Tucet diskových manažerů II.Tomáš Lebr
MTool 2.0
Přibližně před třemi lety, zřejmě inspirováni tehdejší novinkou A1200,
Začali vznikat diskové manažery druhé generace. Mají mnoho společných rysů
(popíšeme najednou, nebaví mě to samé sepisovat třikrát - nebude-li řečeno
jinak, platí další tři odstavce pro BDM, RO i MTool) - neběží na KS 1.3,
vyžadují alespoň 1 MB paměti, a tiše předpokládají rychlý počítač. Samozřejmostí
je různě chytrý konfigurační editor, klávesové zkratky, ARexxový port a další
drobnosti usnadňující život. Problém nepředstavuje ani otevření na obrazovce ve
zvoleném grafickém módu, případně na sdílené obrazovce, s nastaveným fontem a
barevnou paletou, respektive na obrazovce Workbenche. Autoři nezapomínají ani na
možnost lokalizace do národního jazyka standardním systémem katalogů.
Naopak občas chybějí prohlížeče a moduly pro tisk a diskové operace. Autoři tak
reagují na existenci mnoha velmi kvalitních externích utilit, které je v
podstatě zbytečné programovat znovu. Takže v implicitních konfiguracích bývá
odkaz na MultiView (prohlížení obrázků, samplů, někdy i pro texty). Takže systém
doplněný o kvalitní datatypy v podstatě již nemusíte konfigurovat a shánět pro
každý formát obrázku speciální prohlížeč. Kromě toho si můžete, pochopitelně
vytvořit asociace v situaci, kdy datatype není, nebo je externí prohlížeč z
nějakého důvodu lepší. Mnoho aplikací tohoto typu, patří mezi shareware nebo
freeware, takže jejich mírně omezené demoverze můžete najít na Aminetu.
Výborný kopírovací a formátovací program SuperDupper, velice často nahrazuje
mnohdy poněkud neschopné diskové moduly starších manažerů. Stejná je situace v
tiskových utilitách.
Přemýšlet by se dalo o funkci pravého tlačítka myši využití pro menu je sice
standardem, ale možnosti používat třeba dvě banky tlačítek najednou bych se asi
nebránil. Po pravdě řečeno, je to trochu programátorský oříšek, snad někdy v
budoucnu.
A nyní již konkrétně. Jako první se objevil MTool. Vzhled klasický, schopnosti
také příliš nevybočují z obvyklého průměru. Za přínosný považuji zejména seznam
zařízení v okně s posuvnou lištou, navíc přepínatelný na seznamy vytvořené
v preferencích a také malé otazníčky vedle tlačítek - pro rychlou změnu
parametrů nebo zadání označovací masky k nezaplacení. Krajní lišta pro skok do
vyššího adresáře, inspirovaná DOpusem, také usnadňuje obsluhu.
Systém menu je pevný, vytvořit si můžete pouze poslední roletu. V situaci, kdy
je program komodita, a respektuje zavedený systém ovládání, mi to připadá
přirozené. Dobře je vyřešena i podpora LHA archivů - chovají se prakticky jako
adresáře.
Program má také mnohá omezení. Prakticky všechna tlačítka jsou pevná,
konfigurovatelnost nahrazuje seznam příkazů v okně, kde jsou jinak zařízení.
Totéž platí pro klávesové zkratky. Není zde žádný systém mezipamětí, používaný
pro opakované načítání adresářů.
MTool je shareware, registrační poplatek 25 DM. RO 1.21
Jednou z mnoha aplikací využívajících služby rozhraní MUI je správce souborů
RO 1.21. Autor sám poznamenává, že díky MUI si každý uživatel může vzhled
programu nakonfigurovat přesně podle svých požadavků a potřeb. Pro spuštění
programu potřebujete, kromě Amigy s WB2+, MUI 3.2, stačí neregistrovaná verze.
Na hardware je program náročnější, nerozšířená Amiga 1200 zcela postačuje, typy
s procesorem 68000/8MHz jsou již bohužel poněkud pomalé. Spotřeba paměti
odpovídá schopnostem - přibližně 600 kB, měla by stačit jakákoli Amiga.
Plná verze RO dovede prakticky všechno, co se obvykle od správce souborů
očekává. Není problém nadefinovat asociace k souborům určitého typu - ať už přes
příponu, nebo podle obsahu. Vlastníte-li navíc systém doplněný o kvalitní
datatypy, nebudete mít s konfigurováním téměř žádnou práci.
Praktická je možnost definovat tlačítka se zařízeními jako „aktivní“. Namísto
dvakrát osmi tlačítek zařízení (pro každé okno samostatně, jako v DirWorku)
můžete používat zařízení šestnáct, nakliknutí se vztahuje na právě aktivní okno
(jako v DOpusu a většině ostatních).
Většina operací přístupných přes tlačítka se dá nadefinovat na klávesy,
respektive jejich kombinace se dají zapsat přímo do konfiguračního souboru, lze
definovat chování funkčních kláves nebo kombinace typu „ctrl alt del“.
Mnohem praktičtější než v mnoha ostatních programech mi připadá zpracování
seznamů v obou oknech. Můžete samozřejmě přepínat adresář, seznam zařízení nebo
dříve načtené adresáře, navíc si lze vybrat způsob třídění, definovat formát
zobrazených a v neposlední řadě přiřadit funkčním klávesám některé často
používané adresáře (a ušetřit tak čas a tlačítka). Pochopitelně se dají kopie
souborů vytvářet i systémem „drag&drop“, nicméně zde je ještě co vylepšovat.
Spíše než v RO asi uvnitř MUI.
Program dále obsahuje: jednoduchý ARexxový port, který zřejmě postačuje pro
většinu potřeb, podporuje prostřední tlačítko myši, některé často přepínané
volby jsou i v normálním roletovém menu, kromě toho se snadno dají se doplnit
další položky, existuje možnost nastavení mnoha interních parametrů množství
paměti pro kopírování, parametry obnovování hodin, odkládací adresář, formát
zobrazení času a data, souběžné operace s ikonami a mnoho dalších. Program jde
snadno lokalizovat, pochopitelně i do češtiny (vyzkoušeno). Tlačítka
konfiguračním editorem, hlášení katalogovým editorem.
A na závěr, co se mi v programu najít nepodařilo. U tlačítek se zřejmě nedá
definovat barva a styl písma, dokonce nejde změnit ani barva podkladu.
Intuitivnost ovládání sice příliš netrpí, ale v DOpusu jsem si ověřit, že i
některé „maličkosti“ zvyšují produktivitu práce. Nenašel jsem nikde možnost
otevírání na sdílené obrazovce. Nikde není vidět tlačítko, kterým by se dalo
přepínat kromě obvyklého seznamu zařízení také na stromovou strukturu adresářů
nebo na nějaké rychlé listování podobným způsobem. Kupodivu se mi nepodařilo
zlokalizovat preferenční editor, možná to jde až v registrované verzi.
Závislost na dalších produktech, zde to je Magic User Interface, mi v tomto
konkrétním případě připadá téměř jako výhoda. A stane-li se MUI, jak říkají
nepotvrzené zprávy, standardní součástí operačního systému, může znamenat
instalace RO velmi zajímavou investici do budoucnosti Vaší Amigy. Specielně v
situaci, kdy v Amiga Magicu nic, co by připomínalo správce souborů, není. BDM 1.3/2.0
Další na řadě je správce souborů českého původu, program BD Manažer. Protože
ho napsal můj kamarád Pavel Čížek, omezíme chválu na nezbytné minimum.Pro
ovládání se využívají standardní tlačítka z gadtools.library, díky generování
uživatelského interface pomocí GadToolsBoxu však získal méně strohý vzhled.
Obsluhou se přibližuje nejspíše DOpusu, naproti němu má však mnohem menší
možnosti předefinování tlačítek a klávesových zkratek. Ve verzi 1 není ani
ARexxový port.Vzhledem k původu není problém s lokalizací, součástí je dokonce
jednoduchý konvertor textů do různých kódování.
Ani v ostatních parametrech nezaostává za ostatními reprezentanty této
kategorie. Kromě ceny - 190 Kč je méně než polovina registračního poplatku u
většiny sharewarových programů.
BD Manažer - správce souborů českého původu. NTP Commander
O tomto programu se již v několika českých časopisech psalo, tedy stručně.
Slovenská obdoba programu Norton Commander, známého a stále hojně používaného
namísto psaní příkazů MS DOSu. Pochopitelně doplněný o amigácké specifika typu
dlouhá jména a operace s disketou. Běhá na jakékoli Amize. Na Amize 500 je
příliš pomalý díky překreslování obrazovky. Podstatně pomalejší než textový mód
PC. Moje zkušenost s ním je spíše negativní. Program je málo stabilní a často se
hroutí.
Kromě toho je emulace funkcí a klávesových zkratek vysloveně mizerná. Týká se
víceméně verze NC 3.0. Oproti dnes běžným verzím 4 a 5 spousta věcí chybí neboje
udělaná jinak. Umíte-li klávesové zkratky z NC, nebude vám to většinou moc
platné. Neumí, jako NC, pořádně pracovat s archivy. Značně diskutabilní je
vzhled a složení funkcí v menu. DOS Control 5
Německé programy jsou kapitola sama pro sebe. Ani DOS Control není výjimkou.
První, čeho si všimnete po spuštění, je samozřejmě design - výstižná
charakteristika tohoto programu je: z každého rožku trošku. Rozhodně nezapře
inspiraci mnohými dalšími správci.
V nevábném kabátě se však skrývá program značné síly. Nejenže umí prakticky
totéž jako všichni ostatní. On to vše provádí velice rychle. Navíc nutí k témuž
i uživatele. Pokud se vás na něco ptá pomocí requesteru, přesunuje vám totiž
myší šipku nad tlačítko.
V základní sestavě dostanete bohatě nakonfigurovanou sadu tlačítek, včetně přímé
podpory XPK dekomprese, záložky, tlačítek na horní liště s menu a podobných
zřídka viděných funkcí. S LHA archivy pracuje jako s adresáři. Umí synchronní
operace s ikonami, několik typů kopírování, velmi dobře tiskne, má vestavěný
hledací program grep.
Položkami menu se vyvolávají další desítky funkcí. Stihnou nahradit prakticky
všechny programy na údržbu disků - tj. formátování, kopírování, optimalizace
(!), záchrana dat (!!). A nechybějí ani operace s bootbloky.
Naprosto unikátní jsou funkce na prohlížení systémových spojových seznamů. Pro
vysvětlenou, obsahují otevřené soubory, knihovny, zařízení, fonty a co já vím co
ještě. Což se jinak musí řešit například externím programem Xoper. Umí zjistit
verzi souboru z $VER a tisíc dalších drobností.
Vysoce nadprůměrná je konfigurovatelnost tlačítek a klávesových zkratek. Upravit
si můžete i roletová menu. Celý program má 214 kbytů, což není na dnešní poměry
mnoho. Po pravdě řečeno, nechybějí ani záporné rysy. Nerozpoznává soubory podle
typů, což mi docela chybí. Neumí používat více bank s tlačítky. Neumí zřejmě
normální systémovou lokalizaci. K velké a škodolibé radosti se mi podařilo
nachytat na švestkách funkci FIT, zjišťující zdaje na cílovém disku dost místa.
Na RAM disku není nikdy dost místa...
Resumé? Mám dojem, že nějaký německý programátor nabyl spokojený se stávajícími
správci, atak si po večerech napsal DOS Control. Víceméně pro vlastní potřebu.
Možnosti DC optimálně využijí lidé stejného typu. A mě nevadí ani prapodivná
směs angličtiny a němčiny, kterou se mnou komunikuje.
A to nejlepší nakonec. Jestliže jsem v předchozích odstavcích charakterizoval
DOS Control jako program na pohled až odpudivý, nicméně velmi schopný, v případě
Maxon Tools je tomu zcela jinak. Maxon Tools
Tak krásný program opravdu potkáte zřídka. A voje ještě podstatnější,
výkonem a možnostmi vysoce přesahuje běžný průměr této kategorie. Že zvládá bez
problémů všechny běžné operace snad ani není nutné psát. I metodou Drag&Drop.
Udržuje si v paměti dříve načtené adresáře. Má ARexxový port. Jde otevřít ve
zvoleném grafickém módu. Umí přehrávat animace. Vestavěný textový prohlížeč je
velice rychlý. Umí pracovat s LHA archivy jako s adresáři. Také asociace k
souborům a rozpoznávání bylo zpracováno velmi pečlivě - dodaný konfigurační
soubor prakticky nemusíte měnit. I ostatní konfigurace lze upravit prakticky
jakkoli si uživatel usmyslí. Včetně přepínání mezi různými polohami panelu s
ovládacími tlačítky - vodorovně dole, svisle, svisle mezi okny - což vůbec není
obvyklé. Obsluhu méně zkušeným výrazně zjednodušuje panel s ikonami, v základní
sestavě obsahuje souborové operace a spouštění dalších programů od Maxonu. I ten
lze pochopitelně modifikovat. Autoři nezapomněli ani na moduly s diskovými
operacemi, pro tisk a práci s ikonami. Jejich schopnosti, kromě zdařilého
designu, však nijak nepřesahují běžný standard. Za další velmi kladnou vlastnost
považuji možnost lokalizace standardními systémovými katalogy. Odpadá tím
tradiční odpor českých uživatelů vůči němčině. Ani Maxon Tool není zcela
dokonalý. U tlačítek by se hodila kontextová nápověda, ať už na stavové řádce,
nebo ve formě bublin. Nepodařilo se mi uvést do chodu více bank tlačítek.
Používáte-li mód grafický hires, je na obrazovce poněkud málo místa. Optimální
se ukazuje Productivity nebo DblNTSC. Prohlížeč by mohl umět formáty obrázků
podporované datatypy.
Program vhodný jak pro sváteční, tak i běžné uživatele. Podmínkou rozumného
použití je ovšem solidní hardwarové vybavení, minimum je Amiga 1200, harddisk a
VGA monitor. Byl zřejmě míněn jako doplněk uceleného systému ostatních programů
od firmy Maxon, tak ho také berme. Celkové shrnutí
Takže pokud se mě zeptáte, který manažer by pro vás byl ten nejlepší, co
odpovím? Přece ten, se kterým umíte zacházet! Ale vážně. Máme několik
výkonnostních kategorií: Majitel A500 s WB 1.3. Nemá příliš na výběr. Volte DM,
na verzi nezáleží nebo DirWork. Mnoho lidí také používá FileMastera. Na A500 s
rozšířenou pamětí běhá i DOpus, ale pomalu.Vlastník A600, „pluska“ s pamětí
navíc i bez. Totéž, co předchozí. Pokud vám nevadí rychlost a spotřeba paměti a
máte harddisk, zkuste DOpuse nebo Maxon Tools (pokud možno v módu MultiScan
Productivity). Pokud ano, volte MTool. Nejlépe jsou na tom uživatelé A1200.
Nestála moc peněz, ale mohou si s klidným srdcem nahrát cokoli kromě DO5.
Všechny popisované manažer; už na této sestavě běží dobře, zejména je-li
doplněna o alespoň malý harddisk. A připojíte-li si SVGA monitor, nebudete
proklínat tlačítkové panely darmo zabírající místo na obrazovce. Máte-li
nainstalováno MUI a používáte aplikace pro něj určené, určitě zkuste RO. Není
velké a sjednocené ovládání není k zahození. Pro běžné používání naprosto
vyhovuje. Pokud jste investovali do nákupu hardwaru a máte ještě lepší sestavu,
volte DOpus4, 5 nebo Maxon Tools. Bohatstvím funkcí, stabilitou a možností
vlastních úprav by měli vystačit každému. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|