Co s konfigurací GoldEDu?

O textovém editoru GoldED jsme v našem časopise již několikrát psali. Jak mnozí z vás ví, jedná se o sharewarový produkt, který se řadí mezi špičku mezi textovými editory pro zpracování ASCII textů a programování. Mezi význačné vlastnosti GEDu patří úplná konfigurovatelnost všech částí editoru. To je samozřejmě velká výhoda, na druhé straně to však může být překážka pro uživatele, který se s GEDem teprve seznamuje a chce rychle a snadno něco upravit podle svých představ.

Tento článek by proto měl být jakýmsi rádcem a nápovědou objasňující principy a postupy konfigurace GEDu. Popis se pokusíme koncipovat obecně tak, aby byl rámcově platný pro libovolnou verzi GEDu (verze 2.x a výše). Jak jste se mohli dozvědět v předchozím čísle, nová verze 4.0 přinesla do konfigurace několik změn, které jsou veskrze spojeny s existencí různých nastavení pro různé typy souborů. Navíc celá konfigurace byla sdružena do pouhých dvou oken. Části konfigurace, které zde popíšeme, budou v podstatě odpovídat lokální konfiguraci v GEDu 4 (= téměř vše s výjimkou definice nastavení pro jednotlivé typy souborů). Jednotlivé konfigurační editory byly v předchozích verzích samostatná okna, od verze 4 je tvoří okno jediné, ve kterém se objeví daný konfigurační editor podle toho, kterou „záložku“ zvolíte - žádný podstatný rozdíl.
Konfigurace se principielně dá rozdělit na dvě části - konfigurace položek typu „daná funkce je zapnuta nebo vypnuta“ (což snadno pochopí každý), a to ostatní. Na tu první, jednodušší část konfigurace se podíváme stručně až ke konci článku.

Příkaz - základ všeho
V GEDu je zcela oddělena výkonná vrstva (provádění jednotlivých příkazů editoru) a vrstva komunikační (ovládání uživatelem). Základem je příkaz (co tím myslím, si popíšeme později); uživatel potom může kterékoliv události (stisk klávesy, aktivace ikony...) přiřadit libovolný příkaz a tím přizpůsobit ovládání editoru svým potřebám. GED se tak může chovat a ovládat stejně jako CED nebo známě Borlandí editory pro C++ či Pascal.
Základem definice příkazů je sada operací (která se samozřejmě s každou další verzí rozšiřuje) - například „GOTO EOL“ = JDI NA KONEC ŘÁDKY. Seznam a popis těchto operací (je jich několik set) je uveden například v AmigaGuide nápovědě ke GEDu. Tato sada operací je totožná s množinou ARexxových příkazů editoru, a to včetně syntaxe zápisu. Dříve než budu pokračovat v dalším povídání, nebude od věci připomenout formální syntaxi zápisu parametrů používanou AmigaDOSem. Příkaz má samozřejmě nejprve jméno, za nímž následuje seznam parametrů, který je oddělován čárkami; například

DIR ASK/S,NEW/F,CURRENT/S

Jak je vidět, každý parametr je následován lomítkem s nějakým písmenem určujícím chování parametru (těchto „lomítek“ může být za jedním parametrem více). Zde je stručný seznam nejdůležitějších z nich (=ty, které potkáte v GEDu - podrobněji viz AR 18-19):
/A - povinný parametr
/F - hodnota parametru je zbytek textu v příkazové řádce
/N - parametr je číslo
/S - parametr je přepínač (je uveden nebo chybí; je-li uveden, zapíná nějakou funkci
Podívejme se tedy, z čeho se sestává definice příkazu GoldEDu (viz obrázek definičního okna „Command“). Základem je jedna nebo posloupnost více (od verze 3) interních operací, příkazů AmigaDOSu, ARexxových dávek, textů pro vypsání do textu (od verze 3) a maker editoru uložených na disku (od verze 4). Pomocí tlačítka „Add“ můžete příkazy do posloupnosti přidávat, pomocí „Remove“ zase rušit. Pořadí příkazů lze měnit pomocí šipek umístěných nalevo od seznamu příkazů (posunují aktuálně zvolený příkaz). Vedle seznamu, vpravo od již definovaných operací pro daný příkaz lze nastavit jeden z výše jmenovaných typů operací (interní operace, příkaz AmigaDOSu...) a k dispozici je samozřejmě okno pro výběr jména souboru či příkazu (klasický ReqTools requester pro výběr souboru). Pokud chcete definovat interní operaci, můžete si zvolit ze seznamu libovolný podporovaný příkaz - každý je reprezentován syntaktickým zápisem popsaným výše. Pak stačí již jen smazat nepotřebné parametry a ponechat ostatní. Chcete-li například zvolit operaci pro přesun kurzoru na konec řádku, zvolíte tlačítko se „šipkou“, vyberete ze seznamu příkaz GOTO (GOTO LINE/N, COLUMN/N, ..., EOL/S, BSTART/S, BLAST/S, ... některé parametry jsou vynechány) a smažeme vše kromě parametru EOL (= End Of Line) - smažeme i značku přepínače, tj. „/S“. Příkaz může být od verze 3 také doplněn uzlem AmigaGuide nápovědy, který se má vyvolat v případě potřeby. Pro AmigaDOSové příkazy můžete zadat také aktuální adresář, výstupní soubor, popř. žádat o asynchronní spuštění programu. Od verze 4 můžete také na jistý čas (zadává se v sekundách) přepnout obrazovku GEDu do „Shanghai“ módu - pak se okna, které se normálně objevují na standardní veřejné obrazovce (obvykle na Workbenchi) budou otvírat na obrazovce GEDu. Pokud bude příkaz přiřazen události „zvolení položky menu“, lze mu přiřadit také klávesovou zkratku (můžete si dokonce vybrat ze seznamu ještě nepoužitých kláves) a interní proměnnou (pak se z příslušné položky menu stane položka se zatržítkem a vybraná proměnná obsahuje stav - zatrženo = zvoleno nebo ne). Interní proměnné charakterizují například mód vkládání/přepisování = „INSERT“ nebo zvýrazňování syntaxe = „SYNTAX“. Od verze 4 lze dokonce definovat vlastní interní proměnné. U verzí 3 a nižších je definice klávesové zkratky a přiřazení interní proměnné prováděno v okně pro definici menu místo v okně pro definici příkazu.

Události a příkazy
Jak bylo řečeno již dříve, příkazy jsou v GEDu přiřazeny různým událostem tak, aby mohly reagovat na pokyny uživatele. Základní je ovládání z klávesnice (jak jinak u textového editoru). Pokud není definováno jinak, GED napíše znak či text přiřazený stisknuté klávese aktuální mapou klávesnice. Kromě toho ale můžete v okně „Keyboard“ definovat pro libovolnou klávesovou kombinaci jakýkoliv příkaz. Stačí zvolit tlačítko „Record“, v otevřeném okně stisknout libovolnou kombinaci - například Shift + Alt + F10 - a v seznamu zkratek se objeví nová. Pokud ji chcete odstranit, stačí použít „Remove“. Po dvojitém kliknutí na položku seznamu s požadovanou klávesovou zkratkou se otevře okno pro definici příkazu, které už znáte; stačí zvolit „Add“ pro přidání prvního příkazu, vybrat na pravé straně okna typ příkazu a nadefinovat libovolnou akci... Tak můžete postupně nadefinovat vše, co potřebujete - například Alt + kurzor dolů jako skok na konec dokumentu apod.
Definice akcí vztahujících se k myši se provádí v okně „Mouse“ - stačí zvolit kliknutí nebo dvojklik tlačítkem myši (a případně současné stisknutí klávesy Alt, Control či Shift). V GoldEDu 4 si vyberete položku se specifikací „myší“ operace ze seznamu všech možných a opět po dvojitém kliknutí na ni můžete nadefinovat příkaz, který má provést - například dvojité kliknutí levým tlačítkem může označit slovo či řádek jako blok, což je výhodné v kombinaci s funkcí drag&drop GEDu 4. V nižších verzích nastavíte pomocí cyklovacích gadgetů kliknutí (jednoduché či dvojité) a kvalifikátor a zvolením tlačítka „Left“ nebo „Middle“ vyvoláte okno pro definici příkazu pro levé, resp. prostřední tlačítko myši.
Další způsob, jak na Amize ovládáte programy, je menu. Systém menu se definuje v okně „Menu“ (zcela nečekaně). V tomto okně naleznete tři seznamy, k nimž jsou přiřazeny podobné skupiny tlačítek (viz obrázek). První seznam obsahuje jména všech definovaných menu, druhý seznam obsahuje položky aktuálně zvoleného menu a třetí seznam podpoložky (submenu) aktuálně zvolené položky, jsou-li nějaké definovány. Pod každým seznamem jsou šipky pro posunování jednotlivých položek. Přidat položku do libovolného seznamu lze pomocí tlačítka „Add“ - vytvoří za aktuálně zvolenou položkou novou se jménem „?“, kterou si můžete přejmenovat. Pokud na položku menu nebo submenu dvakrát kliknete, objeví se opět okno pro definici příkazu pro danou položku menu. Od verze 4 můžete klávesovou zkratku definovat v okně pro definici příkazu, v nižších verzích se klávesové zkratky definují přímo v okně pro definici menu - textové pole označené „Key“. Můžete také vyvolat okno se všemi ještě neobsazenými klávesami a volit z něj. Příjemné je, že GoldED rozlišuje pro klávesové zkratky v menu malá a velká písmena (pokud je zatrženo „case sensitive“). Stejná situace jako u definice klávesové zkratky je i v případě spojení položky menu s interní proměnnou GEDu (příslušná položka pak ovlivňuje, zda je vlastnost daná interní proměnnou zapnuta či vypnuta – například formátování textu). Od verze 4 je tato volba prováděna v okně pro definici příkazu, v předchozích verzích pomocí cyklovacího gadgetu v okně pro definici menu.
Editace menu je usnadněna existencí příkazů „Remove“ (odstraní položku) a „Copy“ a „Paste“ libovolnou položku menu můžete včetně definice operace s položkou svázané okopírovat do interního clipboardu GEDu a pak vložit někde jinde do struktury menu (vložení se provádí za aktuálně zvolenou položku). K definici menu se ještě váže od verze 3 položka „File list“ - menu, které má tuto volbu zapnutou, bude mít na konci připojen seznam všech otevřených souborů. Dále lze specifikovat jméno souboru s nápovědou. V předchozích verzích je možno pro kteroukoli položku menu zapnout volbu „Leave out“, které má za následek duplikaci položky menu v podobě tlačítka na liště okna. Jak hned uvidíme, ve verzi 4 toho již není třeba, neboť...
V nové verzi je možno definovat tlačítka - okno „Gadgets“. V levé části okna lze přidávat (Add) a odebírat (Remove) textová tlačítka, která budou zobrazena na liště menu. V pravé části lze definovat grafickou tlačítkovou lištu. Nové položky přidáte tak, že vyvoláte okno pro výběr souboru a vyberete soubor s obrázkem v IFF formátu. Tuto grafickou lištu lze zcela vypnout deaktivací gadgetu „Visible“. V obou případech lze (již tradičně) dvojitým kliknutím na příslušnou položku vyvolat okno pro definici příkazu s daným tlačítkem svázaným. A opět lze definovaná tlačítka snadno uspořádávat pomocí šipek vpravo od příslušného seznamu.
Od verze 3 je možno příkaz přiřadit také šabloně okno „Templates“. Šablona je v podstatě nějaký vámi zadaný text; pokud však tento text napíšete v okně editoru, bude smazán a místo něj bude proveden přiřazený příkaz. Ve verzi 4 se přidání slov provádí tradičně pomocí „Add“ a „Remove“, ve verzi 3 volbou tlačítka se „šipkou“ (šablona, jíž je přiřazen příkaz) nebo tlačítka pro výběr souboru (šablona, jíž je přiřazeno makro uložené na disku). Příčinou rozdílu je to, že ve verzi 3 nelze definovat příkaz „spuštění interního makra editoru z disku“. Můžete tedy například nadefinovat mezi šablonami slovo „konec“ a přiřadit mu příkaz „QUIT“. Pokud pak napíšete v editoru slovo „konec“, editor se ukončí (pokud jsou šablony aktivní - volba „Use templates“).

Ostatní nastavení
Jak již bylo slíbeno, podíváme se také stručně na ostatní nastavení GEdu - ta by však mnoho problémů při konfiguraci způsobit neměla. Pokusím se proto zastavit u nastavení netradičních či něčím speciálnějších.
Display - v tomto okně lze nastavit zobrazovací mód (Screen mode), barevnou paletu (Colors) a fonty pro vše možné (pro obrazovku, preview mód, pro text a okna). Pomocí cyklovacího gadgetu v pravém horním rohu lze procházet a definovat barvy pro kreslení textu, kurzoru, tmavých a světlých hran, bloků atd. Z dalších nastavení, které zde naleznete (alespoň ve verzi 4), je důležité „AutoArrange“ automatické uspořádávání oken. Po aktivaci této funkce se nově otevřené okno (at už otevíráte noví soubor nebo jenom nějaký obsažený již v paměti). S tím je svázána také definice oblasti, do níž okna s textem nemají zasahovat (a které pak mohou používat okna jiných programů). Ve verzi 4 lze definovat velikost okraje na všech stranách obrazovky (v bodech). V nižších verzích tuto funkci naleznete v okně „GUI“ a nastavit lze pouze velikost okraje na horní a pravé straně obrazovky.
GUI- v již zmíněném okně naleznete mimo jiné textové pole, v němž lze zadat takzvané „White spaces“ = znaky, které editor bude považovat za oddělovače slov. Z toho následně vyplývá chování při přeskakování slov apod.
Dictionary (Words) - toto okno slouží k definici uživatelského slovníku; pomocí „Add“ slova přidáváte, pomocí „Remove“ mažete. Pokud zvolíte „AutoCase“, bude se každý napsaný řádek kontrolovat a pokud v něm bude nalezeno slovo ze slovníku, bude opravena velikost písmen. Navíc pomocí příkazu „PHRASE CURRENT“ (standardně je přiřazen na klávesu ESC) můžete editor požádat, aby slovo pod kurzorem - zkratku - porovnal se slovníkem a nahradil zkratku celým slovem či frází.
Indentation - kromě automatického odsazování („Auto Indentation“) můžete zapnout a specifikovat „Smart Indentation“ = kontextově citlivé odsazování. Opět můžete definovat seznam klíčových slov a příslušných odsazovacích operací. Značky mají následující význam (na cyklovacím gadgetu mohou být samostatně i v kombinaci):
„<-“ „->„ - pokud se na počátku řádku vyskytuje příslušné klíčové slovo, bude po jeho potvrzení klávesou Return kurzor na následujícím řádku posunut o jednu tabelační pozici vlevo, resp. vpravo (v porovnání s počátkem předchozího řádku).
„<<<“, „>>>“ - pokud se na počátku řádku vyskytuje příslušné klíčové slovo, bude po jeho potvrzení klávesou Return celý řádek posunut o jednu tabelační pozici vlevo, resp. vpravo.
Hunter - v tomto okně lze modifikovat seznam adresářů pro vyhledávání souborů. Tlačítko „Recursive“ určuje, zda se adresáře prohledávají rekurentně. Význam je následující - pokud zavoláte příkaz „HUNTER CURRENT“, bude se slovo pod kurzorem považovat za jméno souboru a GED se pokusí tento soubor najít v zadaných adresářích (a v případě úspěchu otevřít). Typickou aplikací je vyhledávání include souborů.
References - zde můžete opět vytvořit seznam souborů a adresářů, v nichž se nachází nápověda k vámi užívaným funkcím operačního systému, knihoven, ke strukturám apod. Po aktivaci tlačítka „Create“ GED projde všechny tyto soubory a adresáře a vytvoří databázi (její jméno lze opět zadat) s odkazy na všechny nalezené struktury a uzly. Její účel je následující: pokud zavoláte příkaz „XREF CURRENT“ (standardně přiřazen klávese Shift + HELP), GED prohledá databázi a pokud najde odkaz na dané slovo, nahraje soubor s nápovědou týkající se daného slova (v případě funkce to je například text popisující její parametry, funkci, u struktur pak přímo výpis dané struktury).
Ačkoli jsme popsali jen nejdůležitější části konfigurace GEDu, doufám, že pro Vás nebude již nadále obestřena tajemstvím (a často z toho vyplývající neochotou jej používat v případě, že Vám nevyhovuje konfigurace standardní).

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS