Poměrně důležitým ukazatelem kvality systému je jeho konfigurovatelnost, tedy
míra, kterou si uživatel může přizpůsobit systém vlastní chuti. V tomto ohledu
nastal pro Amigisty průlom s příchodem kickstartu 2.0. Do té doby se daly
nastavit pouze barvičky, rychlost myši a klávesnice a umístění obrazu na
monitoru. Tehda nebylo ani řeči o nějakém originálním vzhledu pracovní plochy.
Dnes je tomu jinak. S novým kickstartem přišla většina toho, co dnes najdete v
adresáři Prefs. Nespornou výhodou nového systému preferencí je, že se jednotlivé
konfigurační soubory zapisují jednotlivě na (ram)disk do adresáře ENV:. Ten je v
normálním případě umístěn v ramdisku v adresáři „env/“ a ve startup-sequenci se
plní z adresáře ENVARC:, který je po resetu automaticky nastaven na
„SYS:Prefs/Env-Archive“. Pokud do adresáře ENV: nakopírujete preferenční soubor,
workbench to hned pozná a přizpůsobí se novému nastavení. Přesněji řečeno, stará
se o to program IPrefs, který se spouští při bootování. Díky tomu je možno měnit
nastavení Workbenche velice jednoduše, třeba pomocí shellovského skriptu.
Jiná vylepšení přišla od samotných Amigistů - programátorů. Mám na mysli třeba
grafické uživatelské rozhraní „MUI“, nebo revoluční systém ikon „NewIcons“. Pro
ukázku, jak takový vylepšený systém může vypadat, se podívejte na obrázek a
srovnejte ho s originálním vzhledem Workbenche.
Pokud bychom však mohli měnit pouze vzhled Workbenche, nebylo by to nic
světoborného. Z gruntu se dá překopat prakticky celý systém. Jediným opravdu
pevným bodem je umístění startup-sequence, vše ostatní se dá nějak „oblafnout“.
Ačkoliv tady platí „každému dle jeho chuti“, vyplatí se dodržovat jakési rozumné
meze.
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing