FoundationJan Toužimský
Zemřít v boji či potit krev na panských polích, plenit zemi nepřítele nebo se
spojit s králem Miroslavem? To je jen na vás! Bylo to roku 1325, takové sucho už dlouho nikdo nepamatoval. Pole suchá jako
troud, popraskaná dna rybníků a vepříci, kvičící žízní to byl smutný obrázek mé
milované země. Spousta lidí už ve strachu opouštěla svoje obydlí a rozhodla se
odejít na sever, do úrodné Swanovy říše. Sice bylo známo, že lid v těch krajích
není svobodný, že musí odevzdávat Swanovi nekřesťanské (jak také jinak, když
nebyl křesťan) daně a jeho nohsledově lid týrali. Přesto přeze všecko tam šlo
přežít a vyřešilo by to tísnivou situaci lidu, který trpěl trestem, který na ně
nikdo neví proč, Bůh seslal. A když to vypadalo, že už je všemu konec, kdy
královský kouzelník už chtěl svou hůlkou spáchat harakiri, objevil se, kde se
vzal-tu se vzal, spasitel. Komíhavá chůze, chatrný oděv a neustálé tajemné
brumlání doprovázelo tuto podivnou, na první pohled podezřelou osobu. A tato
osoba se jednoho dne dostavila na hrad, k našemu králi, který už na trůně jen
apaticky posedával. A že prý je ten, co království zachrání a za skromný
příbytek a skývu chleba bude věrným služebníkem. Králi se zprvu nechtělo věřit
osobě tak podivné, ale uvědomiv si, že nemá už co ztratit, vzal zvláštního
poutníka do svých služeb. Nějaký čas se nic nedělo a na kouzelníka se skoro
zapomnělo. Až po jedné strašlivé noční bouřce, kdy blesky šlehaly jak ohně
pekelné a vítr všesměrný sliboval naší zubožené zemi rychlý konec. Apokalypsa,
říkali si lidé. Naštěstí tomu bylo právě naopak. Teprve teď se začaly dít
podivuhodné věci. Vlahý a teplý májový deštík přivítal nás do nového dne...
radost lidí nebrala konce. Ale kdo by se nadál, že ten deštík bude mít kouzelnou
moc. Když vysvitlo slunko, lidé poznali, že s jejich zemí se něco podivného
stalo. Mlýny a sýpky vyrůstající přímo ze země, obilí vzrostlé po několika
minutách po zasetí... to bylo prostě neuvěřitelné. Země opět začala žít! Ale jak
žít! Každý se ptal, co v tom vězí, kdo nám poslal takové štěstí. Nikdo už si
nevzpomněl na tajemného poustevníka, jenom král se spokojeně usadil a vzpomínal
na toho Božího posla.
No Paul Burkey si dal na čas, ale nakonec to dobře dopadlo. Firma Sadeness
Software se chopila distribuce jeho projektu Foundation a výsledkem je další hra
pro naši drahou přítelkyni. Vznik téhle strategie probíhal velice bouřlivě.
Práce na ní začaly už v roce 1996, kdy se Paul Burkey rozhodl, že stvoří hru,
která by skloubila více aspektů strategií dohromady. Jako základ posloužila
budovací božárna z roku 93 Settlers. Strategie jistě výborná a pro mnohé už
klasická. Přesto se v ní chyby samozřejmě našly. Nedokonalost bojů, zdlouhavost
budovací části. A také se snažil, aby Foundation vypadal i graficky na rok 96.
Výsledkem jeho snažení je hra, která jakoby skutečně z oka vypadla Settlerům.
Pestrobarevná krajinka, viděná z pohledu nakloněné roviny se stromečky a kopečky
připravená na to, aby ji hráč, pečlivý vladař své země začal obhospodařovat. Při
bližším zkoumání je však hned jasné, že podobnost se Settlery jen opravdu jen
grafická. Potřebné budovy a stavení sice vyžadují mít v zásobě dřevo, železo a
jiné polotovary, ale nejsou stavěny dělníky, ale staví je svou kouzelnou mocí
mág. No staví... on prostě mávne hůlkou a je to. Jen kdyby to takhle šlo ve
skutečnosti. Ale ona tohle je skutečnost. Sice pohádková, ale je. No abych
přešel k tomu nejzajímavějšímu. Do Foundation se může vžít snad úplně každý.
Paul totiž neváhal stvořit systém, díky němuž si může každý hráč přiřadit ke
každému hrdinovi ve hře nejen svoje jméno, ale i podobenku. Asi půl roku před
vydáním proběhla na internetu akce, kdy bylo možné zasílat na Paulovu adresu
svoje fotografie a tím se stát jedním z aktérů jeho hry. Však je těch fotek na
CD pěkná kopa, řekl bych tak 500. Editor na dodávání vlastních fotek slibují
autoři vydat později. Pak už bude skutečně možné nahrát si do hry fotku vašeho
oblíbeného nebo naopak neoblíbeného kamaráda a pěkně si na něm pochutnat a
vymastit ho v síťové hře, kterou Foundation také umožňuje. Jak po kabelu, tak po
internetu, což je u Amiga hry docela příjemné zjištění. Ale nejen podobu si
můžete naeditovat. Také jméno, vlastnosti a hodnost bojovníka nebo dělníka. Co
je na Foundationu určitě dost náročné, je komplexnost obsluhy chodu vaší říše.
Ne každý je ekonomický expert a proto tahle část hry patří k těm nejsložitějším
a proto se podrobnému popisu hry budeme věnovat v příštím čísle.
Po zvukové stránce nás může jedině potěšit, že 14bitový zvuk v normě AHI se
pomalu stává u her samozřejmostí a je to jedině dobře. Právě díky AHI je
Foundation tak skvěle ozvučen. Prostorovost a dynamika zvuků je skvělá a naše
stařičká Paula, v Javosoftu oceněná cenou 500Kč, dokazuje, že dokáže ještě
pořádně zahrát v době Blasterů za několik tisíc. Nevýhoda je, jak už jsem
předeslal u Genetic Species, že AHI je žrout výkonu a složitější hry vyžadují
silnější procesor. U Foundation se bát nemusíte, nebol je výborně naprogramován
a lítá a fičí i na třicítce. Co lítá!! Šumí, zpívá, švéholí, bublá a cinká. A to
je dobře. Jsem rád, že je tu s námi a je zase důvod zírat do monitoru od nevidím
do nevidím.
U podrobného rozboru téhle delikatesy nashle příště! Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|