Olofight

Dostali jsme pod redakční vánoční stromeček nečekaný dárek. Expresní poštou nám přišla až z Itálie velká černá krabice s fungl novou hrou Olofight od italské grupy The real Ologram. Po jejím otevření se na nás vyhrnulo celých DESET disket, takže jsem pikslu nadšeně popadl a s radostí jsem upaloval směrem k domovu, abych hru podrobil důkladnějšímu průzkumu.

Už z trojjazyčného manuálu jsem se dočetl, že se jedná o hru bojovou, tedy něco ve stylu Streetfightera a podobných. Krabice obsahovala kromě disket a manuálu také pár milých věcí, jako byla vizitka autorů, plakáty ke hře a s firemním logem a dokonce i několik samolepek s titulem Olofightu. Z přiloženého reklamního letáku jsem se dozvěděl lákavé parametry, které mě ještě více napnuly - no posuďte sami: 10 bojovníků, každý přes 400 animačních políček, 10 speciálních chvatů pro každého, detekce úderů v závislosti na vzdálenosti od protivníka, přes 3000 barev najednou na jedné obrazovce, animované pozadí, kompletně renderovaná grafika a spousta dalších věcí, které bych jmenoval ještě dlouho. Nedráždilo by to i vás? S očekáváním jsem tedy hru nainstaloval přes Installer, naklapl jsem ikonku a čekal, co bude. Nebylo vůbec nic.
Hra se přes ikonu vůbec nedá spustit. Zkusil jsem ji tedy spustit přes Shell. Znovu neúspěšně. Nakonec jsem resetnul počítač, a přestože hra vyžaduje 0.7MB Chip a 1.BMB Fast a moje Amiga je osazena 6MB paměti, vypnul jsem startovačku. Kupodivu se program, opět po menších problémech, spustil. Přivítalo mě krátké intro, kde se představují bojovníci v (hrozně) vyrenderovaných animacích, potom nápis Olofight a pak - Workbench. Hra se vrátila do DOSu.
Samotný program hry se mi vůbec nepodařilo rozběhnout, ať jsem se snažil sebevíc. Rudý vzteky jsem nakonec před Olofightem odstartoval diagnostický prográmek DOS Trace a zjistil jsem šokující věc ve hře, nainstalované originálním Installerem z originálních disket chybí soubor! Pokusil jsem se ho najít (hrozná práce na 10 disketách zabalených ještě v LZX) a opravdu jsem ho nalezl na disku č. 5. Pro jistotu jsem porovnal již nainstalované soubory se soubory na disketách a zjistil jsem věc šokující ještě daleko více: nenainstalovalo se celkem 28 (!!!) souborů z několika disket včetně jednoho megabytového! Provedl jsem tedy závěrečné úpravy a hru konečně spustil. Čekal mě další hrozný zážitek.
Bojovníků je tu opravdu deset, ale jsou jeden horší než druhý. Je vidět, že autoři neuměli kreslit, proto se rozhodli celou grafiku vyrenderovat. Bohužel neuměli ani renderovat. Všechny postavičky vypadají hrozně žalostně, asi tak, jako by je stavělo dítě předškolního věku z nějaké špatné stavebnice. Působí dojmem, jako by je někdo vytvořil, potom je vzal do brushe a několikrát zvětšil. O nějakých detailech tu nemůže být vůbec řeč, navíc obrysy všeho jsou zubaté a celkově se grafika zdá jako polotovar. Pozadí jsou sice skutečně animovaná, v jednom třeba přelétá létající talíř, jinde hoří ohně apod., navíc se celé posouvá v několika rovinách, ale působí stejně žalostně jako postavy.
Řeknete si, že grafika není všechno, hlavně jaká je hratelnost. Hned vám to prozradím. Co se týká obtížnosti, řekl bych, že je Olofight docela vyvážený, nic ve stylu nehratelného Capital Punishmentu, protivníci se zde dají porazit. Ale celá hra je podivně pomalá (turbokarta na to nemá žádný vliv), postavy jsou doslova „líné“ a celý boj vypadá spíš jako nějaký piknik. Je pravda, že každá postava má jiné chvaty (všichni až na jakéhosi netopýra jsou humanoidi), což je chvályhodné, ale třeba speciální chvaty a kouzla vypadají spíš směšně. I hlavní protivník (takovej trubka se sekyrkou), podle manuálu zlý vládce planety, který utiskuje bla bla bla..., vypadá spíš jako transformer z lega.
Hra má několik módů, story, single battle, boj na čas, samozřejmě boj pro dva a další, chvályhodné je ukládání výsledků na disk (ukládají se i vaše zkušenosti), dokonce - když vyplníte registrační formulář - může program automaticky posílat vaše průběžné výsledky přes internet na firemní server, kde se zapisují do světového žebříčku a kde můžete zjistit, jak jste na tom ve srovnání třeba s Australany. Co se mi ve hře docela líbí, je hudba, která je celkem příjemná. Můžete si zapnout i funkci, která hudbu dramatizuje podle vašeho momentálního fyzického stavu (myslím vaší postavy) a vůbec podle celkového vývoje matche. Zvuky jsou taky celkem dobré, je zvláštní, že člověk, který dělal zvukovou stránku hry, dělal i grafiku, když hudba je dobrá a grafika stojí za h@!#o.
A na čem že to vlastně běhá? Hra chce Amigu 1200 nebo 4000, prostě vyžaduje AGA chipy, paměti jí stačí cca 2.5 mega, z toho 700 kB Chip. Turbokartu nepotřebuje, což je v dnešní době velice vzácný jev, ale skoro by ji měla podporovat, protože jak už jsem napsal - animace má sice údajně 25 fps, ale celé je to pomalé a hodně trhané, prostě kód by potřeboval optimalizovat jako sůl. Nechápu, kde autoři ve hře viděli 3000 barev na jednom screenu, ale když se podívám na čtyři roky starou Elfmanii a srovnám jí s TÍMHLE, je mi z toho špatně. Ta tenkrát AGA-čipy mít nemusela a hezčí grafiku jsem na Amize snad neviděl.
Celkově bych to shrnul tak, že pokud chcete vidět zase nějakou novou hru na našem starém stroji, kupte si Olofight, ale nadšeni z toho asi dvakrát nebudete. Hru si můžete objednat na e-mailové adrese [email protected], více informací získáte na domovském serveru www.ologram.com.
Díky její špatné grafice a hlavně neuvěřitelným problémům spojeným se zprovozněním (troufám si říct, že začátečník by hru vůbec nerozchodil) ji musím ohodnotit velmi nízko.

Názor Joe: 65%
Přečetl jsem si Honzovu recenzi a nechtělo se mi věřit, že by tvůrci hry, firma The Real Ologram, udělali takovouhle spoustu chyb. Svůj Workbench jsem vyčistil od veškerých systémových patchů, jak to ostatně dělám vždy, když odlaďuji nové ARCD, rozbalil paklík deseti instalačních disket a první šoupnul do mechaniky. Otevřel jsem okno diskety a spustil installer. Obsah všech disků se nainstaloval na harddisk do zvoleného adresáře bez nejmenší známky nějakého erroru. Ještě jednou jsem zkontroloval volnou paměť (1.8 Chip a 5.7 Fast), pro jistotu vyskočil z Workbenche do CLI a pokusil se hru spustit.
To, co jsem spatřil, předčilo veškerá má očekávání - program se rozjel bez sebemenších problémů! Nemám důvod kolegovi recenzentovi nevěřit jeho problémy se spouštěním, nicméně mě běželo všechno hned napoprvé ze shellu i napodruhé přes ikonu z Workbenche.
Shlédl jsem úvodní titulky, během nichž se v animovaných sekvencích představují bojovníci. Filmečky jsou sice pěkné, ale v rámečku 7x5 cm nejde takřka nic rozeznat. Snad v CD verzi bude intro lepší.
Výběr postav mě skutečně utvrdil v tom, že s grafikou si Italové příliš práce nedali. Postavy jsou skutečně mizerně vyrenderované v málo barvách, odporně zubaté kontury mají asi díky tomu, že Ologramu pravděpodobně pojem „antialiasing“ neříká zhola nic. Obtížnost je manuální s pětistupňovou převodovkou, kde si jistě to své najde každý. Díky tomu se lze u Olofightu skutečně dobře pobavit, ale při soubojích nesmíte myslet na děsný vzhled, špatnou animaci a toporný pohyb bojovníků. Oněmi vychvalovanými čtyřmi stovkami animačních okének určitě fighteři nedisponují; leda že by se jednalo součet animačních fází všech bojovníků dohromady :-)
Backgroundy jsou zajímavé a některé skutečně barvami jen hýří, takže reklamním větám o 3000 barvách na obrazovce by se dalo věřit. Ozvučení ujde, ale muzika je fakt dost poslouchatelná.
Pokud se tedy chcete bavit, sáhněte po Olofightu. Jiná otázka je, nakolik vám hratelnost znechutí ostatní atributy této hry...

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS