Conquest RemixJan Komárek
Venku je sychravo a nevlídně. Za chvíli bude svítat, ale většina z nás po děsivé
noci ještě vyspává. Naše legie byla rozprášena, asi dvě míle od usedlosti, kde
jsme našli útočiště my, poslední zbytky kdysi tak proslulé jednotky. Spousta
kluků teď leží tam u potoka a vrány jim vyklovávají oční bulvy. Silný oddíl
Hispánců, který nás rozdrtil, obsadil všechny osady v okolí a obklíčil naši
křehkou pevnůstku. Tučný Hispánec s ampliónem nám už od dvou hodin pod okny
vyřvává „Vsdéte se, nyc se vam néstané!“ Je nás tu pár, ale i v posledním dnu našeho žití se budeme bít za tátu
Caesara jako... banda otrhanců s hráběmi místo oštěpů.
Hispánec-agitátor končí svoji marnou snahu a vrací se ke svým kumpánům, skrytým
v houštinách v domnění, že u sebe máme ještě nějaké praky. Ti na jeho povel
vyrážejí kupředu a berou náš domek ztečí. S rozespalýma očima a zemdlenou myslí
se šourám místností a budím ostatní. Několik kluků skutečně vstává a bere do
ruky hrábě. Hispánci se derou do našich oken a stejně jako fanoušci Bohemky
nešetří dýmovnicemi a jakýmisi výbušnými ruličkami, kterými nás chtějí přimět k
rozumu.
„Neprojdou!“ křičí Marcus Porcius a drtí svými hráběmi hispánské přilbice.
Vzápětí mu několik šípů odděluje čelo od zbytku lebky. Sveřepý Cactuss s
železnou pravidelností odstrkuje od svého okna žebřík, který o něj Hispánci
opírají. Zdola je slyšet klení. Cactussova rozesmátá plešatá hlava se naposledy
ve svém životě vykloní z okna. O Hispáncích na střeše jsme bohužel netušili.
Trussus jako šílený lítá po místnosti a hystericky řve cosi o černých
prasnicích. A já? Já se snažím zabránit střevům, aby se nedrala ven z mého
břicha. Ale jde to špatně. Skelným zrakem sleduji naši porážku, však u srdce mne
hřeje vědomí, že jsme přispěli ke slávě římských legií, jež se nikdy nevzdávají.
Tak takovouhle „srandu“ v přímém přenosu si u Conquestu sice neužijete, nicméně
s troškou fantazie by se vám mohlo povést vžít se do osudů pidimužích vojáčků,
kteří tu za vás nasazují krk. Na poli strategií se tentokrát, alespoň na
chviličku, chopil žezla portugalský programátor David Serafim a spol. a rozhodl
se osvěžit nečinností vysušené mozky počítačových taktiků. Jak to poslední dobou
u amigistických nadšenců bývá, nic za to nechtěl, stačilo mu, když se jeho
výtvor dostane i do té nejzapadlejší amigistické vísky (srozumitelně: hra je
freeware). Na to, že je v Amosu Pro, se jedná o docela kvalitní dílko, i když má
nějaké mušky, které občas dovedou člověka pořádně po... trápit. Hen to vezmeme
vod počátku, strédové.
Na začátku vám hra příliš možností nenabízí. Dozvíte se, že roku 66 př. Kr. se
Julius Caesar blahé paměti vyšvihl do čela římského impéria a začal podnikat
nájezdy na okolní území, která ještě nepodléhala jeho moci. Vy pak dostanete na
výběr čtyři mocnosti, za které budete válčit a rozšiřovat - právě Římany, dále
pak Galy, Bretoňce a Hispánce. Každý z národů má schopnosti sobě vlastni,
Hispánci se třeba náruživě rozmnožují, zato v boji si troufnou jen na barabiznu
obsazenou pěti římskými vojáky. Římané se nejen rádi rozmnožují, ale hlavně rádi
bojují, takže jako rasa by měli být nejschopnější. No, víte jak skončili. Teď už
hlavně klikněte na jednoho ze čtyř vůdců, jejichž podobizny vypadají jako
převzaté z komiksů o Galu Asterixovi a spol., a přeneste se na první bitevní
mapku. Těch je ve hře celkem 20. Komu se to zdá málo, hned bude vyléčený.
Nechci srovnávat svoje schopnosti se zkušenými stratégy, ale fakt je, že asi
nejen mně hne Conquest už od počátku pěkně žlučí. Abych ještě nepředbíhal:
předtím než začnete osidlovat určité území si můžete zvolit, kolik peněz si
myslíte že bude stačit k podmanění soupeře. Penízky jsou tu (nejen tu)
samozřejmě jednou z hlavních věcí, bez kterých nemůžete stavět, nemůžete
verbovat obyvatele z vesnic do armády a nemůžete vyplácet své vojáky. Pak už
tedy vzhůru dobývat a osidlovat. Obě strany mají svůj hlavní stan - pevnost, z
niž vysílají jednotky do okolních vesniček, buďto je bránit před nepřítelem,
nebo je dobíjet, a hlavně, jak už jsem psal, verbovat. Čas od času se nějaké
takové znepřátelené skupinky střetnou na bitevním poli a nastane vřava, v níž
vítězí ten, kdo měl to štěstí a poslal větší armádu. V životě to nebývá vždycky
takhle, ale co. Takže princip hry, její základní pravidla nebudou za chvíli
žádný problém.
Měsíce rychle utíkají, primitivní vesničane i vaši vojáci mezi sebou se
rozmnožují (?...!), všechno pěkně klape. Nebýt TĚCH druhých. Řeknu vám, že
nepřítel to bere pěkně hopem. Než se stačíte pořádně rozkoukat a rozhýbat,
zabírá všechny políčka, postaví tam svoje vesnice a co nevidět dobije všechno co
patří vám. Nechte si zdát o nějakém poklidném prvním levelu jako u Powermongera!
Dlouho jsem zkoušel zuřivě běhat po osadách, doplňovat stavy a útočit s co
nejsilnější armádou na usedlosti nepřátel, než se stačí pořádně rozmnožit.
Vždycky to vydrželi. Pak jsem to zkusil jako oni - zabírat území a stavět co
nejvíc vesniček. Než tam stačila vyrůst nějaká obrana, měli je v hrsti a
zakrátko už pobíhali pod mojí pevností a pokřikovali sprosté nadávky. A pak ji
dobyli.
Opravdu, Conquest je dost slušná strategie. S nijak skvělou, ale k účelu
postačující grafikou, o animaci miniarmád nemá cenu mluvit. Ale zvuky, hlavně
ryk boje, také nejsou tak špatné, a stylová hudba na začátku i během hry je
přesně to, co se k tématu hodí. Špatně bych pochodil, kdybych ji chtěl srovnávat
s velikány dob ne zas tak dávných, ale na to, co jsme bohužel zvyklí vídat v
dnešních dobách, to není vůbec zlé. Jenom nevím, proč aspoň ta obtížnost neroste
postupně, jako bývalo u dobrých strategií zvykem, proč nenechají člověka, aby se
do toho mohl pořádně zakousnout. Takže kámen, který Conquest táhne ke dnu, není
to, že ze hry nejde „exitnout“, i když je to nepříjemné pořád vypínat počítač,
ale právě ta její zatracená obtížnost. Ave Caesar! Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|