Valhalla 3 – návod

Jistě se vám občas stane, že „odložíte“ nějakou hru jen kvůli tomu, že nevíte jak dál. Aby se vám to nestalo s tak báječnou, ale i obtížnou hrou, jako je Valhalla 3, nabízíme vám exkluzivní návod, který si můžete přečíst pouze v našem časopise!

Dovolte mi, abych se představil. Od narození bydlím ve Valhalle a povoláním jsem... král. Ne, nestěžuji si, je to přece práce jako každá jiná, ale věcně rozmařilý život mě začal nudit. Těch sto dvacet komnat mi připadá pořád stejně a ke všemu se mně ještě začalo stýskat po mých dávných dobrodružstvích. A tak jsem se rozhodl, že si najdu manželku. Jak to ale zaonačit, když všechny spanilé dámy, které jsou této cti hodné, unesla zlá čarodějnice Eva. Nic naplat, musím je vysvobodit...

Hned za úsvitu jsem vyjel na koni z nádvoří svého hradu. Občas jsme se zeptal vesničanů na cestu, až jsem třetího dne dojel k lesu, na jehož konci se prý tyčí pevnost, v níž Eva přebývá. Bujného oře jsem nechal přivázaného v hostinci a vydal se do houštiny už jen po svých. Ale co čert nechtěl, snad havran Evě donesl zprávu o mém příjezdu, či vítr jí vyšeptal mojí přítomnost, každopádně se o mně nějak dozvěděla a nastražila na mě takové pasti, že mně tím další cestu notně ztížila. Cítím však, že díky jejímu zvrácenému smyslu pro humor, se jedná o logické hádanky, které mohu vždy vyřešit. Ve své prostopášnosti mě nechce úplně odradit, protože tak by přišla o tu zábavu dovídat se o mých trampotách.
Začíná být toho na mě moc. Abych neztratil orientaci, začal jsem si psát deník:

První den: V šeru temného lesa
Vylil jsem mořskou vodu do nádržky u ohniště, ta se odpařila, takže jsem získal sůl. Tu jsem položil na slimáka a dostal klíč o truhly. V ní jsem našel brýle, které jsem odnesl na náhrobek Reverenda Squinta (Důstojný pán Šilhavý) spolu s psím obojkem. Čerstvě nabyté okvětní lístky jsem svlažil v destilované vodě. Postříkal jsem se vzniklým parfémem, takže jsem mohl konečně zasadit semínko do hromady hnoje. Kompost udělal své a já jsem zakrátko sklidil nezralý mák. Položil jsem ho na kámen, kde byl dříve chléb a získal tak makovici. Pro chemika nebyl problém z ní získat morfium, jehož injekce zbavila Goblina bolesti. Pln díku mi daroval klíč, jež mi otevřel průchod do další části lesa.
Z myší díry jsem pomocí kousku síra vylákal myš. Na oltář, který nebyl zrovna komfortní, jsem položil jehly a špendlíky a vzal si lektvar na strnulost. Chléb a víno jsem na oltáři eucharistie proměnil na bource morušového. Ten se na moruši, která rostla blízko dvou lidí s kostí, brzy zakuklil. Získané hedvábí a nalezenou botu jsem dal na náhrobek Cobbler Clotha (Švec Šaty) a vypil darovaný lektvar neviditelnosti, který mi umožnil nepozorovaně sebrat safír. Kouzlo strnulosti mi pomohlo ukrást z úlu plástev pro nevolnici, která měla chuť na něco sladkého a Rafaello bohužel nebylo v těchto končinách k sehnání.
Vzpomněl jsem si na básničku o myši a rozbitých hodinách, takže jsem hodiny natáhl klíčkem a dal na ně myš. Odbila jedna a objevily se přesýpací hodiny. Pustil jsem na ně závaží a ze střepů vyhrabal zrnko písku, které se v ústřici obalilo na perlu. Tu jsem položil před ubožáka, který byl prokletý a nemohl se tudíž hýbat. Ještě jsem mu musel říci, co jsem mu přinesl, protože sám nedovedl otočit hlavou.
Díky tichému lektvaru jsem sebral druhý safír. Zasunutím obou do děr ve tvaru čtverce jsem otevřel truhlu a vzal si zpáteční lektvar. Přihnul jsem si a postavil se k chasníkům, kteří se neustále hádali a přečetl nápis „Noitnetnoc fo enob“ (Urávs tsok) jako „Bone of Contention“ (Kost sváru). Spokojení vesničané, které jsem takto konečně rozsoudil, mi dali klíč od dalších dveří.
Jmelí jsem položil na pařez dubu a objevivší se hrnec naplnil vodou. Ten jsem dal na kámen s nápisem Aquarius a obdržel horoskop Vodnáře. Za něj mi astrolog věnoval rybu, která, když jsem ji hodil zpátky do jezírka, se mi odměnila suchopýrem. Položil jsem ho na náhrobek Poseidona a hromadu hlíny zasypal díru, bránící mi v průchodu.
Prázdnou láhev od mléka jsem dal děvečce a řekl jí jak je krásná. Za tento kompliment mi mlékařka naplnila bandasku až po okraj. V máselnici jsem si utloukl máslo, namazal jím chléb u hladového rolníka a vzal studený lektvar. Až do té doby příliš horké páky jsem nyní sestavil v pořadí, jak mě radil pergamen o karetní hře (2., 3., 5.), a sebral kukuřici. Ta se na soše Démétéra změnila na narcis, který jsem i s železem, na kovadlině vyklepaným do tvaru podkovy, položil na hrob Blacksmitha Springa (Kovář Jaro). Rouno jsem spředl na pletacím stroji ve vlnu, stařenka upletla šál. Šarlat z brouka rozdrceného závažím jsem nasypal do myčky, vypral v ní šál a rudý šátek dal věštkyni. Její rozbité zrcátko jsem věnoval pověrčivé ženě, vyděšeně vykřikla a zmizela. Panův rodný list jsem položil na mapu Arkádie, Panovu flétnu dal na jeho trůn a otevřel tak poslední dveře.

Druhý den: Ztichlá vesnice v Evině panství
Cestička z lesa mě přivedla do vesnice a hned jsem zakopl o kýbl. Připadlo mi, že se na dně něco leskne. Nalil jsem do něj vodu a vskutku, byl to klíč.
Dozvěděl jsem se, že vchod do pevnosti hlídají čtyři gargoylové (poznámka pro začínající pařánky: prostě takové velké obludy...). Klíče od nich se však časem ztratily a musím je tady najít sám.
Pomocí silného lektvaru jsem zvedl trám, který truhlář opracoval na plaňku, s kterou jsem přešel přes jámu. Plynovou lampu jsem položil na náhrobek Florentského skřivánka a vzal si olejničku pro chlapce s bolestí zubů. Dal mi za to domácí úkol. Bohužel přísný učitel mi ho odmítl vzít pro drobné chyby ve výpočtech. Vrátil jsem se na palouk, kde seděl kluk a ležel tam klíč. Sítem jsem pročeřil prospektorské jezírko a „ulovil“ zlatý nuget. Ten jsem položil na kámen s písmeny Au (Aurrum) a dostal tretku. Ta samozřejmě hned zaujala straku a už jsem měl první klíč. Z truhly jsem vzal dvoujazyčnou pilulku, na duplikátoru jsem si ji raději rozmnožil a hned jednu spolkl. Notredamský přízvuk mého „Nojour mon amie!“ zmátl i francouzského turistu, takže si ani nevšiml, že jsem mu vzal milostný dopis. O něj se však zajímal reportér, který mi na oplátku dal bulvární noviny. Popovídal jsem si s knihovnicí a když se mi ptala, chci-li se stát jejich členem, odpověděl jsem „Er Yes!“, ale potřeboval jsem nějakou identifikaci.
Noviny jsem ukázal ženichovy, který se tak dozvěděl, že ho jeho budoucí žena podvádí s Francouzem u včas utekl, jen po sobě nechal svatební prstýnek. Ten jsem položil na náhrobek Jindřicha VIII který s tím měl velké zkušenosti a spolkl pilulku chytrostí. Ne že bych jinak byl hloupý, ale takhle jsem mohl snadno pronést onu větu, že miluji kvantovou fyziku u spícího matematika. Ten se vzbudil a opravil mi domácí úkol, který se učiteli už líbil.
Ošuntělý klobouk jsem dal chlapci, který si o něj řekl. Mapu bájného Avalonu jsem položil na monument krále Artuše. Rybářským prutem jsem ulovil rybu a podal ji rybáři. Lahvičku s kyanitem jsem umístil na symbol jedu a vypil lektvar neohroženosti. Lehce jsem pak položil notu na oltář blízko psa a vzal si druhý klíč. Na Einsteinův monument jsem dal známou formulku relativity a sebral kostku. Ta se hodila na kámen se znakem druhé odmocniny. Vypil jsem lektvar hluchoty, který otupil můj absolutní hudební sluch, takže jsem mohl projít okolo potulného houslisty a dát mu minci.
Na náhrobek Wee Willieho Winkleho jsem položil noční čepičku a vzal si prášky na spaní. Ty jsem nasypal do sudu s pivem, naplnil jím korbel a dal ho žalářníkovi. Padělateli, kterého věznil, jsem potom pomohl utéci. Aby mi nezůstal nic dlužen, udělal mi falešný pas a nechal ho u jezírka. Knihovnice falzifikát neprokoukla a zapůjčila mi knihu „Profesionální hra v kuželky“. V květináči jsem ze slunečnicového semínka vypěstoval slunečnici a dal ji samozřejmě Van Goghovi. Kabát i boty jsem daroval jednomu klukovi s kloboukem, udělal z nich hadrového panáka. Posadil jsem ho (toho panáka!) na ohniště a zapálil.
Všechny čtyři kusy leporelové skládanky jsem sestavil ve správném pořadí a vzal si karty. Do magického kotle jsem podle návodu z knihy vhodil nářadí gamblera (karty), ovocnou krev (rozmačkaný pomeranč na pomerančový džus), něco co bylo (popel z panáka) a recept. Zabublalo to tak, že jsem se té fialové kapaliny musel napít. Uchopil jsem do ruky bowlingovou kouli a hodil. Po předchozím dopingu to nešlo jinak, než vyhrát stříbrnou trofej. Dlouho jsem se ale z ní netěšil, položil jsem ji na kámen s nápisem Ag (Argentum) a proměnil ji v třetí klíč. Po gargoylovi zbyl lanýž, na kterém si pochutnalo prase. Dopis jsem hodil do poštovní schránky, vzal Knížku nesmyslů a položil ji na náhrobek šíleného Edwarda Leara. Smoking jsem dal na monument kouzelníka Houdiniho a dostal kalendář z roku 1984. Připomněl mi jistou novelu a tak, jsem ho daroval Orwellově památce. Čtvrtým klíčem jsem odemkl posledního gargoyla a vešel na nádvoří. Byl jsem však plněním úkolů tak unaven, že jsem si našel opuštěný koutek a usnul, s prominutím, jako pohan...

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS