Začínáme s Amigou III.Petr Mareš
Za dávných časů, kdy se před slovem Amiga ještě psalo Commodore, vznikl základní
balík software určený pro Kickstart 3.0 a 3.1. Tedy oněch šest disket, které
potřebujete k nainstalování systému. Naučit se s nimi dělat znamená ovládnout
systém. Tak co tu máme?
Nebudeme to rozebírat disketu po disketě. Nainstalováno máme, tak se do toho
pusťme. Jak to vypadá když otevřete okénko systémového disku určitě víte, tak to
vezmeme pěkně po řadě. Nebudu však do vás hustit věci, které určitě dávno znáte,
ani věci, které jsou na první pohled zřejmé. Takže to vlastně bude takový
„výcuc“. Preference
Prvním adresářem je „Prefs“, první ikona se jmenuje „Font“. Pomocí těchto
preferencí si můžete nastavit druh písma, který bude Workbench používat pro
psaní názvů ikon, jiný druh pro shell a také jeden pro vykreslování zbytku
obrazovky. Ve výběru fontu pro ikony vám krom fontu nabídnou ještě volbu barvy
písma a podkladu a taky vám dají vybrat jestli chcete, aby se písmo psalo přímo
na podklad (nastavte mód na „Text“), nebo jestli chcete mít pod textem barevný
obdélníček pro zlepšení čitelnosti. Další finta na vás číhá u výběru systémového
fontu - tedy toho pro shell. Tam vám totiž nabídnou jen neproporcionální fonty.
Moc se nedivte, pokud nějaký program odmítá používat vámi nastavené fonty.
Takový program by to musel přímo podporovat. Pokud však program podporuje různé
typy fontů, obvykle má vlastní konfigurační program, ve kterém se tyto fonty
nastavují speciálně pro něj. Takže tyto volby platí hlavně pro Workbench.
„Locale“ slouží k nastavení jazyka a časového pásma, ve kterém se uživatel
pohybuje. V preferencích „Pointer“ si můžete určit vzhled kurzoru myši,
„PrinterPS“ vám umožní nastavit chování tiskárny pro tisk v PostScriptu. Pomocí
programu „Sound“ si nastavíte takzvaný výstražný sampl, který některé programy
používají, aby na něco (nejčastěji na nějakou chybu) upozornily. Místo samplu si
můžete nastavit třeba jen bliknutí obrazovky a/nebo jednoduché pípnutí.
Nastavíte-li si délku pípnutí na hodnotu 8 a výšku tónu na 2978, zní to jako
ťuknutí na televizní obrazovku.
Druhá řada ikon začíná preferencemi „IPrefs“. Pomocí těch se nastavuje chování
intuitionu. V části „Screen Drag“ si můžete navolit, která klávesa se bude
používat na tahání obrazovek - zkuste zmáčknout navolené klávesy (nejspíše to
bude levá amiga klávesa), podržte levé tlačítko myši a s myší hýbejte nahoru a
dolů. Obrazovka by se měla pohybovat. Pokud máte monitor, který zvládne grafický
mód DblPAL (o něco dál se o dozvíte o grafických módech více), zatrhněte si
volby „Mode Promotion“ a „Avoid Flicker“. Systém pak bude některé obrazovky,
které by se normálně otevřely v PAL módu, zobrazovat pomocí módu DblPAL, na
který se lépe kouká a který je moderním monitorům příjemnější.
Programem „Overscan“ si přizpůsobíte velikost a umístění obrazovek vašemu
monitoru. „Printer“ a „PrinterGFX“ využijí majitelé tiskáren, „Serial“ slouží k
nastavení sériového portu, což není nutno dále rozvádět. „Time“ nastavuje
systémový čas a datum vnitřních hodin Amigy. WBPatternem si nastavíte vzor, či
obrázek jako podklad do Workbenche. „Input“ preference nastavují používanou mapu
klávesnice, rychlost a akceleraci myši, rychlost klávesnice a také rychlost s
jakou musíte dvakrát za sebou kliknout, abyste udělali dvojklik. Velikost,
grafické rozlišení a počet barev Workbenche se nastavuje v programu „Screen“ a
posledním preferenčním programem „Palette“ se dají navolit barvičky používané
Workbenchem a ostatními programy. U Palette si všimněte okénka vpravo, ve kterém
si můžete navolit, kterou barvou se má co vykreslovat. Třeba změnou barev pro
vykreslování světlých a tmavých hran okének se dá dosáhnout velice originálního
vzhledu systémových aplikací.
To by bylo o preferenčních programech téměř vše. V adresáři prefs je však
schovaný ještě jeden adresář a to „Presets“. Do něj se zapisují oblíbené
nastavení, máte-li jich více. Utility
Utility jsou schovány v adresáři „Utilities“. Říká se tak malým
jednoúčelovým programům. Na čerstvě nainstalovaném systému najdete v tomto
adresáři programy Multiview, Clock a More, přičemž More se ve Workbenchi
neukáže, protože nemá ikonku. Multiview slouží k prohlížení různých dokumentů
pomocí datatypů a More je jednoduchá utilitka na prohlížení textových souborů. A
konečně s programem Clock jsme se již seznámili v předchozích dílech tohoto
seriálu. Tools
V překladu slovo „tools“ znamená nástroje. V adresáři Tools najdete spoustu
věcí, které pravděpodobně spustíte za život jen jednou, abyste se podívali, co
to umí a jestli to tam máte nechat. Proto jen stručně. Pro majitele tiskáren tu
jsou tři programy: InitPrinter, PrintFiles a GraphicDump. InitPrinter spusťte
před prvním tiskem a soubory tiskněte pomocí PrintFiles. Soubor k tisku můžete
zadat třeba na příkazovém řádku při spuštění PrintFiles z shellu, nebo můžete
tisknout tak, že na tištěný obrázek jednou kliknete (označíte jeho ikonu) a pak
se zmáčknutým shiftem dvojkliknete na PrintFiles. Tato metoda se dá použít třeba
i u MultiView. GraphicDump vám vytiskne vše, co máte na obrazovce, na tiskárnu.
Na co slouží IconEdit už víte a Calculator je jasný. CMD umí přesměrovat data
putující na port (defaultně paralelní) do souboru. MEmacs je textový editor
inspirovaný Unixovým Emacs, ani se ho nesnažte pochopit. ShowConfig vypíše
informace o systému a KeyShow vám ukáže mapu klávesnice. Programem PrepCard se
konfigurují karty do PCMCIA portu a na přípravu hardisku slouží HDToolBox.
HDBackup je dávno překonaný program pro zálohování hardisku na diskety, dnes se
prakticky nepoužívá. Commodity
Commodity je podadresář v adresáři Tools a jak by se dalo očekávat, obsahuje
systémové komodity. U každé komodity můžete v ikoně nastavit kombinaci kláves,
která hodí do popředí grafické rozhraní komodity - tooltype
CX_POPKEY=<kombinace>. Pomocí CX_POPUP se nastaví, zdali se má hned po spuštění
objevit okno aplikace. Ostatní tooltypy si uvedeme snad jindy. Podívejte se na
informace o ikoně komodity Exchange, vše vám bude jasnější. Exchange slouží k
ovládání komodit. Než si s nimi začnete hrát, spusťte si ho. Udržuje si přehled
o spuštěných komoditách a vypisuje o nich informace.
Jednodušší prográmky v tomto adresáři jsou „MouseBlanker“, „AutoPoint“ a
„NoCapsLock“. U těch nemusíte nic nastavovat. MouseBlanker vypíná kurzor myši
při psaní na klávesnici, AutoPoint automaticky aktivuje okénko, nad kterým je
myš a NoCapsLock znefunkční klávesu CapsLock, která vypíná/zapíná psaní velkých
písmen.
Další komodita „Blanker“ je spořič obrazovky, který se spustí po nějaké době
nečinnosti uživatele. Původně je to jedna minuta, ale to si můžete nastavit
podle vlastní chuti. „ClickToFront“ způsobí, že okno, na které dvojkliknete, se
dá do popředí. V tooltypech ClickToFront je ovšem uvedena položka jménem
QUALIFIER, která určuje klávesu, kterou musíte zmáčknout, aby tento dvojklik
fungoval. Nechcete-li nic mačkat, nastavte QUALIFIER na hodnotu NONE.
„CrossDos“ slouží k práci s PC disketami. Při kopírování z/na PC disketu převádí
správně znaky konce řádků z Amiga do PC formátu a naopak.
Největší poklad jsem si nechal na konec. Jmenuje se „FKey“ a umí přiřadit
klávesám a kombinacím kláves speciální funkci, jako třeba spuštění programu,
přehození obrazovek, změnu velikosti okna, vypsání textu a podobně. Před
nastavením funkce nějaké kombinaci kláves se přesvědčte, že ta kombinace k
něčemu neslouží. Adresář System
Tady najdete pár věcí užitečných ke správě systému. První program „Shell“
jednoduše spustí nový shell. Druhý je program „Format“. Ten se používá k
formátování disků. Workbench ho spustí, když si z menu Icons zvolíte položku
„Format Disk...“. Jestliže místo tohoto programu dáte nějaký jiný a pojmenujete
ho stejně, Workbench ho bude spouštět místo původního příkazu „Format“. Další
věc na řadě se jmenuje „RexxMast“ a funguje jako interpret ARexxových programů.
Přesněji řečeno, po spuštění čeká „na pozadí“ a interpretuje ARexxové prográmky,
pokud je o to požádán (třeba programem SYS:Rexxc/RX). Program „FixFonts“ projede
adresář „FONTS:“ a upraví hlavičkové soubory fontů, je-li to nutné, což se stává
většinou po přidání nového fontu. „NoFastMem“ umí vypnout a zpět zapnout
„fastku“, máte-li nějakou. „IntelliFont“ slouží k práci s vektorovými fonty.
Tento adresář také obsahuje jeden příkaz bez ikony, jmenuje se „DiskCopy“ a
slouží ke kopírování celých disků. Spouští se, když hodíte ikonu jednoho disku
na jinou diskovou ikonu. Ostatní adresáře
Velice šikovný je adresář „WBStartup“. Pokud do něj dáte nějaký program,
Workbench ho při bootování spustí. Nejčastěji se do něj dávají komodity. Pro
takovéto spouštění programů je určen tooltype DONOTWAIT, který způsobí, že
Workbench nebude čekat, až se program dokončí, namísto toho hned začne spouštět
další.
Adresáře „Devs“ a „Storage“ jsou si podobné jako vejce vejci. Oba obsahují
adresáře s DataTypy, obsahují definice dosovských zařízení a mimo jiné i
definice monitorů. Rozdíl mezi nimi je, že při bootování se načtou datatypy,
dosovské zařízení a monitory pouze z adresáře Devs, kdežto adresář Storage
slouží jen jako sklad.
Poslední adresář je „Expansion“, do kterého patří ovladače přídavných zařízení,
které se aktivují příkazem BindDrivers ve startup-sequenci.
Nepochybuji, že jsem začátečníkům připravil živnou půdu pro hodiny experimentů.
Pěkně si hrajte, máte na to celý měsíc. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|