CyberVision 64/3D

Po téměř nesnesitelném, ale u phase5 již tradičním, čtyřměsíčním zpoždění, se konečně 23.12.1996 začala prodávat zbrusu nová grafická kartu CyberVision64/3D. Zda netrpělivé čekání na novou kartu splnilo svůj účel si můžete přečíst v této recenzi.

Nároky na systém
Začnu popisem. I když tomu název nenasvědčuje, nová CV64/3D se od klasické a již velmi rozšířené CV64 liší dost podstatně. Tvar karty (viz. obrázek) je jiný, délka se pochopitelně shoduje a karta zabírá celý prostor rozšiřujících Zorro-2/3 slotů. Ano, čtete správně, CV64/3D je určen i pro majitele počítačů se Zorro2 sloty a tak ji můžete využít i v A2000/2500 či teoreticky i v A1200 vybavené samozřejmě Zorro-2 rozšiřujícím modulem. V manuálu, který je ostatně jen v jakési předběžné podobě, není ale o A 1200 se Zorro-2 sloty ani zmínka, takže funkčnost katy na této sestavě ověří až první nadšenec, který ji vyzkouší. Podle phase5 je CV64/3D schopna sama rozpoznat Zorro-2/3 sloty a přizpůsobit rychlost přenosu dat po jejich sběrnici. V A2000/A3000/A4000 či jejich tower variantách bude CV64/3D chodit samozřejmě bez problémů. Ke spolehlivé funkci grafické karty je doporučen čip SuperBuster revize II, který ovšem většina A4000 již stejně obsahuje, v ostatních případech je možné provést výměnu, cena čipu se pohybuje kolem 50,- DM. Dále budete potřebovat procesor minimálně 68020 (na 68000/10 software nepoběží), Kickstart 3.0. 2 MB FAST RAM a pochopitelně vhodný monitor. Doporučená konfigurace je A3000 nebo A4000 (kvůli rychlejším Zorro-3 slotům), 4 MB FAST RAM, KickStart 3.1 (RTG podpora) a 17“ monitor s horizontální (tedy řádkovou) frekvencí alespoň 56 KHz. Uváděná paměť je nutná opravdu pouze k provozování karty a NENÍ normálně dostupná pro systém jedná se o záležitost softwaru, neboť 2 MB FAST RAM vám CV64/3D ale i klasická CV64 či jakákoliv jiná grafická karta běžící pod systémem CyberGraphX v rozlišení 1024x768x256 barev zhltne hned po nahráti Workbenche. Právě kvůli použité FAST RAM je systém CyberGraphX tak rychlý a daleko převyšuje systémy EGS či Picasso. Vzhledem k čipu S3 Virge DX, který je srdcem nové karty a který je bohužel zcela nekompatibilní se starším čipem S3 Trio64 použitým v CV64 dostanete i nový emulační software CyberGraphX 3.0 (viz. odstavec „Software“).

Instalace karty a doplňkové moduly
CV64/3D je jak už bylo uvedeno, stejně dlouhá jako její předchůdce CV64 a opět jsem měl problémy ji nacpat do Zorro-3 slotu. Po odstraněni vodící lišty z umělé hmoty a na můj vkus použití drastické síly si karta spokojeně hověla v konektoru a zbývalo jen nainstalovat software a propojit ji s monitorem. Jedna zajímavost - i přes nedůvěru techniků v korektní funkci dvou grafických karet (CV64 a CV64/3D) pod stejným systémem se podařilo až na problémy s instalací ovladačů téměř bez problémů rozběhnout obě karty, a to současně! PCčkáře by z toho asi ranila mrtvice. Ještě ale zpátky k samotné kartě. Podivné „chybějící“ místo (opět viz obrázek karty) je určeno pro doplňkový modul, který bude obsahovat scandoubler a elektronický přepínač monitorů. Za ten ovšem musíte zaplatit zvlášť, proto je také cena karty mnohem výhodnější než jejího předchůdce CV64 (která obsahovala ovšem jen přepínač, nikoli však scandoubler). Konektory na připojení scandoubleru jsou poblíž klasického VGA 15-ti pinového třířadého výstupu, se scandoublerem se bude zřejmě dodávat i příslušný propojovací kabel. Scandoubler obsadí videoslot (jinak to totiž ani nemůže fungovat) a do grafické karty povede jen propojovací kablík. Teprve se scandoublerem by měla být CV64/3D průchozí pro amigovské screenmódy, jak to všechno ale bude přesně fungovat a jestli bude videoslot opravdu obsazen, to si musíte ověřit sami, já v době psaní recenze k dispozici scandoubler neměl. K volitelnému scandoubleru ještě jedna poznámka - NEBUDE to v žádném případě současně flickerfixer a originální screenmódy Amigy v interlace budou tedy blikat stále stejně.
Dalším plánovaným doplňkem je MPEG modul, který bude umět přehrávat filmy ve formátu MPEG 1 současně se zvukem a připojovat se bude na interní feature konektor grafické karty. MPEG modul měl být společně s několika dalšími více či méně pochybnými projekty phasc5 („2-Go“ atd.) k dispozici už pro CV64, bohužel ty však nikdy neopustily vývojové laboratoře. Výrobce grafických čipů, firma S3, poté oznámila, že nebude dále podporovat a vyvíjet MPEG a všeobecně multimediální doplňky pro čip Trio64 použitý na CV64 a phase5 vám tak alespoň nabízí slevu (samozřejmě silně nevýhodnou) v případě vrácení této grafické karty a zakoupení nové CV64/3D společně s MPEG modulem. Kupodivu zoufale chybějící a potřebný videomodul také světlo světa nikdy nespatřil a pokud vím, v současné době NENÍ plánován ani pro CV64/3D. Musíte si tak vystačit s genlocky či kartami s videovýstupem od jiných výrobců, vzhledem k možnému scandoubleru nezabírajícímu videoslot to není zase taková tragédie.
CV64/3D se měla prodávat ve 2 MB a 4 MB verzích, z nichž ta první však s největší pravděpodobností kvůli mizivému rozdílu v ceně pamětí na trh vůbec nepřijde. CV64/3D opět používá relativně pomalé dynamické paměti o taktu 70 ns, které jsou stejně jako většina dalších součástek umístěny SMD technologií přímo na desce karty. Jinak jsem na kartě nenašel jedinou drátovou propojku ani „dopájený“ odpor či kondenzátor, což svědčí o vysoké profesionalitě návrhu a provedení. Poněkud zarážející je chybějící čip „RoXXler“, který se u starší CV64 staral o konverzi mezi chunky grafikou čipu S3 Trio64 a bitmapovou grafikou Amigy. Co se v nové kartě stará o chunky-to-planar konverzi se tedy můžu jen dohadovat, několik obvodů (z nichž jeden je kupodivu paticí) nese název „mach“. Informační embargo u phase5 mi začíná lézt na nervy a tak vám prostě momentálně nejsem schopen sdělit, co a jak vlastně rozdílnou strukturu grafiky konvertuje. Zřejmě se o to bude starat samotný čip ViRGE, který by (samozřejmě s pomocí software) měl podobné věci umět také.

Grafické možnosti CV64/3D
Hardwarový koncept se od doby CV64 dost změnil. 3D možnosti nového čipu S3 ViRGE (viz. obrázek) budou také určitě v nejbližší době využity v různých programech, ale klasický grafický výkon se příliš nezměnil. O grafický výkon se v nové kartě stará čip ViRGE DX, o kterém se naštěstí dá sehnat slušné množství informací na stránce firmy S3, takže váš mohu zběžně informovat o jeho vlastnostech.
Stejně jako u CV64, je i u nové CV64/3D použit integrovaný 24bitový D/A převodník (RAMDAC) se stejnou šířkou pásma 135 MHz. ViRGE dokáže sice pracovat s obrazem v PAL i NTSC módech, s grafickým výstupem Amigy ve stejně normě však nemá nic společného. Vestavěná hardwarová akcelerace 3D funkcí dokáže s pomocí vhodného softwaru výrazně zrychlit některé výpočty i vykreslování grafiky. ViRGE umí rozlišení 1280x 1024 v ergonomických 75 Hz, s pomocí CyberGraphX 3.0 lze docílit i vyššího rozlišení. ovšem na úkor obnovovací frekvence obrazu. Do budoucna se počítá s podporou „OpenGL“, stejně jak je to dnes běžné na PC (Windows NT atd.). Kdo ovšem OpenGL, bude pro Amigu vyvíjet to se zatím kromě několika všeobecných informací nikde nedozvíte. Následovník čipu ViRGE, respektive jeho vylepšená varianta ViRGE VX má shodné technické parametry, ale RAMDAC s šířkou pásma rozšířenou až pa max. 220 MHz a umožňuje tedy rozlišení až 1600x 1200 bodů v pravých barvách a opakovací frekvenci 75 Hz. Přestože je zatím mnohem dražší, tipnul bych si už jen kvůli vývoji softwaru, že se objeví na některém z příštích modelů grafických karet od phase5.
S 32bitovými Zorro-3 sloty dosáhnete při přenosu dat maximálně 16 MB/s, díky plně 64bitovému blitteru může však při výměně grafických dat mezi blitterem čipu ViRGE a pamětí karty rychlost dosáhnout až 100 MB/s. Otázkou zůstává jsou-li toho 70 ns dynamické paměti vůbec schopny. Už při recenzi na CV64 se mi použití dynamických pamětí vůbec nelíbilo a v případě nové CV64/3D to platí dvojnásob. Výkon by mohl být ještě mnohem vyšší, cena za VRAM není dnes zase o tolik vyšší. Jako další možnost se nabízí použití EDO RAM, ale to už musíme nechat pa vývojářích phase5.
Systém CyberGraphX 3.0 poskytuje maximální rozlišení 1600x1300 bodů, nejnižší jsem nezkoušel, ale i 160x120 hodů v pohodě funguje (pozor pa konfigurační program „CGXMode“. který ho sice špatně ukazuje, ale na monitoru je po nastavení vidět vše korektně). Naprosto fantastické možnosti, které se vám tak při vytváření screenmódů dle potřeby a momentálních požadavků naskytují, by psychicky zcela jistě odrovnaly každého majitele PC či Maca, kde jsem ještě nic podobného neviděl a ani ty nejdražší karty, respektive software k nim dodávaný, podobné věci neumožňují.
Abyste využili grafické možnosti karty, pochopitelně musíte mít monitor, příslušnými technickými parametry. Například pro solidní neblikající obraz v rozlišení 1024x768 bodů/85 Hz budete potřebovat kvalitní monitor s šířkou pásma minimálně 100 MHz (což samozřejmě mají všechny novější 17“ monitory a dokonce i mnoho 15“ od renomovaných firem) a řádkovou frekvenci 67 KHz, což ovšem mnohé 17“ monitory v cenách kolem 20.000,- Kč včetně DPH nemají! Při výběru vhodného monitoru si tedy dejte velký pozor právě na řádkovou frekvenci (to je to číslo uváděné v KHz). Pro 15“ monitor není už rozlišeni 1024x768 bodů vhodné a zde pak pro rozlišení 800x600 bodů vyhoví prakticky libovolný 15“ monitor. Provozovat jakoukoliv grafickou kartu na něčem menším než 15“ je hloupost, protože ji pak vůbec nevyužijte. Kvalitních monitorů s řádkovou frekvencí kolem 65 KHz je na trhu dostatek, ale přeci jen vám těch pár KHz bude chybět. Najdete-li 15“ nebo 17“ monitor s rozsahem do 69 KHz (např. „Eizo“, „ViewSonic“), lze ho vřele doporučit, monitory s ještě vyšší řádkovou frekvencí (od 80 KHz výš) a patřičnou šířkou pásma jsou mnohem dražší, ale rozhodnete-li se pro jejich nákup, vyrazíte z CV64/3D maximum. Jedna poznámka pro velmi majetné - 20“ a lepší monitory si nemusíte kupovat, karta je nedokáže plně využít a u rozlišení 1600x1200 hodů je opakovací frekvence obrazu 60 Hz pro běžnou práci zcela nedostatečná.

Software
K CV64/3D dostanete zbrusu nový systém CyberGraphX verze 3.0. Stejně jako manuál je i software pouze v beta stádiu, s čímž souvisí jeho výkon i spolehlivost. Napsáním systému CyberGraphX 3.0 byl opět pověřen Frank Mariak a tento emulační software byl plánován již pro PowerPC karty. Protože však s uvedení PowerPC karet na trh má phase5 značné problémy i zpoždění, byl CyberGraphX 3.0 napsán už pro CV64/3D. Díky nekompatibilitě čipů S3 Trio64 a ViRGE bude zřejmě nějaký čas trvat, než se software dostane do optimální podoby. To však vůbec neznamená. že by nový CyberGraphX nebyl použitelný, jen zatím postrádá očekávaný výkon a hlavně stabilitu předchozích verzí.
Zatím jsou k dispozici dva ovladače systému CyberGraphX 3.0 a to pro CV64 a pochopitelně pro novou CV64/3D. Pro ostatní karty podporované systémem CyberGraphX (nebo dříve CyberGraphics) nejsou zatím ovladače dostupné a v dohledné době nejspíš ani nebudou. Budete-li provozovat CV64/3D s procesory 68030/040 a v Zorro-2 slotech, budete ještě potřebovat program „Enforcer“, který se nachází na instalačním disku také. Ovladač karty se kopíruje opět do „Devs:Monitors“, soubory s popisy monitorů však již ne do „ENVARC:“, kde jen zbytečně zabírali místo, ale nově do „Prefs:Presets/Monitors“. Adresář v „ENVARC:“ se systémovým nastavením (přepínače atd.) se nejmenuje „CyberGraphics“, ale „CyberGraphX“. Systémy CyberGraphX 3.0+ a jeho nižší verze mohou tedy fungovat současně a praktické zkoušky to také potvrdili. Popisy monitorů jsou ovšem z hlediska názvů screenmódů nekompatibilní, takže nemůžete používat zároveň „CVMode“ a nový program „CGXMode“.
S podporou čipu ViRGE v amigáckých programech to vypadalo v době psaní recenze (leden 97) dost špatně, k dispozici jen několik dem (viz obrázek) pro demonstraci 3D funkcí čipu ovládané kurzorovými klávesami. Jedná se o rotace různých 3D objektů potažených texturou, obrázkem či jen barevné 3D objekty. Na to, že vše běží na 15ti bitové obrazovce ve 32 tisících barvách a rozlišení 800x600 bodů, je to opravdu slušně rychlé. Doufejme, že v dohledné době se vše změní k lepšímu a i pro čip ViRGE se objeví nijaký ten software. Nenapadá mne nic lepšího, než že prvními z programů využívajících jeho možností budou raytracingové programy, zvláště pak Maxon měl nějaké blíže nespecifikované plány s integrací podpory tohoto čipu do své Cinemy 4D. Mimochodem, nové drivery, dema a mnoho dalších věci souvisejících s emulačním software CyberGraphX najdete na (ne)oficiální WWW stránce www.best.com/~vgr/cybergfx/. Tato stránka bude zřejmě opravdovým rájem pro všechny, kteří kdy vlastnili grafickou kartu, neboť její informační rozsah je velmi široký a spousta odkazů význam stránky ještě rozšiřuje. Nikde jinde (dokonce ani přímo u phase5) nenajdete tolik softwaru a popisů systému CyberGraphX.
CyberGraphX 3.0 se od předchozích verzí (poslední dostupná byla v lednu verze 2.21) dost liší. Základem je knihovna „cgxsystem.library“ zkompilovaná zatím ve verzích pro procesory 68020/030 a 68040 a doplňková knihovna „cgxvideo.library“ opět ve verzích pro uvedené procesory. Nenajdete-li druhou knihovnu na instalační disketě, máte jednu z prvních karet u musíte si ji sehnat sami. K samotnému provozování karty není knihovna nutná, ale využívá ji MPEG přehrávač „Osiris“ (viz. obrázek). Jedná se zatím pouze o softwarový přehrávač zkompilovaný pro 68020/020+FPU, 68040 a dokonce i pro 68060. Výkon přehrávače je ucházející, v žádném případě však nedokáže přehrávat současně obraz i zvuk, potřebný výkon pro přehrávání v použitelné rychlosti totiž neposkytuje ani procesor 68060. S doplňkovým MPEG modulem by však mělo být možné bez problémů přehrávat MPEG filmy, takže snad už si i na Amize konečně někdy pustíte např. „Síť“ a další tituly. Bez hardwarové podpory umí Osiris MPEG zvuk pouze uložit na disk. Bez zvuku lze filmy přehrávat přímo z cédéčka (VideoCD) už nyní, vaše CD-ROM mechanika musí samozřejmě podporovat standard XA. Osiris pracuje pouze pod CyberGraphX 3.0 a s jinými grafickými kartami než CV64 a CV64/3D jej díky chybějícím ovladačům nespustíte. MPEG animace můžete přehrávat na 8-mi bitovém Workbenchi nebo libovolném 8-mi bitovém pubscreenu, na vlastní obrazovce si pak můžete dopřát jakékoliv dostupné rozlišení v 15, 16 i 24 bitové hloubce. Rychlost přehrávání je slušná, bohužel čip ViRGE není zde přímo využit Osiris se na grafickou kartu obrací výhradně přes systém CyberGraphX. U animací v typickém rozlišení 320x244 bodů lze dosáhnout kolem 10 snímků/s. Velikost okénka můžete měnit pouze na 8-mi a 24-bitových obrazovkách, jinak uvidíte po změně jen parádní chaos barev.
O utilitce „CGXMode“ (viz. obrázek) sloužící k naprogramování libovolného screenmódu jsem se už zmínil, společně s CyberGraphX 3.0 ještě dostanete ovladače pro programy „ADPro“, „AMax“, „Cinema 4D“, „Photogenics“, .,PhotoWorX“ a „Real 3D“. Naštěstí budou bez omezení fungovat i programy běžící pod starším CyberGraphX, např. spousta prohlížečů obrázků, animací atd. Softwarová kompatibilita systému směrem dolů je tedy bez výraznějších problémů.
CyberGraphX 3.0 rozhodně nebyl bez chyb, z nichž některé byly dokonce velmi destruktivní a spolehlivě vedly k resetu „bez výzvy“. Jednou z podivných chyb bylo neobčerstvování obrazovky při více screenech přes sebe, překreslovala se pouze nejnižší obrazovka nebo opět nastal slušný chaos barev. Některé programy pod MUI (např. „WCS“) měly s CyberGraphX 3.0 také značné problémy a odmítaly přemapovat paletu barev. Další drobné vady - nefungoval žádný z blankerů ukazovátka myši, při přesouvání ikon či načítání adresářů naopak kurzor sám od sebe mizel a zase se objevoval, za velmi podivných okolností a zajímavých vizuálních efektů se občas přestal překreslovat Workbench, grafické módy CV64/3D se někdy po resetu neobjevily v nabídce všechny, ale jen podivné trosky z nich, a tak bych mohl pokračovat. Přesně tytéž problémy byly však se softwarem pro CV64 a v krátké době (cca 1-2) měsíce byly všechny odstraněny. Vzhledem k neustálému vývoji systému CyberGraphX 3.0 byly však všechny zmíněné chyby odstraněny a už počátkem února byl CyberGraphX 3.0 po mnoha betaverzích velmi spolehlivým a rychlým systémem. Autor systému sám přiznává, že mnoho z rutin je ještě napsáno v Céčku a zbývá již jen optimalizovat a přepisovat do assembleru, ostatně výrazně se zlepšující betaverze tomu nasvědčují. Značné urychlení mnoha typů grafických operací (např. „WritePixel“ byl během vývoje urychlen o 300%) svědčí o kvalitách programátora i grafické karty samotné. V době, kdy čtete tyhle řádky, je CyberGraphX 3.0 jistě již velmi výkonným a spolehlivým emulačním systémem.
CyberGraphX 3.0 a drivery dodávané phase5 z konce roku 96 jsou prakticky nepoužitelné a mají zřejmě za účel pouze kartu zprovoznit. Nové verze z počátku ledna jsou už několikanásobně spolehlivější a systém se též výrazně zrychlil. Drivery a celý systém včetně doplňků (nový Osiris, doma atd.) z února 97 jsou už téměř bezchybné (testována pouze Zorro-3 verze!) a jsou tím pravým, co bych od grafické karty očekával. Ještě ani jednou mi nový CyberGraphX nezbořil systém a mnoho výrazných chyb bylo promptně odstraněno. Netvrdím, že je systém spolehlivější než poslední dostupná verze 2.21 předchozího CyberGraphX, ale ten se vyvíjel téměř 2 roky. To samozřejmě nepokládám za výhodu, kdo by taky chtěl tak dlouho čekat, že? Krátce to shrnu CyberGraphX 3.0 z února 97 je naprosto použitelný a spolehlivý emulační systém (navíc s velmi rychlým vývojem) a CV64/3D s ním poskytuje slušný grafický výkon. Mohu vám jen a jen doporučit, stáhněte si z výše uvedené CyberGfx stránky nové drivery i nový CyberGraphX 3.0, původní drivery z konce roku 1996 jsou jen ubohý a téměř nepoužitelný paskvil.

Testy
CyberVision64/3D jsem samozřejmě podrobil mnoha rychlostním testům, rozsáhlou tabulky s výsledky si můžete prohlédnout tady někde kolem. Z výsledků testů jasně vyplývá, že nový CyberGraphX ještě neposkytuje ve všech směrech vysoký výkon jako jeho předchůdce, majitelé CV64 zřejmě budou výkonem trochu zklamáni. Opět však připomínám, že podobné problémy byly s prvními verzemi tehdy ještě systému CyberGraphics pro CV64 také a během krátké doby byly odstraněny. Nutná optimalizace systému je už tedy jen záležitosti softwaru, hardware pro to poskytuje poměrně dobré podmínky. Ostatně první z betaverzí systému CyberGraphX 3.0, které jsem původně testoval, byly výkonem zhruba o 150-200% horší než CyberGraphX 3.21 a dnes? Zbývá jen systém důkladně zoptimalizovat a vyladit dle možností hardwaru, některé z grafických operací jsou totiž pořád ještě obsluhovány pouze pomocí software, i když CV6-4/3D je může hardwarově akcelerovat.

Závěrem
CV64/3D je dobrou grafickou kartou s možností použití v Zorro2 slotech. což se už dnes nevidí příliš často. Použitý grafický čip ViRGE je zárukou slušného výkonu a jen na softwaru dále záleží, jak velký výkon karta poskytne. Cenu karty je mnohem příznivější než předchozí CV64 a 4 MB paměti na kartě (jiná verze nejspíš ani nebude) stačí z hlediska výkonu u Amigy i pro nejnáročnější aplikace. Chybějící elektronický přepínač monitorů bude doufejme v nejbližší době možno dokoupit společně se scandoublerem, možnost přidání ohlášeného MPEG modulu také stojí za zmínku.

Režimy a rozlišení
CV64/3D je s pamětí 4 MB schopna práce v následující standardních rozlišeních, v závorce je uvedena nejvyšší možná opakovací (vertikální) frekvence, kterou je karta v daném rozlišení schopna vyvinout, nějaký ten Hertz se ovšem spotřebuje na nutné synchronizační impulsy:

Protože však máte Amigu, nejste omezeni jen na výše uvedená rozlišení, ale můžete si naprogramovat jakékoliv jiné rozlišení podle potřeby s libovolným počtem barev (dle paměti na kartě).

Porovnávací testy CyberVision64, CyberVision64/3D a Picasso 64
 

Obě nové grafické karty CyberVision64/3D a Picasso IV jsem důkladně otestoval pomocí programů „SysSpeed 2.1 „ a „WSpeed 1.4“. Testována byla navíc karta CyberVision64 s CyberGraphX 3.0 (41.1 b2) a CyberGraphX 2.21, Picasso IV jsem testoval pod systémem Picasso96 v1.8 a rovněž CyberVision64 pod stejným emulačním systémem. Pro srovnání jsem zařadil i jeden originální neblikající screenmód Amigy.
Na závěr si neodpustím jednu malou poznámku. Věčná škoda, že se autoři systémů CyberGraphX a Picasso96 nedohodli na nějaké spolupráci; jak je totiž z naměřených hodnot jasně vidět, každý ze systémů má odlišný výkon při jednotlivých grafických operacích. Sloučení nejlepších rutin do jednoho systému by prospělo jak všem podporovaným grafickým kartám, tak i uživatelům a vznikl by tak špičkový a jistě i spolehlivý emulační software.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS