditheringu (rastrování), které se nastavují kombinací dvou gadgetů „Type“ a „Size“. Ve srovnání se Studiem je nabídka značně chudší, ale základní potřeby celkem uspokojí. Nejlepší z ditheringů je asi typ „Diffuse“ a velikost „SuperDiff“, tisk s tímto ditheringem je také nejpomalejší. Dále lze nastavit barvové korekce, pro které TurboPrint nabízí ještě další podrobnější menu dostupné po kliknutí na gadget „Settings“ - zde se nachází také seznam mnoha barevných tiskáren s předdefinovanými parametry. V naprosté většině se jedná o inkoustové tiskárny, právě u těch jsou totiž barvové korekce nejpotřebnější. Málem bych zapomněl na možnost barvových separací (nevyzkoušeno), vyhlazování ve dvou stupních, z nichž typ „Super“ je vhodný především pro jehličkové tiskárny, tisk v negativu či zrcadlově (velmi užitečné!), či volbu „PureBlack“, při jejíž aktivaci TurboPrint nerastruje černou barvu.

Volba písma
Pátý oddíl „Text“ slouží k volbě písmu při tisku textu, kvalitě (Draft/Letter), velikostí písma a hustotě řádkování, vybrat lze i barvu, kterou se bude text tisknout. Většina z podporovaných typů tiskáren má vždy svoje specifické fonty, které se objevují právě v gadgetu „Name“. Podle mých testů však TurboPrint 4.1 nepodporuje všechny vektorové fonty obsažené v ROM jednotlivých tiskáren, ale lze zvolit jen některé velikostí, např. písmem menším než 6 bodů nebo větším než 24 bodá tisknout v naprosté většině případů nelze (nezkoušel jsem ale úplně všechny modely tiskáren).

Vzhled tištěného materiálu
V předposledním oddílu „Poster“ můžeme nastavit tisk plakátů až do velikosti 8x8 papírů, takže např. na tiskárnách s možností tisku formátu A3 můžeme po částech vytisknout kopii obrazovky, obrázek či plakát až do velikostí cca 3.3x4.4 metru. Ani zde si neodpustím poznámku, že i zde je Studio mnohem dokonalejší, umožňuje totiž prakticky libovolnou velikost při tisku plakátů, nehledě na praktičtější tiskový program.
Poslední oddíl „Hardcopy“ slouží tisku kopií obrazovky, TurboPrint umí snapnutou obrazovku uložit pro kontrolu zároveň i do souboru, dokonce si můžete vybrat jaký výřez obrazovky se snapne. Nastavit se zde dá i hotkey, která aktivuje funkci hardcopy (je-li TurboPrint aktivní) a má-li TurboPrint převzít nebo ignorovat nastavení preferencí pro tiskárnu ve Workbenchi. Rovněž se v tomto oddíle nastavuje, bude-li TurboPrint a jeho preference rezidentně v paměti.

Tiskneme obrázky
Stejně jako Studio, má i TurboPrint vlastní tiskový program na obrázky s příznačným jménem „PrintManager“. Jeho největším kladem, který Studio citelně postrádá, je preview obrázku v barvě, odstínech šedé či pouze černobíle s možností simulace rastrování. Můžete si tak prohlédnout, jak asi bude vypadat vytištěný obrázek, protože většinou to co je na obrazovce vypadá po vytištění trochu jinak. PrintManager podporuje i systém CyberGraphX, obrázky si tedy můžete s patřičnou grafickou kartou prohlížet i v truecoloru a libovolném rozlišení. S AGA čipy je podporováno max. 256 barev (jinak pouze 16), ve speciálních módech HAM6/HAM8 ani v 64-barevném extra-halfbrite PrintManager obrázky ukázat neumí. Přímo z PrintManageru můžeme provádět základní barvové korekce (světlost, kontrast, gamma), určit rozměry či výřez tištěného obrázku a měnit rozlišení tiskárny. Komu to nestačí, může si z PrintManageru zavolat preference TurboPrintu a provést další změny přímo v nich. PrintManager používá knihovnu „multipic.library“ a zvládne mnoho obrázkových formátu včetně datatypů (WB 3.0+), žádný z obvykle používaných formátů tedy určitě nebudete postrádat.

Rychlost tisku
Tisk z PrintManageru je přijatelně rychlý a kvalitní, stejně jako ze samotného TurboPrintu, bohužel obrázky, které se nevejdou do paměti, nelze vytisknout jako plakát (se Studiem ano). Nelze také přesně sladit barvy na monitoru a tiskárně, zde Studio nabízí mnohem více. Tisk textu je rychlý v obou programech stejně, to záleží pouze na rychlosti dané tiskárny, text v grafickém módu se tiskne rychleji z TurboPrintu (s volbou Turbo-Par), samozřejmě záleží na zvoleném ditheringu (i zde Studio nabízí některé kvalitnější typy ditheringu). TurboPrint oproti Studiu při tisku grafiky navíc obsahuje vyhlazování hran (hodí se pro tisk textu bitmapovými fonty na jehličkových tiskárnách), v rozlišení 300 dpi a lepším však doporučuji tuto funkci nezapínat nebo se budete dost divit, co TurboPrint vyprodukuje za slitky písmen. Studio zvládne na tiskárnách HP DeskJet (samozřejmě pouze na těch, které to umožňují) tisknout v barvě i v rozlišení 600x300 dpi, TurboPrint zatím tohle rozlišení nezvládne. To je však pouze záležitost příslušného driveru, který časem snad bude k dispozici také.

Je lepší než Studio?
Celkově hodnotím TurboPrint jako kvalitní program s mírně nadprůměrnými tiskovými možnostmi, podle mého názoru však kvalit Studia zatím nedosahuje. V něčem je lepší, v něčem zase horší. Při tisku textu nebo grafiky kombinované s textem je rychlejší než Studio, při tuku samotných bitmapových obrázků je však znatelně pomalejší. Pro majitele 9ti jehličkových tiskáren je při tisku textu v grafickém módu funkce Smooth vhodným vylepšením kvality tisku, možnost kdykoliv snapnout a ihned vytisknout aktuální obrazovku je také příjemnou vlastností TurboPrintu. Používáte-li nové modely HP DeskJet (např. HP 600/660C) a chcete-li tisknout barevně i v rozlišení 600x300 dpi, pak musíte natím využít služeb Studia. Každý z programů se prostě ubírá jiným směrem a umí něco jiného, nejlepším řešením je zřejmě používat oba.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS