Damage

Trocha krve snad nikoho nezabije

Herní sucho na Amize trvá už asi tři roky. Od té doby počítačové časopisy věnující se Amize začaly uskromňovat stránky pro herní rubriky, které mizely na úkor šervérových pokusů. První, kdo si toho všimli, byli samozřejmě gamesníci. A protože neradi viděli tu katastrofální skutečnost, že počet titulů na Amigu se neustále zmenšuje, mnoho z nich se vrhlo do programování s tím, že co nejdříve vytvoří nějakou schopnou hru. Ale ouha. Týmům, které tvořily dva nebo tři lidé, to pochopitelně nešlo tak rychle. Ba naopak - k uzoufaní pomalu! Pokud si nesehnaly špičkového distributora (na Amize jenom pár) a neměly tvorbu hry jako hlavní pracovní náplň, což se povedlo jen málo šťastlivcům, bud odpadly (jimž se říká renegades :-)) anebo zůstaly, ale vyprodukování nějakého kvalitního kousku trvalo tak tři, čtyři roky. A to je právě případ Damage. Informace o něm jsem viděl už někdy v devadesátém čtvrtém roce, ale plná verze vyšla až v půlce minulého léta. A protože stran pro Amigu je v tuzemských periodikách jako šafránu, Damage se prostřílelo až do tohoto Amiga MAXu.
Násilí a násilí a zase násilí. Toť hlavní náplň Damage! Je prakticky všude. Už když začínáte, jako postava prezidentova synátora, jenž měl ambice stát se vším, na co si jen normální smrtelník může pomyslet. Ale on chtěl víc. Mnohem víc. A jak to tak bývá, nedopadlo to dobře. Zkrátka ublížit komukoliv je hlavní heslo Mikkyho Massamurkaja alias vás. Začínáte pouze s basseballovou pálkou, ale u toho dlouho nezůstane. V obchodech si dokoupíte vše, co je na zabíjení a ničení potřeba: od raketometů až po motorovou pilu, všechno to potom přepínáte pomocí funkčních kláves. 1-5 na číselném padu je zase pro drogy, ale o tom až později. Doufám, že jsem vás dobře uvedl „in“ a už některé rozjařené pubescenty vidím, jak se sápou po joysticku s výrazem „já jim dám“ a vypouští první dávku rotačního kulometu. Ale vidím taky znechucené citlivky s výrazem „otoč to, prosím“. Tím chci říct, že záleží jen na vás, jakým způsobem vám bude přítomnost násilí vyhovovat. Zkrátka, Damage je 2D chodička viděná z boku s člobrdama velikými sotva pár pixelů. Ozbrojený a nebezpečný se vrháte do ulic ublížit „těm všem“ co nejvíc, což znamená vytáhnout zbraň a jít do toho. Už jakmile poprvé vstoupíte na ulici a první salvou zkosíte nevinné obyvatelstvo (mimochodem, pěkné animace), tak si udělejte vlastní názor, co si o Damage budete myslet. Podle mě je to zajímavý způsob na odreagování a násilí je zde spíše jako nedílná součást. Prolezete celé město (asi 60 obrazovek) a kdyby se náhodou stalo, že jej vystřílíte, je tu spoustu podzemí a stok, továrna a navíc do některých domů lze stoupit a tzv. vybrat je. Na svém kontě mnoho stovek mrtvých. A to není vše. Na závěr se lze dostat do řídící místnosti a odtud odpálit několik desítek atomových bomb, prakticky na jakýkoliv kontinent. Podivné, že? Naštěstí ale není Damage naturalistické. Postavy nevyjadřují skutečnost, nejsou jim zdaleka podobné. I když pokud se někomu nelíbil Cannon Fodder, tak Damage asi taky né.
Damage je zkrátka zajímavá hra. Nemůžu si pomoct. Prakticky bez většího děje, ale není to pouhá střílečka. Ačkoliv její jednotlivé technické parametry nedosahují zdaleka nadprůměru, obsahuje několik dobrých nápadů. Jdete na diskotéku (mimochodem k plné verzi dostanete mapu města se všemi místy, které lze navštívit) a vystřílíte ji. Hle! Protože po každém vyčištění skrínu totiž automaticky obdržíte vše, co se v místností nacházelo, například na zmíněné diskotéce jsou drogy, které zde fungují jako medi-kity. V policejní budově zase obdržíte několik nových neprůstřelných vest. V kubánské čtvrti plné hořících barelů lze najít palivo do motorové pily (ala Doom) atd.
Neveselé truchlivy jsou ty kraje v Damage... Bohužel Damage mohla být vynikající hra, ale to zpracování. Grafika, když zavřu obě oči, je vyloženě průměrná, hudba hraje pouze na úvod a závěr, zvuky jenom ujdou. A je to škoda. Nebýt mrzkého zpracování, mohla být Damage pecka jako byl svého času Walker. Má do něj ideově poměrně blízko. Ale probuďte se hoši ze Suomi-Peli, je rok 1998 a to zpracování by mohlo alespoň trochu odpovídat. Nebo na tom u Damage nezáleží?

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS