GunBee F-99

The Kidnapping of Lady Aikiko

Amiga byla vždy známá svými kvalitními střílečkami, inspirovanými nebo někdy i převedenými z herních automatů. Zašlou slávu těchto her se snaží oprášit německé vydavatelství APC+TCP svou novou hrou Gunbee. Tento výtvor se mi docela zalíbil a protože mám stříleniny odjakživa rád, přináším vám tuto recenzi.

O příjemném překvapení
Objevila se nám jednoho dne v redakci klasická krabička na cédéčko s velmi barevným obalem, jehož přední strana představovala screenshot z naprosto typické situace známé z arcade her: shora viděná malá raketka, od které jdou na všechny strany různé střely a která je obklopená vybuchujícími i útočícími enemáky a různými power-upy. Otevřel jsem jí a s radostí jsem zjistil, že jejím obsahem není CD, nýbrž dvě diskety, a protože nemám (!) CD ROMku, spěchal jsem domů zjistit, o co že to vlastně jde. Nutno dodat, že tento druh obalů je u APC+TCP naprosto obvyklá věc. Před nabootováním jsem si obsah disket prohlédl, a s radostí jsem zjistil, že hra je instalovatelná přes commodorovský installer (jako vždy naprosto bez problémů). Po nakopírování všech souborů zabrala něco přes 1.6 MB. I jal jsem se tedy hráti...

O podstatě hry
Hned na začátku je jak se patří intro. Story je opravdu trapná, zase někdo unesl nějakou holku (lady Akiko) a myjí opět musíme zachránit. Jediná trošku podstatná věc je, že se bojuje zároveň i o pět krystalů, které mohou zničit svět atd., jinak je intro v podstatě stejné jako u Turricana 3 (dokonce i hlavní hrdina se jmenuje Akira McGuire, zřejmě brácha Brena). Celkově je hra vůbec až podezřele inspirovaná Turricanem, protože Gunbee je stejně jako Turrican bitevní skafandr. Styl hry je ale poněkud odlišný.

O dvou módech
Než začneme hrát, musíme si nejprve v options zvolit herní mód. Jsou tu dva – „Story“, kde jede The Kidnapping of Lady Akiko me podle jasné osnovy intra, a „Honey“, který je v podstatě tréninkový a platí pro něj jiná pravidla.

O koncepci
Když se objevíme ve hře, je okamžitě jasné, o co vlastně jde. Celá hra se nese v tradičním stylu, který proslavily tituly jako SVIW nebo Banshee, čili pohled shora na malou raketku s velkým arzenálem proti ohromné přesile. Náš Gunbee je, jak už to bývá, zpočátku slabý a pomalý a teprve pořádná dávka power-upů z něj udělá správného bitevníka. Hra se ovládá joystickem a částečně se dá i klávesami, pro šťastnější majitele dvoutlačítkových joysticků je i tento nástroj podporován. Naše letadýlko je, jak jsem už řekl, pomalé a neobratné a je nejprve nutno ho trochu dodělat. K tomu je na začátku každého levelu k dispozici určitý čas, během kterého nás nepřátelé neotravují a kdy si můžeme vůči nim vybudovat trošku náskok. Různá vylepšení se dají získat výhradně pomocí jakýchsi zvonečků, které vypadávají z mraků jimiž prolétáme. Tyto bonusy jsou variabilní jako třeba v Banshee, tzn. když do nich střelíme, změní se na něco jiného a tak si můžeme do jisté míry ovlivňovat, co chceme sebrat a co ne. Na výběr máme zbraňové upgrady, speedupy, shield, firebeam (obdoba Nova missile ze staré R-Type), zvoneček se může proměnit i na power-down, který nám naopak zlepšovadla ubírá. V módu Story můžeme tyto zvonečky sbírat i do tzv. flying basket, když jich tam máme deset, dostaneme život. Dále tu také létá dílna, kde nám na našeho Gunbeeho namontují rychlopalný kulomet, dodají nám větší firebeam, stabilizátor proti větrným turbulencím, které se ve hře sem-tam projevují, a také magické krystaly - nejdůležitější věc módu Story, o kterou se vlastně hraje. V módu Honey odpadá jak dílna, tak flying basket a životy se získávají za každých 100000 bodů.

O nepřátelích
Celá hra je rozdělená na 5 rozsáhlých levelů, které jsou tematicky rozdělené (Japonsko, Říše Inků apod.) a každý má svého koncového bosse. Různé objekty, které se nám snaží hru znesnadnit, jsou vesměs abstraktních tvarů, občas v nich lze poznat některá zvířata či hmyz. Nalétávají na nás v typických „vlnách“, někteří střílejí ze země, občas se formují do různých bizarních formací. Celá hra je vcelku dost obtížná a zvlášť koncoví bossové jsou opravdu tvrdý oříšek. Někdy je na obrazovce tak husto, že opravdu není kam uhnout, ale to patří k věci. Rozhodně si nemyslete, že byste Gunbee dohráli napoprvé, mě trvalo čtyři dny, než jsem se vůbec dokázal probojovat na konec prvního levelu, kde čeká obrovský krab. Jak mě zrubal si ani nepřejte vědět.

O provedení
Tak se konečně dostáváme k tomu, jak to celé vypadá. Předem musím říct, že mě hned udivilo, že téměř celou hru dělal jeden člověk, a to dokonce Peruánec. A hned musím uznat, že svou práci odvedl skutečně znamenitě. Gunbee je celý pojat v japonském comicsovém stylu (jako třeba Rodland), tzn. velké vodové oči, pastelové barvy, výrazné kontury, modré vlasy apod. Grafika je skutečně pestrobarevná a docela nápaditá, i když působí dost infantilně. Zvlášť různé kočičky a zvonečky, včetně samotného Gunbeeho hře na vážnosti moc nepřidávají. Nicméně všechno se hýbe naprosto perfektně a plynule (na autorem doporučované konfiguraci), hra má spád, pozadí se průběžně mění a tak i hratelnost je vysoká. Zvuků je ve hře také spousta (i když i o nich platí, že jsou tak pro předškolní děti), doprovodná hudba docela ujde. Na disketě je s hrou i podrobný manuál ve formě amigaguide, kde se dá dočíst spousta zajímavých věcí o hře i o autorovi.

O mých pocitech ze hry
Myslím si, že kdo má rád stejně jako já klasické střílečky, měl by si tuto hru určitě objednat a koupit. Dostane za levný peníz kvalitní dílko, jaké už na trhu dlouho chybělo. I když nedosahuje úplně kvalit klasiky typu Banshee, je to hra vcelku povedená a nelze jí toho moc vytknout.

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing