Hledání ztraceného časuPavel Kuncl
Právě čtete první větu úplně nové rubriky, se kterou se budete setkávat, a to
pokud možno pravidelně Melancholický prolog
Snad v životě každého mladého muže jsou momenty, kdy ve chvíli, když usíná,
vzpomíná na své rozdováděné mládí. Na tucty zlomených srdcí, na první promile
alkoholu v krvi, na první cigaretu potají vykouřenou za budovou školy... I já
tak v činím. A byly to skutečně divoké roky, které jsem prožil jako jinoch.
Posuďte sami hraní her na „IQ 151“, hraní her na „Robotronu 1915“, hraní her na
„Atari 800 XL“, hraní her na „Atari 130 XE hraní her na „Atari 1040 ST“, hraní
her na „Sinclairu ZX Spectrum“, hraní her na „Amize 500 +“, hraní her na „IBM
PC“, hraní her na „Amize 1200“...
Až si tak někdy říkám, jak je ta mladší generace hráčů ochuzená - zvyklá jen na
nudné hraní her z kompaktních disků a harddisků na 64 bitových superpočítačích.
Nikdy nezažila a už asi nezažije 32 bitů, ani 16 bitů a dokonce ani 8 bitů.
Nikdy nepozná tu rozkoš při hraní hry aspoň na deseti disketách, s prohazovací
frekvencí deseti sekund. To napětí, zda-li se po dvaceti minutách neúspěšného
nahrávání z kazety, zase nebude muset všechno nahrávat znovu. Ten vrchol
trpělivosti při pirátském kopírování děrných štítků pomocí revizorských
kleštiček (což nepamatuji ani já)...
S tím vším se však dá jen těžko něco dělat. Ale dá se překonat jiná bariéra. S
množstvím nových her nejrůznější kvality se do pozadí odsouvají hry starší,
neprávem zapomínané. A to je škoda. Na Amigu totiž vzniklo, především v jejím
zlatém věku na počátku devadesátých let, několik desítek nehynoucích her, které
mají ještě i v dnešní době co říci, přestože jim je klidně i přes deset let. A
právě na takové se zaměřím v této rubrice. Bubble Bobble
Málo která hra je tak jednoduchá a přitom oplývá tak vysokou hratelností.
Hráč ovládá sympatického dráčka v bludišti viděném ze strany. Spadnout se dá
beztrestně i z jakékoliv výšky a labyrint má zvláštní fyzikální zákony, takže
třeba propadnete-li dole, vzápětí se objevíte nahoře. V odborné pařanské
terminologii se jedná o takzvaný „warping“.
Nepřátelé různé inteligence se na našeho chudáka valí ze všech stran a on nemá
žádné zbraně. Vlastně jednu má, patrně se omylem napil saponátu, takže teď ze
chřtánku vypouští barevné bubliny. S jejich pomocí tak může zloduchy
„zabublinovat“. Ti se pak pomalu a neškodně vznášejí vzhůru. Po určité době ale
bublina zmizí a uvolní tak nepřítele opět na svobodu, dokonce ještě mnohem
agresivnějšího než dříve. Proto je třeba ji včas pomocí růžků a drápků prasknout
a jejího vězně zničit. Za to obdržíme body, jejichž počet je ještě větší, pokud
najednou praskneme bublin více. Po zlikvidovaných nepřátelích zbude nějaká ta
drobnost, jako ovoce, nanuk, bonbón, ale i písmeno, z nichž skládáme bonusové
slovo a výjimečně i nějaká praktická věc. Takový deštník vás přenese o několik
levelů dále, jiná věc změní vaše vypouštění bublin na chrlení oheň, něco
najednou zničí všechny nepřátele apod.
S bublinami se dají dělat i jiné skopičiny, konkrétně se na ně dá vyskočit a
nechat se vynést výše do jinak nepřístupné části.
Přitažlivost této hry minimálně zdvojnásobuje to, že se kdykoliv za hry může
připojit další hráč z druhým jinak barevným dráčkem. Ve dvou se to totiž nejen
lépe táhne, ale i bublinuje!
Stáří hry - jedenáct let. Rainbow Islands
Nebývalý zájem o „Bubble Bobble“ si po roce vyžádal pokračování. To má v
překladu název „Duhové ostrovy“ a podtitul „The Story of Bubble Bobble 2“. V
hlavní roli už není dráček, ale kluk. Toto není ale jediná změna. Jde totiž
téměř o zcela jinou hru. Pohled ze strany zůstal, ale velikost levelu se z pouhé
jedné obrazovky znatelně zvětšila. Bublina byla nahrazena obloučkem duhy, kterým
lze nepřátele spálit (či snad z.mrazit?), ale lze také po něm vylézt na
plošinku, na kterou se nedá vyskočit.
Už samo slovo „plošinka“ říká, že se jedná o typ hry zvané „plošinovka“
(platforms). Tentokrát není genocida všech nepřátel nutná, stačí proskákat na
úplně nejvyšší úroveň, což je často možné jen na úkor genocidy všech nepřátel.
Na konci každého levelu nás čeká poklad, na konci každého pátého levelu
závěrečná obtížná obluda, zvaná „boss“. Po jejím zdolání přeplaveme na další a
také těžší ostrov a všechno začíná na novo.
Grafika v každém ostrově se mění. Válečný ostrov je plný tanků a děl, hororový
se zase hemží upíry, zombiemi a netopýry. Nepřátelé se objevují s železnou
pravidelností vždy na stejných místech po každém hraní nové hry. Tento zdánlivý
nedostatek způsobuje onen známý fenomén, že s každou další hrou se hráč dostane
dál a dál, což ho nutí hrát znovu a znovu pod záminkou: „Ještě jednou a dost“.
Případně „Tentokrát to určitě dohraji, vždyť jsem se dostal tak daleko!“.
Oproti prvnímu dílu byla hra dvou hráčů bohužel změněna, takže už nejde hrát
najednou. Škoda. Sbírání užitečných předmětů však naštěstí zůstalo. Časem si tak
třeba svoji duhu zdokonalíte natolik, že velkou rychlostí vyzáříte až tři
obloučky najednou.
Kód hry naprogramoval známý Andrew Braybrook z firmy Graftgold, legendární
tvůrce osmibitových her, který před časem dal o sobě vědět.isometrickou
plošinovkou „Virocop“ pro AGA Amigy.
O nesmrtelnosti „Bubble Bobble“ a „Rainbow Island“ svědčí i nedávné vydání
kompilace „Bubble Bobble Combo“, obsahující mimo těchto dvou zmíněných i
graficky zdokonalenou verzi „Rainbow Island Enhanced“. Bohužel pouze pro PC. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|