The Chaos Engine 2 AGA

Bratři od bitmapy
Padl další mýtus. Mýtus o tom, že i kdysi věrní „Bitmap Brothers“ na Amigu zanevřeli a sliby, týkající se dvojky „Chaos Enginu“ jsou jen plané povídačky pro naivní pařánky. Pravda, před dokončením „Chaos Engine 2“ dali sice přednost publikování své strategie „Z“ na PC, ale po velkém úspěchu této hry v poprázdninové době se opět vrátili k rozpracovanému projektu a na přelomu roku ho dokončili.
Každého Amigistu potěší, že „Bitmap Brothers“ jako jedna z mála na Amigu tvořících firem se nevydala cestou dalšího „Doom“ klonu, či „Need For Speed“ klonu, ale vrátila se ke kořenům úspěchů všech Amigovských megahitů dvourozměrné detailní grafice, samplovaným zvukům, atmosférické hudbě a dokonalému scrollingu. Dokonce to s tím návratem myslela tak vážně, že použila dnes již raritní NDOSový formát, což je v dnešní době jisté faux-pas. Takže do té doby, než seženete HD installer a prozradím vám, že existuje, jste odsouzeni k neobvykle póóómááálééémůůů nahrávání dat ze tří disket.

Hrajeme!
Nějak tu dobu ale přece jenom přečkáte a bude to stát za to. Po úvodní obrazovce pak máte možnost volby hry hráče proti počítači, dvou hráčů s dvěma joysticky a zadání přístupového hesla do světa, kde jste skončili. Heslo se dozvíte teprve až po závěrečném „bossovi“ na konci světa, tedy ne každého levelu. Zas tak lehké to nebude. Následuje volba vaší postavy ze skupiny čtveřice chlapíků, kterou znáte z jedničky.
A začínáme: „Get Ready“, pozor, teď! Obrazovka je horizontálně přepůlena, takže v horní je vidět okolí prvního hráče a v dolní toho druhého. Při prvním hraní možná zažijete menší šok. Ještě jste se ani pořádně nerozkoukali, když váš protivník vyrazil nadsvětelnou rychlostí kupředu. Během několika dalších sekund ho spatříte v podobě žíznivé čáry, křižující vaši obrazovku a než se po páté nadechnete, už odmyká klíčem EXIT, vchází do něj a nechává vás míle pozadu. Ale nebojte se, že si nezahrajete. Brzy si na ten trochu jiný způsob hry, než jste byli dosud zvyklí, zvyknete. Uvidíte, že po pár levelech to bude právě počítač, který bude zklamaně otvírat truhlice, co jste před chvílí vy vyplenili až na dno. Musím se sám přiznat, že takhle originální hru jsem dlouho nehrál. Skutečně je to něco jiného, než na co jsme zvyklí. Pokud jste čekali tvrdou střílečku ve stylu předchozího dílu, vaše tužby zůstanou neukojeny. Napadá mi snad jen jediné srovnání s jinou hrou z osmibitové éry. Jmenovala se „Spy versus Spy“. Dva hráči ovládali dva znepřátelené špióny a navzájem si škodili. Nastražili na sebe různé pasti, na dveře dávali kbelík s vodou, spoušť pistole přivázali ke klice, vykopali jámu a zamaskovali ji... Z této myšlenky „The Chaos Engine 2“ vychází, ale užívá ji jen jako postranní děj a dál ji rozvíjí o plnění úkolů a luštění hlavolamů. O obou rysech hry se rozepíšu podrobněji.

Boj muže proti muži
Akční část se nezužuje jen na střílení po protihráči, protože v každém levelu je plno nejroztodivnějších monster, která nemají nic lepšího na práci, než vám otravovat život. Ať je to již zelený slizoun plivající zelený sliz, rozhněvaný zahradník metající hrozny hněvu nebo zakuklený rytíř střílející z luku šípy. Tito nepřátelé jsou však spíše podružní a jsou jen slabým soustem, neboť jejich inteligenční kvocient o mnoho nepřevyšuje počet nábojů ve vaší brokovnici. Zato boj proti počítačem nebo kamarádem ovládaném protivníkovi je skutečná lahůdka. Pokud vedete, tak jde neustále po vás, takže nemáte možnost si ani na chvilku odpočinout a rozmyslet další postup. Pokud má naopak navrch on, peláší od vás takovou rychlostí, že mu jen těžko stačíte. Přestože jste v podstatě nesmrtelní, pokud vám ubude hladina energie na nulu, omráčení padáte k zemi. Tak zůstanete ležet sice velice krátce, ale přesně tak dlouho, aby vás nepřítel stačil okrást o všechny cennosti, které jste pracně sesbírali a utekl pryč. Ještě, že mu to můžete oplatit stejným způsobem. To pak zvedne náladu.
Brzy zjistíte, že s bezhlavým střílením mnoho nepochodíte. Musíte na něj tedy použít jiné finty. Tak si třeba počkáte až vkročí na posuvný pás a pak spínačem změníte jeho směr. Nebo ho necháte, aby vás pronásledoval až do houfu monster, potom nenápadně vykličkujete a necháte jim ho napospas. Rafinovaný trik je uhýbat tak dlouho před kulkami, až mu dojdou náboje a pak ho jednou ranou dodělat. Můžete také vylézt na hradbu a až půjde okolo, skočit mu za krk. Velice působivé je přitisknout se ke zdi (míním to doslova, protože hráč se skutečně přitiskne) blízko předmětu, o němž víte, že si pro něj dříve, či později přijde. Co máte udělat, až se pro něj bude shýbat (to zase tak doslova nemíním), vám snad ani říkat nemusím.
To všechno se dá dělat pouze se zbraní, která vám přísluší od začátku hry. Jiný způsob je použití speciálních předmětů. Účel zmrazovače je jistě jasný. Osvědčený způsob je teleportovat protihráče ve vhodný okamžik někam, kde vůbec nechtěl být a odkud se navíc před minutou po pětiminutovém bloudění pracně vyhrabal. Dopingem můžete dočasně zrychlit svůj pohyb. Kouzlem lze vytvořit dvojníka k nerozeznání od vás a nechat ho, aby vám kryl záda. A úplně nejbezohlednější věc je zastřelit toho Hannibala před branou od konce levelu a sebrat mu klíč od zámku.

Hlavolamy
Vytvořit akčně-logickou hru je vždy problém. Aby byla jak pro koumaly, co si na střelbu až tak moc nepotrpí, tak pro tvrdé pařany, kterým je luštění rébusů z duše odporné a zdržuje je od práce. Ve hře „The Chaos Engine 2“ to však zvládli na výbornou. Nesetkáte se s hlavolamy, které by frustrovaly vašeho profesora matematiky, ale ani s praktickými IQ testy pro mentálně zaostalé předškoláky.
Pro názornost: Ocitnete se v jakési uzavřené kobce se zámkem a bez klíče. Brzy zjistíte, že před vámi prchá nějaká obluda. Zabijete ji a všimnete si, že v nestřeženém okamžiku mezitím, než vyleze z nory další potvora, se zámek změní na páku. Dáte ji dolů a otevře se tajný průchod. S dalším problémem se setkáte, když stisknete páku dolů a vydáte se k otevřivším se dveřím, připlazí se jiné monstrum a vrátí páku zase nahoru.
Některé hříčky jsou vysloveně na postřeh, třeba takové proběhnutí mezi valícími se balvany. Na kombinatoriku - nalezení správné polohy několika pák. Na rychlost - sebrání více předmětů, než protihráč. Na postřeh - vyhnutí se střelám od nepřátel. Trochu to připomíná „Cadavera“, nemyslíte?
Ještě jsem vám ale neřekl konkrétní cíl hry. Nejdůležitější věcí je skóre každého hráče. To se může hlavně zvýšit vyřešením hádanky a v menší míře i zabitím monstra. Pokud vás protihráč zastřelí, dokonce vám nepatrně klesne. V každém světě se sbírá určitý počet artefaktů. V technickém světě to jsou obvody, v středověkém lahvičky. Kdo je sebere všechny, přitom je často nutné o zbytek obrat protihráče, obdrží klíč, kterým si odemkne EXIT. Pak začne několik sekund odpočítávání. Po tu dobu má druhý hráč šanci uniknout stejným východem za neustálého zmenšování jeho skóre. Pak začne poslední soud a když máte větší skóre vy, vyhráváte a postupujete do dalšího levelu.
Po technické stránce není, co vytknout, snad jen, že AGA moc poznat není. Grafika je typická „Bitmap Brothers-ovská“, ve stylu „Speedball“ a „Gods“. Pohled na hru je isometrický, jako v předchozím díle. Zvuková a hudební stránka je výborná, s perfektní gradací skladby v momentu, kdy jeden z hráčů dostal klíč. Ti, kdož hráli na PC hru „Z“, poznají ono „Lets go to the fort!“ a „Finish `em all!“ Celkově to vypadá, že tato hra ležela tři roky v šuplíku, což myslím spíše jako poklonu - vzpomeňme si jaké dobré hry tehdy vznikaly...

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS