Začínáme s Amigou II.

Tak a je tady pokračování našeho seriálu pro začátečníky. Úplné Amiga-analfabety jsme si odkroutili minule, ti navíc určitě od minulého dílu beztak hodně trénovali, proto tento díl už konečně bude o něčem.

Na co to vlastně klikáme?
Hmmm. Zajímavá otázka. A tak na co to tedy klikáme? A kde jako? To jako ve Workbenchi? Aha! No... Jo! Povídání bude o ikonách.
Dvojklikněte ve Workbenchi na ikonu svého systémového disku a až se vám otevře okno s jeho obsahem, zajeďte do menu „Window“ a zapněte „Show/All Files“ (ukazovat všechny soubory). V okně se vám objeví pár ikon navíc - adresáře „C“, „Font“, „Libs“ a další. Znamená to, že nemají přiřazenou ikonu. Ikona je ve skutečnosti soubor s příponou „.info“, umístěná v nějakém adresáři. Pokud je to třeba ikona programu „Clock“, její jméno na disku je „Clock.info“. V ikoně je zapsaný obrázek, který má ikona zobrazovat, dále je tam zapsané umístění ikony v okně a pár dalších informací.
Spusťte si program IconEdit z adresáře Tools a do otevřeného okénka přetáhněte nějakou ikonu. Teď si ji můžete přetvořit k obrazu svému. Až změny uložíte pomocí „Project/Save“, ikona v adresáři se změní. Podívejte se do menu „Type“, kde se dozvíte, jaké typy ikon se dají vytvořit.
Hned první typ ikony je „Disk“. Je to ikona, kterou najdete v kořenovém adresáři na většině disků pod jménem „Disk.info“. Krom obrázku disku v ní může být ještě napsáno, který program se má spustit, když ji upustíme na ikonu jiného disku. To si můžete nastavit, když na ikonu ve Workbenchi kliknete a v menu „Icon“ si zvolíte položku „Information...“. V objevivším se okénku si nastavte položku „Default Tool“. Pokud zůstane nevyplněná, bude se při hození ikony na ikonu jiného disku spouštět program SYS:System/Diskcopy, čili program na překopírování jednoho disku na druhý. Pozor na to! Je to nevratná a destruktivní akce! Příliš velké obavy však mít nemusíte, systém se před provedením diskcopy pro jistotu zeptá na potvrzení. Nesnažte se házet ikonu disku na ikony jiné, Workbench by se mohl snažit obsah celého disku nakopírovat do adresáře, kam jste ho hodili.
Pokud disk neobsahuje ikonu disku, použije se defaultní ikona „def_disk.info“ z adresáře „ENV:Sys“. V editoru ikon ji můžete nastavit tak, že si zapnete typ editované ikony na „Disk“ a zvolíte „Project/Save As Default Icon“. Pokud defaultní ikona v „ENV:Sys“ neexistuje, systém použije ikonu úplně nejzákladnější, zapsanou v paměti ROM.
Další typ ikony je ikona adresáře. Té můžete kromě vizáže nastavit tooltypy a komentář. Tooltypy jsou však u adresáře celkem na nic a komentář se nezapisuje do ikony, ale přímo jako atribut souboru.
O něco zajímavější je ikona typu „Tool“ (označuje nějaký spustitelný program), které se dá krom používaných tooltypů nastavit ještě velikost paměti pro „stack“ (viz. slovník). Každému programu spouštěnému z ikony můžete nastavit prioritu běhu pomocí tooltypu TOOLPRI=číslo. Méně znám je další univerzální tooltype CLI, kterým řeknete Workbenchi, že program není přizpůsoben spouštění z Workbenche a Workbench vám na oplátku při každém spouštění nabídne okénko, do kterého můžete dopsat příkazové parametry dotyčného programu.
Další typ ikony je „Project“. Ten se používá pro soubory, které nejsou spustitelné, ale které lze nějakým programem prohlédnout, popřípadě pomocí příkazu IconX spustit jako skript. Program, který se má použít na prohlédnutí souboru, je uveden v políčku „Default Tool“ v informacích o ikoně (menu „Icon/Information...“). Často to bývá třeba MultiView, nebo zmíněný IconX.
Poslední typ ikony je „Garbage“, což je ikona pro „Trashcan“. Pokud soubor nemá ikonu a přece s ním chceme ve Workbenchi pracovat, tak si bud musíme zapnout zobrazování všech souborů, nebo mu ikonu přidělíme. Nejjednodušší způsob přidání ikony pro vás bude vyrobit si jednu v IconEditu a uložit ji pod jménem daného souboru, IconEdit by měl sám přidat potřebnou koncovku „.info“.
Operace, které lze s ikonami ve Workbenchi provádět, najdete hlavně v menu „Icon“. Ty méně zřejmé si ve zkratce popíšeme.
Je to „Snapshot“, který zapíše umístění ikony v okně, a v případě, že se jedná o ikonu disku, zapíše její umístění na ploše Workbenche.
„Unsnapshot“ z ikony informaci o jejím umístění odstraní.
„Leave Out“ umístí ikonu na plochu Workbenche a toto umístění zapíše na disk, takže se po každém vložení disku (nebo otevření Workbenche) objeví ikona na ploše.
„Put Away“ toto umístění zruší. Jen tak pro zajímavost, jména „leaveoutnutých“ souborů jsou napsány v souboru „.backdrop“ v kořenovém adresáři disku a tento soubor se dá dokonce i editovat v editoru, popřípadě se dá změnit nějakým skriptem.
Pokud chcete zapsat velikost okénka adresáře (například adresář Tools), provedete to z menu „Window“ položkou „Snapshot/Window“, nebo „Snapshot/All“. Druhá položka zároveň zapíše umístění všech ikon v okně. Pokud nemáte nakliknuté žádné okno ani ikonu, výběr „Window/Snapshot/...“ bude platit pro okno Workbenche a pro ikony na ploše.
Co se stane, když ikonu někam přetáhneme? To záleží na tom, jakou ikonu a kam. Už víte, co se stane, když hodíte ikonu disku na ikonu jiného disku. Pokud ji však hodíte do nějakého adresáře, vytvoří se adresář se stejným jménem, jako má vhozený disk, a nakopíruje se do něj obsah tohoto disku. Disk nelze tímto (ani jiným) způsobem nakopírovat sám do sebe. Pokud taháme se souborem nebo s adresářem platí následující pravidla. Pokud je cílový adresář na stejném disku, tahaná věc se přemístí, v opačném případě se zkopíruje a bude tedy na dvou místech. Hození ikony na ikonu adresáře má stejný efekt jako její hození do otevřeného okna tohoto adresáře.
Ikony se taky dají hodit do okna některých aplikací. Pěkným příkladem je třeba IconEdit, který vhozenou ikonu dovolí editovat. Dále můžete hodit ikonu třeba do okna MultiView, pokud to multiview bude umět, soubor vám ukáže.
Snad už víte, že pokud chcete označit více ikon, klikáte na ně se zmáčklou klávesou shift. Pozor na to, pokud chcete z adresáře smazat pár souborů. Pokud dvojkliknete na adresář, podržíte shift a nakliknete na pár ikonek, budete mít označenou navíc ikonu adresáře, ze kterého chcete mazat! První ikonu tedy naklikávejte bez shiftu, jinak si smažete i to, co nechcete!
Teď už mě nenapadá nic důležitého, co bych vám o ikonách měl povědět. To, že tento díl byl vlastně od A do Z o Workbenchi, snad napadlo každého. Dnes už vám ani nic dalšího neřeknu, to nejdůležitější už víte a rozpitvávat samozřejmosti by bylo zbytečné. Pokud by jste přece jen nějakou další pomoc potřebovali, doporučuji vám poprosit někoho o nainstalování českého prostředí, pak vám bude mnoho věcí jasnějších.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS