Alien Breed II – The Killing GroundPavel Kuncl
Dlouhé čekání na technicky nejdokonalejší The Killing Grounds hru pro Amigu je u
konce. A věřte mi, věru se vyplatilo čekat... Příběh
Procitl jsem. Chvíli jsem ležel, oslepen oslnivým světlem, jen tak bez
pohnutí. Nevím, kdo jsem... Nevím, CO jsem! Najednou se mi paměť vrátila. Se
slzami v očích jsem se napřímil. Těkal jsem pohledem po místnosti, která působí
tak nevlídně... Došlo mi, že jsem v karanténě na kosmické lodi náležící
„Pozemním silám“. Na mém lůžku jsem zahlédl dozimetr. Kontrolka svítila zeleně -
žádná naměřená kontaminace. Ulevilo se mi. Je čas seznámit se se svými
zachránci. Zabzučel jsem na InterCom a čekal. Žádná odpověď... Zkusil jsem to
znovu. Nic. Kde jsou všichni?
Konečně mi začali pracovat i zbylé smysly. Ucítil jsem odpudivý zápach. Vyšel
jsem z kajuty a objevil jeho zdroj. V rohu ležela rozpadající se masa čehosi.
Smrtelně bledá ruka svírala brokovnici a stopa tmavé špíny se vlekla ode dveří
až ke kaluži, kde dotyčný skonal.
Prozkoumal jsem lodní deník a s úděsem zjistil, co se stalo: Bojový křižník
INDOMITABLE byl povolán na základnu Osiris, aby zkontroloval, že nic neuniklo
destrukci, kterou jsem vyvolal. Mě nalezli v malém únikovém modulu poblíž. Od
smrti mě dělilo jen pár okamžiků. Vzali mě na palubu a uzavřeli do karantény. V
klidu se připravovali na skok do hyperprostoru, když se jakoby odnikud objevilo
něco. NĚCO obrovského! Něco, co vyřadilo z provozu jejich palubní systémy. Celá
loď byla v mžiku napadena vetřeleckými vojáky....
Zdá se, že jsem jediný, kterému se podařilo uniknout. I kdybych uměl sám
manévrovat toto kosmické monstrum, což stejně nesvedu, nemohu nechat těch
několik stovek lidí v zajetí. Zejména, když zachránili můj život... Tak nějak začíná druhé pokračování kultovní hry loňského roku pro Amigu
„Alien Breed 3D“. Jen málokterý Amigista a hráč v jedné osobě nezjihne při
vyslovení pouhých tří slov „The Killing Grounds“, jak hrdě zní její podtitul.
Časté odsouvání vydání finální verze1 (prvního dubna, v květnu, koncem
června...) opředlo tento titul tajemstvím. Pesimisté už málem začali věřit, že
víc než věčné demoverze světlo světa nikdy nespatří. Optimisté zase začali téměř
prohlašovat, že i když by byly k mání jen ty hratelné demoverze, tak už to stojí
za to.
Památného dne 27. července roku 1996 však došlo k tomu, na co všichni čekali a
čeho se všichni trochu báli. Strach však není na místě. „Team 17“ a zvláště pak
nevlastní otec AB3D Andy Clitheroe, mohou být na svého novorozence jaksepatří
pyšní. Prodloužená doba tvorby přispěla k zdokonalení v mnoha směrech. Ale nebyl
by to „Team 17“, kdyby se tradičně nedopustil několika triviálních chyb v
závěrečné fázi.
Předně je to opět ne zcela funkční installer, který sice hezky vypadá, ale až na
zkopírování všech souborů neudělá prakticky nic. Z důvodu posledních změn
hlavního menu je pak problém hru spustit z Workbenche. Sám Andy, podobný bohům,
radí překopírovat ikonu „Sys:System/Shell.info“ a pomocí příkazu „Ikony/
Informace..“ změnit v tooltypech příslušnou kolonku na „from=<disk >:
<cesta/>AB3DIITKG/AB3DII-TKG“. Mně se navíc osvědčilo doplnit řádku „tkg“ ve
startovacím scriptu „AB3DIITKG“ o „tkg1:tkg“.
Druhou „botou“je absence důležitých souborů pro editor, které byly vydány až
dodatečně jako patch. Jde především o textury podlah, ukázkovou grafiku a
zbraně. Jsou šířeny samozřejmě zdarma, najdete je volně na BBSkách, WWW
stránkách nebo na Aminetu (game/patch/TKG-Patch.lha), ale dobré jméno to nedělá. Ale teď už k vlastní hře...
Pokud máte Amigu 1200 s alespoň 4 MB jste na tom dobře. Verze hry pro
majitele základních 2 MB je totiž ochuzena o zvuky a také se nemohou těšit z
editoru. Obě verze jsou šikovně distribuovány v jedné krabici. Dvě diskety -
hra, třetí disketa – zvuky a čtvrtá - editor.
U „Alien Breedu 3D“ znatelně chybělo jakékoli intro a také úvodní obrazovka byla
dost odbytá. Nepomohly ani triky s copperem v dodatečném patchi. Ne, že by
průměrně uvědomělý hráč něco takového potřeboval, jde přece o vlastni hru, ale
už z osmibitové éry jsme si nějak zvykli na to, že když pěkná hra, tak pěkné
intro. (viz. poslední dvourozměrný „Alien Breed: Tower Assault“, „Gunship 2000“
nebo „Roadkill CD32“).
Tentokrát intro nechybí (světelný bod prolétává nad skrolujícím nápisem hry
proloženém plasmou). Sice je takové nemastné, neslané, ale aspoň něco. Zato
hlavní menu se povedlo a patří k vůbec nejlepším. Hořící písmena, improvizovaný
ohňostrůjek a kurzor v podobě rotujícího jehlanu tu ještě nebyly.
Z tradičního černočerného manuálku rozluštíme „neviditelný“ vstupní kód.
Ovládání klávesami si můžeme navolit, jak se nám zlíbí. Jinak se dá hrát myší i
joypadem. Protože přibyla funkce skoku, výběr zbraně se přesunul na pauzu.
Pokud máme poblíž kamaráda s Amigou, můžeme si s ním přes nulový modem zahrát
proti sobě deathmatch.
Pozici lze po každém levelu ukládat, včetně informace o stavu energie, zbraní a
počtu nábojů. Skutečně lze uložit až pět pozic na harddisk, tedy žádné
zapisování mnohamístných kódů. A pak to začne!
Než se stačíte rozkoukat začnou se na vás valit hordy rudých psů, robotů
transformerů, ještěrkoidů, vetřelců, hmyzoidů... Brzy zjistíte, že slyší vaši
střelbu, že vás vidí ve světle, že na vás čekají těsně za dveřmi... Po
zastřelení dokonce často zůstanou ležet na zemi.
Atmosféra je podbarvována hudbou a hlavně zvukovými efekty. Ty se dají mixovat
od 4 kanálového mono až po 8 kanálové stereo. Na určitých místech se po průchodu
ozvou jingly o velmi nízké frekvenci, která prý nějak působí na lidské útroby,
způsobuje snad jejich samovolné pohyby, či co.... Zaslechl jsem třeba zvuk ne
nepodobný řezání zmrazeného baziliška na cirkulárce nebo údery na kolejnici při
chemickém útoku.
Stereo tentokrát pracuje naplno, vetřelec vlevo je skutečně vlevo slyšet a pokud
hrajete v noci a jste povahy řekněme bázlivější, možná se budete i bát!
Kvalitu renderování scény má dvě volitelné úrovně kvality. Jinak lze zrychlit
přepnutím z rozlišení 1x1 bodů na 2x2, 1x2, a 2x1 nebo zredukováním vertikálního
rozměru zorné plochy.
Holografický automaping lze plynule zvětšovat a nechat zapnutý i v průběhu hry.
Výborný nápad je i textová řádka ve spodní části obrazovky, kde nám hrdina
sděluje své niterné pocity a bleskové postřehy. Například seberete klíč, o němž
se myslíte, že je od těch zelených dveří s puklinou v dolní hale napravo a
hlavní postava se nechá slyšet, že se domnívá, že ten klíč by mohl být od těch
zelených dveří s puklinou v dolní hale napravo...
Oproti domům přibylo pár nových zbraní. Především to jsou časované miny, laser a
raketomet i s hledáčkem. Časem najdete i několikrát slibovaný a několikrát
zrušený jetpack (batoh na tryskový pohon). Jediné co opět chybí je skok zpátky
do Workbenche. Rychlost hry je bohužel pořád stejná, tedy nevalná, ale časem se
dá snad očekávat rychlejší engine.
Textury jsou jedním slovem dokonalé. Hned se pozná, že je vytvářelo několik
skupin profesionálních grafiků. Celá hra je zabarvena do šediva, místy až do
černa, takže triky se světlem skutečně vyniknou. Obtížnost
V prvním levelu končí ti nejměkčí, co podobné hry nehrají. V druhém levelu
pak všichni ostatní... Ne, vážně. Tak strašné to zase není, ale věřte mi, že
jste hráli málo her takhle náročných.
Pro všechny případy pár dobře míněných rad: Hodně běhejte, aspoň dokud se
nedostanete za nějakou zeď. Naučte se dokonale používat úkroky. Především pro
vykukování zpoza rohu a pro kličkování mezi střelami. Útočte zezadu, především
na červené roboty a kněze. Některé zbraně jsou pomalé, ale účinné. Jiné naopak.
Nechoďte přes kyselinu a lávu, pokud skutečně nemusíte. Ubírá vám energii, i
když přes ni letíte jetpackem.
K dispozici je i kompletní editor v AMOSu všeho, nač si jen vzpomenete. Tím
míním nejen map, palety, textur a zvuků, ale i zdrojů světla, zbraní a
inteligence nepřátel.
V příštím čísle „AMIGA Review“ vám o něm prozradím více, „vyrobíme“ si jeden
level a dovíte se, kde na Internetu najdete specializované WWW stránky, cheaty,
trainery, patche a sbírky uživatelských levelů. Závěrečná úvaha
Na počátku byl DOOM. Tato hra, názvem sice jedna z nejkratších, ovlivnila
celou herní produkci počátku devadesátých let. V kompaktní a absolutně vyvážené
formě obsahovala přesně ty prvky, které hráč mužského pohlaví potřebuje k
vybuzení svých pravěkých instinktů lovce - násilí, nebezpečí, zbraně, nepřátele,
sám proti všem na osamělém místě apod.
Tato hra však měla jednu nevýhodu - nebyla na Amigu. Tak došlo k tomu, že z
tohoto důvodu přešlo hodně hráčů na PC. A když odchází hráči, odchází i tvůrci
her. A když odchází tvůrci her, odchází i další hráči. Tak začal bludný kruh.
Dnes má platforma PC svého „Duke Nukema 3D“ a „Quakea“. Na Macintoshi se hraje
„Marathon 2: Durandall“. Je jistě uspokojivé zjištění, že Amigu tentokrát s nimi
dovede udržet krok. Sice ne počtem objektů, rozmanitostí levelů a 3D nepříteli,
ale hratelností, editorem, atmosférou a level designem. Dokonce by se dalo říci,
že světelnými efekty vede!
Alien Breed II |
95 ze 100 |
Grafika: 95 |
Zvuk: 95 |
Hratelnost: 95 |
Originalita: 85 |
Firma: Team 17 |
Plusy:
konečně pracuje Amiga na plný výkon; neortogonální zdi; reálný 3D prostor;
výborné textury; perfektní zvuk; kompletní editor |
Mínusy:
problémy s instalací a editorem; globální tmavost všech levelů; nízká
rychlost |
Test. verze pro:
A1200
Testováno na: A1230/50MHz + 8MB RAM
Existuje i pro: -
Poznámka: - |
Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|