Scalos 1.0 PreRelease

A je to tady. Konečně jsme se dočkali nového produktu od autorů MCP, který by měl nahradit stávající, už poněkud obnošený, Workbench.

Projektů, které si kladly za cíl nahradit a vylepšit Workbench byla celá řada. Bohužel, jen málo z nich dosáhlo dospělosti (tj. plné funkčnosti). Kromě právě přicházejícího Scalosu byl úspěšně dokončen pouze DirectoryOpus Magellan, který má ovšem zcela jiné cíle (zatímco Scalos se snaží o zdokonalení funkcí, které stávající Workbench má, DOpus si klade za cíl výrazné rozšíření této palety funkcí). Z těchto řádek tedy vyplývá, že Scalos se chová stejně jako normální Workbench, který znáte, ale některé funkce prostě pracují lépe a dokonaleji.
Dříve než se se Scalosem podrobněji seznámíme, je třeba uvést několik nezbytných formalit: Scalos je shareware a testovaná (zatím jediná dostupná) verze je označena jako 1.0 prerelease jedná se tedy o předběžnou verzi, která ještě bude doladěna do finální podoby. Registrační poplatek je 30 DM; bez registrace bude funkčnost Scalosu shodná s plnou verzí až na to, že nebude možno emulovat Workbench. To znamená, že neregistrovaná verze si otevře svoji vlastní obrazovku (místo, aby se objevila na WB obrazovce) a neumožní aplikačním ikonám a menu se na ní objevovat. Dále je třeba poznamenat, že pro provoz Scalosu budete potřebovat OS 3.0 a procesor MC68020 nebo vyšší. Pro plné využití je taky vhodné nainstalovat newicon.library (pokud používáte „NewIcons“ - viz článek NewIcons v4 v tomto čísle - jinak ji nepotřebujete), dále popupmenu.library (volně dostupná malá sdílená knihovna pro snadné používání kontextových menu, tu si určitě sežeňte), a konečně guigfx.library a render.library (obě jsou opět volně dostupné na Internetu, slouží pro zobrazování a tvorbu kvalitních náhledů vašich obrázků pro libovolné zobrazovací zařízení, bez těchto knihoven se zase obejdete, ale pokud máte v oblibě mnohobarevné kreace na pozadí oken, pak je určitě využijete). V každém případě pak potřebujete MUI 3.6 či vyšší a pokud nemáte MUI příliš v oblibě jako já, tak i boopsi objekty ClassAct.

Instalace
Instalace by neměla činit nikomu příliš velké obtíže, pokud je alespoň trochu obeznámen se standardním Instalerem. Stačí zvolit cílové adresáře a vlastní program, datatypy, knihovny, moduly, pluginy a podobné objekty budou umístěny tam, kam mají. Pokud máte registrovanou verzi, dojde i k nahrazení příkazu LoadWB tak, aby se místo Workbenche spouštěl automaticky Scalos. Po instalaci a prvním spuštění Scalosu bych doporučil provést nějakou tu úvodní konfiguraci. Pokud se vám do toho moc nechce, můžete využít předem připravených konfigurací. Drobnou nevýhodou této předběžné verze je to, že v podstatě chybí manuál. K dispozici je jen stručný popis věcí, které by nemusely být hned jasné. Na druhé straně, nebol se jedná o náhradu Workbenche, většina věcí by měla být zcela jasná a konfigurační panely jsou většinou snadno pochopitelné.

A co to umí?
Jak jsme si již řekli, jakožto náhrada Workbenche se Scalos chová téměř stejně jako Workbench (viz také nějaké ty obrázky okolo). To však ještě není důvod pro zaplacení 30 DM poplatku a oželení nějaké té paměti spotřebované navíc. To, co děláme s Workbenchem nejčastěji je procházení disků, spouštění programů, přejmenovávání a mazání souborů apod., přičemž soubory jsou reprezentovány ikonami, popř. názvy souborů textovém režimu. Scalos se tyto funkce snaží zdokonalit, trochu rozšířit a doplnit o řadu volitelných parametrů. Zde bychom měli poznamenat, že všechna standardní nastavení Workbenche, která znáte a která nejsou zcela přepracována, si Scalos bere ze systémových preferencí (například zobrazovací mód obrazovky, počet barev a barevnou paletu, fonty apod.).

Multitasking
Tak v prvé řadě se Scalos snaží využít jednu z hlavních předností Amigy - kvalitní multitasking. Proto má každé okno = adresář na ploše svoji vlastní úlohu. To znamená, že pokud přejmenováváte soubor, kopírujete data z jednoho adresáře do jiného nebo měníte data v ikoně, můžete kdykoliv přejít do jiného adresáře a pokračovat v jiné činnosti aniž dokončíte tu předchozí (proč čekat, až se okopíruje velký soubor, když zatím můžete něco umazat v Ram disku?). Navíc libovolné operace s ikonami můžete provádět již během nahrávání adresáře. Velice výhodné to je ve spojení s automatickým sledováním obsahu adresářů (tj. pokud se něco v zobrazeném adresáři změní, automaticky se jeho obsah nahraje znovu). Mezi další šikovné pomůcky při práci s ikonami patří možnost ikonifikovat okno adresáře a také za pomoci malé utilitky vybrat pomocí souborového requesteru adresář a otevřít přímo okno pro tento adresář bez nutnosti proklikávat se napřed hromadou oken.
Co se týče vlastních operací, které vyvolávají nějaká okna, tak s výjimkou informací o ikoně jsou všechna přepracována; nyní jsou ve formě modulů, které využívají buď MUI nebo systém ClassAct a které se snaží nabídnout dodatečné funkce (například spuštění programu pomocí Execute vyvolá okno, v němž můžete soubor vybrat i pomocí souborového requesteru a můžete nastavit velikost zásobníku). Jinak se však chovají shodně s příslušnou funkcí ve Workbenchi. Kromě toho jich můžete nezávisle otevřít libovolný počet pro různé ikony. Bohužel, moduly využívající ClassAct nepracují zcela spolehlivě (prostě se občas odmítají objevit, žádné padání systému však nezpůsobují).

Ikony
Jednou z důležitých činností, které Workbench vykonává, je zobrazování ikon.Protože však koncepce ikon ve Workbenchi je poměrně zastaralá, objevily se různé úpravy, které upravují palety barev (MagicWB-Daemon) či používají jiné definice ikon (NewIcons). Scalos tato vylepšení přímo podporuje, což znamená, že paletu barev si můžete sami libovolně definovat (třeba celou!) a přikázat uzamčení konkrétních barev pro dané indexy barev (tj. například, že barva číslo 10 má být sytě zelená). Také není nutno spouštět NewIcons patch proto, aby se tyto ikony správně zobrazovaly Scalos použije příslušnou knihovnu automaticky (ono je to vlastně jinak - autoři vytvořili kromě knihovny datové typy pro různé typy ikon a ty umožňují automaticky zobrazit každou ikonu správně). To má i další výhody - běžné ikony se mohou zobrazovat tak, jak to znáte z Workbenche, ale NewIcons se automaticky zobrazují bez rámečku a průhledně (transparentní jsou i při manipulaci). Kromě toho si uživatelé mohou vzhled případného rámečku sami zvolit (nabídka je stejná jako v MUI) stejně jako vzdálenost textu od rámečku.
Další změny se týkají manipulace s ikonami. Především i během přesunování ikon se zobrazuje jejich popisek (a ikona při přesunování všelijak nebliká). Dále se ikony (pokud chcete) stanou průhlednými, pokud je myší táhnete a je pod nimi něco, do čeho by „mohly být umístěny“, tj. pokud jsou například nad ikonou disku, adresáře, odpadkového koše atd. Přitom efekt průhlednosti vytvářen stejně jako u operací drag & drop u objektů v MUI (pokud ovšem nemáte grafickou kartu a nepracujete s tisíci či milióny barev - pak tento efekt může být založen na skutečné transparentnosti). Takovou malou drobností je, že ikony se nyní při rolování okna průběžně překreslují; majitele třítlačítkových myší asi potěší, že Scalos umožňuje rolovat obsah oken bez nutnosti použít šoupátka - stačí stisknout prostřední tlačítko myši... (naštěstí či bohužel, podpora microsoftí myši s kolečkem uprostřed začleněna nebyla :-)).
Jedinou nevýhodou je dle mého názoru to, že se můžete (alespoň zatím) rozloučit s podporou DefIcons - toho malého prográmku (je například součástí NewIcons), který přiřazuje souborům bez ikony nějakou ikonu podle jejich typu.

Textový režim
Ani textový režim nezůstal zkrátka. Kromě toho, že v textovém módu můžete mít v okně zobrazen obrázek jako podklad, považuji za hlavní výhodu to, že v textovém režimu výpisu adresáře je v horní části okna zobrazen panel s tlačítky jako Jméno, Velikost, Datum a tak podobně a při kliknutí na dané tlačítko dojde k setřídění výpisu podle dané vlastnosti. Navíc si uživatel může zvolit, které charakteristiky soubory budou zobrazeny a v jakém pořadí. I zde funguje zprůhlednění jmen souborů, které někam přetahujete myší.

Grafika
Pro milovníky mnoha výrazných pozadí na Workbenchi a jeho oknech bude patrně Scalos učiněným rájem. Máte totiž možnost použít v podstatě neomezený počet tapet a obrázků pro pozadí obrazovku a okna (zvlášť v režimu zobrazování ikon a textu). Zvolená pozadí či tapety si můžete rozdělit do skupin a nechat například zobrazit náhodně vybranou tapetu ze skupiny pro okna s ikonami při každém otevření takového okna; může tedy dojít k tomu, že každé okno na ploše bude mít jiný. svůj vlastní podklad. Aby to vše pracovalo k vaší spokojenosti, můžete určit, zda se mají obrázky při otevření okna rastrovat dříve než se zobrazí ikony nebo nezávisle na nich. Pokud máte k dispozici guigfx.library, pak můžete využít její služby k tomu, aby obrázky vypadaly co nejvěrněji (přesnost si můžete nastavit sami). Nu, a majitelé grafických karet si také nemusejí stěžovat, nebol ani na ně nebylo zapomenuto - je podporován jak standard cybergraphics (včetně voleb pro urychlení zobrazování podkladů na těchto kartách), tak 24-bitové datatypy.

Konfigurace menu
Nyní se dostáváme k jedné z velkých předností Scalosu (dle mého názoru). Aby nebyl uživatel nijak omezován ve svých choutkách a zároveň nebyl nucen používat nějaké vedlejší utilitky pro konfiguraci systému, má Scalos plně konfigurovatelné menu; to znamená, že uživatel si může strukturu menu nadefinovat dle své vlastní libosti a počet menu, položek a submenu je omezen pouze možnostmi operačního systému. Navíc jsou podporována kontextově závislá menu (díky popupmenu.library). Dříve než se ale seznámíme s možnostmi konfigurace podrobněji bych měl říci, že je pro začátek k dispozici standardní nastavení, které je téměř shodné se standardním systémovým menu Workbenche.
A co tedy konfigurace menu umožňuje? Její editace se provádí pomocí hierarchicky zobrazené struktury, která je na nejvyšší úrovni rozdělena na části odpovídající hlavnímu menu a dostupným kontextovým menu. Kontextová menu přitom fungují následujícím způsobem: pokud jste v nějakém okně a stisknete pravé tlačítko myši nad objektem, který je podporuje, objeví se na pozici kurzoru myši malé lokální menu s příkazy týkajícími se daného objektu. Například při stisknutí pravého tlačítka myši nad ikonou disku se objeví (ve standardní konfiguraci) menu s příkazy Otevři, Informace / Zapsat umístění, Zrušit umístění / Kopíruj, Přejmenuj, Formátuj. Podobná kontextová menu jsou k dispozici i pro další typy ikon, jako je adresář, program, koš...
Vlastní položka menu je určena svou polohou v rámci stromu (pokud není tam, kde ji chcete mít, tak stačí použít drag & drop), jménem a klávesovou zkratkou; když nic jiného, tak si můžete nadefinovat a doplnit klávesové zkratky. dle vlastní potřeby. Každá položka menu pak může mít přiřazen jeden nebo více příkazů, které se mají po jejím zvolení provést. Přitom příkaz může být interní (to jsou příkazy Scalosu, které vlastně odpovídají standardní nabídce příkazů Workbenchového menu), nebo to může být externí program spuštěný z Shellu či WB, ARexxový příkaz, plugin (externě dodělané funkce pro Scalos) nebo prostě jméno adresáře, jehož okno se má na ploše otevřít. Navíc díky použití kontextových menu můžete vytvářet lokální menu, která obsahují podmenu, jejichž položky mají další podmenu...

Závěr
Zatím recenze vyznívá velice kladně. Ovšem u takovéhoto produktu, navíc v předběžné verzi, lze očekávat jisté dětské nemoci a problémy. Když pominu již zmíněné problémy a drobnosti typu „ikona zvýrazňovaná inverzí pozadí nepracuje správně na té či oné grafické kartě“, tak je to především stabilita, která trochu kazí výsledný dojem. Při běžných operacích, které provádíte s Workbenchem je zpravidla vše v pořádku, ale využití některých novinek (například uchopení a táhnutí ikony z právě nahrávaného adresáře či definice struktury menu, kterou Intuition neumí zobrazit) vede často či občas k pádu Scalosu či zhroucení počítače.
Nicméně, jedná se o předběžnou verzi a pokud vezmeme v úvahu zkušenosti autorů s laděním a odstraňováním chyb z takovýchto projektů (viz například MCP), myslím, že se brzy dočkáme skutečně stabilní a přitom výkonné náhrady našeho starého dobrého Workbenche, kterou bude radost používat.

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing