Wordworth 4SE - VII.

Poslední část seriálu o práci se známým textovým editorem.

Ještě o konfiguraci
V minulé části jsme začali popisovat jednotlivé skupiny nastavení, které lze vyvolat kliknutím myši na příslušný řádek v requesteru, jenž se zobrazí po volbě příkazu Change Settings... (změň nastavení) v menu Settings.

File (nastavení pro soubory)
V requesteru File Settings si nejprve všimneme skupiny Save (ukládání) v ní je obsažen pouze jeden zatrhávací rámeček označený jako Create Document Backups, tedy vytváření záloh dokumentu. Už víte, že při ukládání dokumentů příkazem Save As (ulož jako) se vás editor zeptá na jméno, pod nímž má dokument uložit; jestliže normálně ukládáte své dokumenty příkazem Save (ulož), budou uloženy pod stejným jménem, s jakým byly načteny, původní soubor tedy bude přepsán. To je často nežádoucí, zvláště v případě, kdy výrazněji měníte původní dokumenty, mažete původní pasáže, přesunujete velké části textu, zkrátka ve všech situacích, kdy je lepší mít po ruce předchozí podobu textu pro případ potřeby obnovení. Stačí tedy zatrhnout položku Create Document Backups, a při ukládání editor nejprve přejmenuje původní soubor tak, že na konec jeho jména přidá příponu „.BAK“ (tento soubor je onou záložní kopií zpracovávaného textu); teprve pak uloží pod nezměněným jménem novou podobu dokumentu.
Poznamenávám, že tvorbu záložních kopií ocení nejvíce ti, kdo vlastní „méně stabilní“ počítač - zvláště tehdy když jim počítač často padá při ukládání.
Ve skupině Templates (šablony) se nachází textový rámeček Drawer (adresář), do nějž lze vepsat cestu k adresáři se šablonami pro Wordworth; adresář lze také zvolit v requesteru, který otevřete tlačítkem Select... (vyber).
Poslední skupinou je zde ASCII File Format. Zde se nastavují parametry importu a exportu souboru ve formátu ASCII (export v ASCII lze navolit v requesteru po volbě příkazu Save As, viz 2. díl). Pod nadpisem Line Breaks zvolte stiskem příslušného knoflíku, jak jsou (resp. mají být při ukládání) v souboru interpretovány znaky konce řádku: na Amize se totiž znak konce řádku zaznamenává jako jeden znak, zatímco v editorech na PC jsou to znaky dva. Vpravo pak podobně zvolte, je-li (nebo má být) znak konce řádku uložen na konci odstavce - tedy tam, kde jej vidíte na obrazovce (volba End of Paragraph), nebo na konci každého řádku (End of Line).

Spell (pravopis)
V requesteru Spell Settings se ve skupině Options nastaví cesta ke slovníku (Dictionary) a synonymnímu slovníku (Thesaurus). Do seznamu User Dictionary (uživatelský slovník) si můžete doplnit slova, která nejsou v originálním slovníku obsažena (stiskněte tlačítko New, do textového rámečku pod seznamem vepište nové slovo a odešlete; přebytečná slova lze po kliknutí na ně smazat tlačítkem Delete). Jak už jsem v předchozích dílech upozorňovala, slovníky jsou vytvořeny pouze pro kontrolu anglického pravopisu (britská angličtina) - kontrolu českého pravopisu zatím umožňuje jenom český editor BD Editor.

Toolbar (nástrojová lišta)
Ve standardní podobě vídáme nástrojovou lištu na levé straně okna dokumentu. Je na ní devět velkých ikon, počínaje příkazem Nový (prázdná stránka) a konče nápovědou (otazník). Budete-li však s editorem pracovat více, uvítáte pravděpodobně možnost umístit na lištu i jiné příkazy. Úpravy provedeme v requesteru Toolbar Settings.
Seznam Toolbar na pravé straně obsahuje ty ikony, které se aktuálně zobrazují v nástrojové liště. Pomocí tlačítek Move Up (posuň nahoru) a Move Down (posuň dolů) lze upravit uspořádání ikon na liště: klikněte na ikonu, kterou chcete přesunout, a klikáním na tlačítko odpovídající zvolenému směru ji přesuňte na místo, které vám vyhovuje. Tlačítko Reset to Default nastavuje pro nástrojovou lištu původní ikony ve standardním přednastaveném uspořádaní.
V levém seznamu Commands (příkazy) najdete ikony všech příkazů, které lze na nástrojovou lištu umístit; jejich celkem 78 plus oddělovač (Spacer). Chcete-li tedy nyní některý z těchto příkazů umístit na lištu, označte jej kliknutím na jeho ikonu v levém seznamu a všimněte si, že původně zatemněný gadget se dvojitou šipkou směřující vpravo, umístěný mezi oběma seznamy, je nyní možné použít; jeho stisknutím se označený příkaz z levého seznamu okopíruje na poslední místo v pravém seznamu (povšimněte si, že tento postup lze zopakovat několikrát i pro jeden příkaz; v pravém seznamu lze polohu upravit již zmíněným způsobem). Naopak ikony, které chcete z pravého seznamu vyřadit, označte opět kliknutím a vymažte stiskem gadgetu se dvojitou šipkou směřující vlevo.
Nyní zbývá již jen doladit výsledný vzhled nástrojové lišty jako celku. Nejprve zadáme polohu, ve které se má zobrazovat: v cyklovacím gadgetu Position (poloha) zvolte Left (na levém okraji okna dokumentu), Right (vpravo), Top (nahoře) Bottom (dole) nebo Floating (plovoucí - v tomto případě bude pro nástrojovou lištu otevřeno samostatné okno, které můžete umístit kdekoliv na obrazovce). Umístěte zatržítko do rámečku Large Icons v případě, že preferujete velké ikony; pak se na obrazovku vejde 12 ikon při vodorovné pozici lišty (nahoře či dole) a pouze 9 při pozici svislé. Jestliže si přejete, aby se na obrazovku vešlo více ikon, můžete ponechat rámeček Large Icons prázdný, a tím zvolit ikony malé.
Tlačítkem OK potvrdíte změny v obsazení a pozici nástrojové lišty a requester ukončíte. Chcete-li si pouze průběžně zkontrolovat momentální vzhled lišty, klikněte na tlačítko Apply; pokud pak requester ukončíte tlačítkem Cancel, použije se nástrojová lišta v původní podobě.

Screen (obrazovka)
Otevřete si requester Screen Settings (nastavení obrazovky). Ve skupině Screen se určuje, na jaké obrazovce se Wordworth otevírá. Cyklovací gadget Public Screen nám umožňuje zvolit, zda má editor otevřít svou vlastní obrazovku, nebo se má otevřít na obrazovce Workbenche, V případě vlastní obrazovky určete její mód ve standardním requesteru, který se vyvolá tlačítkem Screen Mode...
Ve skupině Fonts lze (po stisku příslušného tlačítka Select...) zvolit font, který bude program používat pro texty na obrazovce, například v menu (Screen Text), dále font pro značení skupin gadgetů v requesterech (Requester Headings) a font pro text v requesterech (Requester Gadgets). Zde považuji za důležité připomenout, že pro smysluplné používání české lokalizace Wordworthu byste si zde měli nastavit české fonty.
Zbývají ještě dvě volby (Options): Mouse Blanker automaticky po chvíli psaní zhasíná ukazatel myši, aby nepřekážel ve výhledu na psaný text; zatrhnete-li položku Use Less Memory (používej méně paměti), bude program používat okna v módu Simple Refresh, která spotřebují méně paměti, ale pomaleji se překreslují.

Screen Colours (barvy obrazovky)
Používáte-li vlastní obrazovku pro Wordworth (viz výše, Screen Settings), můžete pro tuto obrazovku nastavit barvy v requesteru Screen Colours Settings. V levé části jsou běžné gadgety pro nastavení jednotlivých barev, vpravo je pak k dispozici seznam s přednastavenými paletami.
Tím jsme vyčerpali příkaz Change Settings... v menu Settings. Věnujme se nyní dalším položkám tohoto menu.
K otevírání či zavírání obrazovky Workbenche slouží příkazy Workbench/Open Workbench a Workbench/Close Workbench. Zavřením obrazovky Workbenche ušetříte část grafické paměti. Podle předchozích řádků jste si jistě vytvořili nějaké vlastní pěkné a pohodlné nastavení programu, vyhovující pro vaši práci. a pravděpodobně si ho budete chtít uložit a příště ho opět použít. Standardní jméno souboru s nastaveními editoru Wordworth je WordworthPrefs; pod tímto jménem se také uloží vaše nastavení, jestliže zvolíte příkaz Save Settings (Ulož nastavení) v menu Settings, tato nastavení se rovněž načtou při obvyklém spouštění Wordworthu. Chcete-li mít uložena různá nastavení, zvolte při ukládání preferencí raději příkaz Save Settings..., který vám nejprve dovolí zvolit soubor, do nějž vaše nastavení uloží. Chcete-li pak vyvolat některá dříve uložená nastavení, zvolte příkaz Load Settings... a vyberte soubor, v němž jsou uložena.
Zde je namístě upozornit nejinou možnost spouštění Wordworthu, a to spouštění s předem zvolenými preferencemi. Předpokládejme nyní, že chcete spustit editor s nastaveními uloženými v souboru Prefs1. Najděte tedy ve Workbenchi ikonu tohoto souboru Prefs1 a dvakrát na ni klikněte jako při normálním spouštění programu - vzápětí se spustí Wordworth s příslušnými nataveními. Takto lze například roztřídit dokumenty do několika adresářů podle jejich charakteru (obchodní dopisy, reklamní letáčky, osobní dopisy...) a do každého z těchto adresářů uložit soubor s odpovídajícím nastavením programu, pomocí jehož ikony pak můžete editor spouštět.
Tímto jsme uzavřeli část týkající se nastavení editoru. Podívejme se, co z možností Wordworthu.jsme vynechali

Pojmenované styly
Možnost práce s pojmenovanými styly odstavců oceníte zvláště při zpracovávání rozsáhlejších dokumentů. Během psaní dokumentu si vytvoříte několik stylů odstavců a každému odstavci přisadíte některý z nich. Když pak chcete globálně změnit například podobu nadpisů, stačí jen jednou změnit příslušný parametr v nastavení stylu pro nadpis a nadpisy v celém dokumentu automaticky převezmou novou žádoucí podobu. Jistě si sami dokážete představit, kolik práce s případným přeformátováním rozsáhlého dokumentu si použitím pojmenovaných stylů ušetříte. Jak tedy vlastní styly odstavců nadefinovat?
V menu Format zvolte příkaz Style Sheets... (styly). Otevře se requester Style Sheets pro definici a aplikaci pojmenovaných stylů. V levé horní části requesteru vidíte seznam všech momentálně existujících pojmenovaných stylů odstavců v aktuálním dokumentu, lze zde také vytvořit nové styly nebo některé existující smazat. V pravé horní části se nacházejí prostředky pro definování konkrétní podoby jednotlivých stylů, v rámečku ve spodní části requesteru se zobrazuje stručný popis aktuálního stylu.
V každém dokumentu najdeme v seznamu stylů nejprve No Style (beze stylu) a Normal (základní styl). Styl pojmenovaný No style je dole popsán slovy „Removes all modifications made to paragraph“, česky „ruší všechny změny provedené v odstavci“. K čemu slouží? Neruší přiřazení stylu, jak by snad napovídal (trošku matoucí) anglický název, ale přeformátuje aktuální odstavec ve stylu, který je tomuto odstavci přiřazen. (Ve Wordworthu má každý odstavec automaticky přiřazen nějaký styl, alespoň Normal.) Uživatel totiž může například aktuálnímu odstavci přiřadit styl Nadpis, jemuž třeba odpovídá tučně písmo, a následně změnit pro první slovo odstavce styl písma na tučnou kurzívu. Pokud v této situaci aplikujete No Style, bude opět první slovo přepsal o pouze tučným písmem, tak, jak je to v definici přiřazeného stylu.

Vytvoření nového stylu
Klikněte na tlačítko New (nový) pod seznamem existujících stylů: tím vytvoříte kopii stylu Normal. Chcete-li vyjít z kopie jiného stylu, vytvořte ji namísto toho tlačítkem Copy. V rámečku Name (jméno) upravte jméno vytvořeného stylu (program mu sám přiřadí jméno „New style #<číslo>“). Nyní nastavíme parametry nového stylu, začneme fontem. Dole v popisu stylu vidíte jaký font (a jeho velikost) je nyní novému stylu odstavec přiřazen. Kliknutím na gadget Modify/Font... (změň/font) vyvoláte requester Font pro nastavení písma, stejný jako u příkazu Font... v menu Format. Způsob nastavení písma, jeho stylu a barvy jsme již popsali v některém z předchozích dílů, proto se jím zde nebudeme dále zabývat. Stejně dobře již. znáte requester Paragraph pro nastavení odstavce (z těchto nastavení se v popisu dole vypisuje Left, Right, First Line, tedy odsazení zleva, zprava a pro první řádek, dále Justification zarovnávání, Line Height - výška řádku a Spacing - řádkování) a requester Tabs pro definici tabelačních zarážek.
Zbývá nám ještě cyklovací gadget Following (následující); ten umožňuje nastavit styl odstavce, který bude automaticky při psaní přiřazen odstavci následujícímu za odstavcem s aktuálním stylem. Pro pohodlné psaní pak můžeme například nastavit, aby po Nadpisu následoval Podnadpis a po něm Text. podobně po Nadpisu poznámky styl Poznámka... Tolik jen k návrhům uspořádání stylů, jistě si sami vytvoříte hierarchii stylů vyhovující vašim dokumentům.
Stiskem tlačítka Apply (aplikuj) v requesteru Style Sheets přiřadíte aktuálnímu odstavci aktuální pojmenovaný styl a zároveň ukončíte requester; pokud chcete requester opustit, aniž byste přitom měnili styl odstavce, použijte tlačítko OK - budou pouze zaznamenány případné změny v nastavení stylů. Použitím tlačítka Cancel přikazujete editoru ignorovat veškeré změny stylů v requesteru provedené.

Menu View
K dokončení popisu WW4SE nám ještě chybějí příkazy upravující, co a jak je na obrazovce editoru vidět. Položka Window (okno) má ještě submenu. v němž vidíte názvy všech momentálně otevřených dokumentů. Zvolíte-li určitý dokument (jemu příslušnou položku ve zmíněném submenu), přesune editor tento dokument do popředí a aktivuje jeho okno. Tento příkaz výrazně zjednodušuje orientaci v případě, že máte otevřený větší počet dokumentů zároveň.
Příkaz Zoom slouží k nastavení měřítka pohledu na dokument. Zoom/100% (Normal) nastavuje standardní velikost dokumentu na obrazovce. Zoom/Other... umožňuje v requestrem Zoom Level nastavit jiné měřítko (více než. 100% znamení zvětšení, přiblížení, méně než. 100% odpovídá zmenšení, oddálení dokumentu), a to buď výběrem některé přednastavené hodnoty nebo přímo vepsáním požadované hodnoty do textového rámečku; v rámečku View Pages se nastavuje, kolik stránek vedle sebe se má zobrazovat (One/Two/Four Across, tj. 1, nebo 2 nebo 4). Requester Zoom Level lze vyvolat také kliknutím na gadget s údajem o aktuálním nastavení měřítka v levém dolním rohu okna dokumentu. Dva gadgety s lupou hned vedle umožňují zvětšit nebo zmenšit zoom o 10 procent. Speciální hodnotou měřítka je Fit Page Width, což nastaví takové měřítko, při němž se stránka na šířku roztáhne přes celou volnou plochu na obrazovce a hodnota Fit Whole Page, při níž se na obrazovku vejde celá stránka.
Další skupina příkazů v menu View nastavuje, co všechno se má na obrazovce editoru zobrazovat: Rulers vypíná a zapíná zobrazování pravítek, Toolbar přepíná zobrazování nástrojové lišty; zatrhnete-li Drawing Tools, budete mít na obrazovce stále k dispozici okno s nabídkou objektů - zjednodušenou verzi requesteru Create Object. A konečně Styles umožňuje mít na obrazovce okno se seznamem existujících pojmenovaných stylu: pokud pak kliknete na jméno některého z těchto stylů. bude přiřazen aktuálnímu odstavci.
Příkaz. Clear Scrcen (vyčisti obrazovku) vypíná zobrazení všech položek popsaných v předchozím odstavci.
Přepínač Show Codes v menu View nastavuje, zda se mají na obrazovce editoru zobrazovat pomocné znaky (znak konce řádku, mezera, pevný konec stránky...), Show Guides analogicky přepíná zobrazování okrajů.

Co říci závěrem?
Doufám, že tento seriál vám pomohl zlepšit a zjednodušit práci s editorem Wordworth 4SE - a vlastně nejen s ním. Je totiž. pravdou, že všechny běžné textové editory tohoto typu mají velmi podobné ovládání, takže se znalostí práce s WordWorthem byste neměli mít potíže při psíci s FinalWriterem ani BD Editorem, což jsou dnes spolu s popisovaným WordWorthem nejrozšířenější editory pro Amigu v Čechách.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS