Super CUT

Dnešní test je taková malá premiéra. Pokud jsou naše informace přesné, je to vůbec poprvé, co na stránkách některého českého časopisu zabývajícího se Amigami vychází recenze lineárního střihacího systému. Což je poněkud překvapující - pro amatérské i poloprofesionální video se Amigy používají již dlouho a úspěšně.

Začneme, jako obvykle, suchým popisem, zhodnocení najdete v druhé polovině článku.
K práci potřebujeme především dvě videa, případně video a videokameru. Na příspěvkovém máme uložený materiál, na záznamovém vytváříme finální kopii. Příspěvkové video musí být k počítači připojeno přes kabel. Nikoli se signálem, ale řídícím. V našem testu jsme používali VHS videokameru Panasonic NV-M 10 HQ (řízenu přes konektor EDIT). Pro záznamové můžeme použít kabel nebo dálkové ovládání. V našem případě čtyřhlavé VHS Sony SLVX55DH (řízení přes dálkové ovládání).
Požadavky na počítač jsou minimální - OS 2 a vyšší, 1 MB paměti. Zřejmě šitě na míru Amize 600. Procesor je navíc zatěžován poměrně málo, takže v době kdy počítač stříhá, můžete klidně dělat něco jiného. Dokonce i na této minimální sestavě se dá s pomocí genlocku a trochy šikovnosti titulkovat. Použití složitější grafiky, například animace ze Scaly, si pochopitelně vyžádá rozšíření paměti a větní výkon procesoru. Ovládací program umí spolupracovat s genlocky Neptun a Sinus (od stejného výrobce).
Celý systém stojí 9000 Kč a zahrnuje vlastní program SuperCUT, přehledný manuál v němčině (česká verze se připravuje), interface pro paralelní port, na který můžete zapojit dvě videa - ovládání může být systémem EDIT i L-Control, včetně jejich kombinace. V ceně je také interface pro infračervené řízení, který se zapojuje do joystickového portu.

Zkušenosti z provozu
Naše zkušenosti r týdenního provozu jsou vcelku dobré. Ovládání programu je velice snadné. Ze všeho nejvíce připomíná práci s klasickým střihacím stolem nebo se střihací konzolí (například známé Family Studio). Na pásce si označíme začátky a konce scén, seřadíme je do seznamu a poté se spustí střih. Program pak sám ovládá obě videa, a případně doplňuje grafiku z počítače. Na velice dobré úrovni je i spolehlivost, pochopitelně v rámci možností mechaniky naší stařičké kamery.
Obslužný program je napsaný čistě systémově, lze ho dokonce lokalizovat. Konfigurace zahrnuje i další běžné funkce, jako je rozlišení obrazovky, znaková sada a rozmístění oken na obrazovce. Nastavit se dají také časovací parametry mechaniky videa a tím dále zlepšit přesnost střihu. Program dokonce dovede některé informace zjistit sám přímo otestováním videa. Život usnadňují všechny obvyklé blokové operace i přehledně zpracované seznamy.
U infračerveného ovládání musíte program příkazy nejprve naučit. Kromě obvyklých chyb při přenosu, někdy jsme příkaz uspokojivě nasnímali až napotřetí, se žádné závady neobjevily. Zejména potěší fakt, že pracně naučené příkazy si můžete uložit na disk. Používáte-li střídavě dvě videa, je to k nezaplacení.
Mnohé funkce jsou limitovány schopnostmi konkrétního videa. Počítač odešle příkaz, ale nemá šanci zkontrolovat jeho provedení. To se týká například časové lupy, kdy údaje na počitadle na obrazovce nemusí odpovídat realitě.
Nemáte-li od výrobce podporovaný genlock, není to důvod ke smutku. V tomto ohledu se dá s pomocí ARexxu ledacos dopracovat. Podobné je to s vytvářením ruchů a případné doprovodné hudby.

A nyní připomínky
Asi nejzávažnější se týká mechanického provedení infračerveného ovladače. V zájmu dosažení co nejnižší ceny výrobce šetřil snad až příliš. Kabel má sotva dva metry, což nemusí vždy stačit (alespoň já jsem byl nucen video přestěhovat). Masivní plexisklovou kostku s vysílací LED diodou musíte přiložit přímo ke vstupu dálkového ovládání na videu. Ještě hůře je na tom přijímací fototransistor. Tam kabel chybí úplně, je vestavěný přímo v konektoru. Konstrukce šitá na míru Amize 600. Majitelé Amig s joystickovým portem nu zadní straně počítače (500, 500+, 1200) budou během uvádění do provozu výrobce proklínat.
Řešení problému je poměrně jednoduché, pomohou zlatě české ruce. Stačí si vyrobit prodlužovací kabel (do joystickového portu) a je to. Podobná situace u paralelního portu, kde jsou kabely ještě kratší, se dá vyřešit stejně. Tento typ kabelu se dá dokonce koupit.
Současná verze programu neumí používat dvě příspěvková videa. Hardwarově by to problém být neměl, zapojení kabelů A i B je identické. Kupříkladu i naše VHSka umí přes dálkové ovládání přepínat dva nezávislé vstupy. Možná se dočkáme v příští verzi programu. Užitná hodnota programu by tím velice vzrostla.

Závěr
Co tedy říci závěrem? Hlavní výhoda celého systému je oproti běžným zařízením tohoto typu mnohem vyšší komfort obsluhy a cenová dostupnost. Hůře vychází poměr výkon cena u holé sestavy počítač + střižna - nejsem si jistý, kolik videoamatérů bude ochotno vydat citelně více peněz než za nejlacinější střihací konzoli, která kromě menšího pohodlí nabízí nezávislost na počítači a nižší cenu. Naproti tomu sestava s A1200 a genlockem výrazně zvýší komfort a produktivitu práce za velice rozumnou cenu, takže je vhodná i pro profesionální použití. Přestože asi v nejbližší době nenastane renesance prodeje Amig, pro majetnější majitele domácích videokamer nebo menší studia představuje velice zajímavou alternativu nákupu jednoúčelového střihacího/titulkovacího počítače.

Dálkové řízení EDIT nebo 5-pro EDIT
Systém řízení zavedený a používaný firmou Panasonic i dalšími. Umožňuje jak ovládání, tak zjištění pozice na pásce. Takto vybavené video nebo kamera muže SuperCUT používat jako příspěvkové i pro záznam.

LANC nebo L-Control
V současnosti nejrozšířenější řídící systém, zavedený firmou Sony, ovšem vyskytující se i na přístrojích dalších výrobců. Platí pro něj v podstatě totéž co pro předchozí EDIT.

SYNCRO-EDIT
Na starcích přístrojích se objevuje konektor, kterým se dá během záznamu zapnout pauza. Super CUT tento systém přímo nepodporuje.

IR (Infrared)
Samozřejmost v dnešní době dálkové ovládání - se dá využít i pro střih. Přesnost a spolehlivost je samozřejmě menší, ale pro záznamové video vcelku stačí. Dají se přenášet pouze příkazy, nikoli časové údaje.

Timekódy
Nezbytnou podmínkou přesného střihu je spolupráce počítače a příspěvkového videa. Pro orientaci počítače a programu se používá několik druhů timekódů přenášených po kabelu.
Nejjednodušší je obyčejné počitadlo. Některá videa jsou schopna místo bezrozměrného čísla udávat čas od začátku kazety nebo od renetu počitadla (i při převíjení). V obou případech nejsou údaje zaznamenané na pásce, ale odvozují se od pohybu navíjecího trnu. Přesnost tedy není valná, závisí na seřízení mechaniky a mnoha dalších faktorech. Dá se říci, že odchylka může dosáhnou po několikanásobném rychlém převinutí řádově sekund. Do určité míry se dá kompenzovat nastaveními v programu a stylem práce (minimalizovat převíjení, pracovat po menších částech, nespoléhat na střih přesně „na okno“, nevyndávat kazetu).
Podstatně přesnější je timekód nahraný přímo na pásce. Existuje několik různých systémů. Dosti rozšířený je RCTC, podporovaný především firmou Sony. Jeho výhodou je možnost doplnění do již natočeného materiálu, nevýhodou menší přesnost.
Jediný systém schopny přesné orientace na pásce se jmenuje VITC. Timekód vzniká již při záznamu, pro každé okno zvláště. Nevýhody jsou dvě - nelze ho do záznamu doplnit později a v zájmu přehlednosti nesmíte příliš často resetovat počitadlo. Zřídka se vyskytuje ještě modifikace VTIC, systém LTC, kde jsou časové informace zapsány do zvukové stopy

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS