Jak se stát Rebo(e)lem...

Myslím si, že je úplně zbytečné na úvod cokoliv o Carlu Sassenrathovi a jeho vazbě k Amize říkat, protože jeho jméno v souvislosti s touto platformou zde již padlo nesčetněkrát. Přejděme tedy k samotnému rozhovoru:

Mohl byste nám popsat svou cestu od kameramana k odborníkovi na operační systémy?
Když jsem byl mladší, tedy ve školním věku, byl jsem velmi slabým studentem. Řekněme, že jsem patřil ve škole rozhodně k podprůměru. Mým rodičům to celkem vadilo, ale viděli, že jsem se zajímal o fotografii a vědu. Během svých dětských let jsem se tak postupně dostal k oborům jako film, architektura, chemie, elektronika a rádio. Celkem slušně jsem uměl zacházet s kamerou, ale stejně tak dobře jsem ovládal různé technické vybavení. No a to mě samozřejmě přivedlo až k televizi, kde jsem také dostal svou první práci, tehdy jako brigádník u PBS. Během dvou týdnů jsem již pracoval na plný úvazek. O rok později jsem byl zaměstnán u menší lokální televizní stanice, která se jmenovala ABC. Tam jsem se postupně propracoval od fotografa pro zprávy až na technického ředitele, a někdy jsem taky zastával funkci ředitele samotného.
Zjistil jsem, že jsem měl celkem talent pro televizní vysílání, měl jsem rád svobodu a prostor ve vyjadřování, v kombinaci s technickým vybavením. Ale tehdy jsem dobře věděl, že dalším logickým krokem v kariéře by byl vstup do Hollywoodu, kde bych však musel začínat úplně znova. A tak jsem se rozhodl jinak - odešel jsem na univerzitu za svým druhým hlavním zájmem, kterým byla elektronika. Bylo to nesnadné rozhodnutí.
Tehdy jsem se vlastně ani o počítače nezajímal. Pracoval jsem vlastně s analogovými přístroji a bez obrázků a zvuků mi počítače připadaly trošku přihlouple. Ve skutečnosti jsem se hrozně děsil představy, že jako budoucí inženýr budu stejně muset projít několika počítačovými kurzy.
Nikdy nezapomenu na svůj první počítačový kurz - programování ve Fortranu. Přednáška se konala ve velkém sále, kde bylo asi 400 studentů. Ani jsem tam nechtěl být. Ale celkem jsem se chytl, a kurz dokončil jako top student. Pak jsem se rozhodl přihlásit ještě na další kurzy výpočetní techniky, které by mi na jedné straně trochu rozšířily obzor a na straně druhé pak umožnily strávit více času natáčením filmů.
Brzy jsem zjistil, že jsem měl pro počítače skutečný talent. Dostal jsem práci na zkrácený úvazek, kdy jsem měl programovat jeden mikroprocesor, tehdy to byl intelácký 8080. Přibližně v tutéž dobu jsem začínal navštěvovat kurz teorie operačních systémů. Napadlo mě, že by byla docela legrace přimět 8080 multitaskovat, a tak jsem to udělal.
Tento kurz byl veden profesorem, který tehdy pracoval u společnosti Hewlett Packard. Jemu se moje práce velmi líbila. Doporučil mi udělat šestiměsíční přestávku ve studiu a jít pracovat k HP, abych tak nabyl zkušeností „reálného světa“. A tak jsem se připojil u HP ke skupině pracující na OS, abych napsal kompilátor pro nový jazyk, který by se používal k ovládáni funkcí systému. To mi skutečně zabralo celých šest měsíců, po jejichž uplynutí jsem se vrátil na univerzitu do Kalifornie, abych mohl ukončit studia, a poté se znovu vrátit k HP a připojit se ke skupině, která měla na starost návrh jádra operačního systému.
Přesto všechno mi pořád nějak scházelo natáčení filmů. Počítače byly v té době ještě pořád příliš nudné, ale to, co mě na nich zajímalo, byly otázky designu a výzva po vyváženém činu, který by vedl k napsání skutečně dobrého operačního systému...

Vím že nyní jste už poněkud jinde, ale rád bych vám položil několik otázek ohledně Amigy a vašeho vztahu k platformě. Jak dlouho jste byl angažován u Commodore a Amigy?
Mám zvláštní a komplexní historii, co se Commodore týče. Nikdy jsem se ve skutečnosti nepovažoval za jednoho z jejich zaměstnanců.
K Amiga Inc. jsem přišel v Srpnu 1983. RJ Mical, Dale Luck a já jsme k Amize nastoupili v průběhu jednoho týdne. Přibližně za rok zakoupil Commodore tuto společnost. 16 měsíců poté jsem byl první z bývalého týmu, kdo se rozhodl odejít. Commodore byl pro mě příliš krátkozraký. Částečným důvodem mého odchodu bylo také to, že jsem chtěl pokročit v návrhu svého nového jazyka, na němž jsem nezávisle v té době pracoval.
Po odchodu od Amigy jsem napsal dopis Irvingu Gouldovi, předsedovi správní rady Commodore. Ten mi pak osobně zavolala pokoušel se mě přesvědčit, abych se vrátil a dále pracoval na OS. Řekl jsem ne. Nabídl mi zdvojnásobení platu. Řekl jsem znovu ne. Řekl mi, že bych mohl vyřadit ošklivý souborový systém Tripos. Měl jsem říci ano, ale řekl jsem ne. Propojil na linku Henryho Robina, viceprezidenta vývoje Commodore, a já jsem definitivně řekl ne.
Podepsal jsem jeden kontrakt s Electronic Arts, VPL (virtuální realita) a ještě několik málo menších záležitostí. Uběhlo jen několik měsíců a Apple mě přizval, abych se k nim přidala vzal si na starost vytvoření objektově orientovaného OS pro nový multiprocesorový desktopový počítač s podporou 3D. Velmi dobře chápali hodnoty Amigy, věděli, jak rychle jednat (mnohem více než Commodore), a věděli, jak „užívat života“. A tak jsem podepsal.
Ale přesto všechno jsem se trochu trápil. Doslechl jsem se, že se Irving snažil dostat Amigu do kanadských škol, ale byl odmítnut, protože Amiga neměla LOGO - jazyk podobný LISPU, ale zaměřený na nově příchozí uživatele a děti. Společnost, která měla původně LOGO pro Amigu vytvořit, zkrachovala.
Tohle nebylo zrovna vyrovnané období mého života... Práce u Apple se mi opravdu nelíbila. Byl to velký kult spousty uživatelských skupin, které byly vůči Amize hodně závistivé, a to z celkem zřejmých důvodů - barvy, zvuk a multitasking. Rovněž zde bylo velmi těžké čehokoliv dosáhnout, pořád jen samá jednání, návštěvy nebo večírky a všude až příliš mnoho peněz. Nic jako Amiga.
Po více než dvou letech jsem měl Applu až po krk. Má žena odešla od HP. Prodali jsme svůj dům na Sillicon Valley a utekli jsme k lesům a řekám Mendocino Country, daleko na sever od šílené Kalifornie. Koupili jsme si malé návrší a postavili dům. Zřídil jsem si živnost a řekl u Commodore, že bych mohl vytvořit pro Amigu LOGO, od začátku a za pouhých 10 000 USD. Byl to velký projekt, který mi zabral více než rok práce, včetně psaní manuálu. A tak jsem se vrátil ke Commodore. Výsledkem byly produkty jako CDTV, nástroje pro CD-ROM, American Multimedia, ale i jiné.

V době největší slávy Amigy tedy za dob A3000, byla Amiga bezesporu nejelegantnějším počítačem ve své kategorii. Jistě byl váš podíl na tomto úspěchu rovněž vrcholem vaší kariéry.
Ano i ne. Myslím si, že si všichni dobře uvědomovali, že si Amiga zaslouží více. Nebyl jsem vůbec hrdý na to, co Commodore prováděl. Bylo to pro mě těžké období. Musel jsem jen přihlížet tomu, jak byl můj design OS přizpůsobován zvyklostem MS-DOSu a PC.

Jste autorem operačního systému, který se vlastně v dobách po krachu Commodore stal nejsilnější stránkou Amigy Budeme daleko od pravdy při tvrzení, že jste to vy kdo propůjčil Amize její „dlouhověkost“?
Ano, navrhl jsem základní kostru systému: multitasking, systém přerušení, systém zasílání zpráv, architekturu dynamických knihoven a zařízení, atd. Ale musíte se na to dívat z pohledu tehdejší doby. V roce 1985 si nikdo nemyslel, že jsou tyto vlastnosti nějak důležité. „Proč dávat multitasking na domácí počítač?“. Většina lidí nechápala jeho hodnotu... a zdá se, že někteří to nechápou dodnes.
Tehdy jsem jasně cítil, že mé jádro OS bylo v porovnání s čipsetem stavěno až na vedlejší kolej. Žil jsem uzavřen ve svém vlastním světě a neustále si opakoval: „Toto je důležité; toto je opravdu důležité; jednou to pochopí.“ Bylo to něco, co mi vlastně připomíná můj současný projekt REBOL. Nikdo vám už nevěří, a tak musíte věřit sami sobě. Musíte zavřít oči, přikryt si uši, a jít stále vpřed, slepý k překážkám, které se vám stavějí do cesty. Zdá se mi to až ironické, že to byla u Amigy má práce, která přežila zkoušku časem.

Popište nám svou oblíbenou vzpomínku na své působení u Commodore.
Když byla Amiga představena v Lincoln centru v New Yorku, pozval prezident Amigy - Dave Morse, představitele společnosti Commodore, kteří se přiletěli osobně podívat na tuto událost. Byla to skvělá událost a moment hrdosti pro všechny z nás.

... a nejhorší?
Tatáž událost, asi 45 minut po jejím zahájení. Asi polovina lidí od tisku odešla. Neviděli nejlepší část show! Neviděli, co Amiga dokáže!
Později jsem se dověděl, že celá akce probíhala až příliš pozdě večer a lidé od tisku museli udělat uzávěrku. Nejsem si jist, zdali toto bylo skutečnou příčinou, nebo to byla vlažná řeč hlavy společnosti Commodore, která je odpudila. Nebyl to rozhodně žádný Steve Jobs. Ať to bylo cokoliv, stejně nás to v jistém směru poškodilo.

Kdy jste poznali jako zaměstnanci Commodore, že se věci začínají hýbat nesprávným směrem?
Pravděpodobně to bylo již v roce 1985, kdy jsme my u Amigy (Los Gatos) začali pomalu chápat praktiky této společnosti, za kterou jsme se provdali.

Je fér svalovat vinu na Mehdi Aliho?
Commodore se potýkal s problémy již delší dobu před tím, než přišel Mehdi. Mám na něho trochu odlišný názor než většina lidí. Měl jsem ho rád. Byl to jeden z nejschopnějších, nejsilnějších a nejenergičtějších lidí, které jsem kdy poznal. Velmi dobře dokážu pochopit, proč jej tehdy Irving zaměstnal.
Mehdi se skutečně až hluboce staral o Commodore. Skutečně chtěl odstranit všechny problémy tak, aby vše znovu ve společnosti klapalo, ale styl práce lidí v managementu se mu stavěl do cesty. Nevěřil svým lidem, a to byl také důvod, proč ho tito lidé nenáviděli.

Z Commodore jste nakonec přešel k Viscorpu, který jste však zanedlouho na to opustil, s veřejným oznámením své nevole vůči této společnosti. Co způsobilo vaše rozhořčení?
Viscorp nestojí za to nějak ho komentovat. Žili v totálním světě fantazie. Ještě nikdy jsem neviděl tolik promarněných příležitostí.

Co se nakonec stalo s Arise iniciativou. Stále se ještě o ní zajímáte?
Arise se vlastně postupně vyvinula v Open Amiga Industry Council a Jay Miner Society. Vše je založeno na velmi dobré myšlence a myslím si, že o této skupině ještě v dohledné době uslyšíte. Hlavním cílem této skupiny je postarat se o to, aby se Amiga stala více otevřenou, což by mělo prospět oběma stranám - vývojářům i uživatelům. Moje role je zde čistě poradenská. Zkouším zůstat v pozadí a přenechat řízení jiným.

Váš projekt nese název REBOUL/Back to personal computing. Vaše cíle vypadají velmi ambiciózně a noblesně. Jak daleko je vlastně nyní tento projekt?
Pro názornější představu bych raději pár věcí nejdříve vysvětlil. Tento projekt vlastně pojednává o „znovuobjevení“ používání výpočetní techniky, založeném na tom, co nyní o tomto oboru víme, namísto stálého lepení nových vrstev na vrstvy starší, což jako určitý princip přetrvává již druhé desetiletí. Cílem je odfiltrovat podstatu výpočetní techniky a vše přebytečné odložit stranou.
Můžeme překlenout špatná rozhodnutí, učiněná před řadou let, kdy výpočetní technika byla ještě stále příliš mladá? Myslím si že ano. Výpočetní technika není jednoduše tak složitá, jak to dnes vnímáme! Pokud se podíváte třeba na chemii, 99% našeho světa se skládá z několika tuctů základních prvků. Myslím si, že totéž platí pro svět výpočetní techniky, jen se na to musíme dívat trochu odlišným způsobem.
Svět výpočetní techniky byl ochromen několika velkými mýty. Myšlenka „znovupoužitelného“ kódu je přitom jednou z nejhorších. Byl jsem do toho zatažen v raných osmdesátých letech, u projektu SmallTalku. Ale příroda na těchto principech nefunguje. Je to jen sen, fantazie lidské představivosti! Požadavky a podmínky každé situace jsou unikátní. Takže pokud toto přijmete za své hned od začátku, nehledáte „znovupoužitelnost“, ale jednodušší a rychlejší metody skládání ze základních prvků!
Podívejte se na hardware jako na vhodný příklad! Stále méně a méně částí je „znovupoužíváno“. Již přece dále nesplácáme dohromady několik stovek logických čipů. Namísto toho tvůrci hardware vynalézají účinné nástroje k tomu, aby postavili kompletně nové čipy, avšak opět metodou konstrukce ze základních prvků! Dobře pochopili základní podstatu své práce.
A REBOL se vydává tímto směrem. Hlavní myšlenkou je tedy izolovat základní prvky a učinit tak konstrukci nových řešení jednoduchou. Když začnete z této výhodné pozice, vytvoření nového OS se stává dětskou hrou. A konečně - co vlastně tvoří operační systém? OS je přece více dopravním policistou, než čímkoliv jiným. Myslím si, že Amiga dost dobře dokázala, že OS zde neslouží k tomu, aby poskytoval funkčnost. Té se nám dostává skrze nezávislé knihovny. OS nám poskytuje pouze základní pravidla hry.

Pro koho a kam je REBOL určen?
Tady se opravdu nedá hovořit o konkrétním záměru prosadit REBOL na určitém trhu. Cesta je to, co se počítá. Vše začne pár lidmi, kteří začnou používat REBOL k vzájemné výměně informací na síti, a skončí začleněním do každého systému (přestože to například bude vyžadovat jeho fungování ve formě aplikace běžící pod konkrétním OS). No a po určité době skončí REBOL třeba v telefonech, televizích, ale i jiných zařízeních.

Vývoj tohoto projektu vyžaduje jistý způsob přísunu financí - dobrovolných příspěvků od nezávislých společností, ale i jednotlivců. Je takovýto přísun financí postačující, nebo zde přijmete jistý kompromis?
Zjistil jsem, že takovýto postup nefunguje. Bez ohledu na to, co jste dokázali v minulosti, lidé prostě nevěří, že víte, jak uspět i v budoucnosti. Myslím si, že je to platné. Nakonec - nikdo jiný nezná rozsah a dopad celého plánu. Pouze já ano. Ostatní vidí jen špičku ledovce, plovoucího v moři plném jiných ledovců.
Děkuji, z celého svého srdce, těm několik málo lidem, kteří přispěli. Doufám, že jednou pro ně budu moci udělat něco opravdu speciálního, abych se jim tak mohl odvděčit za jejich velkorysost. Ale nyní jsem zpět na rozcestí. Abych přežil, celá mise se bude muset stát více komerční. Bude potřebovat reálný přísun financí, což bude vyžadovat přípravu zajímavého obchodního plánu, prostě proto, abychom dále mohli hrát tuto hru. Avšak bez ohledu na to, co se stane, stále mám v plánu dát hlavní technologii volně k dispozici. To spatřuji jako jediný možný způsob, jak to v dnešních dnech provést.

Budete nějakým způsobem spolupracovat s výrobci počítačů, abyste tak zajistil portování REBOLu na tyto systémy?
Ano. Tyto kontrakty budou pravděpodobně jediným reálným zdrojem příjmů.

Jaký je časový harmonogram tohoto projektu?
S adekvátním přísunem financí a menším počtem lidí může být celá mise (jazyk a OS) dokončena dříve než do jednoho roku.
Prototyp REBOLu již funguje od ledna, ale několik důležitých aspektů zabránilo jeho zveřejnění. Nechci zde dávat žádné sliby. REBOL bude připraven k alfa testování, až prostě bude připraven.

Vyústí tento projekt ve vytvoření OS který by med takový dosah, jako měla Amiga v době svého uvedení na trh?
Něco nás přece musí přenést do dalšího milénia. Jsme předem proklatí, pokud to bude něco od Microsoftu.

Takže nyní již budete pracovat jako nezávislý činitel?
Ano, jako nezávislá síla, nezávislý myslitel. Dny víry v představy jiných lidí skončily. Vlastně jsem nikdy neměl zaměstnavatele podle vlastních představ. Od této chvíle se s plným nasazením věnuji cause REBOL.

Zdá se, že Amiga byla (opět) zachráněna před zánikem, a to příchodem společnosti Gateway 2000. Jste optimista, co se této situace týče?
Ano. Myslím si, že Amiga je nyní v nejlepších rukou vůbec. Gateway 2000 je bystrou, svěží a rozhodně ne společností plnou nesmyslných rozhodnutí. Velmi dobře chápou hodnotu dobrého marketingu, cílené reklamy, neustálé inovace, nízké nákladovosti a uživatelské podpory.

Byl jste nějak touto společností kontaktován?
Ano, navštívil jsem „kraví“ velitelství (pozn. Gateway 2000 používá jako svou image vzory kravičky milky, akorát v originální černé).

Popište prosím ve stručnosti tuto schůzku.
Jsou to lidé jasného myšlení, s dobrými představami a otevřenou myslí. Toto setkání bylo pro mě velmi dobrou zkušeností a jsem si jist, že pro budoucnost Amigy učiní správná rozhodnutí.

Používáte stále Amigu?
Ano, ještě pořád používám čtyři Amigy. Rovněž mám několik Maců a pár PC, které používám skutečně nerad.

K čemu je všechny používáte?
Dvě Amigy používám na vývoj a testování software. Další využívám k zábavě, vzdělávání a videu.
Macy používám pro psaní dokumentace, e-maily, tvorbě webovských stránek a účetnictví.
PC používám jako file servery, prohlížeče Internetu, testování REBOLu a jako zarážky na dveře.

Koupil byste si novou Amigu, kdyby nabízela specifikace řekněme A/BOXu?
S tím správným OS - každopádně.

Kdybyste byl CEO Commodore, jak byste se snažil zabránit pádu společnosti a následnému úpadku Amigy?
Nemůžete se zastavit. Pokud děláte do technologií, stále se musíte zajímat o nejnovější vývoj, přestože vaše marketingové snahy postrádají konkrétní zaměření. Z nějakého neznámého důvodu se vždy poté, co se produkt stane úspěšným, zastaví jeho inovace. Lidé se najednou bojí něco riskovat, bojí se inovovat ve větším rozsahu. Najednou nějak rychle zapomenou, že to byla právě inovace, která je dostala do popředí zájmu.
Co bych udělat? V roce 1987 bych dal Amize mód 256-ti barev, mnohem lepší file systém a mnohem lepší Workbench. V roce 1989 24 bitovou hloubku barev, 16 bitový zvuk a samozřejmě síťovou podporu. V roce 1992 by každá Amiga v základu podporovala JPEG/MPEG akceleraci skrze DCT engine (Discrete Cosine Transform) s podporou 3D renderingu. A konečně v roce 1994 by Amiga plně podporovala paralelní multiprocessing. Přímý vývoj vpřed - o tom to všechno je (ne znovuzabalení toho samého do odlišných obalů).

Chcete říct něco na závěr, nějakou radu, povzbuzení pro Amiga komunitu?
Ať nás jejich oddanost a nadšení zachrání od průměrnosti v počítačové budoucnosti!

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS