Hanger 18Jan Komárek
To by člověk neřekl, co všechno se ještě na té naší Amize může vylíhnout.
Programátorské slípky nám v poslední době vyseděly spoustu vajíček, bohužel
většina z nich (nezlobte se na mne, je to fakt) zapáchala už od začátku a u
některých následovalo zklamání, když jsme viděli co se z nich vyklubalo. Dnes si každý sedne a píše si svůj prográmek a píše a píše, hlavně aby her na
Amigu tolik neubývalo. Ke cti těchto autorů slouží hlavně to, že svoje výplody
vypouštějí do světa většinou jako freeware, tedy volně šířitelné hříčky, z
kterých se může těšit (?!) každý amigista, aniž by za ně musel platit jediný
halíř. Samozřejmě o kvalitě těchto her, co se týče hlavně zpracování ale i
hratelnosti, se dá sakra polemizovat (když jsem prohlížel několik posledních
„várek“ her pro Amigu, srdce mě zabolelo). Jen pár titulů opravdu za něco stojí.
Tohle všechno už vy ale určitě znáte, takové ty žvásty jako že „doba je zlá“ a
„věrni zůstaneme!“ prošly vaší hlavou nesčíslněkrát, prorocké vize o zachráncích
Amigy se na nás valí minimálně třikrát každý rok (firma ta a ta koupí Amigu a to
se budeme mít... pak už čeká jen zklamání jako po volbách, kdy jsou všechny
sliby konfrontovány s tvrdou realitou). Tak, teď už vlastenci zuřivě volají
„nevěřící, nevěřící!“ a chystají pro mne hranici. Ale kdepak, přiznávám, že i já
pořád věřím, že snad někdy, možná, kdosi, nějak... se to zlepší. Ale už to
nebude Amiga, kterou jsme znávali. No, tak pojďme ke hře.
Když jsem psal o „poslední době“, bylo to tentokrát trochu nadnesené, jelikož
Hanger 18 pochází už z roku 95, i když se k nám dostal až nyní.
Impossible Mission, legenda mezi akčními adventurami, se dočkala mnoha nástupců.
Někteří se snažili ji přesně kopírovat, druzí se kupodivu snažili přijít i s
novými nápady. Hanger 18 patří spíš k tomu prvnímu proudu. Neznámý dobrodinec
Alastair Murray se chytil známého hesla, že hratelnost plus zábava rovná se více
než zpracování. A posunul nás svým výtvorem o dobrých deset let zpátky. Ale
řeknu vám, ze začátku to vypadalo docela pěkně. Když si pustíte intro, uvidíte
několik chvilkami animovaných sekvencí a titulky vám odvypráví příběh. Ufologové
hned na začátku nastraží všechny smysly, protože se dozví, že hra vychází ze
známé aféry, kdy u amerického Roswellu zhruba před padesáti lety havaroval
létající talíř, armáda z něj vytáhla mrtvé mimozemníky dopravila je i s vrakem
do svých přísně utajených laboratoří a základen a tam zkoumala a pitvala. A
možná pitvá dodnes, ale primitivní civilisti o tom nesmějí nic vědět. No a od
takového tajného skladiště hra také odvozuje svůj název, že. Velitelství
letectva USA bych chtěl vzkázat můj názor na celou věc: „Prd figuríny!“.
Vyprávění pak přeskočí hned o dvě století dál a vy zákonitě cítíte sympatie s
jistým Rorianem, jenž se v mládí rád díval na historický seriál Akta X, a tak se
sžil s postavou agenta Foxe Muldera, že se rozhodl bojovat proti přelepování úst
lepící páskou a odhalit pravdu o ztroskotaných UFOnech.
Protože na Zemi samozřejmě vládne silná diktatura, rozhodne se ho umlčet navždy
a nadiktuje svým přisluhovačům, aby ho na jedné demonstraci sebrali a odvezli na
vzdálený měsíc vzdálené planety, kde se může vykecávat, jak bude chtít, ale
hlavně bude muset tvrdě makat v dolech. Co myslíte, povede se jim to? Blbá
otázka, svoboda slova zase dostala na frak. Vaším cílem je s pomocí mocného
joysticku a myši vyvést Roriana z měsíční základny, kde je vězněn, cestou
posbírat pár spolubojovníků a odletět zpátky na Zemi, kde bude zase pořádat
demonstrace, dokud ho zase neseberou a... nepověsí.
Přiznám se, že když jsem spatřil to, co po slušném úvodu následovalo, mohutně
jsem zakvílel, na což mi odpověděla bláznivá babička z vedlejšího bytu. Pak jsem
se marně pokoušel sloupnout z Amigy nápis Cé rovná se Commodore A1200, abych se
ujistil, že se pod ním neukrývá původní značka ZX Spectrum anebo 64. Zahleděl
jsem se na obrazovku. Nevím, co si vyvodíte z okolostojících obrázků, já jsem
ale ještě chvíli nemohl věřit, jak proboha vůbec někdo může na takový počítač...
něco takového...
Bohužel může. Doba je zlá, takže bohužel musí. Když se do toho jiným nechce. Po
otřesném zážitku z grafiky jsem se nakonec osmělil a zkusil si zahrát. Vlastně
je to akční adventura se vším všudy. Sbírání a pokládání předmětů, zbraní,
střílení, trochu toho kecání s lidmi, kteří jsou ve stejné bryndě jako vy,
dokonce nasedání do všemožných vozítek, strojů, tahání za páčky atd. Střílení si
užijete hlavně úplně na začátku, kdy se Rorian musí nejdřív s pomocí pistolky,
pak už automatické pušky prostřílet z vězení a osvobodit co nejvíc kamarádů. Už
tady ale může hra leckoho zaskočit, protože strážci jsou samozřejmě lépe
vyzbrojení než vy a skoro se na vás sesypou, že nevíte kam dřív skočit a nakonec
vyskočíte jen do nebíčka.
Promiňte mi, že jsem toho nenapsal o hře zase tolik, ale vlastně další
popisování by už nebylo třeba. Sbírat předměty a střílet dovede každý z vás a o
nic jiného se tu ani nejedná. Navíc asi spoustu lidí odradí už třeba jen ty
obrázky kolem nebo vysoká obtížnost hned na začátku. Pochybuji, že by se i dnes,
kdy je po hrách veliký hlad, někdo do Hangeru 18 pořádně zakousl. Když ano, bude
to chtít velkou dávku trpělivosti a také tolerance ke zpracování. Protože to je
to hlavní, co tenhle nakyslý plod Alastaira Murraye táhne k zemi. Je
chvályhodné, že se on a jemu podobní snaží rozšiřovat paletu her na Amigu, ale
přece jen asi amigisté sáhnou raději po starších, ale pořád kvalitních kouscích,
než aby se obtěžovali a trápili své oči něčím, na co nebývali na svém počítači
zvyklí. Ach jo (nebo Ach né?)! Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|