Valhalla 3 & The Fortress of Eve - (druhá část)

Po měsíční odmlce dokončuji návod na hru „Valhalla 3“. Asi netřeba dodávat, že máte sbírat všechno co uvidíte, i když se o tom pro úsporu míst konkrétně nezmíním.

Minule jste se dočetli: „Mladý král Valhally se rozhodl, že najde sobě královnu, s kterou časem zplodí potomka Zlá čarodějnice Eva však preventivně všechny potenciální nápadnice uvěznila ve své pevnosti. Králi tedy nezbývá nic jiného, než se vypravit na dlouhou cestu. Neohroženě prošel přes devatero kopců a řek, prosekal se temnými hvozdy, až konečně stanul v neznámé vesnicí před Evinou pevností.“

Třetí den: Nádvoří v Evině pevnosti
„UuuuÓóóóááággghhh!“ zívl jsem hlasitě svými, do široka otevřenými, královskými ústy. Snil jsem tak hluboce, že se mi až zazdálo, jako kdybych prospal snad plných třicet dnů. Ale konec zahálky, pustíme se do práce. Vešel jsem branou na nádvoří a hned mě upoutala jakási kniha. Byla to vlastně kronika Evina rodu, kde jsem se dozvěděl mnoho užitečných údajů o jejích povedených předcích. Legenda o válce v Evině panství mě přivedla na myšlenku obětovat modrou květinu na kameni zemí Keslandu a žlutou na kameni Weylandu. Povedlo se - sekera je moje, ale dlouho se u mne neohřála. Hned jsem ji položil na náhrobek Luzy Bordenové. Její duch se mi odvděčil říkankou o růžích, kterou jsem daroval tetičce - Maud.
Na řezačce jsem si obroubil klíč. Tak jsem se dostal k Blarneyovu kameni, kde jsem snědl koláček „Rychle mě polib!“. Stalo se. Trojlístek si vzala čarodějnice, co se znala se svatým Patrikem. Voskovou figurku jsem položil před předka Modreda a stanul u zmalované hromady sádla, rozteklé po luxusním sofa. Ano, byla to Eva a přála si něco starého. Po vypití zlodějského lektvaru jsem „otočil“ motýla a věnoval ho do sbírky hmyzu. Císařskou korunu jsem dal na náhrobek Ivana Hrozného a z truhly vyhrabal novou penci. Na antikvárním plamínku mi rychle zestárla a Evě se taková líbila. Teď měla však zájem pro změnu o něco nového. Valentýnku jsem spálil v Amorově plamínku a vzal knihu „Odvátí větrem“. Milostný příběh Scarlet OHarové a Rheta Buttlera dojal čarodějnici a ve slabé chvilce mi věnovala mapu Bílé kaple. To byla zajímavá pozornost pro Jacka Rozparovače. Před gramofonem jsem si pomocí a zpívajícího koláčku zapěl a odměnou mi byla gumová kachnička. Tu jsem společně s mycí houbou a mýdlem vhodil do Eviny vany a sebral „Můj boj“, který jsem vrátil jeho duchovnímu otci. Obrázek starce jsem ve fontáně mládí proměnil na obrázek dítěte. Eva byla spokojena, ale přála si ještě něco půjčeného.
Na dědečkovu postel jsem dal pyžamo a snědl koláček marnivosti před zrcadlem. Byl jsem tak krásný, že se otevřela poblíž truhla s klíčem. Čtyřem čarodějnicím jsem dořekl jejich naznačená přísloví ve stylu „Tichá voda...břehy mele“. Odměnily se mi čtverem symbolů, s nimiž jsem otevřel truhlu s těžkou koulí. Měla hák, za který jsem ji pověsil na jeřáb a pákami rozbil sklo. Hlavu jsem s čarodějnicí frenoložkou směnil za dýni. Na plamínku Helloweenu se změnila v hada. Ten na plamínku Kleopatry ve sphinxe. Tento egyptský symbol jsem položil na hrobku a objevivší se hodiny dal Evě. A jak jinak, další prosba. Tentokrát chtěla něco modrého. Po požití nehořlavého lektvaru jsem v troubě upekl koblihu. Ceduli „Pudingová ulice“jsem daroval za stříbrný tácek tetě Mavis. Všechny čtyři tácy jsem už mohl,položit na stoly a otevřít tak tajné dveře.
V koktejlové sklenici jsem namíchal nefalšovaného Harveye Wallbangera. Pro abstinenty - jeden díl Guleana, jeden díl pomerančového džusu a jeden díl vodky. Notorická čarodějnice si jen lokla a její symbol byl můj. Životopis jednoho z členů rodiny, který byl černá ovce, protože nebyl ani pyroman, vrah, zloděj, či hulvát, jsem dal na postel, posypanou růžemi. Polštář si vzal duch Burkea a Hareho (respektive duchové Burkea a Hareho). Na babiččinu postel jsem dal chemickou aparaturu. S hráčským lektvarem v žilách jsem roztočil ruletu a vyhrál další symbol. Oba jsem položil na správné místo. Nos se hodil Ruth Ellis. Dala mi veselého pavouka, ale co byla zač si mi neptejte. Pavouka jsem dal na plamínek bolu až chudák osminožec celý zesmutněl a právě takového Eva chtěla. (vysvětlení - „blue“ (modrý) v Angličtině znamená i „hoře“) Čekal jsem, co si zase vymyslí, ale ona šla rovnou na věc a přímo se mě zeptala, vezmu-li si její dceru Ezmereldu. Ano, tu stojící stranou, ne nepodobnou oblečenému seleti. Zamumlal jsem nesouhlas. „Tak koho tedy?“ nedala mi pokoj. A jak to tak bývá, nechal jsem si čas na rozmyšlenou.
Zprávu o zabití neviňátek jsem vrátil králi Herodovi. Orobinec se na plamínku oceánů změnil v loďku. Dal jsem ji do Percivalovi vany. Prkénko s nápisem „Titanic“ jsem položil na nedaleký oltář. Čokoládu si vzala mlsná Ezmerelda. Omáčku jsem vylil na podušku pro kočku. Přilbu připevnil na „bezhlavé“ brnění. Křišťálový střevíček jsem daroval Popelce. Já jsem vám o ní ještě neřekl? Věnovala mi ozdobu na vánoční stromeček. Pletení si vzala teta Violet. Přáníčko na Den matek si vyžádal Augustus. Saténová noční košile patřila na Evinu postel. Krabici jsem prosvítil pod rentgenem a přečetl si lístek o tom, jak je Eva krásná a hodná a chytrá... Nějak se mi to nezdálo, tak jsem si pustil detektor lží a opravdu - byly to lži.
Konečně jsem se rozhodl - vezmu si Popelku. Kdo by byl přece vhodnější na nezáživné práce v domácnosti? Ukázal jsem její obrázek Evě a ona mi to kupodivu schválila. Navlékl jsem Popelce snubní prsten a stal se majitelem svatební smlouvy a šedesáti kil mladého masa brutto. Co se však nestalo. Za ohlušující rány se Popelka změnila v tu příšeru Ezmereldu. Co jsem to provedl? Právoplatnou vládkyní Valhally je nyní Eva a já mám k tomu na krku vepřovou manželku. To mi mí poddaní nezapomenou! V registratuře měli naštěstí zrovna úřední hodiny a tak mi úřednice podala standardní formulář s vysvětlením běžného postupu v takových situacích - zabít matku své nevěsty. Spiklenecky jsem ho spálil v peci. Kostky byly vrženy na hrací plochu a další těžkou koulí jsem rozbil sklo. Světlo Valhally jsem otrávil v jedu a vrátil se do komnat královny. Eva na mě už zdaleka volala své „Ahoj, synu!“. U hromady hadrů mi došlo, že původní Ezmerelda byla jenom nastrčená figurína. Vyzdvihl jsem Světlo Valhally nad hlavu, smrtelný paprsek vyšlehl a Evu zcela anihiloval. Od Ezmereldy jsem dostal dopis, Že nemůže žít se vrahem její matky a že se už nikdy neuvidíme. Ta úleva! Rozhněvané psaní jsem dal strýčku Henrymu, který nikdy nikomu neřekl nic pěkného. Poslední dveře se otevřely a já vešel do vysoké věže.

Čtvrtý den: Věž plná krasavic
Tak tady nechala Eva uvěznit urozené panny! U každé sedí ozbrojený hlídač, ale nevypadají, že by byli Evě nějak fanaticky oddáni. S trochou důvtipu bych se jich mohl zbavit... Z jedné knihy jsem se navíc dozvěděl, že tu úplně nejkrásnější princeznu Eva navždy zaklela, abych ji nemohl najít.
Zrezavělý předmět jsem vykoupal v kyselině a hle - byl to náhrdelník s diamanty. Obrovský škrpál jsem zmenšil na smršťovacím balvanu a boučku dal na desku se hrou Monopoly. Náhrdelník jsem použil u náhrobku Sira Davida a kávová zrnka rozemlel na brusce na prášek. Kovovou tyč jsem v alchymistické nádobě proměnil na zlato. Lupa se hodila na hrob Sherlocka Holmese. Z kávového prášku jsem v kávovaru připravil horké kafe a vrchovatý hrnek dal usínajícímu žalářníkovy. Lékařskou brašnou jsem spasil ducha Sira Francise, co léčil chudé. Mrkví jsem nakrmil králíka a dal ho na náhrobek Alenky z Říše divů. Všiml jsem si několika kamenů Protikladů. První s nápisem „Oheň“ jsem deaktivoval kostkou ledu. Karty uvolnily ducha hráčky bridge Lady Valentinové. Došlo mi, že každá zachráněná kráska se mi odvděčí klenotem, pokud ji obdaruji květinou, shodnou s jejím jménem (Růžena růže). Špinavou pánev jsem umyl a odložil na plotnu. V žlabu jsem ze zlata, myrhy a předmětu neurčité povahy a zápachu vyžíhal klíč od truhly. Syrové klobásy se usmažily na pánvi a hladový strážce je spořádal do posledního střívka. Chrastítko se v kolébce změnilo na medvídka, který potěšil Kryštůťka Robina. Prázdný blanket jsem popsal rozkazy na psacím stroji a odfaxoval to hlídači. Okamžitě odešel na pochůzku a nechal mi dalekohled pro Lady Mavis. Tupou břitvu jsem na brousícím kameni naostřila položil na holičské křeslo. Hřebenem se učesal rozcuchaný strážce. Želva mi na „rychlém“ kameni vyzískala malířský štětec pro Sira Bradleye. V tekutém stříbru jsem pomáčel kulku a zastřelil s ní vlkodlačího žalářníka.
Měsíčním prachem jsem posypal Sluneční kámen a telefonicky poslal dalšího hlídače na oběd. Kříž jsem věnoval Lady Mary. Symbol ležaté osmičky mi byl nějak povědomý a spíše podvědomě jsem ho dal na čísi hrob. Ale co jsem to udělal! Zhmotnil se tak duch pekelného Lorda Infinityho, který se s burácivým smíchem vznesl do oblak. Aspoň že po něm zbyla sirka, je to sice slabší náplast na tisíce zmařených životů, ale třeba se bude hodit. Šedou ponožku jsem vybělil v bělobě a dal ji na černý kámen. Nečitelný dopis mi rozluštil grafolog. Roztrhané hadry dobře kontrastovaly s bohatým kamenem. Minci jsem dal Skrblíkovi. Náprstkem jsem s šicí soupravy vytáhl špendlík. Propíchl jsem nafouklý balónek a vzal si medaili pro ješitného žalářníka. Meč byl pro Dona Quixota. Pomocí šesti klenotů od vysvobozených dam jsem otevřel truhlu. Pískem jsem zasypal mokrý kámen. Do díry v balvanu jsem zasunul dynamit a zapálil ho. Chodil jsem od jedné dívce k druhé a ptal se, jestli si mě vezme. A jak to tak bývá, všechny chtěli nechat čas na rozmyšlenou. To odmítání mě začalo nudit a tak jsem začal dělat různé bláznivé kousky, abych zahnal dlouhou chvíli - čmáral jsem křídou po zdech, rozbil v jídelně okno, lehl si v botách do postele, pustil si Windows95 a políbil žábu... Ta se najedou změnila v tak krásnou princeznu, že jsem hezčí neviděl. Vím, že se to nemá, ale nemohl jsem jinak, než ji okamžitě požádat o ruku. Souhlasila!!!

Pátý den: Svatební obřad v královské kapli
„Já, král Valhally,“ opakoval jsem po knězi, „si beru zde přítomnou princeznu Lisu za svou manželku“. „Já, princezna Lisa, si beru zde přítomného krále Valhally za svého manžela,“ ozvalo se vedle mne. „Ve jménu Valhally vás prohlašuji za muže a ženu!“ oddal nás svou závěrečnou formulkou kněz.
A bylo to. Byl to vskutku krásný den a přestože jsem rozleptal nevinného slimáka solí, zaprodal své království, zavraždil tchyni a osvobodil Infinityho, mé svědomí bylo čisté jako čerstvě padlý sníh. Jsem přece král, lidi!

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS