Bloodfest!

Projíždím si tak jednoho dne harddisk a najednou moje oči s hrůzou spočinou na ikoně s povědomým nápisem Bloodfest. Vždyť my jsme na ní úplně zapomněli s recenzí! No to je teda průšvih.

Předem se opravdu omlouvám, že nebudu recenzovat nic nového, protože tato hra je již z minulého roku, ale je tak vynikající, že si určitě své místo na stránce tohoto časopisu zaslouží. Bloodfest je technický dungeon se skvělou grafikou, dobrým zvukem, ale hlavně s výjimečnou atmosférou strachu a napětí, které počal celé hry panuje. Nejprve bych vám asi měl říci, co se vlastně stalo...
Na asteroidu, obíhajícím planetu Beta 234 v systému Alphy Centauri je kosmická základna, na jejíž půdě probíhá výzkum rychlého cestování vesmírem. Vědci se tu pokouší otevřít tzv. „červi díru“, což je v podstatě obdoba černé díry, jenomže spojuje ne dva sousedící díly, ale dva opačné konce vesmíru. Ty jsi tu zaměstnán jako bezpečnostní důstojník, bohužel jsi ale byl uložen k hyperspánku na několik měsíců za násilnické chování. Teď tě computer probudil a ty zjišťuješ, že tu něco není v pořádku...
Tohle se píše v úvodní story. Ihned po procitnutí vidíš, že na tom asi takt něco bude - čistá, větraná a poměrně útulná základna se proměnila v šeré chodby plač špíny, jejichž stěny jsou potažené nánosy prachu, pavučin a povlakem řas. Ve zdech jsou občas vidět stopy po střelbě, kolem je vidět i zaschlá krev. Odněkud zaznívají kroky. Někdo tu je, pomyslíš si a hned se jdeš poptat, co že se tu stalo. že nechali základnu tak hrozně zpustnout. Po chvilce bloudění otvíráš jedny z dveří a hned uvnitř místnosti vidíš jednoho člena personálu. Jde k tobě. Konečně nějaká živá duše, řekneš si, ale ouha! Když dojde až k tobě, zaleskne se mu v ruce nůž a bez milosti ho do tebe vrazí a bodá znova a znova. Oplatíš mu to svým zabijákem, ale jakmile do něj bodneš, udělá se mu díra přes celou hruď a zjevně mu to nevadí. V jeho očích je vidět smrt, ten člověk už dávno nežije! Ještě pár ran a rozprskne se na směs kaše a šatů. Časem ujistíš, že takoví jsou tu všichni a že je něco hrozného zabilo a jejich mrtvá těla to znovu přivedlo k životu. Během děje si postupně skládán obraz událostí minulých měsíců, v počítači najdeš zprávu plukovníka Harrisona, tvého nadřízeného, ve které se píše, že při pokusu o otevření červi díry byla stanice přepadena neznámým druhem vesmírných útočníků, kteří povraždili část posádky a vyřadili z provozu většinu systémů včetně obranných a komunikačních. Zpráva je nedokončená. Agresory po chvíli potkáš, a jak zjistíš, základna je jimi doslova zamořená. Mají různé podoby, ať už jsou to humanoidní zelení thakové v šedých kápích a minotauři, kteří se pohybují i bez hlavy, nebo různé amorfní hromady slizké tkáně, převalující se po zemi, šlachovití mnohoocí alieni lezoucí po stropech i vlastní zombie členů bývalé posádky stanice. Drastičnost situace podtrhuje i nalezení plk. Harrisona, jehož zombie přivázaná na elektrické křeslo sebou zběsile zmítá a po osvobození na tebe zákeřně zaútočí. Celou hrůzu dokreslují různé detaily, např. hromady lidských hlav, naskládaných uprostřed některých místností, stopy po nehtech vydrápané do zdí, nebo třeba obrovské ventilátory, které jsou doslova zality krví a rozšlehanými svaly a na kterých visí zbytky rozsekaných končetin a vnitřností. Všechno je ale umístěno perfektně vyváženě a se smyslem pro detail a dramatičnost.
Grafické zpracování je opravdu velkolepé, hraje v lowresu na 64 barvách, ovšem se skvělou paletou a perfektní ruční kresbou. Okno pohledu je přes půl obrazovky, což rozhodně není u dungeonů běžné. I přes to však všechno běhá naprosto plynule a bez sekání i na mé A600. Pohyb dopředu, dozadu a do stran je klasické dungeonovské skákání po čtvercích, otáčení je plynulé o 90°. Celé se to ovládá myší a klávesnicí, nebo jen myší, což je samozřejmě pomalejší. Zvuk je velice strašidelný, alieny sice slyšíte již z poměrně velké dálky několika čtverečků, ale nikdy nevíte, ze které strany se k vám plíží. Monotónní hučení generátoru a klimatizace vše jen dobarvuje. Abych se přiznal, Bloodfest je tak nabitý dusivou atmosférou, že jsem ho několik měsíců vůbec nechtěl hrát.
Celou hru naprogramovali Finové stejná skupina, která přivedla na svět i pěkného trojrozměrného pacmana Pacman worlds, a zabírá pouze dvě diskety, bez jakýchkoli problémů jde nainstalovat i na harddisk. kde si vezme cca 1.6 MB. Nejvíc mě na ní zaráží jedna věc - autoři se rozhodli, že jí budou šířit jako shareware, i když je o MNOHO lepší, než třeba komerční Angst nebo potažmo i Death Mask. Nevím. jestli si tak málo věří s úspěšností, nebo tolik milují Amigu, ale čin je to chvályhodný.
Hra běhá i na A600, jestli jí stačí i A500 nevím, i autoři práci, že to neměli možnost otestovat, nutně však potřebuje 2MB paměti, z toho alespoň 1MB Chip. Program (kuriózně) podporuje i AGA chipset, na začátku se vás zeptá, máte li AGA, když odpovíte záporně, tak se vám neukáže úvodní obrázek, jinak se hra v ničem neliší. Zvláštní je, že jsem odpověděl kladně na Amize, která měla jen ECS a úvodní obrázek se s klidem objevil! Hm. (Mimochodem, ten obrázek je naprosto úžasný).
Hře nemohu asi nic vytknout, možná jen to, že je dost krátká a za pár dní jí dohrajete. Ale jeden zápor musím podtrhnout - závěrečný Enemy je tak strašlivě tvrdý, že je prakticky neporazitelný.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS