Začínáme s Amigou V

Posledně jsme skončili povídáním o clipboardu. Dnes se nejprve podíváme, jak z něj něco zobrazit a potom si povíme něco o způsobu jak ovlivnit start Amigy.

Článek tedy započneme přehledem prohlížecích programů dostupných na Amize a jejich základním popisem.

More
K prohlížení textů je se systémem dodáván program More. Osobně ho příliš nedoporučuji, ale než si seženete něco lepšího (PPMore, MuchMore, ...) podívejme se na něj.
More slouží k prohlížení ASCII textů. V textu mohou být použity tzv. Escape sekvence, kterými lze měnit styly písma a barvy textu. More se nachází v adresáři Utilities. Nejčastěji More využívají různé dokumenty a „readme“ soubory. Takovému souboru se přiřadí ikona projektu a do Default Tool se napíše More.
Po spuštění si More otevře okno, ve kterém se zobrazí první stránka textu. Okno je možné zvětšit, pak se toho do něj vejde více. More se ovládá pomocí klávesnice. Klávesy které k tomu slouží jsou:
Mezerník - stisknutím mezerníku se text posune o stránku vpřed
BackSpace - text se vrátí o stránku zpět
< - skočí na začátek textu
> - skok na konec textu
/text - bude v textovém souboru hledat výskyt řetězce „text“ (toto hledání se „case sensitive“, tj. rozlišují se velká a malé písmena)
.text -jako /text, ale nerozlišují se velké a malé znaky
N - skočí na místo, kde se nachází hledaný text
Q - ukončí program
Escape - zablokuje program do stisku Q nebo H
H - vypíše seznam kláves, kterými se More ovládá
Shift + E - spustí nastavený textový editor. Editor nastavíte tak, že v shellu, nebo pomocí menu Execute command zadáte příkaz „SetEnv Editor <cesta k editoru>“. Cesta k editoru je úplná cesta k textovému editoru který chcete používat (např. „Work:Programy/CED“).
Když More vykreslí stránku textu, zobrazí se na poslední řádce okna inverzní text ve kterém je napsáno, kolik procent souboru jste dosud prohlédli.
Jak jsem již řekl, není More zrovna nejdokonalejší program, proto doporučuji používání MuchMore, nebo PPMore (byly na PD Disku).

Multiview
Dalším programem který se nachází v adresáři Utilities je Multiview. Tento program neslouží jen k prohlížení textů, ale také k přehrávání samplů, zobrazování obrázků, nebo třeba k prohlížení bitmapových a vektorových fontů. To všechno umožňují datatypy. O datatypech jsem se již zmiňoval, ale zaslouží si, abychom se na ně podívali trochu podrobněji.
Datatypy se mohou nacházet ve dvou adresářích - Devs/Datatypes a Storage/Datatypes. Rozdíl je, jak už jsem si řekli, v tom, že ty z adresáře Devs se spouštějí při startu Workbenche, kdežto ve Storage jsou Datatypy pouze uschovány pro pozdější použití. Z toho plyne, že datatype může spouštět sám Workbench při startu, nebo uživatel tím, že dvakrát klikne na jeho ikonu. K provozování datatypů je samozřejmě nutná datatypes.library Datatypy samozřejmě nepoužívá jen Multiview, ale také spousta jiných programů. Například bych uvedl novou verzi PersonalPaintu. V té už není přímo obsažena podpora formátu GIF, protože vznikly problémy s majitelem práv. To ale nevadí, protože PPaint umožňuje pracovat s datatypy. Takže stačí spustit GIF-datatype (je na Aminetu) a můžete s GIFy pracovat směle dál.
Ale zpět k Multiview. Nejprve se podívejme, jaká má program menu:

Project
Open - načtení souboru
Save As - uložení souboru. Právě otevřený soubor se uloží jako text, nebo jako IFF obrázek. Uložit je možné i označený blok.
Print - vytisknutí souboru (bloku)
Quit - ukončení programu

Edit
Mark - Po aktivaci této položky se objeví označovací kurzor, kterým můžete z obrázku vystřihnout blok (viz. minule). Ze mně neznámých důvodů nelze označit jako blok kus textu. To zamrzí, pokud si prohlížíte nějaký textový soubor a chcete jeho část použít jinde.
Copy - Zkopíruje označenou část do clipboardu. Tato funkce funguje i pro textové soubory, které ovšem kopíruje celé.
Select All - označí všechno
Clear Selected - zruší blok

Window
Minimize - okno bude mít minimální velikost
Normal - mezivelikost okna
Maximize - maximální velikost okna

Settings
Save As Default - uloží aktuální nastavení

Kromě menu můžeme Multiview ovládat i pomocí tooltypů. Jak se editují tooltypy jsme si už řekli, takže podívejme přímo na ty, které Multiview podporuje:
CLIPBOARD - je-li nastaven tento datatype, zobrazí se obsah clipboardu
CLIPUNIT=n - bude se používat clipboard č. n
SCREEN - Multiview si otevře vlastní obrazovku. To je poměrně výhodné když prohlížíte obrázky, poněvadž Multiview obrázek vždy přepočítává do palety obrazovky na které je otevřen. Může se tudíž stát, že když si prohlédnete GIF, který má 256 barev na Workbench v barvách 16, tak toho moc neuvidíte.
PUBSCREEN jméno obrazovky „Jméno obrazovky“je jméno veřejné obrazovky, na které se má multiview otevřít. Můžete tak okno Multiview dostat na každou veřejnou obrazovku.
FONTNAME=jméno fontu - text se bude zobrazovat fontem „jméno fontu“
FONTSIZE=n - font, kterým se zobrazuje text, bude mít velikost n
BACKDROP - Multiview si otevře okno typu backdrop (nelze s ním pohybovat ani ho přesouvat dopředu, před ostatní okna)
WINDOW - vyrobí okno Multiview, ale nic do něj nenatáhne
Kromě textů, obrázků a samplů, může Multiview zobrazovat i hypertextové soubory AmigaGuide. Amigaguide jsou povětšinou manuálové soubory, ve kterých se dá orientovat rychleji než v sáhodlouhých textových souborech.
Při prohlížení Amiga guide, se v okně Multiview objeví několik tlačítek:
Index - Pokud má dokument zpracován index, zobrazí se. V indexu jsou většinou odkazy na klíčová slova dokumentu. Nemusí ho mít každý dokument.
Contens - zobrazí obsah dokumentu. Většinou je to hlavní stránka.
Retrace - vrátí se v dokumentu na předchozí úroveň
Help - vypíše stručné informace o ovládání Multiview
Browse > - prochází souborem dopředu...
Browse < - ... a dozadu

Early Startup
Někdy se může stát, že vám nevyhovuje způsob, kterým se startuje vaše Amiga. Může se třeba stát, že jste při úpravě startup-sequence udělali chybu a systém nechce naběhnout, nebo potřebujete místo AGA čipů nastavit OCS, či se vám program „hádá“ s instrukční „cachí“. V podobných případech využijete možnost Amigy které se nikde nějak zvlášť nepopisuje a které se říká Amiga Early Startup.
Do early-startupu se dostanete tak, že vyresetujete Amigu a během doby, kdy je černá obrazovka podržíte obě tlačítka myši. Pokud systém začne nabíhat normálně, zkuste znovu resetovat a stisknout tlačítka o něco dříve (je potřeba je držet celou dobu, než naskočí early-startup). Po naběhnutí early-startup se objeví obrazovka, na které je několik tlačítek. Především jsou zde dvě tlačítka pro pokračování v bootování:
Boot - provede normální nabootování systému (se změnami které provedete v early-startupu) Boot With No Startup-sequence - systém naběhne, ale při startu se nespustí startup-sequence. Po takovémto startu se objeví okno CLI.
Další tři tlačítka se týkají nastavení systému Amigy:
Display options - po kliknutí na toto tlačítko se objeví další obrazovka, na které můžete nastavit konfiguraci grafiky Amigy.
Především můžete pomocí zaškrtávacích gadgetů volit zda má systém běžet v rozlišení PAL nebo NTSC (NTSC je americká televizní norma). Pokud byste snad používali televizor s normou NTSC, můžete si early-startup přepnout z PALu do NTSC stisknutím nějaké klávesy (další stisk samozřejmě přepne zpět do PALu).
Kromě této volby jsou na této obrazovce další tři zaškrtávací gadgety, které jsou pro nás mnohem zajímavější. Jde o gadgety sloužící k výběru grafických čipů které se budou používat. V A1200 jsou samozřejmě AGA chipy, ale pomocí early-startupu můžete zařídit, aby se systém tvářil, že má starší chipset. Volby jsou tři:
Original - [OCS (Old Chipset)] klasické čipy A500
Enhanced - [ECS (Enhanced Chipset)] vylepšené čipy z A500 a A600
Best Available [AA (Advanced Amiga)] - poslední chipset, který Commodore vyvinul.
Nastavením starších chipů můžete „rozchodit“ některé starší hry a pokud vím, tak také editor AMOSu (alespoň ve verzi 1.4) nesnáší nic jiného než OCS. Tady ještě upozornění: pokud ze startup-sequence vyhodíte příkaz SetPatch, pak se vám pravděpodobně (u systému 3.0 asi určitě) bude systém tvářit, jako by byl jen OCS. Proto se nedivte, že když nabootujete bez startup-sequence a pak pomocí příkazu LoadWB spustíte Workbench, budete odkázáni jen na stará rozlišení.
Boot options - toto tlačítko umožňuje dvě věci. Jednak vypnutí instrukčních cache procesoru 68020 a jednak nastavení diskových jednotek připojených k Amize.
Instrukční cache, která je v procesoru 020 umožňuje natažení několika instrukcí dopředu, takže procesor se k nim dostane rychleji, než kdyby je četl přímo z paměti. To ovšem může způsobit problémy u některých starších programů, které používají automodifikace. Tím se rozumí, že program upraví sám sebe (například může upravit adresu v instrukci přesunu). Pokud je zapnutá instrukční cache, tak se sice provede úprava paměti, ale protože instrukce je již v cache, procesor to nepozná. Proto se může stát (hlavně u starších dem a her), že se program zhroutí. Jestliže tedy narazíte na starší program, který nechce fungovat, zkuste vypnout cache (a také nastavit OCS).
K nastavení disků slouží dvě okna, která jsou nad zaškrtávacím gadgetem instrukční cache. Levé okno je užší a jsou v něm názvy zařízení, ze kterých je možné bootovat. Většinou tu bývají disketové jednotky (DF0:, DF1:...) a bootovací partitiony vašeho disku. Pokud chcete bootovat z nějakého zařízení, stačí kliknout na jeho jméno. Pokud pak použijete tlačítka „Boot“, nebo „Boot with no Startup-sequence“ zkusí systém nejprve bootovat z tohoto zařízení.
Ve vedlejším okně jsou informace o tzv. automountovacích zařízeních. To jsou zařízení, která systém dokáže sám rozpoznat. Patří sem třeba harddisk nebo disketové mechaniky, nepatří mezi ně CD-ROM. U každého zařízení se vypisují informace o jeho fyzickém jménu, použitém filesystému a bootovací prioritě. Na chvilku se zastavme u bootovací priority.
V Amize, jak víme, může být několik zařízení ze kterých se dá bootovat. Kromě PCMCIA karty a diskové mechaniky můžete mít i několik bootovacích partition na harddisku. Jak pak ale má systém poznat, ze kterého zařízení se zkusí bootovat nejdříve? A právě k tomu slouží bootovací priority. Každé zařízení má přiřazeno číslo. Čím vyšší číslo, tím dřív se zkusí z tohoto zařízení bootovat. Nejvyšší prioritu má standardně interní disketová mechanika DF0: a dále jsou partitiony pevných disků. Když tedy Amigu vyresetujete, nejprve se zkusí bootovat z DF0: a pak až z disku. Můžete ovšem, pomocí HDToolBoxu (SYS:Tools/), nastavit pevnému disku větší prioritu než má disketová jednotka. Pak se disketovka vůbec nebude zkoušet a rovnou se bude bootovat z harddisku.
Pokud budete chtít, aby některý disk pro systém „neexistoval“ stačí kliknout na jeho jméno. V seznamu se u jeho jména změní položka „Enable“ na „Disable“ a systém zařízení neuvidí. Dají se tak třeba povypínat některé partitiony harddisku (čímž se ušetří nějaké paměť).
Poslední tlačítko které můžete použít v early-startupu je
Expansion Board Diagnostic- tady si můžete přečíst některé informace o kartách, které jsou instalovány ve vaší Amize.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS