Valhalla 3 & The Fortress of Eve

Několik let po vítězství na Lordem Infinitym se mladý král rozhodl najít sobě manželku. Zlá čarodějnice Eva však všechny vhodné dámy uvěznila ve své pevnosti daleko za hranicemi Valhally. Vaším úkolem je dovést krále přes stovky logických zápletek až k ženě jeho (a možná i Vašich) snů.

Nekonečné čekání je u konce. Rok se s rokem sešel a je konečně tady. Hovořím samozřejmě o třetím dílu Valhallovské ságy, z níž se tvůrci (Vulcan Software Limited - viz jejich profil v AMIGA Review 17) snaží vytvořit mohutný epos, který by se co do pokračování vyrovnal Ultimě od Originu. Tato novopečená trilogie je na Amize zcela ojedinělá především tím, že je kompletně (anglicky) namluvena.
Hru v originálním balení distribuuje tentokrát Vulcan sám. Tvoří ho vkusně provedená tmavozelená krabička, jen o poznání větší, než je velikost diskety. Tedy žádná obrovská krabice s jedním „utopeným“ cédéčkem, jak bývá zvykem. Dále je to obvyklých šest disket a útlý instrukční manuálek s tradičním návodem, jak hru nahrát, tak aby ji uměli spustit i naprostí ignoranti, kterým by určitě po pěti minutách hraní došla fantazie.
Po vzoru televizních „soap oper“ jako je Dallas, si pro ilustraci přiblížíme děj, který předcházel:
Kdesi v jiném čase a na jiném místě bylo-nebylo království zvané Valhalla. V něm moudře a spravedlivě vládl moudrý a spravedlivý král Garamond. V ideálním případě by tento stav trval na věky, ale pak bychom si moc nezahráli. Tento vládce měl ale naštěstí druhorozeného bratra. Nejmenoval se sice Kain, ale „Lord of the Infinity“ (Pán Nekonečna), jinak se svému biblickému vzoru podobal ve všem. Tak dlouho kul pikle až je dokul a nečestně zvítězil nad starším sourozencem v kultovní scéně s laserem na konci „dvojky“. Za záhadných okolností však z kolébky zmizel malý princ a přestože Infinity vynaložil nemalé prostředky, nikdy toho právoplatného dědice trůnu nevypátral. Mezitím uběhlo přes deset let a proroctví Valhally se naplnilo princ vyrostl a vrátil se na hrad jako legendární spasitel vzít co mu patří. O tom pojednával první díl.
Co nás čeká tentokrát nám v intrů sdělí on sám. Skromně přizná, že dospěl ve velmi přitažlivého muže, jeho království vzkvétá v blahobytu a jediné co potřebuje je královna a potomek A na nás je, abychom mu alespoň s první polovinou jeho přání pomohli. Přes obvyklé čtyři levely musíme proniknout Eviným lesem, vesnicí a nádvořím až do žalářů a tam si vybrat tu pravou. Která to ale bude? Každopádně nás čeká dlouhá cesta, plná plnění spousty hádanek od těch logických, přes zdánlivě nelogické až po zcela nelogické.

Co se změnilo - co zůstalo
Ačkoli se dvojka oproti jedničce mnoho nezměnila - došlo tehdy jen ke zvětšení hrací plochy a mírnému zlepšení ovládání. Trojka však doznala mnohem drastičtějších změn. Především se změnil pohled z ptačí perspektivy (Alien Breed 2D...) na isometrický (Cadaver, Immortal, Skeleton Krew...). Díky tomu vidíme staré známé předměty tak, jak skutečně vypadají. Konečně tak zjišťujeme, že dveře, které dříve připomínaly spíše sud, ve skutečnosti vypadají... jako sud. Také ovládání joystickem bylo zcela nahrazeno myší. Mapa celého levelu zůstala z dvojky, ale do děr se už naštěstí nedá spadnout. Hra je opět kompletně napsaná v tolik diskutovaném „AMOSu Pro“.
Další vylepšení potěší ty hráče, kteří nejsou v angličtině zrovna experty. V předchozích dílech jsme byli odkázáni pouze na poslech, ke všemu s dost archaickou slovní zásobou, takže k úplnému pochopení hry tak byla třeba aspoň pětiletá praxe v Oxfordu, čtrnácti-svazkový slovník pro tlumočníky a obchodní cestující v Bombaji, hlubší studium kompletního Shakespearovského odkazu se zaměřením na stínovou postavu Yoricka, absolvování tří Wagnerových oper, všeobecná kulturní povědomost a v neposlední řadě nekonečná trpělivost.
Příklad ze hry: Na každý náhrobek je třeba položit dva logicky související předměty s jeho nápisem. Na jeden z nich, s názvem „Red Fish“ (červená ryba) jsme již chytře položili jablko, ale jak vyřešit tu zbývající půlku. Hodně času nám ušetří, pokud si uvědomíme, že ona barevná ryba bude patrně červený slaneček (Red Herring), tedy anglický idiom pro falešnou stopu.

Nic pro sváteční hráče!
„Vulcan“ si však byl vědom vysoké obtížnosti her kvůli jazykové bariéře mimo jejich rodný Albion a tak nám nyní kosmopolitně nabízí volbu vypisování hlášek na obrazovku. A že těch hlášek je přes tisíc!
Dále je opět možnost potlačení redundantních konstatovaní typu „Ive got it“. K ukládání slouží zase pouze jedna pozice, ale jedinečná pro každý level, do něhož je přístup pomocí hesla, které obdržíme po dohrání předchozího.
Přibyla možnost konzultace s duchy zemřelých rodičů, ohledně rozpoznání účelu diskutabilnějších předmětů, což nám přijde vhod především při identifikaci lektvarů.
Řešení hádanek je opět dost lineární, tedy takové, že v podstatě jen sledujeme jeden řetěz, kdy za něco dostaneme něco úplně jiného, to použijeme onde, za to dostaneme cosi, které přeneseme... Přestože se to může zdát jednoduché, místy smysl toho co dostaneme a co máme použít zcela uniká, takže je o legraci a tvůrčí invenci postaráno. Jindy si ale zase řekneme: Jak to, že nás to nenapadlo dříve?
Občas jsme ale nuceni přistoupit k ponižující fintě - „zkusit všechno na všechno“, abychom se vůbec pohnuli dál. Pokud použijeme jen zkrácenou verzi - „všechno na skoro všechno“, respektive „skoro všechno na všechno“, můžeme si být jisti, že správná kombinace je zrovna ta nevyzkoušená. Tvůrci (nebo by se spíše hodil výraz - stvořitelé) nám však znovu vychází vstříc, takže rychlost položení a opětovného sebrání předmětu je zdokonalena až na maximum.
Kvalita samplů je v podstatě stále stejná. Vzorkovány jsou na velice nízké frekvenci a přehrávány zrychleně, takže každý sampl sice zabírá jen 6kB, ale ovšem na úkor kvality. Mě sice osobně spíše imponoval ďábelský baryton Intinityho („Let him have it!“), než fistule stále slabě mutujícího kralevice („Its a scenery.“), ale můžete být opačného názoru.
V každém levelu je jiná zvuková kulisa, vždy vydařená a perfektně padnoucí do prostředí. Zpěv ptáků, hlahol lesa, skřeky divé zvěře... Každý krok krále je slyšet a navíc se jeho barva (toho kroku pochopitelně) mění s podkladem, po němž kráčí, tedy na nádvoří se rozléhá a v trávě naopak utichá.
Interakce s postavami (podobnost v obličeji s Lumíky je čistě náhodná) je každým dílem frekventovanější. Navíc si s nimi můžeme krásně poklábosit.
Obvyklá konverzace pak probíhá následovně: Přijdete k nevolníkovi a pozdravíte ho („Hallo...“), on pozdrav opětuje („Hallo.“). Zeptáme se ho tedy, jak se mu daří („Hallo?“), on nám poděkuje („Hallo!“) a tak se v zápětí rozloučíme („Hallo.“). Inu není nad vybranou etiketu šlechty.

Jak se pozná Valhallista?
Řešení problémů je ve Valhalle čtveré: Za prvé položením předmětu (předmětů) na náhrobek. Za druhé dáme člověku věc, kterou chce. Za třetí vypijeme lektvar, co nám umožní udělat něco, co jsme dříve nemohli a za čtvrté najdeme klíč či páku, díky němuž se dostaneme do dalších prostor. Přesto jsem hlavolamy různorodé a neomrzí nás.
Ještě několik dobře míněných rad: Před vypitím lektvaru si uložte pozici, protože jeho působení je omezené. I zdánlivé nelogické řešení může být to jediné pravé. Některé předměty se dají použít i vícekrát, ale je to spíše výjimka. Prozkoumejte všechno, co se jen trochu liší od scenérie. Všechno se ve hře použije aspoň jednou. Neházejte nic zbytečně do děr, protože už to nemusíte dostat zpátky. Neplýtvejte pilulkami na obnovení energie (Stamina Pills), jejich omezený počet. Podrobně čtete všechny knihy, co naleznete.
Pokud vás však přesto někdy postihne „zákys“, mrkněte se do exklusivního návodu, který najdete pouze v tomto časopise.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS