Big Red Adventure

Konečně zase nějaká solidní adventura pro naše zrezavělé mozky.

Ha! Tak to, že tahle gameska vůbec někdy na Amigu vyjde už asi nikdo, natož já, skeptický to cholerik, nečekal. Co si tak matně vzpomínám, tak už je to bezmála 589 dní, co se kdesi na mém harddisku vzala nafouklá demoverze, která vzbudila chvilkové nadržení, ale po několika týdnech mlčení ze strany Core Designu putovala na hromadu dalších několika nadějných, leč značně nepravděpodobných projektů. Měsíce ubíhaly, Amigu nám zatím prodali a hle, Big Red Adventure je konečně tady a mě byla svěřena ta čest, uvést ty, kteří ještě stále netuší, co že je toto zač, do několikakilového, jednostránkového obrazu.
Big Red Adventure je, ačkoliv je to neuvěřitelné, adventure. Pokud bych měl být poněkud konkrétnější, tak bych asi řekl, že Big Red Adventure se zdá býti adventurou klasickou, myšoidním ústrojím ovládanou a grafikou ručně kreslenou. Svojí postavičku v ní honíte po obrazovce, sbíráte podivné předměty, aby jste je vzápětí ještě podivněji užili, rozšafně klábosíte s tzv. NPC charaktery, šidíte a oblbujete mocenské autority a vůbec děláte samé takové nepěkné věci, a to všechno jenom v touze po dalším dějovém posunu a herním postupu.
Úvodní intro, které vyniká především příšerně nasamplovanou řečí (naštěstí to moc dlouho netrvá) nás uvede do nepříliš vzdálené minulosti, kdy se post-revoluční a postkomunistické Rusko pod tíhou kapitalistického imperialismu proudícího ze západních zemí pomalu a jistě mění ze země, kde včera již znamenalo dnes... teda, zítra již znamenalo včera, ne, kur..., jo, včera již znamenalo zítra (Whoa!), na zemi, kde prachy znamenaj všechno (tahle replika sice nebyla moc vtipná, ale postrevoluční vize zářivé budoucnosti ze mě díky tvrdé realitě každého všedního dne už dávno vyprchaly). Kapitalismus s sebou mimo vodkacoly a fat-foodu přinesl i rozvoj herního průmyslu, mládež uchvátily nové konzole od Lenintenda a způsobily morální úpadek a celkové zvlčení (ještě že NÁS se to netýká). Není se tedy čemu divit, že strašidlo komunismu se v touze po starých dobrých časech a morální očistě chce opět ujmout ztracené vlády. Zosobněno skupinou bývalých hodnostářů a generálů tvrdě pracuje na tajném plánu, slibujícím jejich brzký návrat.
O tomhle všem Dough Nuts, zloděj a hacker, nemá ani páru. Do Moskvy přijel udělat jenom svojí práci, totiž ukrást z muzea vytouženou korunu Ivana Hrozného a nic jinýho ho nezajímá. O rudém spiknutí netuší ani Dino Fagoli, bývalý italský boxer (tomu odpovídá i jeho poměr mozek-svaly), který podivnou shodou okolností zkysnul v jednom zapadlém ruském přístavu a teď se snaží dostat zpátky do Evropy. A úplně šumafuk je to i bývalé prostitutce, zpěvačce a tanečnici jménem Donna Fatale, kterou jistý tajemný a bohatý cizinec pozval na výlet vlakem do Benátek. Jedno jim to všem přestane bejt, až když se všichni společně setkají na palubě Orient Expresu, řítícím se napříč Ruskem a až je do spiknutí zamotá podivný únos Donny (všichni tři se totiž znají z postarší adventury Nippon Safes Inc). Ještě, že mají vás (nás).
Big Red Adventure tedy, jak vidno, není adventure tvářící se příliš vážně, natož pak reálně. Hlavní hrdinové v ní nikde nemůžou zemřít, ba ani nikde navždy zakysnout (i když zákysů si užijete až-až). Big Red Adventure je také adventurou dost těžkou, hemží se to v ní děsivou spoustou vcelku vtipných nelogičností, které mi několikrát způsobily nepěkné napětí mezi kladivem a monitorem (naposledy mě takhle točil Sinuhed), ale naštěstí to ve zdraví přežil (ten monitor), tudíž se to přece jenom dá zvládnout (hlavně si dejte bacha, na fikaně schovaný a malý předměty). Velkým plusem je také možnost řešit různé problémy různým způsobem, i když na tomhle poli pořád ještě kraluje Indy 4, a drobným minusem je poněkud podivné ovládání. Třeba kombinování předmětů, kde musíte první vybranou věc pravým čudlajzem použít na sebe (postavu) a potom v inventáři na druhou, přičemž vlastně ani pořádně nevíte, co se stalo, nebo to, že nemůžete změnit cíl chůze, když už je postava na cestě. Taky mi trochu vadí nemožnost prozkoumat získaný předmět, protože dost často z obrázku nepoznám, co to je. Ale dá se to přežít bez vážnější újmy na zdraví.
Grafika je hezká, i když ani náhodou tak hezká, jako její PC předloha. Nevím, co k tomu autory vedlo, že když už je hra jenom AGA, tak že mají backgroundy jenom šestnáct barev a ne 256, jak by se slušelo. Je sice fakt, že díky hires-interlace vypadá i tak moc pěkně a propracovaně, ale přece jenom mohla být podstatně lepší. Postavičky a předměty jsou naopak kresleny lehce a malobarevně, díky čemuž vzniká celkem zajímavá kombinace prokreslených backgroundů a cartoonových animací, kterážto je oku lahodná.
Zvuk a hudba už mě tolik nezaujaly. O hnusně namluveném intru už jsem se zmínila hudba ve hře je taková nemastná-neslaná, občas sice zaujme originálně zkombinovaná melodie, ale většinou si jí ani nevšimnete. To samé se dá říct i o zvucích, jsou tam, ale nezaujmou. Celkově se jedná o průměr, i když to mohlo dopadnout i hůř.
Takže, Velké Červené Dobrodružství se zdá býti adventurou zdařilou, plnou skvělých nápadů a originálních fórků, pěkné grafiky, poslouchatelné muziky a hlavně skvělé zábavy, která vás u monitoru udrží hezkou řádku dní a nocí. Přestože vám asi chvilku potrvá, než se dostanete do ovládání a mentality autorů (tím myslím, čeho všeho jsou při vymýšlení nástrah schopni), tak si myslím, že se vám bude Big Red Adventure líbit.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS