Tucet diskových manažerů II.

MTool 2.0
Přibližně před třemi lety, zřejmě inspirováni tehdejší novinkou A1200, Začali vznikat diskové manažery druhé generace. Mají mnoho společných rysů (popíšeme najednou, nebaví mě to samé sepisovat třikrát - nebude-li řečeno jinak, platí další tři odstavce pro BDM, RO i MTool) - neběží na KS 1.3, vyžadují alespoň 1 MB paměti, a tiše předpokládají rychlý počítač. Samozřejmostí je různě chytrý konfigurační editor, klávesové zkratky, ARexxový port a další drobnosti usnadňující život. Problém nepředstavuje ani otevření na obrazovce ve zvoleném grafickém módu, případně na sdílené obrazovce, s nastaveným fontem a barevnou paletou, respektive na obrazovce Workbenche. Autoři nezapomínají ani na možnost lokalizace do národního jazyka standardním systémem katalogů.
Naopak občas chybějí prohlížeče a moduly pro tisk a diskové operace. Autoři tak reagují na existenci mnoha velmi kvalitních externích utilit, které je v podstatě zbytečné programovat znovu. Takže v implicitních konfiguracích bývá odkaz na MultiView (prohlížení obrázků, samplů, někdy i pro texty). Takže systém doplněný o kvalitní datatypy v podstatě již nemusíte konfigurovat a shánět pro každý formát obrázku speciální prohlížeč. Kromě toho si můžete, pochopitelně vytvořit asociace v situaci, kdy datatype není, nebo je externí prohlížeč z nějakého důvodu lepší. Mnoho aplikací tohoto typu, patří mezi shareware nebo freeware, takže jejich mírně omezené demoverze můžete najít na Aminetu.
Výborný kopírovací a formátovací program SuperDupper, velice často nahrazuje mnohdy poněkud neschopné diskové moduly starších manažerů. Stejná je situace v tiskových utilitách.
Přemýšlet by se dalo o funkci pravého tlačítka myši využití pro menu je sice standardem, ale možnosti používat třeba dvě banky tlačítek najednou bych se asi nebránil. Po pravdě řečeno, je to trochu programátorský oříšek, snad někdy v budoucnu.
A nyní již konkrétně. Jako první se objevil MTool. Vzhled klasický, schopnosti také příliš nevybočují z obvyklého průměru. Za přínosný považuji zejména seznam zařízení v okně s posuvnou lištou, navíc přepínatelný na seznamy vytvořené v preferencích a také malé otazníčky vedle tlačítek - pro rychlou změnu parametrů nebo zadání označovací masky k nezaplacení. Krajní lišta pro skok do vyššího adresáře, inspirovaná DOpusem, také usnadňuje obsluhu.
Systém menu je pevný, vytvořit si můžete pouze poslední roletu. V situaci, kdy je program komodita, a respektuje zavedený systém ovládání, mi to připadá přirozené. Dobře je vyřešena i podpora LHA archivů - chovají se prakticky jako adresáře.
Program má také mnohá omezení. Prakticky všechna tlačítka jsou pevná, konfigurovatelnost nahrazuje seznam příkazů v okně, kde jsou jinak zařízení. Totéž platí pro klávesové zkratky. Není zde žádný systém mezipamětí, používaný pro opakované načítání adresářů.
MTool je shareware, registrační poplatek 25 DM.

RO 1.21
Jednou z mnoha aplikací využívajících služby rozhraní MUI je správce souborů RO 1.21. Autor sám poznamenává, že díky MUI si každý uživatel může vzhled programu nakonfigurovat přesně podle svých požadavků a potřeb. Pro spuštění programu potřebujete, kromě Amigy s WB2+, MUI 3.2, stačí neregistrovaná verze. Na hardware je program náročnější, nerozšířená Amiga 1200 zcela postačuje, typy s procesorem 68000/8MHz jsou již bohužel poněkud pomalé. Spotřeba paměti odpovídá schopnostem - přibližně 600 kB, měla by stačit jakákoli Amiga.
Plná verze RO dovede prakticky všechno, co se obvykle od správce souborů očekává. Není problém nadefinovat asociace k souborům určitého typu - ať už přes příponu, nebo podle obsahu. Vlastníte-li navíc systém doplněný o kvalitní datatypy, nebudete mít s konfigurováním téměř žádnou práci.
Praktická je možnost definovat tlačítka se zařízeními jako „aktivní“. Namísto dvakrát osmi tlačítek zařízení (pro každé okno samostatně, jako v DirWorku) můžete používat zařízení šestnáct, nakliknutí se vztahuje na právě aktivní okno (jako v DOpusu a většině ostatních).
Většina operací přístupných přes tlačítka se dá nadefinovat na klávesy, respektive jejich kombinace se dají zapsat přímo do konfiguračního souboru, lze definovat chování funkčních kláves nebo kombinace typu „ctrl alt del“.
Mnohem praktičtější než v mnoha ostatních programech mi připadá zpracování seznamů v obou oknech. Můžete samozřejmě přepínat adresář, seznam zařízení nebo dříve načtené adresáře, navíc si lze vybrat způsob třídění, definovat formát zobrazených a v neposlední řadě přiřadit funkčním klávesám některé často používané adresáře (a ušetřit tak čas a tlačítka). Pochopitelně se dají kopie souborů vytvářet i systémem „drag&drop“, nicméně zde je ještě co vylepšovat. Spíše než v RO asi uvnitř MUI.
Program dále obsahuje: jednoduchý ARexxový port, který zřejmě postačuje pro většinu potřeb, podporuje prostřední tlačítko myši, některé často přepínané volby jsou i v normálním roletovém menu, kromě toho se snadno dají se doplnit další položky, existuje možnost nastavení mnoha interních parametrů množství paměti pro kopírování, parametry obnovování hodin, odkládací adresář, formát zobrazení času a data, souběžné operace s ikonami a mnoho dalších. Program jde snadno lokalizovat, pochopitelně i do češtiny (vyzkoušeno). Tlačítka konfiguračním editorem, hlášení katalogovým editorem.
A na závěr, co se mi v programu najít nepodařilo. U tlačítek se zřejmě nedá definovat barva a styl písma, dokonce nejde změnit ani barva podkladu. Intuitivnost ovládání sice příliš netrpí, ale v DOpusu jsem si ověřit, že i některé „maličkosti“ zvyšují produktivitu práce. Nenašel jsem nikde možnost otevírání na sdílené obrazovce. Nikde není vidět tlačítko, kterým by se dalo přepínat kromě obvyklého seznamu zařízení také na stromovou strukturu adresářů nebo na nějaké rychlé listování podobným způsobem. Kupodivu se mi nepodařilo zlokalizovat preferenční editor, možná to jde až v registrované verzi.
Závislost na dalších produktech, zde to je Magic User Interface, mi v tomto konkrétním případě připadá téměř jako výhoda. A stane-li se MUI, jak říkají nepotvrzené zprávy, standardní součástí operačního systému, může znamenat instalace RO velmi zajímavou investici do budoucnosti Vaší Amigy. Specielně v situaci, kdy v Amiga Magicu nic, co by připomínalo správce souborů, není.

BDM 1.3/2.0
Další na řadě je správce souborů českého původu, program BD Manažer. Protože ho napsal můj kamarád Pavel Čížek, omezíme chválu na nezbytné minimum.Pro ovládání se využívají standardní tlačítka z gadtools.library, díky generování uživatelského interface pomocí GadToolsBoxu však získal méně strohý vzhled. Obsluhou se přibližuje nejspíše DOpusu, naproti němu má však mnohem menší možnosti předefinování tlačítek a klávesových zkratek. Ve verzi 1 není ani ARexxový port.Vzhledem k původu není problém s lokalizací, součástí je dokonce jednoduchý konvertor textů do různých kódování.
Ani v ostatních parametrech nezaostává za ostatními reprezentanty této kategorie. Kromě ceny - 190 Kč je méně než polovina registračního poplatku u většiny sharewarových programů.
BD Manažer - správce souborů českého původu.

NTP Commander
O tomto programu se již v několika českých časopisech psalo, tedy stručně. Slovenská obdoba programu Norton Commander, známého a stále hojně používaného namísto psaní příkazů MS DOSu. Pochopitelně doplněný o amigácké specifika typu dlouhá jména a operace s disketou. Běhá na jakékoli Amize. Na Amize 500 je příliš pomalý díky překreslování obrazovky. Podstatně pomalejší než textový mód PC. Moje zkušenost s ním je spíše negativní. Program je málo stabilní a často se hroutí.
Kromě toho je emulace funkcí a klávesových zkratek vysloveně mizerná. Týká se víceméně verze NC 3.0. Oproti dnes běžným verzím 4 a 5 spousta věcí chybí neboje udělaná jinak. Umíte-li klávesové zkratky z NC, nebude vám to většinou moc platné. Neumí, jako NC, pořádně pracovat s archivy. Značně diskutabilní je vzhled a složení funkcí v menu.

DOS Control 5
Německé programy jsou kapitola sama pro sebe. Ani DOS Control není výjimkou. První, čeho si všimnete po spuštění, je samozřejmě design - výstižná charakteristika tohoto programu je: z každého rožku trošku. Rozhodně nezapře inspiraci mnohými dalšími správci.
V nevábném kabátě se však skrývá program značné síly. Nejenže umí prakticky totéž jako všichni ostatní. On to vše provádí velice rychle. Navíc nutí k témuž i uživatele. Pokud se vás na něco ptá pomocí requesteru, přesunuje vám totiž myší šipku nad tlačítko.
V základní sestavě dostanete bohatě nakonfigurovanou sadu tlačítek, včetně přímé podpory XPK dekomprese, záložky, tlačítek na horní liště s menu a podobných zřídka viděných funkcí. S LHA archivy pracuje jako s adresáři. Umí synchronní operace s ikonami, několik typů kopírování, velmi dobře tiskne, má vestavěný hledací program grep.
Položkami menu se vyvolávají další desítky funkcí. Stihnou nahradit prakticky všechny programy na údržbu disků - tj. formátování, kopírování, optimalizace (!), záchrana dat (!!). A nechybějí ani operace s bootbloky.
Naprosto unikátní jsou funkce na prohlížení systémových spojových seznamů. Pro vysvětlenou, obsahují otevřené soubory, knihovny, zařízení, fonty a co já vím co ještě. Což se jinak musí řešit například externím programem Xoper. Umí zjistit verzi souboru z $VER a tisíc dalších drobností.
Vysoce nadprůměrná je konfigurovatelnost tlačítek a klávesových zkratek. Upravit si můžete i roletová menu. Celý program má 214 kbytů, což není na dnešní poměry mnoho. Po pravdě řečeno, nechybějí ani záporné rysy. Nerozpoznává soubory podle typů, což mi docela chybí. Neumí používat více bank s tlačítky. Neumí zřejmě normální systémovou lokalizaci. K velké a škodolibé radosti se mi podařilo nachytat na švestkách funkci FIT, zjišťující zdaje na cílovém disku dost místa. Na RAM disku není nikdy dost místa...
Resumé? Mám dojem, že nějaký německý programátor nabyl spokojený se stávajícími správci, atak si po večerech napsal DOS Control. Víceméně pro vlastní potřebu.
Možnosti DC optimálně využijí lidé stejného typu. A mě nevadí ani prapodivná směs angličtiny a němčiny, kterou se mnou komunikuje.
A to nejlepší nakonec. Jestliže jsem v předchozích odstavcích charakterizoval DOS Control jako program na pohled až odpudivý, nicméně velmi schopný, v případě Maxon Tools je tomu zcela jinak.

Maxon Tools
Tak krásný program opravdu potkáte zřídka. A voje ještě podstatnější, výkonem a možnostmi vysoce přesahuje běžný průměr této kategorie. Že zvládá bez problémů všechny běžné operace snad ani není nutné psát. I metodou Drag&Drop. Udržuje si v paměti dříve načtené adresáře. Má ARexxový port. Jde otevřít ve zvoleném grafickém módu. Umí přehrávat animace. Vestavěný textový prohlížeč je velice rychlý. Umí pracovat s LHA archivy jako s adresáři. Také asociace k souborům a rozpoznávání bylo zpracováno velmi pečlivě - dodaný konfigurační soubor prakticky nemusíte měnit. I ostatní konfigurace lze upravit prakticky jakkoli si uživatel usmyslí. Včetně přepínání mezi různými polohami panelu s ovládacími tlačítky - vodorovně dole, svisle, svisle mezi okny - což vůbec není obvyklé. Obsluhu méně zkušeným výrazně zjednodušuje panel s ikonami, v základní sestavě obsahuje souborové operace a spouštění dalších programů od Maxonu. I ten lze pochopitelně modifikovat. Autoři nezapomněli ani na moduly s diskovými operacemi, pro tisk a práci s ikonami. Jejich schopnosti, kromě zdařilého designu, však nijak nepřesahují běžný standard. Za další velmi kladnou vlastnost považuji možnost lokalizace standardními systémovými katalogy. Odpadá tím tradiční odpor českých uživatelů vůči němčině. Ani Maxon Tool není zcela dokonalý. U tlačítek by se hodila kontextová nápověda, ať už na stavové řádce, nebo ve formě bublin. Nepodařilo se mi uvést do chodu více bank tlačítek. Používáte-li mód grafický hires, je na obrazovce poněkud málo místa. Optimální se ukazuje Productivity nebo DblNTSC. Prohlížeč by mohl umět formáty obrázků podporované datatypy.
Program vhodný jak pro sváteční, tak i běžné uživatele. Podmínkou rozumného použití je ovšem solidní hardwarové vybavení, minimum je Amiga 1200, harddisk a VGA monitor. Byl zřejmě míněn jako doplněk uceleného systému ostatních programů od firmy Maxon, tak ho také berme.

Celkové shrnutí
Takže pokud se mě zeptáte, který manažer by pro vás byl ten nejlepší, co odpovím? Přece ten, se kterým umíte zacházet! Ale vážně. Máme několik výkonnostních kategorií: Majitel A500 s WB 1.3. Nemá příliš na výběr. Volte DM, na verzi nezáleží nebo DirWork. Mnoho lidí také používá FileMastera. Na A500 s rozšířenou pamětí běhá i DOpus, ale pomalu.Vlastník A600, „pluska“ s pamětí navíc i bez. Totéž, co předchozí. Pokud vám nevadí rychlost a spotřeba paměti a máte harddisk, zkuste DOpuse nebo Maxon Tools (pokud možno v módu MultiScan Productivity). Pokud ano, volte MTool. Nejlépe jsou na tom uživatelé A1200. Nestála moc peněz, ale mohou si s klidným srdcem nahrát cokoli kromě DO5. Všechny popisované manažer; už na této sestavě běží dobře, zejména je-li doplněna o alespoň malý harddisk. A připojíte-li si SVGA monitor, nebudete proklínat tlačítkové panely darmo zabírající místo na obrazovce. Máte-li nainstalováno MUI a používáte aplikace pro něj určené, určitě zkuste RO. Není velké a sjednocené ovládání není k zahození. Pro běžné používání naprosto vyhovuje. Pokud jste investovali do nákupu hardwaru a máte ještě lepší sestavu, volte DOpus4, 5 nebo Maxon Tools. Bohatstvím funkcí, stabilitou a možností vlastních úprav by měli vystačit každému.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS